11 Pravidel základního slušného chování, na která není dobré zapomínat / Doporučuji

30.9.2017 v Psychologie 56

Tak mě život opět inspiroval k sestavení článku, který je zdánlivě mimo téma, ale přesto velmi důležitý. 🙂

Projevovat zdvořilost není nijak těžké – je to respekt k sobě samému i k okolí. Předcházíme tak nepříjemným, konfliktním, nebo trapným situacím. Za normálních okolností by tato slušnost měla vyplývat z našeho jednání tak nějak přirozeně, ne vždy se to však úplně podaří.

Zde je několik bodů, o kterých si myslím že jsou stěžejní a mnoha lidem jejich znalost chybí. Doplácí pak na to jejich okolí (potažmo i já). Článek je inspirovaný mými zážitky. Jsou to některá ze základních pravidel společenské etikety, na jejichž nedodržování narážím.

1. Nikdy nechoďte na návštěvu bez ohlášení.

Pokud vás někdo navštíví bez ohlášení, můžete si klidně dovolit být v županu a natáčkách. Jistá britská lady říkala, že kdykoli se objeví nepozvaní hosté, obuje se, nasadí klobouk a bere deštník. Pokud je host příjemný člověk, raduje se: „To je ale štěstí, zrovna jsem se vrátila domů“! V opačném případě lituje, že zrovna odchází.

Pokud se snažíte někam vetřít bez ohlášení, neuvidí vás rád asi nikdo, speciálně pokud jste pouze známí a ne nejbližší rodina, i když i ta by se měla slušně ohlásit. Důvod, proč se návštěvy hlásí předem, chápe každý, kdo je často v pozici hostitele: Potřebujete poklidit, zkultivovat se a udělat si na dotyčného čas a náladu. Když máte doma bordel, na stole rozdělanou důležitou práci co spěchá a otevřete s mastným drnem na hlavě v domnění že je to snad jen paní s poštou které je to jedno a za dveřma někdo, koho jste sakra vůbec nečekali, je to velice nepříjemná situace, která vás nemůže v žádném případě potěšit.


Jedno ze zajímavých doporučení je také chodit na ohlášenou návštěvu schválně o 10 minut později, aby hostitel měl čas dodělat i to, co nestihl. Některé mé návštěvy to opravdu dodržují a musím uznat, že je to praktické, skutečně mi těch 10 minut navíc pomůže, abych dodělala nádobí, srovnala boty v předsíni a mohla se tak uvolnit a nepobíhat kolem nedodělaného, zatímco usazuji návštěvu.

Odmítnout nepozvanou návštěvu není špatně a je to v pořádku, neboť základní pravidla slušného chování neohlášené návštěvy nepřipouští. Vlastně by bylo nesprávné takovou návštěvu přijmout, neboť se pak vystavujete riziku, že dotyčný svůj úspěšný pokus bude opakovat a přepadne vás takhle znova. Pak abyste se báli jít otevřít, když nemáte kukátko.

Věřte také tomu, že jako nechtěná návštěva rapidně ztrácíte u dotyčného imaginární body, co jste předtím mohli nasbírat. Bez ohlášení chodí jen balíci, nebo mistři světa, co mají pocit, že se zjeví u vašeho prahu a vy hned všeho zanecháte, protože oni jsou tak úžasní a nejdůležitější na světě…

2. Od okamžiku, kdy se dítě zabydlí ve svém pokoji, klepejte, kdykoli k němu chcete vejít.

A ono se bude chovat stejně, až půjde k vám do ložnice nebo do pracovny…

Dalo by se to přeložit i jako trochu jiná poučka: Nelezte nikomu do ložnice pokud vás tam nepozval. Nedávno se mi to stalo. Bylo to extrémě nepříjemné. Ložnice, či pokojík kde spíte, je soukromý intimní prostor, není to obyvák kam se zvou návštěvy na denní bázi. Zvete si tam své nejbližší, rodinu, případně partnera, milence a člověk tam má vstupovat s adekvátním respektem k vašemu soukromí. Uplatňujte pravidlo můj dům můj hrad, ale také ho respektujte u druhých lidí.

3. Pravidla placení v restauraci: pokud vyslovíte větu „Zvu vás“, pak je zřejmé, že budete platit.

Jestliže žena zve obchodního partnera do restaurace, platí ona. Formulace: „Pojďme zajít do restaurace“ znamená, že každý platí sám za sebe. Pouze pokud muž nabídne ženě, že zaplatí všechno sám, může žena souhlasit.

Vytáčí mě situace, kdy mě on naláká na kafe a pak chce abych ho pozvala, když dojde na placení. – áááÁÁ!

4. Tabu ve společenské konverzaci: politika, náboženství, zdraví, peníze, specifický druh stravování.

Politika a náboženství jsou témata, která když nadhodíte, zcela zákonitě se s někým pohádáte a pokazíte si náladu. Pokud si nejste jisti že jste výhradně ,,mezi svými lidmi“, jsou to velice výbušná témata, naprosto nepřípustné je nutit svoji víru a svůj světonázor ostatním, kteří váš pohled nesdílejí a nechtějí se o tom bavit. Toto by si měli zapsat za uši všichni fanatičtí jehovisté, kteří pořád ještě nepochopili, že nikoho nepřevedou na svou víru tím, že ho budou bez ohlášení otravovat u něj doma, viz. bod. č. 1.

,,Takže na co ty vlastně věříš,“ je strašně blbý dotaz, který občas dostávám od lidí co mě znají velmi málo nebo vůbec a prakticky to zabije můj zájem o konverzaci s dotyčnými. Nechci se o citlivém tématu bavit u piva, speciálně s někým, kdo vypadá, že to nepochopí. Horší je situace, kdy na mě dotyčný začne tlačit a ještě se uráží, když se snažím slušně konverzaci přesunout do jiné roviny, tak aby byla příjemná a abychom se nedohadovali, čí víra je lepší, nebo blbější. Protože je mi upřímně jedno na co dotyčný věří. ,,Nechci se o tom s tebou bavit,“ je poslední krizová věta, často ani ta nefunguje a konverzace je zabitá úplně.

Téma zdraví je také nevděčné, neboť každého obvykle bolí něco a nejsme-li vyloženě na konzultaci u odborníka z toho důvodu, není úplně šťastné bavit společnost tím že máte průjem, nebo bércový vřed. Když se do téma zdraví zabředne až moc a všichni si stěžují koho kde píchá, obvykle prohlašuji ,,vítejte v klubu důchodců“.

O penězích se v lepší společnosti nikdy nemluví a je velmi neslušné ptát se někoho kolik vydělává, jestli ho ta daná aktivita uživí. Všimněte si, že lidé kteří mají úroveň, nikdy o penězích nemluví, nemluví o výši svého výdělku a nezajímají se o výdělek druhých. Nejlepší je, když nikdo neví kolik máte, protože vám to buď nemůže závidět, nebo vás nebude pomlouvat či litovat že máte málo, a nemůže to proti vám použít ve chvíli, kdy se mu to bude hodit. ,,Hej brácho pujč mi, jsem švorc, říkal jsi že máš dost, co bys nedal. Minule jsi dal, tak dej zas… křečku jeden! Já vím že máš doma pod polštářem!“

Vleklé hovory o tom že jste vegetearián či vegan, snad ani nemusím zmiňovat. V poslední době se z toho stal evergreen, lidé si z toho jednoduše začali dělat srandu. Je v pořádku říct že si nedáte řízek protože nejíte maso, ale není nic otravnějšího než zarputilý vegan, který by vám nejraději zakroutil krkem, když se dozví že nežijete stejně jako on a začne argumentovat v nejhorším případě větami typu ,,duchovní člověk jako ty by měl a musí…“

Bez problému si popovídám s lidmi o jejich životním stylu a jejich názorech, ale muset před někým obhajovat jakou přijímám potravu a být na základě toho souzená jako lepší nebo špatná, je prostě hrozné… Se stravováním opatrně. Pokud vyznáváte extrémní styl, stává se toto téma podobně výbušné jako politika a náboženství.

Nejlepší recept jak unudit všechny kolem, je 20 minut popisovat podrobně co se vám v noci zdálo a až když všichni kolem usnuli a přestali vás dávno poslouchat, zeptat se jich co si myslíte, že to může znamenat, protože to nevíte… (čili pointa příběhu nikde)

5. Každému člověku nad dvanáct let je třeba vykat.

Je skutečně hrozné slyšet, jak lidé tykají číšníkovi nebo šoférovi. Jednou se mi to stalo a úplně mě to zmátlo, v neschopnosti se zorientovat, jestli se dotyční znají, nebo jestli je účastník mé skupiny jednoduše prachsprostý hulvát.

Rovněž v zaměstnání je vhodnější osoby, s nimiž si jinak tykáme, oslovovat „vy“. Tykáme si s nimi pouze v soukromí. Výjimkou jsou vrstevníci nebo osoby blízké. Jak se zachovat, pokud vám spolubesedník vytrvale tyká? Nejprve se přeptejte: „Promiňte, to mluvíte na mě?“ A dále zbývá jen rezignované pokrčení rameny: „Promiňte, ale my si netykáme“.

Hodně trapná je situace, kdy vám zničehonic tyká člověk, kterého ten den vidíte poprvé v životě a vůbec nic o něm nevíte. On si o vás třeba něco početl na internetu, to však neznamená, že přestanou platit všechny slušné zvyky, navíc vy ho z internetu neznáte, čili situace vyrovnaná není…

Výsostně trapná je i situace, kdy se člověk se kterým udržuji zásadně profesionální zdvořilý vztah a nemám sebemenší chuť se s ním jakkoliv sbližovat (neboť mi není nikterak zvlášť příjemný,), otočí na třetího účastníka situace a řekne mu ,,Je mladší tak jí snad už můžu tykat, ne?“ Místo aby mluvil přímo se mnou, když jsem v místnosti přítomná a stojím krok vedle něho. Čím je pán starší, tím spíš očekávám, že se nebude chovat jako jouda. Ve svém věku jsem snad dostatečně způsobilá k tomu, abych za sebe rozhodovala a mohla odmítnout něčí nabídku k tykání sama.

6. Hodnotit nepřítomné není nic jiného, než je pomlouvat.

Je nepřípustné hovořit špatně o blízkých lidech, například o manželích, jak bývá zvykem. Stejně tak je nepřípustné s opovržením a grimasou hovořit o své zemi. „Tam jsou všichni držgrešle…“ – v takovém případě k nim patříte.

Velcí lidé mluví o velkých věcech, malí lidé mluví o druhých lidech. Pomluvy a drby kazí charakter, degradují osobnost člověka.

7. Devět věcí by mělo zůstat tajemstvím: Věk, majetek, tajný úkryt v domě, modlitba, složení léku, milostný vztah, dar, úcta a hanba.

,,Kolik ti je?“ Zdánlivě normální otázka, mnou však vnímaná celý život jako absolutně nevhodná, až jsem se pak dočetla, že dokonce patří mezi zapovězené v pravidlech slušného chování. Důvod proč mi ta věta vadí je, že pak mám dojem, že mě dotyčný hodlá soudit a posuzovat podle mého věku, který však o člověku vypovídá pramálo, koneckonců je to soukromý údaj a nic ze svého soukromí nejste v žádném případě povinni komukoliv sdělovat, pokud si vyloženě nepřejete, aby to věděl. Když na mě chlap, kterého vidím ten den poprvé vybafne ,,kolik ti je“, v horším případě ,,kolik jí je“, obraceje se na třetího člověka, místo mě když přitom stojím vedle něj, vím, že je to prostě nevycválaný balík.

A tady platí další zlaté pravidlo, že pokud někdo druhý chce abyste o něm něco konkrétního věděli, tak vám to sám řekne a je nevhodné se ho na to ptát, ultimátně trapné je to z něj páčit, když se začne ošívat, neschopný vám říct ,,co je ti po tom sakra.“ … Krom toho mám datum narození stejně veřejně dané, koho to zajímá, ten si to může vyčmuchat sám, jinak na potkání opravdu nesděluji. Stejným způsobem vadí dotazy na partnery… Ani já se neptám svých blízkých na jejich partnery. Chtějí-li o nich mluvit, pak mi o nich řeknou, v opačném případě to asi nepotřebuji vědět. Pokud s vámi někdo něco chce mít, tak si s vámi začne, jinak je to opravdu na nic, vědět kdo s kým spí a jestli dotyčný někoho má. Spíš to poté slouží jako materiál na vytváření drbů a klepů, což mají zejména vesnické postarší znuděné seniorky velmi rády. Spadá do toho i majetek. Čím méně druzí ví o vašem soukromí, tím míň vás budou pomlouvat a probírat, když s nimi nebudete. Podobně pitomá je také otázka: ,,Kde bydlíš?“, ptejte se veřejně známého člověka kde bydlí, jasně že vám to moc rád řekne, vždyť nepotřebuje soukromí a určitě by mu nevadilo, kdybyste se – podobně jako už desítky a stovky před vámi – pokoušeli vetřít na neohlášenou návštěvu, viz. bod č.1… A i pokud dotyčný známý není, pak se můžete spoléhat na dvě věci:

1. Pokud chce abyste věděli kde bydlí, sám vám to řekne.

2. Pokud chce abyste ho navštívili, tak vás pozve. Z toho vyplývá, že pokud někdo nesděluje na potkání svoji adresu a nezve vás na návštěvu, je otázka ,,kde bydlíš“ totálně mimo a nemá smysl se vnucovat.

Další otřesná otázka je na děti. Jestli je chcete, kdy už je teda budete mít a kolik… Je to intimní dotaz a v případě že dotyčný člověk nějak nespadá do obecné škatule od-do mít x dětí a x uzavřených manželství, je to konfliktní výbušné téma, podobně jako politika a náboženství. Po lopatě řečeno, co je komu do toho, jestli vám něco vyleze nebo nevyleze z pohlavního orgánu. Je to váš orgán a nikomu do něho nic není, pokud se nejedná o vašeho partnera, či manžela.

8. Když jste se ženou na schůzce, věnujte se jí a ne mobilu.

Je to dost nepříjemné, sedět třeba 20 minut a koukat do zdi, zatímco si společník vyřizuje pracovní maily a hovory.

Čeho jsem si však speciálně všimla v poslední době a nikdy dřív to nebývalo, jsou skupiny a páry, které jdou třeba do kavárny a místo toho aby si povídali a užívali vzájemné chvilky, sedí všichni u stolu s hlavou skloněnou nad telefonem, na stole má každý jeden drink, nikdo si nepovídá a nikdo se nikomu nevěnuje…. Vždycky si pak říkám, na co teda do té kavárny chodili, to mohli zůstat doma a nemuseli se sem obtěžovat, když jim k životu stačí telefon. Podniky by měly být místem společného trávení času a příjemného hovoru, sedět u obrazovky můžeme přece doma.

9. Nebuďte zbytečně hluční a teatrální, nerozhazujte při hovoru rukama jako byste odháněli mouchy.

Je mi hodně nepříjemné, když se někdo v hovoru moc rozvášní a začne na mě křičet, přestože jsme jenom ve dvou a já sedím půl metru vedle něj. Někdy se snažím ztišit hovor tím, že sama mluvím potichu, řvoucí člověk má pak přirozeně potřebu ztlumit hlas na moji úroveň. Vždy to ale nefunguje… Rychle mě z toho rozbolí hlava, chvíli držím a nakonec se neudržím. ,,Prosimtě neřvi na mě, já slyším dobře.“ Tento zlozvyk má a mělo mnoho lidí okolo mě a všimla jsem si, že je dost problém to někoho odnaučit. Dost nepříjemná je i chvíle kdy sedíte nekde společně a člověk vedle vás začne při svém vyprávění tak divoce gestikulovat, že jeho paže lítají 10 centimetrů od vašeho obličeje, takže každou chvilku přemýšlíte kdy vás s tou paží praští do nosu… Celou dobu se snažíte uhýbat, mírnit jeho gesta a u toho si říkáte, jestli vůbec ví, že v místnosti není sám a že jsou tam i další lidi!

10. Kdo koho zdraví?

a:) Muž zdraví ženu.

b:) Podřízený nadřízeného… když nevíte kdo je nadřízený a kdo podřízený, platí za a:).

c:) Při příchodu do místnosti zdraví příchozí toho kdo už tam je.

U nás na vesnici jsou fajn děti. Většina z nich mi říká pěkně ,,dobrý den“, protože se to u nás prostě nosí. Mě tak taky vychovali… Když mě dítko nepozdraví, většinou si nemyslím že by nebylo vychované, ale spíš si myslím že se stydí, nebo si není jisté jestli jsem už dost stará na to aby mi mělo říkat dobrý den. Sama jsem jako dítě tento problém měla, nebyla jsem si jistá a mladých dospělých jsem se bála, tak jsem na ně nemluvila… Co se mi ale moc nelíbí, jsou mladí chlapi 25-40 které míjím na chodníku, vědí o mně, já o nich, nechávám jim dost času na to aby mohli pozdravit a oni tu pusu prostě neotevřou. Až když pozdravím já je, někteří huhlavě odpoví, jiní vůbec. Přitom to musí být kolikrát rodiče těch dětí, které jsou vycepované aby zdravily, přitom sami dospěláci to vůbec nedodržují. Chápu že pro lidi z velkého města tahle věc odpadá, čímž se člověku jakoby uleví, ale na vesnici kde se lidé zdraví, je to celkem nepříjemné.

Seniory zato zdravím vždy všude, za všech okolností. Připadá mi trapné, když pozdravím nějakou babičku, které to evidentně dost zpříjemnilo den a člověk co je se mnou se mě zeptá, jestli ji znám? … Doprčic, na to abyste se mohli chovat slušně ke starším lidem je nepotřebujete znát a ani nemusíte být na vesnici. Staré lidi prostě zdravte. Ocení to jako nikdo na světě.

11. Návštěva musí vědět, kdy se má zvednout

Pravidla společenského chování uvádí, že normální návštěva by měla trvat 1-3hodiny, když je to déle, začíná už hostiteli smrdět… Když trochu zahledáte, najdete i na netu dlouhé ságy lidí, kteří lamentují, že je obtěžují vytrvalí vysedávači, kteří nejsou schopní se zvednout v nějakou normální dobu. Naposledy mě zaujala zpověď novopečené maminky, která (a zdaleka ne jediná!!) trpěla náporem všech známých a širokého okruhu příbuzných, kteří se k ní hrnuli, jen co dojela z porodnice. Čím větší rodina, tím větší zápřah… Na nic nebyl čas, ona unavená, místo aby odpočívala a zvykala si na novou životní etapu, tak musela vyvařovat kafe a věnovat se návštěvám. U toho slyšela ,,vypadáš unaveně“, ale dotyční se nechytí za nos a neodejdou aby se teda mohla vyspat, sedí tam dál. Když není taková novopečená maminka dostatečně asertivní a neumí si zjednat pořádek, trpí a trpí… Někteří lidé v sobě přirozenou ohleduplnost prostě nemají, musíte jim to napálit narovinu, sami to z jemných náznaků nepochopí.

Nejde-li vysloveně o mé nejbližší a lidi které mám extra speciálně nejraději, bytostně trpím u návštěv, které překročí tři hodiny. A vyloženě se na**ru, když u mě někdo vysedává po sedmé hodině večer, tou dobou se chci prostě už jenom navečeřet, udělat si nějaké drobnější úkoly co potřebuju a nestihla jsem je přes den (často právě díky té návštěvě), nachystat se pomalu na spaní a mít prostě svůj klid… Kdo má na to čas, sedět 4-5 hodin s jednou návštěvou?

Extrémní případy jsou schopné vás zdržovat klidně ještě hodinu nebo dvě, přestože každou půlhodinu říkáte narovinu a nahlas, ,,nezlobte se, ale já ještě potřebuju pracovat, takže…“,,no jo jasně, ještě jsem vám chtěl říct…“ :(((

V tomto článku jistě mnoho dalších bodů chybí. – Co se děje vám a co byste do něj doplnili?

Těším se na vaše komentáře.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Absolutnínula 2017-09-30 01:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toš, kdybych věděl, kde bydlíš, tak bych na tu návštěvu přijel. Protože jestli toho 1.10. začne 3SV jak píše Raja v dnešním článku, tak potom už se tady diskutující nikdy nesejdou, bo veškerá elektronika bude na dvě věci. – () V každém případě, kdyby měl někdo zájem se se mnou setkat, tak bydlím v Cotkytli v karavanu u školky. T. 608638828 :-)  ;-)

Ikona diskutujiciho Ježovka 2017-09-30 05:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

KÉŽ BY všichni tahle pravidla dodržovali. BOŽÍNKU tohle by se mělo vyučovat ve školách. Achjo… Já třeba neměla doma soukromí nikdy a nikde. Máma mi lezla do pokoje pořád(od miminka se dveře v mém pokoji ani nezavřely) a bez optání a když jsem to už nevydržela a zavřela si dveře(když nebyly pořád otevřené, bylo jí to divný. A kdybych pípla, že chci soukromí, brala by to hned jako urážku nebo co), ptala se, co tam sakra jako dělám… A hned si myslela, že nějaké úchylárny(protože "chci soukromí" určitě znamená u dospívajícího to samé, co "jdu se koukat na porno", že jo). Jednu dobu(3 roky!) dokonce spala se mnou v posteli, protože její pokoj byl prý "ve výstavbě".. Takže jakékoliv soukromí na dobu mrazu. Nemohla jsem ani jít na záchod bez toho, aniž by se mě zeptala, kde jsem byla. Božínku, tu dobu nechci zpátky.. :-( Neumím si představit tohle dělat svým dětem. A pak se mi lidi diví, že jsem takový introvert – prostě jsem po tom všem ráda, že můžu být sama. Nesnáším, když se mi furt někdo lepí na zadek – celkově nechápu tyhle lidi, co nevydrží 20 minut sami. Pro mě je hrozně vyčerpávající být pořád s někým. Celkově bych nechtěla nikdy ani za nic zpátky mé "dětství", ale to zabíhám někam jinam..

Ikona diskutujiciho aves passeri 2017-09-30 08:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Umím si představit tu hrůzu, když mě někdo někam pozve, vyptává se, kolik mi je a jestli jsem už vdaná a kolik mám dětí (protože si myslí, že je to rande a v rámci urychlení balení zjišťuje, co jsem zač), čemu věřím a proč jím to, co jím. Ale když mu dorazí sms, vybavuje se půl hodiny napůl se mnou, napůl s mobilem. Pak se přižene na návštěvu bez ohlášení, pořádně nepozdraví, uvelebí se u mně a čeká, že budu nadšená, že chce zůstat snad až do půlnoci. Ne-li do rána. To by mě tedy taky dostalo :-)

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-09-30 08:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím jen zčásti. Z neohlášených návštěv a vpádů do pokoje taky rostu. Když nikoho nečekám, tak mám většinou vlastní plán, co potřebuju dělat, v pokoji lehký bordel a kolikrát vypadám všelijak, nenamalovaná a rozcuchaná. A rodiče v pokoji je kategorie sama pro sebe. Vůbec jim nedochází, že občas třeba nejsou úplně vítaní, takže hlavně máma mi naběhne do pokoje a něco nutně chce. Já třeba sedím zády ke dveřím, mám sluchátka a něco rozdělanýho , takže při tom nečekaným hluku vyletím 2 metry do vzduchu. A když si dovolím se ozvat, tak se ještě urazí, že je přece normální, aby spolu rodina komunikovala. Co mi ale nevadí jsou výbušná témata rozhovoru. Většinou je řeším s lidmi, od kterých vím, jaký názor mám čekat, jsme všichni hodně tolerantní a v drtivé většině případů to bývá zajímavá a přínosná konverzace, kterou si užiju. Nejsem slavná, takže mi nevadí ani to, když někdo ví, kolik mi je a kde bydlím. Zdravit jsem se jako malá strašně styděla, teď to nějak neřeším a obecně mi přijde, že se zdravení preceňuje. A ideální délka návštěvy záleží na té návštěvě. Když mám dost času a s těmi lidmi je mi dobře, tak s nimi klidně budu sedět do půlnoci. Když mě tlačí čas a návštěva je nepříjemná, tak je hodina moc :D

Ikona diskutujiciho hanka 2017-09-30 09:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsem se nasmála:) děkuji! U návštěv bych řekla, že platí pravidlo méně je více. Nemám ráda dlouhé návštěvy a ani já nevysedávám ráda dlouho. Chce to se zvednout a zavelet že se jde, ať hostitel protestuje jak chce. Zdá se mi, že lidi si myslí, že když je návštěva dlouhá tak to znamená, že se mají rádi. No nevím.

Ikona diskutujiciho Anet 2017-09-30 10:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Viz. 3 to se ti opravdu stalo? :-D  :-D  :-D to bych s nim pekne zametla

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:  Stalo se mi to bohužel mockrát.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]:  Já jsem z šestičlenné rodiny. Rostla jsem sice jako dřevo v lese, ale tvé pocity velmi chápu :D :D :D A kdo nezažil čtyřčlennou frontu na jediné WC v domě, nepoznal středověk.

Ikona diskutujiciho Jenny 2017-09-30 11:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na neohlášené návštěvy byli vždy experti bratr s jeho manželkou a dětmi.Mamku to vždycky strašně rozhodilo a naštvalo, protože to bylo nečekané a překazilo jí to plány na domácí práce, které chtěla udělat.Vůbec jsem se jí nedivila a chápala to, taky mi tyhle jejich přepadovky nebyly příjemný.Doma bylo kolikrát neuklizeno, nebo přijížděli dopoledne, v době kdy se vaří oběd atd…nejhorší je když pak zjistíte že bráchova manželka pomlouvá jaký máte doma bordel a řešila to tehdy i s mou kolegyní, která je na roznášení drbů profesionál a to bohužel i v práci, kde ohledně těchto věcí platí oficiální pravidla..jak se pak má člověk cítit. A největší nevychovanost byla když takhle nečekaně bratr se ženou přijeli, zjistili že rodiče nejsou doma a ještě napruzele odešli že se k nám zbytečně obtěžovali..to jsem vážně neměla slov :-| ale poslední dobou se v tomto polepšili a aspoň zavolají že do půl hodiny přijedou no.. :-?

Ikona diskutujiciho Jana 2017-09-30 11:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja som mala vzdy problem vtedy, ked som stretla podobne stareho cloveka ako som ja, takze som nevedela, ci ho mam pozdravit "ahoj", kedze sme sa blizsie velmi nepoznali, alebo "dobry den", pretoze to je zasa oslovenie bud na uplne neznameho alebo starsieho cloveka.. Potom som sa naucila takeho cloveka pozdravit jednoduchym "Zdravím", tymto oslovenim nic clovek nepokazi :-)

Ikona diskutujiciho lenka f 2017-09-30 11:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To by chtělo toho španěla s finem nějak rozumně namíchat. Mám taky ráda soukromí a doma si nějaké navštěvování nepěstuju, ne snad, že bych se měla za co stydět, ale radši se setkávám na neutrální půdě. Doma mám ráda svoje soukromí a např. moji 70 letí rodiče, když přijedou na návštěvu a juknout na svoje dospívající vnuky, tak se taky objednají a já to samé k nim. Jo a k tomu tykání, jak jsi psala, jsem toho názoru, že tykání má nabízet mužskýmu jenom žena, pokud jí je sympatický. :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 12:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]:  Tak na takové příbuzné bych se víš co… O_O:D  :D  :D  Jo a dopolední nečekaná návštěva je nejlepší. Máš uvařený oběd přesně na počet strávníků (já když jsem sama tak vařím jedno jídlo pro jednoho člověka) a najednou jste tam 3,4,5 a teď jako co…. nebudeš jíst a počkáš až se návštěva konečně zvedne, aby to nebylo trapný (a co když tam bude hnít cleý den??), nebo jako dáš svoje jídlo tomu nejmladšímu a sama budeš se zbytkem lidí ohladu, nebo se prostě najíš a návštěva ať počká v předsíni, nebo jak se sakra tohle správně vyřeší ????

Ikona diskutujiciho n 2017-09-30 12:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Len pre zaujímavosť k tej téme tykania. Vypozoroval som, že táto téma sa kultúrne líši medzi Slovenskom a Českom.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 12:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]:  Slováků znám hodně. To vykání mě trochu minulo, protože jsme všichni kamarádi, ale nejvíc mě baví jak slováci jedou se slušnostními frázemi, kdy vám všechno popřejí tak dlouze a klidně i 2-3x…. doviděňja,těšilo ma, pekný deň vám prajem, heské to bylo, tak šťastnú cestu, někdy prijdite vy ke mně… no a než to všechno slovák povypráví, tak ho vyprovážíš tak 10 minut :D  Čech řekne nashledanou a má vyřešeno.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 12:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]:  To ani není o názoru, to je dokonce pravidlo. Vždy žena muži a ne naopak… a ještě takhle debilně jak bylo v článku ,,jsem starší tak jí tykat můžu, ne?"

Ikona diskutujiciho áťa 2017-09-30 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Možná jsem divný, ale abych pravdu řekl- co se týče tykání, je mi docela sympatické to experimentování Jaroslava Duška, který lidem na setkáních s ním občas jenom tak z ničeho nic začne tykat :-D. Boří to stereotypy. Třeba https://youtu.be/lnEd96nTnG4?t=3885

Ikona diskutujiciho Helene 2017-09-30 17:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvělý článek ;-). K tomu telefonu chci dodat, že pokud jsem poprvé venku s mužem, tak je opravdu nevhodné aby si se mnou fotil selfíčka…jooo rande nám jde skvěle, máme spolu selfies :D  :D  :-|

Ikona diskutujiciho Alue 2017-09-30 17:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]:  tvl.. bych utekla… Obvykle pomáhá říct ,,promiň ale já se s cizíma lidma nefotím" … Jednou jsem to udělala a pak ten dotyčný tu fotku používal jako argument že mě skvěle zná. Od té doby řeknu že ne a zatím se nikdo neurazil. 8-O

Ikona diskutujiciho **J** 1ze 2 mimořádných dílů 2017-09-30 17:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak jsem sestavil skládačku k číslům témat  taková povšimnutí ze svého života

Ikona diskutujiciho **J** 2. ze 2 mimořádných dílů 2017-09-30 17:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

5. Vykám při všech formálních rozhovorech na veřejnosti a v práci, pokud jsme si neřekli, že si budem říkat  jinak.  Kde už rozhovor plyne v tykání, tam už na vykání nepřecházím. V praxi jsou i extrémisté, kteří s někým žijí spoustu let a začnou pak vykat , protože si tím dokazují vzpouru proti pocitu méněcennosti, nebo nemají, bývalé, bývalému, co jiného vyčíst. Kdo má více známých už pak někdy zapomene s kým si tyká a s kým vyká, pak v tom má guláš. Každopádně jsou společenské situace, kde si i tykající lidé vykají, když jde o společenskou akci a kde chcete, aby ostatní neměli pocit, že vy jste nějací spiklenci, co si tykají.

Ikona diskutujiciho tauri 2017-09-30 18:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Jarek Van Ek 2017-09-30 21:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek pěkný,  ale hodí se pro lidi stejné společenské vrstvy či inteligence. Na příkladu Indie to sedí pro konkrétní kastu.

Ikona diskutujiciho Veronika 2017-09-30 21:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě nejvíc dostala v práci kolegyně a kamarádka z dětství,které jsem k té práci pomohla.Došlo mezi námi k neporozumění a místo konstruktivního řešení,mi vmetla,že mi bude vykat a oslovovat příjmením.A ty pomluvy,které o mě vypustila,ani nechci vědět.Už u nás nepracuje,ale následky pociťuji i po několika letech.

Ikona diskutujiciho ginze 2017-10-01 01:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No tak to je naprosto úžasný článek, nemohu s ním nesouhlasit :-) Vyskytuje se tam i spousta věcí, které mě poslední dobou u ostatních lidí štvou a nechápu je. Například telefony – velice mě irituje, když s někým někde sedím a dotyčná osoba pak kouká do mobilu. Mám jednu známou, která je na toto expert – něco jí vyprávím a ona mě v půlce věty přeruší, ať počkám a něco dělá právě na telefonu, to už mi přijde fakt jako extrém :-? Teď jsem si ještě vzpomněla, a to trochu odbočím od tématu, na zážitek, který se mi stal asi před rokem. Seděla jsem ve vlaku a kousek ode mě seděla matka se synem (cca 5 let). On tam něco tvořil, už ani nevím, co tam dělal , ale prostě měl pocit, že se mu něco povedlo a začal na ní mluvit: ,,Mami, podívej na to, podívej se" a ona jenom koukala do mobilu a: ,,hm". On ji ještě asi třikrát řekl ať se na něco podívá a pak mu řekla: ,,Musíš mě pořád otravovat, snad vidíš, že něco dělám ne". Přitom jsem jí do toho telefonu viděla a měla tam nějakou stupidní hru. Malé odbočení, ale nemůžu se nepodělit, opravdu mě to v tu chvíli dostalo :-(

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-01 08:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]:  Já se teda ve vlaku ptám vždycky… ti co na to kašlou jsou od pohledu jednoduší a nějaký ohled na druhé je pro ně sprosté slovo.

Ikona diskutujiciho Amálka 2017-10-01 09:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě bych doplnila, že muž má počkat, až mu žena podá ruku na seznámení, pokud mu ji podá! S tímhle se setkávám snad nejčastěji – někdo mě představí a už mi nějaký cizí muž "cpe" ruku a někdy hned i pusu!? 🙂 To je mi vždycky trapně a někdy i nepříjemně.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-01 09:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]:  Já nedávám pusinkování s cizíma lidma při potkání na tváře. Nechápu proč se to dělá… vždycky jenom zatuhnu, počkám až ta trapná chvíle přejde sama a pak se snažím dělat že je všechno ok, ale na jižní moravě se to nikdy nedělalo, takže jsem v tomhle úplně mimo. Nechápu odkud ten zvyk je, co tady dělá… 8-O

Ikona diskutujiciho Macela 2017-10-01 09:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedovedu si vůbec představit, že bych měla vykat dětem nad 12 let. Pracuji ve školství a děti, které jsou tam nyní je doslova horor. Dost jich kouří, pije, o přestávkách po sobě lezou a rodiče na info o tom, že děti kouří marihuanu, pouze pokrčí rameny a řeknou, že pokud to dítku budou zakazovat, bude to ještě horší.Podle mě by to vykání jen zhoršilo. Vykat mládeži na střední je v pořádku, ale děti jsou děti.

Ikona diskutujiciho M 2017-10-01 10:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: To si myslím, že rodiče mají pravdu :D Ale třeba nějaký rozhovor bez zakazování by být mohl ;-)

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-01 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]:  taky si myslím že 12 je docela nízká hranice a osobně bych dala spíš 15-16… to s těmi dvanácti lety mám z článku o etiketě :-D  a nechtělo se mi to subjektivně překopávat.

Ikona diskutujiciho Asterius 2017-10-01 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V článku možná mohla ještě zaznít rada: odpovědět na slušný dotaz. N'est-ce pas?

Ikona diskutujiciho :) 2017-10-01 16:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

k 5. ve dvanacti mi vykat, to by mi bylo asi neprijemny

Ikona diskutujiciho @ 2017-10-01 17:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

JEN KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ…,toto mám napsáno pod zvonkem u bytu.

Ikona diskutujiciho romča 2017-10-01 17:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevadí mi keď sa ma niekto spýta na vek, ani keď mi niekto tyká, to mu automaticky začnem tiež tykať. Inak súhlasím zo všetkým. S tým že "kedy budeš mať dieťa" mi hovoríš z duše. Popravde už neviem ako ich mám všetkých uzemniť. To že ja vlastne deti nechcem už radšej nikomu nevravím… :D

Ikona diskutujiciho Marcela 2017-10-01 17:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[30]: Dceři je 21 a když někam jde, tak se ptají, zda má již OP :-D

Ikona diskutujiciho **J** 2017-10-01 18:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pusinky na potkávání nedávám. Před více lety, když jsem ještě neprchal před dámskou společností, tak mi občas přistála. To jsem se pak naučil včas zahrát do autu, abych nebyl bonbón. Úplně slizské bylo, když mi ji vlepil někdy i nějaký chlap násilím, trauma.

Ikona diskutujiciho :) 2017-10-01 20:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a nečekaná příjemná návštěva mě potěší a mile překvapí vždycky, to jsou dveře vítané ale nepříjemná návštěva to už ne :-D jinak mám kamarádku která nikdy neví kdy jít domů pac se jí ume tak líbí vždy ze se ji ani nechce pryc :-Dtakze to pak vždycky řeknu, no já jdu cvičit, nebo se umýt, nebo prostě že v tolik a tolik něco mam a ona se zvedne :-D

Ikona diskutujiciho tauri 2017-10-01 20:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho tauri 2017-10-01 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravidla jsou napsány těmi, kdo jen chtějí kontrolovat a rozdělovat lidi, nic víc.

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2017-10-01 22:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tabu ve společenské konverzaci: politika, náboženství, zdraví, peníze, specifický druh stravování

Ikona diskutujiciho Petr Pan 2017-10-01 23:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tyhle články mi připomínaj Martina Rotu a jeho videa, "kde se nepřirozeně nase*e nad něčím, nad čím by ostatní lidi jenom mávli rukou" :). Tykání/vykání je mi jedno, výjimka bývá, pokud tykáním druhá osoba něco sleduje, třeba je opilá nebo "nemáš pár korun"…

Ikona diskutujiciho jakžesetovlastnějmenuju 2017-10-02 07:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Podle mě se o náboženství bavit v klidu dá. Jen člověk nesmí nutit svůj názor druhým a musí mít určitý nadhled. Sama se tak občas s kamarádem bavím, jemu (jakožto katolíkovi) sice moc přijímat můj názor nejde, ale nehádáme se.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-02 09:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je dost smutné vidět tu těch pár komentů co píšou, že slušnost je pro horní indickou kastu, nebo že slušnost zbytečně svazuje lidi aby byli všichni stejní… Jestli někomu to co je řečeno v článku připadá jako španělská vesnice nebo zbytečnost, tak moc kamarádů a společenského úspěchu nepobere, rozhodně ne ze slušné společnosti, leda ze spodiny.

Ikona diskutujiciho LenkaL. 2017-10-02 15:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

40) Takže vlastně je slušné baviť sa len o počasí :)…to mě vážně pobavilo :D !

Ikona diskutujiciho jirik 2017-10-02 20:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]:O tom jak se zbavit nezvané návštěvy byl ideální film Saturnin s Oldou Víznerem.

Ikona diskutujiciho Blaf 2017-10-03 10:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho :) 2017-10-03 11:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ivet 2017-10-03 13:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

1. Se mi stala nedávno. Cpali se k nám na návštěvu dávní příbuzní, které jsme neviděli vlastně nikdy. Když jsme řekli, že bohužel nemáme čas, tak se sebrali a druhý den přijeli neohlášeni. Dobře jim tak když jsme skutečně doma nebyli :-D  5. Tykání to je pro mě samostatné téma. Vždy jsem vypadala mladší a tak se mi často stávalo, že mi úplně cizí lidé například v obchodě automaticky tykali a opravdu mě to štvalo. 6. Tady mám opačný zážitek co se týče rodné země. Byli jsme u rodiny v zahraničí. Manžel mé sestry je cizinec a při diskuzi řekl něco negativní o ČR a já hned naši zem začala obhajovat a on se začal smát, že zatím všechni češi které stihl poznat urputně obhajují svoji zemi. Pro něj jsme velcí vlastenci, což mě potěšilo. :-) K čísle 8 se radši ani nebudu vyjadřovat, neb je to nemoc dnešní doby a dohání mě k šílenství. :-x

Ikona diskutujiciho jirik 2017-10-03 14:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[46]:>>A teď si vem, když ti někdo neohlášeně přijde zrovna v půlce vaření :-D <<

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-03 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[49]:&nbsp;&nbsp;jj.. kdyby pro tebe jídlo navíc náhodou neměli, byl by to trapas jak něco a seděl bys nasucho, to by jistě bylo všem hodně příjemné. Není jednodušší první zavolat, než spoléhat na náhodu?

Napsat komentář: Absolutnínula Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek