1. / Jak jsem dopadla na střední umělecko-průmyslové škole a co jsem díky tomu pochopila

8.3.2011 v Poselství 44

Aluška.org - malé logo

Jak jsem dopadla na střední umělecko-průmyslové škole a co jsem díky tomu pochopila

Povyprávím vám jeden příběh z mého života. Je docela dlouhý a možná trošku složitý, takže počítejte s tím, že si u něj posedíte, stejně tak jako já.

Budu vám vyprávět, jak jsem se v deváté třídě rozhodla, že půjdu na střední umělecko-průmyslovou školu. Jak to dopadlo, si někteří můžou domyslet už teď, ale já bych se s vámi moc chtěla podělit o tuto zkušenost, protože jsem si z toho odnesla něco moc důležitého a niterného do dalšího života. A ačkoliv by se můj příběh mohl zdát jako úzce zaměřený, myslím, že si z něj každý z vás může odnést něco velmi zajímavého, co ho posune o kousek dál.

linka

Už když jsem chodila do školky, všichni mě pořád masírovali, že ze mě jednou bude slavná malířka. Moje dětské kresbičky, ačkoliv nedokonalé, se rok od roku hodně zlepšovaly a funguje to tak i dodnes.

Ačkoliv moje dětství nebylo zrovna typického rázu, i mě v deváté třídě pobídli, abych si vybrala střední školu, která by měla určit můj životní způsob na další čtyři roky a která mě snad dostane blíže k dospělosti. Ani já, stejně jako jiné děti, kterým je teprve 15 let, jsem si tenkrát nebyla schopná určit, co bych chtěla. Vsadila jsem proto na moji celoživotní vášeň, kterou je beze sporu kresba a výtvarná činnost všeobecně. Říkala jsem si, že když mi všichni říkají, že jsem fakt dobrá, a když to opravdu tak moc miluji, měla bych se vydat právě tudy. Myslela jsem si, že tyto otevřené dveře jsou pro mě ty správné.

Maminka mi nebránila. Sama totiž věděla moc dobře, že rodiče by neměli vybírat svým dětem školu podle svého a zanedbávat jejich vnitřní cítění.

Vybrala jsem si školu v Uherském Hradišti. Moje maminka tam prožila kus svého mládí a vůbec se traduje, že právě tu se nachází největší plodné hnízdo pro všelijaké umělce, že právě tady se můj neutuchající tvořivý talent nejlépe rozvine.

Už půl roku dopředu jsem pocítila obrovskou motivaci tvořit mnohem více a s větším tempem, než kdy jindy. Měla jsem před očima jen vidinu toho, jak budu studovat uměleckou průmyslovku, jak vyjdu s maturitou, jak budu mít krásné obrazy a jak budu pořádat výstavy.

Kreslila jsem ostošest, aby bylo pořádně z čeho vybírat, vlastně jsem půl roku nedělala ve svém volném čase nic jiného. Konkrétní škola, na kterou jsem se hlásila, je tato: http://www.supsuh.cz/

V tuto chvíli je důležité vysvětlit, s jakým záměrem a s jakou představou jsem se vlastně na tuto školu hlásila?

Rozhodně jsem si nikdy nemyslela, že jsem se svým uměním nejlepší na světě. Uvědomovala jsem si ale, že moje obrázky mají zvláštní osobité kouzlo, které přitahuje oko diváka a na tváři kouzlí zasněný úsměv. Moderní umění se mi zdá odporné. Výstavy moderních umělců, nebo oděvních návrhářů jsou něco strašného. Místo povznášejících děl se díváme na vulgární a obscénní výjevy, na smrt, násilí, nebo na podivné pokroucené netvory. Vzpomeňme jen nedávnou výstavu Deviant art, vulgární fotografie Jana Saudka, nebo zrůdnou výstavu Bodies, kde jsme mohli vidět vysušené kusy těl, o kterých se dodnes pochybuje, komu kdysi patřila. Tomu říkáte umění? Tomu já říkám hnus, obludnost, vrchol nevkusu, špatná vizitka dnešní doby a něco, nad čím bych se akorát tak pozvracela a ne se nad tím rozplývala.

Tyto nechutnosti si podle mého soudu vůbec popularitu nezaslouží, taková díla by se vůbec propagovat neměla. Kazí nás to. Nikdo normální se nemůže s obdivem a úsměvem dívat na svázanou ženu s visícími prsy a ještě potřísněnou něčím, co by mělo připomínat krev. To není umění. To je vrchol zrůdnosti, který v lidech pěstuje otrlost a ignoranci vůči utrpení a násilí.

Šla jsem na malíře, nejtěžší z obor z těch, které tato škola nabízela.

Naivně jsem si představovala, že prohloubím to, co už umím, vyjdu ze školy zdokonalená s diplomem a to mi otevře dveře k uskutečnění svých snů. Dveře, které sní o tom, že jednou budou moje krásné pohádkové obrázky viset na výstavách a lidé se nad nimi budou radovat, jak jsou krásné, barevné a optimistické. Že jednou budu dělat ilustrace do dětských knížek, že dětem namaluji krásné víly, vodníky, bubáky a prince. Těšila jsem se, že jednou bych snad mohla vytvářet pro děti krásné omalovánky a ukázat tak světu, že ne všichni moderní umělci dělají zrůdnosti, že ze škol můžou vyjít i ti, kteří mají cítění jemné, slušné a povznášející. Takové, na které se může dívat jakákoliv věková skupina a nepohorší se. Chtěla jsem být mladou generací, která propaguje znovu krásná díla a zatlačí zrůdnosti zpátky do té díry, ze které vylezly.

Taková byla moje představa, moje idea o dění po studiu.

Nicméně to všechno dopadlo úplně jinak.

Připravovala jsem se pilně. Dokonce i někteří lidé okolo mě (nebudu raději jmenovat), kteří na mě i na moje umění celý život kašlali, se najednou začali zajímat a aniž by znali můj styl, nebo viděli nějaké mé obrázky, začali mi do toho kafrat, nacpali mi do rukou všechny možné knihy o umění, které měli a radili mi co a jak kde mám studovat a co a jak kde mám kreslit, aniž by tomu sami rozuměli. U někoho jsem se tomu zasmála, u někoho mě to štvalo, ale některé knihy mám dodnes u sebe. I moje učitelka výtvarné výchovy mě podpořila a poradila mi co nastudovat na přijímací pohovor.

Přijímačky byly moc těžké, asi takové, jako nikde jinde. Měly dvě kola, do druhého se dostali jen ti, co prošli se svými body prvním a ještě k tomu pohovor, kde si vás odzkoušeli, jestli tomu umění alespoň trošku rozumíte a kde vám zkritizovali vaše díla, která jste museli odevzdat k posouzení, v počtu deseti kusů.

Ano, tak tenké bylo sítko, přes které nás, mladá a vyplašená kuřata, pasírovali. A propasírovali nás vskutku pečlivě.

V Březnu roku 2008 jsme se s mámou vydaly do Hradiště, neboť se v této době konaly talentové zkoušky. Naštěstí jsme spojily příjemné s užitečným, takže jsme se stavily k různým známým a přátelům mojí mámy, což zpříjemnilo zbytek dne, který měl rozhodnout o mé budoucnosti.

První den talentové zkoušky začínal v deset hodin (konec v 16:00 a později). Máma mě vysadila před krásnou starou a obrovskou budovou. Odjela a nechala mě, ať se s tím poperu.

Uvnitř byl velký zmatek. Nikdo nevěděl kam má jít a kam patří. Všichni uchazeči za různé obory byli rozděleni do skupin a měli určené jak dlouho a ve které učebně se zdrží.

Moje první disciplína se odehrávala učebně, zaplácané od barev, kde jsem se posadila mezi ostatní žáky. Všichni jsme měli oči na vrch hlavy, ale během deseti minut jsme se všichni spřátelili a bylo docela veselo. Dodneška si pamatuji, jak v mé skupině byl jeden homosexuální chlapec, který hýřil vtipem víc, než maloval a přihlášení na tuto školu vnímal jako formu recese, protože sám nevěděl, kam se vrtnout. Ruku na srdce, proti ostatním uchazečům o studium nemůžu říct jediné slovo, protože byli všichni opravdu moc fajn. Umím si představit, že bych na této škole okamžitě zapadla do kolektivu.

První disciplína se týkala kompozice. Měli jsme vypracovat dílo na A3, na kterém budou minimálně dvě postavy v pohybu. Sáhla jsem po uměleckých křídách a vsadila na svoji nejlepší kartu. Vyobrazila jsem krásnou elfí ženu, která podává nádobu s vodou malému dítěti na okraji lesa. Všichni moji spoluuchazeči se chodili nad tímto obrázkem rozplývat a já byla spokojená, že se mi to povedlo. Za toto dílo jsem také získala nejvíce bodů za všechny tři disciplíny toho dne.

Proč?

Jednoduchá odpověď. Byla jsem čerstvá a měla jsem energii. Když jsme po dvou hodinách opustili učebnu a odešli do jiné, můj tvořivý potenciál byl ale vybit a do ničeho dalšího už se mi nechtělo. Ale musela jsem.

Vtipný je také fakt, že ten den jsem své nově a draze pořízené křídy použila poprvé v životě, protože pastelky, se kterými pracuji, by mi na zkouškách neprošly. Od té doby jsem už na ty křídy vlastně nesáhla a zůstaly mi v šuplíku dodneška. Možná bych je mohla někomu darovat, ale nevím, kdo by je chtěl. Já je nepoužívám, protože obrázky se po dokončení musí fixovat sprejem a i pak jsou mazatelné a dělají nepořádek, takže jsou nepraktické.

Druhá učebna byla holá, jen uprostřed byly rozmístěné dřevěné stojany a všude okolo se válely velké kusy zabalené keramické hlíny. Na stojanech byly vypracované bysty (bysta je vymodelovaná lidská hlava) od uchazečů, kteří tu modelovali před námi a kteří dostali tento úkol jako první, zatímco my se k němu dostali teď. Najednou naběhli starší studenti, kteří měli za úkol vytvořené bysty znehodnotit a udělat tak místo pro nás.

Ty první už byly obodované, a že se s nimi každý doslova a do písmene sral dvě hodiny, nikoho nezajímalo. S hrůzou v očích jsem sledovala, jak umělecká díla s nadšením demoluje banda pubertálních výrostků a snažila se na to rychle zapomenout, aby mi to nevzalo veškerou motivaci splnit tento úkol.

Zazvonilo, do učebny vstoupil profesor a řekl: “Vytvořte každý bystu podle tohoto modelu.” V kruhu našich stojanů stál na podstavci model bohyně Afrodity, ovšemže jen hlava.

Zajásala jsem. “Hurá! Keramiku dělám celý svůj život, hlíně rozumím a umím s ní skvěle zacházet. Tady naženu body a všechny převálcuju.” – No, idea byla jistě založená na pravdě, kdyby se do toho nepřimotal takový drobný nepodstatný detail, který mi to pokazil.

Během půl druhé hodiny jsem měla vymodelovanou dokonalou keramickou hlavu se všemi detaily včetně účesu, zatímco ostatní byli rádi, že jejich žmolek konečně trochu nabývá lidskou podobu. A opět jsem byla středem obdivu, což mi dodalo sebedůvěru, ale zbytečně.

Ačkoliv byla moje hlava nejdříve hotová, byla nejhezčí, nejpropracovanější, přesto jsem z tohoto úkolu prakticky propadla a získala nejméně bodů.

Proč?

Protože jsme měli za úkol vytvořit přesnou kopii bysty, která měla hlavu skloněnou. To mě ale vůbec nenapadlo, že chtějí přesnou kopii. Udělala jsem hlavu dívající se rovně před sebe a právě díky tomu, že nebyla skloněná, mi skoro žádné body nedali.

A právě když jsem se tohle o pár dní později v bodování dověděla, uvědomila jsem si první zdvižený prst… krom toho mě to neskutečně mrzelo a moje máma zuřila, že jsou to snobi a nepoznají talent. A skutečně i já mám dodnes z učitelského a hodnotícího sboru smíšené pocity. Nějaký pan Malina, jehož díla můžete vidět třeba zde, http://www.galeriekincova.cz/AUTOR/Malina.htm

přece vůbec nemůže rozumět mému talentu. Jen udělá pár rýh drátem do pocákaného plátna, tohle vystaví a takový člověk bez fantazie má jako učit mladou generaci a ještě hodnotit plody naší práce? NIKDY. Nechci být jedovatá, ale pro takové abstraktní umění nemám vůbec cit, ani pochopení. Nevidím v tom žádnou hodnotu, natož pak uměleckou. Abstrakce je podle mě jen plýtvání materiálem.

Byly dvě hodiny odpoledne, když jsme přešli do třetí učebny ke splnění posledního úkolu. Byla jsem opravdu vyřízená. Dvě hodiny malovat, dvě hodiny mlátit do hlíny a ještě další dvě hodiny kresby přede mnou.

Tentokrát jsme dostali za úkol nakreslit portrét podle živého modelu. Jenomže živý model se pořád vrtěl, já už skoro ani neviděla před sebe a proto můj výsledek byl otřesný.

Když jsem se tak po dvou hodinách marné snahy snažila zachránit, co se ještě dá, uvědomila jsem si, že se mi to hnusí. Že ten portrét nechci kreslit a kdybych byla více impulzivní, vyhodila bych ho prostě z okna, protože byl hnusný, vůbec mě netěšil, vůbec mě nebavil a celé dvě hodiny jsem se jenom potila stresem a únavou.

Přesto jsem to nějak dodělala, nějak obkecala, že už zkrátka nemám sílu se snažit, stejně tak i na ostatních bylo vidět, že toho mají plné zuby. Byla tam jedna rusovlasá holka, na které bylo vidět, že to bere smrtelně vážně a ta se mě ptala, jakou přípravu jsem absolvovala.

Když jsem odvětila, že prostě sednu, vezmu do ruky pastelky a dělám, jak to cítím, spadla půlce naší skupiny brada.

,,Ani na přípravku? A já chodila na praxi k té a té akademické malířce a mě připravoval ten a ten
a já chodila sedm let do takového a makového kroužku a studovala tolik a mega moc knih a…” J

– A já prostě jenom kreslím na papír pastelkami a je mi dobře.

Když jsem vyšla vyřízená ze školy, vypadala jsem jako zombík. Šest hodin práce a týden stresování předtím si vybraly svou daň. Přesto mi potom přišel dopis, že jsem prošla prvním kolem za svůj obor, že jsem těsně nad čárou a že se tedy mám dostavit na druhé kolo přijímací zkoušky.

Potom co jsem ale viděla to bodování, kterým mě hodnotili, včetně pana Maliny, začala jsem pochybovat, jestli je tato škola skutečně to, co chci a jestli jsem nešlápla spíše do psího exkrementu, když jsem si sem podala přihlášku.

Přesto jsme se s mámou v určenou dobu rozjely na druhé kolo přijímací zkoušky
den předem, abychom navštívily její kamarádku a že dělat zkoušku půjdu druhý den, zatímco maminka bude mít příjemnou společnost.

Byla jsem tak strašně nervózní, že jsem byla celý den celá zelená, nemohla jsem nic jíst a večer to se mnou bylo tak zlé, že mě museli naložit do horké vany, abych se trochu zklidnila. V noci jsem nemohla spát, ráno mě doprovázel můj věrný kamarád průjem a scvrklý bolestivý žaludek. Snažili se do mě natlačit alespoň banán, abych nešla na zkoušku hladová, ale nešlo to.

Ačkoliv už jsou to tři roky zpátky, pořád si to docela barvitě pamatuji.

Pokračování zítra

Zamyšlení na houbě

Další víly – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Babe 2011-03-08 07:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takové zadání bych nepřežilo a nedokázalo udělat.

Ikona diskutujiciho Weri 2011-03-08 07:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

njn, abstrakce není umění…a lidská těla visící na čemsi jsou taky hnus…

Ikona diskutujiciho Dave 2011-03-08 08:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bohužel, to je ta dnešní doba… Z umění by měla být cítit krása, jedinočnes jejího autora, jeho duše.. Když vidím dnešní umění je mi z toho smutno… Kam se poděla krása a tvořivost? Někdo splácá nakupu několik hovadin a říká tomu abstrakce. Po tomto článku už tuším, kde je základní problém, všechny tyto školy tvořivého ducha prostě ubíjí a poté z nich vylézají kreatury, která preparují mrtvá těla.. Je to hnus velebnosti

Ikona diskutujiciho martin 2011-03-08 08:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Abstrakce – abstraktní umění je hra. Je to tvořivost v jednom z nejvyšších stupňů a jakousi zkušební zónou, zda člověk principy viděné v přírodě dokáže přetavit i do nepředmětné kompozice. Tak nějak  by to mělo být vnímáno. Viděl jsem kresbičky od Alue a opravdu mě překvapilo, že s tímto potenciálem se cítila až na UMPRUMku. Kreslí od srdce, tak to má být. Ale kromě obsahu musí učeň malířského uměnímít i řemeslo v krvi. Prostě fištrón a um. Což je skutečně něco navíc. Zajímavé je, že na světě jsou lidé, kteří mají to řemeslo v krvi a chybí jim otevřená hlava k nápadům a vizím (prostě si neumí hrát a nemají co sdělit). A naopak – spousta lidí má vize – ale prostě není tam rozvinutější forma té výtvarné roviny. Jinak – Alue celkem nemusí být smutná. UMPRUM je škola, kde se nevyzrálé děti začnou motat v bludném kruhu hledání orginality a jsou z toho někdy velice zmatení. Není to úplně čisté prostředí. S radostí tedy tvoř dále dle chuti a libosti ku radosti všech kolem. To se na UMPRUM stejně naučit ani zdokonalit nedá. S pozdravem M.

Ikona diskutujiciho Rue 2011-03-08 08:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Šest hodin v kuse je docela šílenost. Když nakreslím obrázek potřebuji si ho vychutnat a ne pak ještě další čtyři hodiny něco patlat. A to s tou bystou byla doopravdy kravina…vždy't umělec musí mít vlastní fantazii a nápady, jinak to není umělec, prostě jen obkresluje. Člověk se má snažit dávat do svých obrázků něco víc.

Ikona diskutujiciho Alouch 2011-03-08 10:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kamarádka kreslí abstraktně (ne profesionálně) a vypadá to úplně jinak než od pana Maliny. Je to nádherná kombinace barev a tvarů, čili vpodstatě taková mandala.

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-03-08 10:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na uměleckou průmyslovku jsem se také chtěla přihlásit, ale nakonec jsem si to rozmyslela :o) Tak nějak jsem cítila, že to nebude zcela podle mého gusta. Obrazy, koláže, oblečení, šperky a jiné věci raději dělám podle svého pro sebe, pro své přátele a nejbližší. Neumím vytvořit něco na povel a okamžitě. Všechno chce svůj čas. Každý máme svůj styl.

Ikona diskutujiciho Laigo 2011-03-08 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

I tady se projevila Tvoje vnitřní síla.. nevzdalas to :).

Ikona diskutujiciho martin 2011-03-08 11:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ráno jsem trochu mentorsky napsal svůj názor, měl jsem obavu, jak bude přijat. Ale jsou zde rozumní diskutující. K té abstrakci. Ano, ona je natolik specifická, že se pro nezasvěceného jen těžce přijímá. Existují různé proudy abstrakce v umění: organická, geometrická i směry – jako např. orfismus, což je vlastně abstrakní provedení hudby v malbě. Nyní zejdnodušuji, ale v zásadě to tak je. Konečně k tomu, co někteří praví – to bych dokázal taky. Ano, určitě bys dokázal dle vzoru provést to samé. Jen bys stěží dokázal obhájit proč a zač a nač. Prostě by to bylo bezduché přenesení. A to u skutečného tvůrce abstrakce nelze. Ten přesně ví proč právě tolik málo a proč právě tato barva a proč tento formát apod. Je to o rovnováze, matematice prostoru a určité energii. Je to pokus o jakosi magii s minimálními prostředky: plochou, geometrickým tvarem a případně barvou, barvami. V zásadě platí: velmi kvalitní malíř realista mnohdy neumí udělat svébytnou a promyšlenou minimalistickou abstrakci. Naopak by vždy mělo platit, že abstraktní umělec má za sebou poctivou uměleckou průpravu v zachycování reality – od skic, kreseb až po malby, na nichž se učí vnímat a třídit myšlenky ve vztahu k zachycovanému motivu od zátiší, přes portéty, figur až ke krajině. Pamatujte – vrcholem tvořivosti není zachytit krásně krásnou přírodu apod. Většina lidí však právě toto za nejvyšší umění považuje. To naprosto nevadí. Člověk díky možnosti tvořit a přetvářet má však víc možností než pouze přenášet viděnou krásu v tom nejpřesnějším zobrazení na papír či plátno. Člověk může transformovat a měnit a přidávat. Tvořit. Tak se stává tvůrcem, nikoliv řemeslně zdatným kopírátorem reality. Zase poučuji, to bude tím učitelským povoláním. Snad je to snesitelné a přínosné. Mějte se a berte si ze všeho i to, co na první pohled není zřejmé.m

Ikona diskutujiciho Alue 2011-03-08 11:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Ani po tvém výkladu o abstrakci považuji tento směr za nesmyslný. Podle mě je vrchol umění vytvořit něco tak, aby to potěšilo diváka, aby bylo jasné, co výjev znamená a aby byl natolik uchvacující, že by si ho každý koupil a nepověsil si ho na záchod, ale někam, kde se na něho bude chtít dívat. To je podle mě vrchol umění, protože umění má být pro lidi.

Ikona diskutujiciho Alexis 2011-03-08 14:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Promiň, ale jak jsi řekla, nemáš pro abstrakci pochopení – a to znamená, že to není umění? Že ty něco nechápeš, že to není konkrétní, že to každý nepochopí a nepředstaví si pod tím přesně to co si pod tím představit má, tak to znamená, že je to něco míň než přesné kopie předlohy? Myslela jsem, že máš trochu širší rozhled.

Ikona diskutujiciho Meto 2011-03-08 15:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: A já zas nemám rád fotbal, pokládám jej za nesmysl a přece jsem sportovec. Budeš mě za to pranýřovat?

Ikona diskutujiciho Petr 2011-03-08 15:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Saudek mi nepřipadá vůbec vulgární, má svůj styl. Je to prostě něco jiného než addělé :-)

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-03-08 15:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naprosto souhlasím s Alue ohledně toho novodobého rádoby umění, které zobrazuje násilí, utrpení, strach a podobné emoce. Jako by jich proboha nebylo na světě dost … pokud chci lidem udělat radost, tak přeci tvořím něco, z čeho bude sálat pozitivní .. eh, konstruktivní energie a ne ta destruktivní. Tvořit a vystavovat obrazy (ale i hudbu, knihy ap.) přetékající destruktivní energií je ta nejhorší služba, kterou můžu těm, co ji do sebe budou nasávat, udělat! Co nezobrazuje krásné a příjemné věci, to nepovažuji za umění já. Ostatně nemám to rád jako skoro všechno, z čeho čiší zloba. Jsou lidi, kteří to hltají – tak ať, když jim to vyhovuje, proč ne, taky třeba přijdou na to, že krásné je opravdu krásné a strašné je opravdu strašné.

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-03-08 16:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechcem nikoho strašiť, ale umenie nieje najlepšia voľba. Je to síce krásna vec, ale so samozvaními umelcami sa akoby pretrhlo vrece až sme všakovakím umením presítení. Neznámi umelci to mali vždy ťažké, len tí najlepší sa preslávili, aj to často až po smrti. Veľký umelci ktorých diela majú dnes závratné hodnoty sami predali sotva niekoľko obrazov. Zostáva nepochopené prečo to vlastne robili. Pretože umelci sú krásne naivní blázni. Dar vytvárať ozajstné dielo nemá každý a bolo by ho škoda nevyužiť. Lenže dnes sa za umenie považuje kadejaká odpornosť.

Ikona diskutujiciho Alexis 2011-03-08 16:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Ani trochu Alue nepranýřuju za její názor. Jen navrhuju alternativu. Souhlasím s tebou, že nemusíme být všichni stejní, a o tom přesně můj komentář byl – že každý ocení něco jiného. Ale hned něco urážet proto, že se mi to nelíbí? "Tomu já říkám hnus, obludnost, vrchol nevkusu, špatná vizitka dnešní doby a něco, nad čím bych se akorát tak pozvracela a ne se nad tím rozplývala." Ano, je to vytržené z kontextu, ale urážka je to pořád.

Ikona diskutujiciho El Diablo 2011-03-08 16:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

OSPRAVEDLNENIE: Prepáč mi prosím Aľuška, že som si robil srandu a písal blbiny na Tvoj blog. Prosím odpusť, ja sa chcem zmeniť a polepšiť! Budem naozaj dobrý. Ak sa rozhodneš, že mi ešte dáš šancu, prosím zruš embargo na vkladanie komentov uvalené na môj laptop. Takto to nie je ono. A všetko pekné k dnešmému MDŽ!

Ikona diskutujiciho Petr H 2011-03-08 17:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Umělcem se člověk nestává ve škole. Ba naopak, přirozený talent tam naopak může dostat pěkně na…. na frak, jak jsi asi poznala. Já se věnuji psaní a když jsem zjistil, jaké blbosti se učí na žurnalistice, že to spíš ubíjí vlastní intuici a přirozenost, jsem rád, že jsem zůstal svůj. Přeji ti, abys taky zůstala svá a nenechala se zdeformovat nějakými pseudoumělci… Měj se fajn a piš a kresli dál. Máš na to ;-)

Ikona diskutujiciho bozka 2011-03-08 17:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Každá doba má svojich umelcov či osobnosti. Smutné, že tí svelí bývajú známi len v úzkom okruhu. Medzi súčasníkmi ma "dostali" diela Gabriela Wagnera (www.wagnerart.sk). Je to abstrakcia? alebo nie? Nepodstatné, pre mňa sú jednoducho krásne. No a keby mi niekto taký obraz podaroval k MDŽ… :-D

Ikona diskutujiciho Eva 2011-03-08 18:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Třeba i Picasso uměl kreslit věrně podle předlohy, to je základ. Alue má hezký obrázky, takový dětský, ale každý má svůj styl. Mě se třeba nejvíc líbí obrázky Zdeňka Hajného a je to abstrakce nebo ne ?

Ikona diskutujiciho Odi 2011-03-08 18:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Po přečtení dnešního článku mě se znepokojením napadlo, co když jsou  Aluščiny kategorické, odsuzující názory i na jiná témata podobně subjektivní a manipulativní jako tyto na abstraktní umění? Souhlasím mnohem víc s komentáři Martina (4 a 9) a Alexis (11 a 16). Kresby z rubriky Aluščina umělecká tvorba jsou samozřejmě milé, hezká záliba a způsob relaxace, jistě si našla své obdivovatele a napodobitele, ale tvůrčí výtvarná práce je přece jenom něco jiného, nezapojovala bych se do diskuse, kdybych o malování něco málo nevěděla, děkuju Alue za podnětný článek a přeju spoustu radosti nad dalšími obrázky

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-03-08 18:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Žiadne MDŽ neni:(

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2011-03-08 18:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, Uherské Hradiště, to je od nás nedaleko. Když jsem tam byla naposledy, zrovna jsem kolem té školy šla.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-03-08 19:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]: Každý názor je přece subjektivní, protože je v něm obsaženo JÁ. Tak jakýpak copak :-) A že by Aluška měla manipulativní články? Jasně, je o něčem přesvědčená, tak to dává najevo, tak to má být. To, že si za něčím stojí a věří tomu, ještě neznamená, že by chtěla někoho manipulovat.

Ikona diskutujiciho Ivča 2011-03-08 19:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]:: Již jsem Alušku upozornila na nebezpečí duchovního pádu. Jenže taky platí: všímat si "klády v oku svém" místo "třísky v oku bližního svého". On si každý ze všeho vezme to své. A já byla taky tak kategorická, než mi rakovina na mou kládu upozornila. Miluj bližního jako sebe samého. Tedy rovnost všech, všechny a všechno mít v srdci. Ano, mně to připadá takové či makové, nicméně vím, že někomu se to líbí a neberu mu to, neboť zase jinému se nelíbí to, co mně. Pokud chci být přijata, přijímám. Beru ostatní jací jsou, PAK budu i já sama přijata, jaká jsem já… Někdo rád holky, jiný vdolky, a to přece nebrání, abychom se všichni navzájem milovali… Potřísněná těla: no, asi krása to není. Jenže ta výstava třeba upozornila, že bylo mnoho válek a lidé poškozovali jeden druhého, a možná smyslem té výstavy bylo ukázat, jak je ošklivé někoho mučit, abychom to již vícekrát nedělali v praxi… Takto vnímám i válečné filmy: že upozorňují na tu zrůdnost, když jeden otec zabije jiného táty od rodiny jen proto, že je jiné národnosti… A když vidíme tento kontext, může i ta výstava nahých zbědovaných potřísněných těl povznést ducha… Každý vidí co vidět chce…

Ikona diskutujiciho iv 2011-03-08 20:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moderní výtvarné umění (včetně abstraktního) má tentýž význam a stejné místo jako moderní, současná hudba, nebo moderní literatura, poezie. Nejspíš ve školách není dost prostoru o tomto mluvit, učit žáky vnímat, rozlišovat, rozeznat mj. taky kýč a nevkus, chodit na výstavy atd… Abstraktní a duchovní, spirituální tvorba se nijak nevylučují, často právě naopak a vznikají pak silná, působivá díla

Ikona diskutujiciho Veronika 2011-03-08 20:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hrozné zadání a je to hrozně nemožny, aby člověk během 6 hodin vyplivl 3 díla je to mazec… no jinak se školou jsem taky šlápla vedle, no jo, ve 14 rozhodnout o své budoucnosti… Ale všechno zlé je k něčemu dobré…

Ikona diskutujiciho Veronika 2011-03-08 20:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pardon, překlep, mělo tam být: Je to hrozné a nemožné, nikoliv hrozně nemožny :D

Ikona diskutujiciho Iveta 2011-03-08 22:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vybavuje se mi řada jmen abstraktních malířů, jejichž obrazy působí na oči a na duši jako balzám, svou kompozicí, barevností, rukopisem, celkovým dojmem…, na jejich výčet chybí místo

Ikona diskutujiciho strako 2011-03-08 23:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

clovek az nechape kolko casu a energie su ludia schopny vyhodit len preto, aby okomentovali a skritizovali nazor inych(miesto toho aby ste sa venovali radsej svojim nazorom) …. btw. aby ste sa nenudili a mohli komentovat o sto sest:D nemam rad kozku z kurata:) povazujem ju za odpornu a napina ma z nej, hnusi sa mi:) tak a teraz do mna:D

Ikona diskutujiciho Alue 2011-03-09 09:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]: Manipulativní? Mám plakat, nebo se smát? Já už nemůžu ani v klidu napsat, že se mi něco nelíbí, aby mi na to někdo neplivl. Pardon, ale všechno co na světě existuje nebudu obdivovat jenom proto, abys byla spokojená.

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-03-09 15:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[30]: A to já grilovanou kuřecí kůži mám z celýho kuřete nejradši. Nesmí být vařená, rozměklá. Ale to je jen takový odbočení. Jinak tento článek od Alue je moc fajn. Hlavně ten popis emocí a důševních pochodů. Tu trému před zkouškama, veřejným vystupováním a červenání mám taky jako celoživotní úděl, takže tomu přesně rozumím. Sice ty obrázky mi připadají dost dětské, ale já neumím malovat vůbec, ani sebemíň. A myslím, že by se dost hodily do dětských publikací a dalo by se to uplatnit. Moje teta zrovna ilustrace do nějaké dětské knížky dělá. Ale ona je malířka, i když už v důchodu. A kšeft je to mizerný, spíš touha po realizaci, než že by to bylo o penězích. Taková příležitost je málokdy. Na škole by se asi dala vypilovat technika, ale že to tam ubíjí tvořivost a ducha si umím představit. Jinak Alu z kritiků si nic zásadnějšího nedělej, byť chápu, že každý nepříjemný slovo zamrzí.

Ikona diskutujiciho Peťa 2011-03-09 19:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já také vůbec kreslit ani malovat neumím a proto obdivuji lidi, kteří to umí alespoň trochu. Některé obrázky mohou vypadat naivně, ale "naivní" umění je také umění.

Ikona diskutujiciho Odi 2011-03-09 20:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

31] Ahoj Alue, abys plakala nebo se naopak smála kvůli jedinému málo pochopenému a možná špatně zvolenému slovu ("manipulativní") není určitě potřeba. Že svými, aspoň z mého pohledu, hodně unáhlenými a hodně zjednodušenými, negativními soudy evidentně (možná nevědomě) ovlivňuješ mnohé čtenáře, kteří se s tebou ztotožňují, ať napíšeš, co napíšeš a vždy tě podpoří, pro mě znamenaná totéž co neúmyslná manipulace. Snad si tuto reakci nevyložíš opět jako další "plivnutí" na tyto stránky, své příspěvky tímto raději uzavírám. Taky ti přeju tvé tradiční, ustálené "hodně štěstí" a děkuju ještě jednou za několik inspirativních článků během tohoto i loňského roku, další účast v diskusi vynechám, nemám tolik energie, abych se zabývala zpětně významem a smyslem jednotlivých vět nebo dokonce jednotlivých slov, jedno od koho. Pravděpodobně se na tyto stránky ráda někdy podívám, komentáře pár lidí mě budou zajímat i nadále, škoda, že mnohé nelichotivé příspěvky mažeš. Nicméně uznávám, že dnešní mail Jitky byl asi k tobě příliš upřímný, napsala ti poměrně drsně svůj osobní pohled, bohužel v jednom místě použila vulgární slova…, připravuješ mazáním kritických vzkazů ostatní čtenáře o možnost zastat se tě. Ráda bych doplnila řádky odkazem na některé abstraktní malíře, díky nimž je svět bohatší, smysluplnější a ucelenější, ale to už vypustím, bylo by to na hodně dlouhé psaní

Ikona diskutujiciho Luz 2011-03-10 13:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To bylo zajímavé, ráda tady čtu ty zážitky z tvého života a líbily se mi oba tyhle díly.

Ikona diskutujiciho Petr 2011-03-11 17:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tvořit na povel je těžké, lehčí je počkat až má člověk chuť a inspiraci.

Ikona diskutujiciho Petr 2011-03-11 17:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Branislav 2011-09-27 09:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Good článek, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko….:D

Ikona diskutujiciho Aka 2011-10-28 20:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Fée 2012-01-02 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A já to chápu, chápu, že Alue nemá ráda abstrakci, avantgardu a moderní směry, že je považuje za nesmysl. Osobně mám ráda i takové umění, považuji to za umění, ale vkus se různí. A na umění mě baví právě to, jak je různorodé a ne vždy jednoduše klasifikovatelné. Mě se zas nelíbí jiné věci, nechápu je, zdají se mi nesmyslné. Ale je to můj subjektivní pohled.

Ikona diskutujiciho M. 2014-01-01 23:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsi si vybrala špatný obor. Malba se totiž dětským knížkám moc neblíží. Lepší by byl nějaký specializovaný obor – ilustrace pro děti, komiks atd.

Ikona diskutujiciho M. 2014-01-01 23:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mimochodem ta abstrakce je dost náročná věc – jak na tvorbu tak na vnímání. Je to hádanka, hraje si s lidskou představivostí a nutí tě přemýšlet. Může si ji dovolit dělat až člověk, který to má v určitém směru srovnané. Abstraktní umělci skoro vždycky začínají u konkrétních věcí a ty pak postupně posunou určitým směrem, až se vypracují k určitému subjektivnímu vyjádření vnímání světa a sebe sama. Ne každý to dokáže ocenit. Laická veřejnost většinou ne. Jde o to se pokusit.

Ikona diskutujiciho Mária M. 2017-01-01 23:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naší drahé Alue,

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-02 09:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[43]: Článek je 6 let starý… čili pro mě tato kritiáka nemá smysl. Nepamatuji si, že bych byla rozzuřená, během psaní, to určitě ne. Moje kreslení, přestože se ti nemusí líbit, zdobí všechny mé tři knihy, takže se někam dostalo a lidem se velice mé kreslení líbí. 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek