1. / Velké rozhodnutí

28.5.2008 v Poselství 0

Dneska jsem seděla a zírala na zem… přemýšlela jsem, pro co budu žít, až se stane to, čeho se bojím celý svůj život.

V hlavě se mi promýtaly vzpomínky… myšlenky… představy… vzpomínala jsem na svou minulost a snažila se získat nějaký postoj… vydolovat ze sebe něco, co mě povzbudí. Co mi dá sílu… pořád jsem se ptala sama sebe, jestli bude něco, za co pro mě bude stát žít, až (nebo jestli) mi umře mamka…

,,Pro koho tu budu? … Kdo mě bude potřebovat? … Budu se dál protloukat životem sama jen abych nasbírala další zkušenosti? Budu žít jen pro vývoj svojí duše? Bude mi to stačit? Budu chtít žít jen pro to, co se ještě nestalo? … Bude to stát za to, pro to žít? – Co mě čeká? … Co když nezvládnu to, co příjde? Co když mě to zlomí? – To se nesmí stát… NE! … a i kdyby… nikdy bych neměla tu drzost zradit sebe sama – pokusit se ublížit si – to neudělám. – Protože jak bych se na sebe pak dívala? Kdybych porušila jednu z nejdůležitejších a nejzákladnějších věcí, kterou mě naučili Andělé?

Učili mě přeci, že naše těla jsou darem… jsou to nádherné nástroje, které nám umožní prožívat sebe sama… vytvářet svoji realitu… něco, o co je třeba se starat… mít úctu ke svému Já a všemu, co k němu patří… NE, ať se stane cokoliv, zůstanu věrná alespoň sama sobě…

… když jsem byla malinká… pamatuju si, že jen představa, že vidím svojí mamku bez života, mě dokázala rozplakat… a když potom opravdu onemocněla… bylo mi…8? … tenkrát jsem byla u psycholožky… jediná pozitivní věc, kterou si z toho pamatuju, je, že mi naměřili IQ 127… taky jsem skládala kostičky a malovala strom… dál už si z toho nic nepamatuju… tenkrát jsem z toho měla problémy i ve škole… všechno si to pamatuju. Jen jsem tam seděla… a myslela jen na to jedno.

… jak krásně se mi pak poslouchalo mamčino vyprávění, jak měla duchovní zážitky v nemocnicích… čím vším prošla a jak intenzivní to bylo…

… ale teď je to tu po čtvrté… ale tentokrát je to jiné… cítím, že ji něco musí přinutit změnit pohled na sebe sama… v tom je ten zakopaný pes… ,,Nemoc je výkřik ublížené duše!” Tu větu mám vrytou do paměti. Nikdy si nedovolím ji zapomenout… ale jak… jak mám změnit tuto realitu? … Nic není nemožné… ale nejdřív musím vyléčit sama sebe.. zbavit se té tíhy.. musím získat něco, co změní můj pohled… něco, co mě vyléčí, abych mohla začít střádat plány, jak uzdravit mamku… ,,Nic není nemožné.. pamatuj si to, Kaji! Nic není nemožné! Síla tvého srdce dokáže vše! Věř tomu! Jste tvůrci! Každá myšlenka, každé slovo.. každý čin je tvůrčí! Nezapomeň na to, až se budeš muset rozhodovat…” Laureji… jak krásná a hluboká jsou slova andělů!

… jak mám získat pozitivní pohled… jak? … je mi 15… ještě jsem neměla dostatek času… neměla jsem ty správné podmínky pro lepší rozpomenutí se, čím skutečně jsem! … chci být mistr… chci ovládnout tento Matrix… chci ho ovládnout skrze absolutní pochopení života… chci zvládnout sebe samu… pak půjdu, a dokážu všechno, co jen si budu přát… vždyť ,,Nejmocnější jsou slova JÁ JSEM!”

… pamatuji si, jak jsem ještě jako malinká holčička po nocích brečela… skrčila jsem se hrůzou z toho všeho… zatím ale, ať se dělo cokoliv, ať už jsem musela zvládnout jakkoliv bolestivou situaci, vždy jsem myslela na to, že je tu někdo, pro koho žiju navždy. Někdo, kdo tu byl dřív než já… někdo, kdo mi dal život, někdo, za koho jsem přijala úkol ochránce… někdo, kdo tu pro mě vždycky bude, koho mám na celém světě nejraději a koho chci ochránit za každou cenu… někdo, ke komu mě váže pouto tak silné… kouzelné.. tak krásné! Někdo, koho chci učit o velkých pravdách, které jsem dostala z nebes… někdo, s komu můžu vyprávět, co se mi zdálo… moje maminka.

… Ale za chvíli tu nebude.

… Prostě odejde… jednoho dne už tu nebude ten někdo, pro koho žiju. Půjde dál… a co mi zůstane? Jsou ještě jediné dvě věci, které mi zůstanou,ale které mi nikdy nikdo nevezme… jsem to JÁ a moji Andělé… ale bez mamky… bez toho třetího nejdůležitějšího aspektu mýho života… bez něj to půjde opravdu ztuha. A nikdo mi ji nenahradí… jak se na to mám připravit?

Tolik slz jsem potají prolila… ale proč? Chci získat nový pohled… chci získat mistrovství nad tímto světem… mým velkým snem, milý Laureji, je toto: Chci, aby pro mne jakákoliv událost byla radostná. Chci, aby až se na Ni budu moct podívat naposledy, abych byla šťastná… abych necítila žádnou bolest.. žádnou ztrátu… abych si uvědomila hloubku a hodnotu jejího poslání… a byla šťastná za její další úžasnou cestu… abych se nad ní mohla usmát a bez výčitek říct: ,,Takhle je to správné. Protože Vesmír je dokonalý… a nevidíme se naposledy… já si tě ve světle najdu.”

Už se nechci někde krčit… už se nechci schovávat a potají plakat… nechci se věčně užírat strachem z jejího odchodu… chci změnit své vnímání života od základů…

Tolik jsem se toho naučila… tolik vědomostí.. tolik vzpomínek! Tolik zázraků… bylo by hloupé nesnažit se použít tohle vše, abych jí pomohla?

Metastáze v plicích… v játrech… na pleuře… to není dobré… mám tak bledou pleť.. oblíká se do tří vrstev a pořád je studená… studená, jako led!

Nmůže se ke mě přitulit… když se přitulí, začnu se dusit…

Když mě vezme za ruku, začnou mě bolet enrgetická centra, jak moje síla odchází do ní… jak se slabá…

Nemůžu slyšet, jak kašle a zvrací… začnu se dusit a kašlat taky…

… Rozhodla jsem se vzdát se svého velkého snu o budoucnosti… jen abych se mohla pokusit ji pomoct… abych ji alespoň byla na blízku, až to bude opravdu špatný… nikdy by mě nenapadlo, že pro ni změním školu i přes to, že za normálních okolností je to nereálné… Stáli jste u mě, když jsem šla za těmi správnými lidmi, já vím.

A byli jste to vy, kdo mi dal do ruky tu knihu!

Jakoby mamka věděla, které informace budu potřebovat! Udělala to se záměrem! Byl to záměr z duše… jak jinak by mohla vědět, které knihy mi naložit? ,,Hovory s Bohem” – Tak nádherná kniha! Tolik pravdy! To je moje Svaté písmo.

… vždycky, když uslyším nějakou velikou pravdu, moje duše zpívá. Zalije mě radost. Vím, že pravda léčí!

– pokračování článku – konečné rozřešení –

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek