Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tentokrát se s vámi podělím o další svoje ,,prozření”.

Nevím, kolik z vás miluje čaj, moc jsme se na tohle téma zatím na stránkách nebavili… Jen okrajově. Co však zatím nebylo, může nastat. Dovolte mi téma pojmout trochu zeširoka a zalétnout si trochu dál, než se dostanu k jádru pudla… 🙂

Moje závislost je silná

Říká se, že každý člověk na světě má nějakou neřest, nebo nějakou závislost. Upřímně jsem za to i vděčná, že jsem závislá na čaji a ne na něčem vyloženě nezdravém, nebo potenciálně škodlivém.

Návyk u mne vypěstovala školní docházka. V předškolním věku mi dělávali čaj, šťávu, meltu, někdy kakao. Cíleně jsem začala čajovat až chozením do školy. Dělávala jsem si nejčastěji úplně levný černý čaj (kdy koupíte v Tescu velkou krabici za pár šupů). Ráno jsem do sebe kopla půllitr-litr, do školy jsem nebrala vodu, ale zase černý čaj. Jeho množství záviselo a mém věku. Poté večer jsem do sebe kopla další půllitr čaje, klidně zase černého. Nezaznamenala jsem, že by mi dělalo problém usnout, když vypiju černý čaj… Když skončila škola, pokračovala jsem dál a naučila jsem se pít každé ráno jasmínové dračí perly. To je bílý čaj, velice drahý a velice chutný. Můj starý zvyk, kopnout do sebe každý večer minimálně půllitr čaje, pořád pokračoval dál, akorát jsem z černého přešla víc na zelené, bylinkové a ovocné…

Postupem času už jsem se do čaje natolik zbláznila, že má mnohdy přednost před vším ostatním. Někdy, když jdu večer spát, těším se až ráno vstanu a kidnu si pořádkou lžíci medu do toho svého ranního jasmínu. (Některé čaje mi víc chutnají neslazené, některé slazené. Podle typu… tento miluju slazený.)

Takže ráno, první věc kterou udělám když vstanu je, že beru útokem pixlu s čajem. Dřív jsem vypila 3-4 hrníčky každé ráno jasmín, pak jsem si dělala někdy půlllitr libovolného odpoledne a naprosto zásadně VŽDY další půlllitr večer. Někdy i dva…

Nejhorší věc, která se mi ráno může stát

… Je, když dojde jasmín a není po ruce jiný chutný zelený nebo bílý čaj. V zásadě jde o to, že ten čaj je natolik dobrý a natolik spojený s ránem, že když ho nedostanu, tak prostě není ráno a můžu pít co chci, nemám onen kýžený požitek. Bylinkovým ani ovocným to nejde nahradit.

Čaj nejenom že má přednost před vším ostatním, ale nejsem ani ochotná dělat něco jiného, dokud nejsem hotová s čajem. Jediná věc, kterou lze tolerovat, je psaní úkolů do němčiny, případně čtení. Kniha, nebo komenty na blogu, co přes noc naskočily, ale že bych hned ráno po probuzení naběhla s čajem odklikávat komenty, to fakt ne… To dělám, jenom když jsem v dobrém nálevu, mám hodně energie a chce se mi. Workoholik nejsem.

Takže typická odpověď, pokud po mně něco chcete a já sedím u čaje, je: ,,Až dopiju čaj.” A přes to nejede vlak. Konec. Pokud mě donutíte vstát, je minimálně celé dopoledne ,,pokažené” a nebaví mě to. Problém trochu je, že můj čajový rituál trvá hodinu až hodinu a půl. Jediná možnost, jak mě z rituálu vytrhnout, aniž bych měla pokaženou půlku dne, je počkat, až dojedu alespoň jeden hrnek a využít mezeru mezi tím a dalším…

Další nepříjemná je chvíle, kdy sednu k čaji sama, zamyslím se, nebo dělám něco svého a někdo mě u toho vyruší.

Nedávno jsem svůj zvyk zkusila porušit. Vstala jsem, vyčistila zuby a šla ven tahat dřevo, abych měla čím topit. Za hodinu bylo hotovo. Byla jsem neskutečně moc naštvaná… Ještě že u toho nikdo nebyl 😀 … tak jsem pochopila, že si ráno musím vypít alespoň jeden hrnek a tahání dřeva nacpat mezi něj a ten druhý…

(Teď už ani nehrnkuju, teď mám krásnou červenou keramickou konvičku o obsahu půl litru. Za ráno vypiju dvě, když jsem v rozmaru, tak i tři… Čili teď je nutno využívat mezery mezi konvičkou a další konvičkou. Kalíšek se jako samostatná dávka nepočítá.)

Co mě na tom čaji tak bere?

… je otázka. Je to jenom chuť, nebo silný zvyk, díky kterému ráno celý můj život začne dávat smysl?

Rituály jsou pro me důležité, stejně tak jako dlouhé pauzy na přemýšlení osamotě. Když to nemám, je to velký problém. (Prakticky takhle trávím denně několik hodin. Než jdu spát, potřebuju minimálně půl hodiny přemýšlet. To samé když se probudím. Pak až vstanu, jdu na čaj a tam dál přemýšlím… Je to základní složka mé duševní a duchovní hygieny. Společnost mi u toho nevadí, ale nesmí po mě chtít, abych dělala něco jiného, jinak mi naruší důležitý proces.)

Čaj obsahuje povzbuzující tein, ale já ráno nepiju čaj aby mě povzbudil, že bych se necítila čile. Když ho dlouho nemám, neprojevuju fyzicky projevy abstinence, akorát jsem otrávená, že NEMÁM ČAJ. – Tedy abstinuji psychicky, ne fyzicky… Čaj také napomáhá k lepšímu soustředění, což je pro výkom mé profese naprosto zásadní věc. Bez soustředění si ani neškrtnu.

Někdy vtipkuju, že kdyby skončil svět, nebo kdyby mě zavřeli do hladomorny, tak nevadí, protože přežiju na čaji. Byliny znám, umím si nasušit opravdu výborný bylinkový čaj… Otázka ovšem je, jestli bych v takovém případě přesto za chvilku nelezla po zdi, protože zelený čaj bylinkovým nenahradím a jelikož je psychika nadřazena tělu (u mne rozhodně), možná by to nebyla zase až taková sranda… Budiž mi k dobru, že mám doma opravdu železnou zásobu, se kterou kdybych hospodařila, tak vydržím dlouho. Jinak se tím prolévám ostošest…

Je to moje potrava

Někteří lidé hledí udiveně, nebo vyděšeně, když na otázku ,,kolik toho denně sníš”, řeknu že jím jednou až dvakrát, malé porce. Zásadní je pro mě oběd. Musí být chutný, výživný a je důležité, aby v něm bylo i něco syrového, na čistě vařeném si tolik nepochutnám. Zajímavé je, že polívka je pro mne chod. To znamená, že buď si dám polívku, nebo hlavní jídlo, ale oboje naráz nesním, to je moc. Polívka mě totiž zasytí na minimálně 3 hodiny… Pro spoustu lidí absolutně nepochopitelné a říkají ,,Vždyť je to jenom voda”. – Pro mě je ale i ochucená voda potravina.

Večer je to často jedno, někdy mi stačí i pár mandarinek, nebo kus sýra. Často si tedy dám jenom něco pidi, na co mám chuť, co mě navečer potěší a zaliju to čajem… Jen občas si dělám vyloženě večeři.

Dřív jsem večeřela bohatě, pak o trochu míň a nakonec jsem si uvědomila, že večeřím ze zvyku a ne proto, že bych měla opravdu hlad. Takže teď prostě počkám a naložím se podle toho, jestli dostanu hlad, nebo ne. Odnaučila jsem se jíst něco jenom proto, že je večer. Stejně mi to pak ani moc nechutná.

Jeden by si myslel, že s takovou životosprávou budu podvyživený chudáček, ale ono ne. Zkrátka není nutno jíst hodně nebo často, aby člověk tělesně prospíval. Je to dáno hlavně tím, že poslouchám svoje tělo, vnímám co chce a neřídím se podle toho, co mi kdo řekne, nebo co si kde přečtu.

Za absolutní pravdy považuji to, že je potřeba přes den pít hodně čisté vody, že se člověk nikdy nemá přejídat, zejména ne večer a že je důležité dbát na správný poměr zdravé a syrové potravy, nejíst všechno vařené a zpracované. – Ostatní už se podle mě přizpůsobí individuálně podle potřeby.

Někomu to připadá divné, ale zase tak divné to není. Představte si, že ráno vypijete 1-1,5 litru čaje, odpoledne si ,,na chuť” často dáváte další půlllitr (když máte jooo náladu tak jedete dál, konvička za konvičkou) a večer, než jdete spát, dáte si další půllitr. Není divu, že se pak tuhé jídlo stane doplňkem k čaji, kdežto čaj zaujme pozici hlavní potraviny.

A to je to moje typické ranní: ,,Až dopiju čaj”, ,,Až dojedu konvičku”. To je jakoby vás u poloviny vaší snídaně někdo vyrušil a něco po vás chtěl, abyste hned vstali a šli něco dělat. Odpovíte mu na to: ,,Až dojím.”

U oběda jste ochotni dělat přestávky a vstávat ,,mezi chody”. Třeba mezi polívkou a hlavním jídlem… Ale málokomu nevadí, když musí vstát od rozjedeného talíře, který mu mezitím vystydne. Málokoho toto neštve.

Já mám přesně toto s čajem. Říkám sice že nesnídám, ale ve skutečnosti snídám ten čaj. Až na to, že moje snídaně netrvá 10-20 minut, ale hodinu a více, protože mám šnečí životní styl.

Většinou vůbec nikam nespěchám. Je to dáno tím, že si to jednak umím zařídit, zadruhé se zásadně nezabývám zbytečnými věcmi, kterým není potřeba věnovat čas, nebo energii. Také nedělám věci z principu, nebo ,,aby se neřeklo”. – To mi ušetří fakt obrovskou hromadu času.

Jeden by nevěřil, kolik času zbytečně vyplácne na nesmysly, nebo dokonce na lidi, kteří mu vůbec nic nedávají, akorát ho obírají o energii, nebo ho rozčilují. – A když zvládne tyto věci co nejvíc vypustit, najednou má na sebe čas a může o všem přemýšlet… Zázrak! 🙂

Pokračování příště

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení” – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue