1. Jak bylo na koncertu Nightwish (foto/video reportáž)

11.5.2012 v Zážitky 15

Koncert Nightwish

Nevím, jestli to víte, někteří možná ano, ale 30. dubna jsem jela na koncertující Nightwish do Prahy. Byl to můj úplně první velký koncert. Do této doby jsem se tak maximálně náhodně nachomýtla k něčemu maličkému, nebo naposledy to byl Music klub, kde byl takový randál, že z toho pro mě nic nebylo… Ne že bych o podobné akce neměla zájem, spíš nemám zájem o dostupné interprety a ačkoliv mám hudební vkus pestrý, kapel je na světě tolik, že je zkrátka nemám na dosah.

Ale Nightwish tentokrát jo. Slyšet je naživo byl můj sen už hodně let, tak jsem si ho konečně mohla splnit, i když poněkud zajímavým a kuriozním způsobem…

Přípravy:

Problém číslo jedna, který přede mnou stál už měsíc dopředu, byly moje uši, doslova přecitlivělé na hluk. Člověk, kterého štve zvuk vysavače a který si zacpává uši při brždění vlaku, opravdu nemůže očekávat, že si to užije na takovém velikém koncertu, aniž by mu bubínky vyletěly z hlavy. Tento problém vyřešil můj skvělý známý, který z práce dodal tučnou zásilku špuntů do uší. – Spasil mě.

Další kámoš jel zase se mnou, takže jsem měla po starostech, abych někde nezabloudila. Pochybuji, že bych si na to troufla, jet takovou dálku úplně sama. Ono je vždycky lepší, mít vedle sebe ještě někoho.



Cesta

Tříhodinová cesta do Prahy vlakem nebyla tak zlá. Měli jsme vlastní kupé se sedadly správných čísel. Bohužel jsem byla už tři noci dopředu nedospaná, tak jsem měla dopředu obavy, jak to zvládnu, abych někde nevytuhla předčasně.

Horší byla půlnoční cesta zpátky… Do postele jsme zalehli tehdy až o půl čtvrté ráno, což je pro mne absolutně vražedný čas. Já na tyhle noční akce fakt nejsem stavěná a nevyspání špatně nesu.

Říká vám něco tento zámek? – Mně opravdu ne, fotila jsem ho narychlo z vlaku.

Cesta do arény přes Prahu metrem byla docela porod. Najít metro C problém nebyl. Koupit a cvaknout si lístek, když ještě ani nejsme v tom metru, je sice divné, ale ani to nebyl problém. (Mimochodem, Pražské dráhy, jste vydřiduši. Jakto, že neprodáváte nějaký levnější lístek na pár minut, když člověk jede jenom tři zastávky?) Nepříjemnější bylo, že člověk vleze do podchodu a zjistí, že je na druhé straně a nikde to není napsané. Tak zase jako idiot vyleze a hledá, kudy se leze na tu druhou stranu. A po cestě ho potká Ruska a ptá se, jak se dostane do Muzea… vysvětlete paní jazykem, který jste nepoužili už pět let, jak se dostane do muzea, když sami pořádně ani nevíte, kde jste vy 🙂

Energie jsou tam hrozné, ale to jsou hrozné na skoro každém nádraží… jednu hezkou věc, která se mi líbila, jsem tam ale přece jen potkala, hele:

Parádní, že?

V Holešovicích jsme odchytli třetího do party, takže jsme se nenaháněli, ale jaké to bylo milé překvapení, když jsme zjistili, že nám je mapka, kterou jsem si pečlivě naznačila, úplně k ničemu, protože jsme vylezli někde jinde, než jsme měli? Byla to trochu ruská ruleta, ale naše kýžené kocertní místo jsme nakonec našli a poznali podle zástupů lidí, povětšinou velkých vlasatých chlapů v metalových tričkách… tak jsme věděli, že jsme mezi svýma a já byla ráda, že jsme nezanedbali správný oděv a nikdo po nás blbě nečučel. Radost byla veliká, došlo i na makarenu.

Zato já čučela po jiných, protože některé modní kreace byly vskutku kuriozní.

Nejvíc mě ale zaujal slepec, který se došoural s bílou hůlčičkou v bílém oblečení, postavil se do davu, zapálil si cigárko a čekal… a já tam tak koukala a nechápala.

Já jsem měla starosti, aby všechno proběhlo v pořádku, aby nás někdo v davu nezašlápl, nezmlátil, abysme nezabloudili… a to vidím pefektně. A on je zkrátka člověk, který nevidí a vůbec se nebojí, že netrefí, nebo že ho někdo zašlápne. Má hůlku, cigárko a to mu stačí…

Fronta byla šílená. Všude kolovalo pívo a vznášel se kouř z cigaret, ale náladu měli všichni dobrou, protože byli natěšení na svoje miláčky Nightwishe, takže dav byl klidný a svým způsobem zajímavý, protože bylo na co koukat… zato stání bylo úmorné. Než jsme vůbec došli na řadu s pípnutím kodu na naších lístcích, už jsem si potřebovala někam sednout. – Ještě to ani nezačalo a už jsem byla unavená.

Tady máme zvěčněné naše lístky. Já jsem si ten svůj na památku nechala, ale pořád nevím, kam si ho mám založit.

Byli jsme vpuštěni do haly, kde byl hrozný chaos. Člověk chvíli vůbec nevěděl kam má jít a hlavně aby neztratil svoji skupinku. Nakonec jsme šli po zvuku, protože už od půl sedmé hrály předkapely. První byla Eklipse a můžu vám říct, byl to úžasný pocit, poprvé v životě vstoupit do velké kopulovité haly, která je celá temná, všude spousta natěšených lidí a na podiu hezké holky, které hrají mistrně na housle a čelo. – Holky z Eklipse se mi líbily moc. Uměly to a jejich hudba byla akorát tak na můj poslech, nepřeřvaná. Špunty do uší čekaly zatím v kabelce netknuté. Naivně jsem doufala, že třeba budou mít všichni takto navolené repráky, ale to samozřejmě neměli.

První video z koncertu je tedy malý úryvek od nich:

Hrají vlastní verzi písně od Lady Gaga. – Super. Na Youtube je od nich hudby víc, určitě stojí za to trochu zapátrat a poslechnout si je v pořádné kvalitě.

Tady je také ta samá píseň od jiného účastníka koncertu, ale v delší verzi: http://www.youtube.com/watch?v=_8BfdvLS7uE&feature=relmfu

Druhá předkapela (ano, byly dvě) se jmenovala Battle Beast. – Název slibný, začátek měli také slibný. Nakonec se z toho vyklubalo nevkusné vyřvávání do mikrofonu spojené s přehnaným mlácením do bubnů, melodie nic moc. Ty jsem si nenahrávala, ale strčila jsem si hned špunty do uší, protože se mi jejich řev v hlavě slil do jednoho obrovského dunění, ze kterého jenom bolela hlava. NO JEŠTĚ ŽE JSEM JE MĚLA. Nechápu, jak si to někdo může užít, když vlastně přes ten řev nic neslyší.. a že to ty lidi nebolí…?

Nechápu je. Zarazila jsem si špunty do zvukovodů pořádně hluboko, koukala kdeco lítá a v podstatě jsem jejich vstup protrpěla. Ani ostatní v publiku vesměs moc nevypadali, asi trpělo víc lidí. Ani vám je sem vkládat nebudu.

Největší namyšlenost ale přišla ve chvíli, kdy naivně chtěli, aby s nimi publikum zpívalo. – No pár lidí vepředu sporadicky hučelo, ale jinak je to tedy ostuda, hrát druhé housle, vědět že lidi nepřišli na mě a tím pádem je vůbec nemusím ani zajímat, tím pádem nemusí vůbec znát co hraju a tím pádem asi sotva budou chtít se mnou zpívat, když spíš chtějí, abych rychle vypadl, neotravoval a začali konečně Nightwish.

Přes hlavy vysokých chlapáků jsem viděla houby s octem a šíleně mě bolely nohy. Čupnout si ale nebylo moc moudré, hned tam na mě šlápla nějaká ženská. – Rychle jsem vstala a hodila na ni nevraživý ksicht, aby pochopila, že to živé jsem byla já, ale ona se rychle podívala jinam a šla dál… A to jsme přitom stáli vzadu v místě, kde bylo okolo hodně prostoru, takže bylo kam jít, koho obejít a člověk okolo sebe viděl. – Alespoň teda já jsem okolo sebe viděla perfektně, nevím co ta ženská…

Zhruba v tu chvíli, kdy na mě šlápla a kdy hráli Battle Beast, jsem propadla totálnímu pocitu zklamání a taky únavy. Kluci sice ochotně nabízeli, že by mě na jednu písničku zvedli na ramena, dokonce jsme to zkusili a šlo to, jenomže nakonec to zachránil mantinel, na kterém se už sice cpali lidi, ale jedno místečko tam na mě bylo.

Večerní občasné posilování a každodenní tahání těžkých věcí mi konečně přineslo své ovoce. Být tenhle koncert o pár let dřív, tak se nahoru prostě nevyškrábu, ale najednou to šlo… chvíli jsem tak jenom visela na svých rukách a čučela, než jsem se usadila. – Možná by nebylo na škodu teď někde venku najít vyvýšenou zídku a odzkoušet si to na ní znova.

Dokonce jsem chytla flek vedle milého chlapíka, který mi podržel kabelku, což mi usnadnilo výlez nahoru. Na rukách měl bohatě pletených náramků, parádních vzorů i barev, takže dokonce moje krevní skupina. A během akce ani moc neřval a nedivočil, jenom semtam popleskával, takže tam bylo bezpečno.

Sedím na mantinelu a zklamání opadlo, protože Battle Beast konečně vypadli z podia, já viděla všechno jako na dlani a spustila se roztrhaná plachta, pověstná ze záznamů předchozích koncertů, co jsem viděla na internetu a bylo ticho… na chvíli jsem vytáhla špunty z uší a čekali jsme…

POKRAČOVÁNÍ BUDE UŽ ZÍTRA 🙂


Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování” – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho Daysy 2012-05-11 06:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Muselo to být super. x) Taky nemám ráda zalehání pozdě v noci. Dřív jsem to milovala, teď je to sice fajn, ale nevyspání je odporné. Jsem furt unavená.

Ikona diskutujiciho Monča 2012-05-11 06:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

wow se máš:)…taky bych chtěla na nightwish, miluju je!

Ikona diskutujiciho Kiki 2012-05-11 08:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten zámek je v Letovicích, taky jsem na něj vždycky koukala z vlaku…

Ikona diskutujiciho Arvari 2012-05-11 09:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hm, Najdfiš. Ne, díky. Stačí, že s nima budu mít tu 'čest' na Masters of Rock… =/

Ikona diskutujiciho Míša 2012-05-11 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, já myslela, že zvuky vysavač je hrozný pro všechny a taktéž vlak trhá uši všem.

Ikona diskutujiciho Primula 2012-05-11 12:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:-))

Ikona diskutujiciho romis78 2012-05-11 14:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

čus,bez Tarji to není ono :-)

Ikona diskutujiciho Lenka 2012-05-11 16:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

BOŽÍ, žádnej jinej koncert na ně nemá, ani Black Sabbath, neuvěřitelný, ještě dnes mi běhá mráz po zádech, když vidim videa z toho dne. UAAAH, sem si řikala Alu, jestli tam taky budeš. Já mám taky přecitlivělí uši, ale občas je trénuju rámuses z hifiny a přecejen u Battle Beastu jsem si trochu zacpávala uši, protože tam měli silné sykavky, ale u Nightwish bylo všechno tip ťop.

Ikona diskutujiciho Erin 2012-05-11 18:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechápu proč na metalové koncerty chodíš, když tě bolí ouška 🙂 já jsem teda na hluk taky citlivá, ale se špuntama v uších? Radši ohluchnu

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-05-11 20:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na Mastry asi na ně už nepojedeš, co? 🙂

Ikona diskutujiciho d-meadow 2012-05-11 22:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nightwish!Zelnám závistí a pomaalu přecházím na červenou.Upřímně špunty bych si nevzalaa ale chápu tě že ti hluk vadí ale vidět na živo Nightwish nebo a Metaliku či Judas Priest nebo doknce Iron Maiden asi bych riskovala ohluchnutí.A třeba RHCP za to by to opravdu stálo!!!

Ikona diskutujiciho Niy 2012-05-12 10:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, ten zámek mi připadne povědomý, nebylo to někde poblíž města Letovice? Je to mezi Brnem a Svitavami.

Ikona diskutujiciho Niy 2012-05-12 10:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aha, sice jsem si pročítala komentáře, ale ten 3. kde píše že je to v Letovicích jsem přehlídla, tak si to pamatuji správně.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-05-12 14:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Já mám vysavač ultra silencer a i tak si k němu pořád nemůžu najít dobrý vztah :D

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-05-12 15:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Tak každý to má jinak. Já tak citlivé uši nemám, takže mi hlasitá hudba nevadí a rozhodně mi to nezpůsobuje bolest. Já se do toho právě dokážu perfektně vžít a nevnímat nic jiného, když je to na plné pecky 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek