,,Cože?! Že by malé dítě občas mohlo mít v něčem pravdu? – Není možná!” … Nebo snad ano?
Mojí občasnou zvláštností je fakt, že občas nerozumím věcem, které jsou pro jiné lidi absolutně samozřejmé a jasné. Takové, o kterých se nediskutuje, většina lidí se podívá a prostě vidí… Zajímavé je, že jak celý život mám pořád ve všem jasno, občas se stane něco, kde jsem absolutně mimo mísu a ještě dvacet kilometrů od ní… A nepochopím to, ani když se mi to dvacetkrát po sobě vysvětlí. Většinou si na ně pak musím přijít přes vlastní zkušenost, nebo si to vyloženě vzít bokem a rozebrat do poslední molekuly, abych v tom nakonec uviděla jakýsi smysl.
Čím jsem starší, stává se mi to méně, ale nedávno jsem objevila, že se mi to stalo v němčině při určování předložek. Nepochopila jsem dvacetkrát vysvětlený systém a zkoušela to nějak různě pofidérně, což nefungovalo. Až teď, asi po roce mi došlo, co dělám pořád špatně! HEURÉKA! A můžu se to zase začít učit úplně od znova… O tom však dnešní článek není.
Nyní bych se ráda zamyslela nad situacemi z mého ranného dětství, kdy jsem byla úplný špunt a těchto záseků bylo v mém životě poměrně hodně. Na první pohled by se zdálo, že moje tehdejší myšlenkové pochody byly úplně mimo mísu, ale jak postupně stárnu a přemýšlím nad svojí minulostí a nad svým tehdejším myšlením, normálně mi to postupem času začíná všechno dávat takový smysl, až se toho děsím. Nakonec dokonce zjišťuji, že některé moje údajné ,,záseky”, které by měly být záseky podle souzení ostatních lidí, nebo podle daného systému, vlastně vůbec nebyly záseky!
Že malé dítě to má v hlavě uspořádáné tak jak se má a že občas opravdu nepovídá blbiny, že jen dává průchod tomu, jak to vidí jeho duše a jak by to na světě mělo být správně. Problém zkrátka je, že malým dětem se nenaslouchá.
Tento seriál tedy je věnovaný dětské duši. Pojďte se mnou odkrýt pár zajímavých střípků, které si naštěstí z té zajímavé doby pamatuji:
1. ,,Zásek”: K čemu je školka?
Jako dítě jsem nebyla schopná POCHOPIT, proč musím chodit do školky. Neustále se mi to někdo snažil vysvětlit, ale já zkrátka svým mozkem nepojala, na co mě moje máma má, na co si mě vlastně pořídila, když mě pravidelně odkládá na půl dne do nějakého velkého baráku, který je plný řvoucích děcek, které všude lítají a vůbec jim nerozumím? K ČEMU?
Školka byla pro mne úplné peklo. To už by bylo lepší mě o půlnoci odvést na hřbitov a nechat tam, určitě bych si to užila víc.
Často jsem se tedy snažila o chození do školky diskutovat – v rámci mých tehdejších jazykových schopností, pětileté dítě toho ještě tak moc nevymyslí – a vedlo se to zhruba v duchu: (Není to slovo od slova, přeložte si to do řeči na úrovni školčete.)
,,Mami, proč tam musím chodit? Vždyť to tam stejně nesnáším, lépe je mi doma s tebou.”
,,Ale vždyť si tam najdeš kamarády, máš společnost, pohraješ si… Zase tak hrozné to tam přece není…”
,,Kamarády nemám, hrát si se mnou nechtějí, cítím se tam strašně osaměle a ten neustálý křik mě neuvěřitelně štve. Jediné místo, kde je trochu ticho, jsou záchody!!” (Tohle byl můj problém i na školách. Já NENÁVIDÍM řev, doslova před ním utíkám, takže si představte, co se mnou dělal pobyt ve školce, nebo školní přestávky. Měla jsem vždycky dojem, že vyletím z kůže a šíleně mě z toho bolela hlava.)
,,No víš, ale když nikdo není doma, tak já stihnu něco poklidit, něco navařit a mám klid, trochu si odpočinu.”
,,A k čemu tady jsem, když si ode mě chceš odpočinout? To jsem se rovnou mohla narodit jinde.”
,,….. No tak to ale přece není, akorát každý občas potřebuje oddech.”
,,No ale vždyť já stejně vždycky někde sedím a kreslím, nejsem hlučná, neřvu, nepobíhám, nezlobím, neotravuju, nikdy nic nerozbiju, dohled nepotřebuju… Ty to přece víš! Víš jaká jsem! Tak na co mě strkat do školky? Sedět na zadku a kreslit si můžu přece i doma! A spaní po ,,Ó”, co to jako je? Nikdy v životě jsem tam neusnula, štve mě to a spát můžu přece taky doma!”
,,No ty sice neotravuješ, ale ostatní jo.”
,,Tak ty ostatní klidně odkládej když neprotestují, a mě nech doma!”
,,To nejde, to by nebylo spravedlivé.”
,,Ale oni z toho na rozdíl ode mě nejsou na prášky!”
,,Achjo… No tak třeba to oceníš, až budeš větší…”
Občas jsem z té školky už byla úplně zoufalá a pořád jsem se snažila se jí nějak vyhnout, ale rozumná řeč se o tom vést nedala. A neocenila jsem to nikdy. Ani tehdy, ani teď.
Dokonce i když si dnes dovolím zkritizovat tuto část mého životního období, málokdo mě chápe. Všichni melou nějaké nesmysly o ,,socializování” dítěte, jenomže všechny děti přece nejsou stejné, každé potřebuje něco jiného.
A navíc: Když dáte dohromady kopu stejně starých dětí, které jsou všechny na stejné mentální úrovni… Vy fakt myslíte, že se ty děti ,,socializují”?
Právě že ne, vždycky u toho musí být někdo starší, kdo ty děti poučuje, že ,,věci se půjčují, chováme se k druhému tak a tak”, ale ty děti samy mezi sebou konflikty řešit neumí. To se jim musí říkat, respekt a ohleduplnost se musí učit od starších… A když je nějaké dítě jiné, tak ho prostě ostatní vyšoupnou z kolektivu, protože ho mají za mimozemšťana. A je to, vyřízené. Na co pak strkat mimozemšťana do školky?
Takže o socializování není řeč. Dítě se může socializovat jen když je v kontaktu s různými lidmi různého věku a pozoruje je. Od nich se nejvíce a nejrychleji něco naučí.
Později jsem narazila na Naomi Aldort, která naprosto jasně popsala mé pocity ze školky, která naprosto popsala mé názory na ni a jasně říká:
,,K čemu strkat dítě do školky? Proč má matka pracovat? Úkolem matky je vychovávat své dítě, ne ho strkat na půl dne do moderního sirotčince. Co to je za špatný systém, kde matky musí pracovat? To je špatně, to se musí změnit.” (Podotýkám, že moje maminka v té době do práce nechodila. A pokud nestíhám výchovu své hromady dětí, proč jich mám tolik? Proč nemám jenom jedno? Hm? – Tohle přece vůbec nedává smysl.)
A já jen přikyvuji… Vidím to zcela jasně: Výchova dítěte, by měla být pro matku něco jako její profese, tedy že se tomu bude věnovat pořádně. Protože dítě není pes, nemůžete ho dát do útulku, protože vás přestalo bavit. A když na to dítě nemám čas, nechci se mu věnovat, chci chodit do práce, protože si ho třeba jinak nemůžu dovolit.. Zkrátka když mu neumím vytvořit vhodné podmínky, proč se na to rovnou úplně nevykašlat?
Přece jenom lidí je všude dost, málo nás není a pokud nemám vhodné podmínky na dítě a nebaví mě to, tak nakonec trpím jak já, tak i to dítě… Udělat si dítě je snadné, to umí každý. Ale vychovávat, to už je jiná liga a musí se na to člověk prostě připravit, musí s tím počítat.
A když to dělat nechci, nikdo mě přece nenutí. Žijeme v moderní svobodné době, všechny ženy mají na výběr a každá prostě nemusí být zapálená matka. Všechny ženy také nejsou stejné… Ok, já to beru a plně respektuji, nevidím v tom problém. –
Ale hlavně si to umět přiznat, v tom je ten háček.
I obyčejná opice v pralese přece ví, že malé děti potřebují být s matkou, tak je nosí na zádech. – Příroda nám to ukazuje naprosto jasně, děti nám to naprosto jasně samy od sebe říkají, že nechtějí být oddělovány od svých rodičů, ale nikdo je neposlouchá… ,,Protože jsou malé a nic nevědí.”
Dítě samo ví, kdy je vhodná doba učit se samostatnosti. Nemá smysl ho násilím tlačit do něčeho, na co ještě není připravené a co nechce. To mu způsobuje jenom utrpení a nic dobrého si z toho potom nevezme.
A i když máme třeba nesamostatného puberťáka doma, tak jakmile přijde do práce, život si ho už sám ,,opleská” a naučí. (Znám takové lidi, mám takové přátele, stalo se jim přesně tohle a žijou normální spokojené životy.)
Zkrátka každý má ten svůj čas jinak nastavený. Takže strkat děti do školky, aby ,,se naučily být samostatné a vydržet bez rodičů”, je také nesmysl.
Jiná situace by byla, kdyby matka přivedla své dítě do školky a řekla mu: ,,Hele bobku, zkus sem chvilku chodit, porozhlédni se tady, zkus si najít nějaké kámoše a jestli se ti tady bude líbit, můžeš sem chodit. Jestli ne, tak nic.”
A bobek si to prostě vybere sám… I úplně malé dítě přece samo pozná, kde se mu to líbí a kde ne. Na to nepotřebuje maturitu.
Znám spoustu lidí, kteří mluví o chození do školky jako o úžasné době jejich života. Proč? – Protože jsou to jiní lidé, mají jinou povahu, vyžadují jiné věci, vyhovuje jim něco jiného, než mně.
Nevadí jim řev, nepotřebují tolik soukromí, takovou samotu, nepotřebují svoje ticho a nejsou to v kolektivu ,,mimozemšťani”. Jasně, že oni si školku užijí, bude se jim tam líbit, budou na ni rádi v dospělosti vzpomínat… Ale na co to očekávat od každého? A proč to někdo vůbec čekal ode mne, když jsem nikdy nebyla jako ti ostatní?
I školče je osobnost, má svoji povahu. Nemůže se s ním zacházet podle tabulek a škatulí, protože dítě prostě není škatule. A jestli se o něj rodiče nechtějí starat, a násilím ho někde odkládají, zcela jasně proti jeho vůli, k čemu ho potom vlastně mají?
Možná bych to mohla někdy vidět jinak, kdybych byla rodič, ale o tom dost pochybuji. Většinou své základní názory neměním, pouze si je postupem času více konkretizuji. Jako dítě jsem to viděla přesně takto, dnes už vím proč a určitě vím, že dělat dětem násilí a dávat je někam kam nepatří, když nemusí, je pro ně zbytečný horor.
POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU PŘÍŠTĚ
Kam dál:
• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení” – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
To sedí.
Myslel jsem to samozřejmě z legrace ale je v tom i kus pravdy.
Podle mě, když teda zdrav. stav dovolí, by děti do té školky mohli chodit alespoň na ty 4 hodiny a po obědě klidně můžou jít domů. Ale když to budou mamánci, tak se pak v první třídě těžko začlení ať už to bude ucelená skupinka, nebo (v těch větších městech) třeba 20 úplně cizích dětí. To neškolkové dítko se nemá kde naučit se zapojit do kolektivu. A podle mě je ve škole už prostě pozdě… Vycházím čistě ze své zkušenosti, jak říkám "vtíravější" osobnost s tímto určitě problém mít nebude.
Poslední komentáře
-jarca Já v tom vidím dvě křídla řízení světa…
-Kamila Já mám třeba ještě rád kombinaci 17:27 :-)…
-matyas Já taky nějakou dobu jsem měla na svém…
-Elvira Farkasova Také přeji dobrou noc 😀😀
-matyas