Aluška.org: Věděním ke svobodě

Milí čtenáři, ráda bych vám nabídla následující čerstvý postřeh ohledně podivného chování času 12.4. ve čtvrtek. Tomáš marný na tadescu, který byl těmito událostmi obzvlášť vyvedený z míry, prvně vydal výzvu mířenou na čtenáře, aby sami popsali, jestli se jim v tento den stalo něco zvláštního. Výzvu i výběr nejzajímavějších reakcí přikládám níže. Můj dodatek pak následuje dále v článku.

,,Byl jsem v zahraničí a udály se skutečně neuvěřitelné děje. Nejen mně. Naštěstí mám na to svědka, který jel se mnou. Jednoduše nechápal. Než se ale rozepíšu, snažně Vás prosím, napište mi, jestli jste neměli nějaké zajímavé zážitky s časem ve čtvrtek dne 12.04.2018 od 10. hodiny ranní do 17. hodiny odpolední. Je to velice důležité kvůli vysvětlení některých dějů a okolností. Všem děkuji za jakékoliv poznatky předem, které se týkaly času v tento den.

ps: všechny bych rád předem upozornil, že příběh který zítra popíšu na stránkách tadesca, se udál, a není to žádné sci-fi.“ tm

Následují pozorování čtenářů z 12.4.:

Měla jsem pocit, že čas během doslova chvilinky poskočil o dvacet minut a i instinkt něco hlásil, bylo mi to divné. Zajímavé. Mimochodem jsem se ten den i podivně brzy vzbudila, ale to s tím nejspíš nemá co dělat.

měl jsem skutečně kolem 10.20 pocit,jako bych byl v nějakém matrixu.vůbec to nechápu.nevymýšlím si,bohužel se mi stalo,že jsem měl divný pocit,jako bych byl v jiném prostoru a jiném čase.

Celé to odpoledne bylo hrozně dlouhé a skončilo to tak že jsem seděla do večerních hodina nakonec na zahradě a ač nepiji tak jsem vypila dvě sklenice vína a šla hned po osmé večer spát . Prostě mi to celé čtvrteční odpoledne přišlo pocitově velmi divné.

pracuji v pneuservisu. V těchto dnech máme sezónu, což znamená, že zákazníci jsou objednáni na montáž pneumatik přesně na čas po půl hodinách. Většinou všichni přijedou přesně na čas, nebo o nějakou minutu před nebo i po sjednaném čase. Ve čtvrtek se pracovalo krásně. Téměř všichni přijeli zhruba o 20 minut dříve

Ve čtvrtek jsem se cítila velmi unavená, jako kdyby zapnuli obří fén a společně s vláhou ze země mi vyssávali energii,bylo takové zvláštní světlo, bílé slunce,odpoledne mě začala bolet hlava.Cítila jsem se nějak divně, unavená, zmučená, bez energie.

Odpoledne 12.4. jsem zjistil, že mi zhruba o hodinu nesedí čas na EET kase

Dále čtenáři shodně popisovali pocit sucha, suchosti ve vzduchu a velké žízně. To však nezažili všichni. Ověřovala jsem si to zpětně ve svém jídelníčku a mám zaznamenaný jen 1,6l, přitom běžně vypiju nad 2l.

Poté tm vydal druhý díl, kde podrobně popisuje svoji zkušenost z časem z 12.4. Můj dodatek k události najdete naspod článku.

MATRIX KOLABUJE NEBO BYL POUŽIT SYSTÉM BST NA POSUNUTÍ ČASU A RESTARTU MATRIXU A VĚTŠINA LIDÍ NIC NEPOZOROVALA

Vážení čtenáři tadesca, mnohokrát Vám děkuji za Vaše reakce a popis co jste všechno zažili. Budete se divit při čtení dalších řádků.

Čtvrtek 12.04.2018 byl velice zvláštní den a na planetě Zemi se muselo něco velkého odehrát. (dle mého názoru a pozorování) Možná měl někdo zájem použít zmíněné datum na nějaké kabalistické „orgie“. Součet čísel dává číslo 18, což je 3×6, nebo úplný součet dává číslici 9, která jim v tom asi zabránila. To jenom na úvod a pojďme se podívat, co se tedy odehrálo mně a jednomu známému, který situaci se mnou prožil. Absolutně nechápal…..

Celý den pro nás dva začal velice brzy. Ve 2 hodiny ráno jsme měli odjet do Německa z Nového Města na Moravě. Přijel jsem asi o 17 minut později. Přesedl jsem do jeho auta a vyjeli jsme. Cesta tam probíhala úplně normálně. Dálnice byla volná, minimální provoz a dojeli jsme s krátkou přestávkou na natankování v Nýřanech na určené místo v Norimberku asi v 7:45. Vyřídil jsem potřebné záležitosti a protože jsem měl ještě za úkol stavit se do METRA (v česku se nazývá MAKRO) a něco koupit, stavili jsem se tam. Bylo to METRO u letiště NBG. Nakoupil jsem přesně 7 „položek“. Na pokladnách skoro nikdo nebyl, zaplatil jsem a právě zde vše začalo. To jsem si ale vůbec ještě neuvědomoval. Od tohoto momentu bylo všechno velice mystické. Alespoň pro mě a mého známého.

Při příchodu k autu vystoupil známý z auta, otevřel kufr, 7 položek jsem vložil do tašky, on odvezl vozík ke kóji pro vozíky, já zavřel kufr a sedli jsme si do auta. Než jsme vyjeli, sdělil mi, že právě za sebou projela dvě auta, která měla následující čísla. Auto s číslem 555, a asi za 4-5 minut další auto s číslem 666. No řekl jsem nebo si jen pomyslel, že lidstvo 555 pronásleduje 6 padlých andělů. Já jsem se podíval na hodiny na palubní desce a bylo zrovna 11:54. Hned jsem konstatoval, že máme dobrý čas a že budeme brzy doma.

Protože Norimberk dobře znám, vyjel jsem na rychlocestu směrem na sever na dálnici. Jeli jsme pak celou cestu po dálnici na Rozvadov. Cestou jsme viděli několik vojenských těžkotonážních náklaďáků, které na dolnoplošním přívěsu převážely tanky. Nejely za sebou, ale s velkým odstupem. Přijeli jsme do Waidhausu (sousedí na české straně s Rozvadovem) a sjeli z dálnice poslední výjezd před hranicemi s Českem. Slíbil jsem totiž jedné majitelce kočičí kavárny v Brně, kam občas chodím protože je tam klídek, pohoda a vynikající atmosféra, že ji přivezu pro její miláčky kočičí konzervy, které stojí jenom 0,2 EURA, což je 5 Kč a dám jí je pro kočičky darem. Hned při vjezdu do Waidhausu jsem viděl, jak mi kočka přeběhla cestu a následně na to jsem zažil neuvěřitelné déjà-vu (dežavi). Viděl jsem pána se zelenou konvicí v ruce a s pejskem. Říkal jsem si to není možné, protože to stejné jsem viděl před malou chvílí (pár vteřinami) i s tou kočičkou. Jenom jsem spolucestujícímu tiše konstatoval, že jsem zažil déjà-vu a pomyslel na kočičí kavárnu. V duchu jsem si řekl, že mi kočičky asi chtěly poděkovat a nevěnoval jsem tomu další zvláštní pozornost. Bylo to něco podobného, co se stalo NEOVI ve filmu Matrix.

Dojeli jsme k obchodu, vystoupil jsem z auta a zašel do obchodu, kde bylo dost lidí a na pokladně dlouhá fronta. Bylo to celkem 7 velkých kartónů, které musela prodavačka přepočítávat. A několik balení pamlsků, takových tyčinek v obalech. Zaplatil jsem a šel do auta. Čas zastavení byl asi 15 minut, možná víc. Dal jsem je do kufru a odjel za hranici Německa, kde jsem v Rozvadově hned při vjezdu do města udělal další malý nákup, známý si chtěl koupit kávu Dallmayr Prodomo, která je tam kupodivu levnější než v Německu. Protože tam byla zajímavá sluchátka na počítače a navinovací kabely, zdrželi jsme se tam asi 20 minut minimálně a 30 maximálně otálením a prohlížením „ťamanských“ výrobků. Jen pro zajímavost: Sluchátka, která stojí u apple 800-900 Kč, tak velice podobná tam stála 90-200 Kč.

Pak jsme sedli do auta a odjeli. Hned po usazení v autě známý poslal své přítelkyni SMS, že jsme už v Česku. Evidovaný čas odeslání SMS byl přesně 13:00 hodin. Jeli jsme do Nýřan, kde mají u benzinové pumpy ONO většinou nejlevnější benzín z celého okolí, či dokonce z celého Česka. Když jsme dojeli k benzince, byla tam velká fronta a čekali jsme tam i s natankováním asi tak 25-30 minut. Před námi a na straně stály rumunské minibusy.

Když jsme se konečně dostali na řadu, známý zaplatil a vydali jsme se přes Nýřany na další cestu. Po vjezdu na dálnici jsme v hustším provozu namířili na Prahu a pak směrem na Brno. Místy byl hustý provoz a nedalo se jet rychleji než 80-100km/h. Potud jsme se ještě bavili o mnoha zajímavých věcech, až najednou opět utkvěl pohled na hodinách. Bylo přesně 14:40. Od tohoto momentu bylo něco úplně jinak. Vše s tím co jsme časově PROKAZATELNĚ prožili jsem si uvědomil až teprve nyní. Právě jsme míjeli výjezd na Koberovice a já byl najednou v „šoku“. Jsou na D1 vzdáleny od Prahy 81 km. Něco mi v hlavě seplo, jako kdybych před tím měl zastřený mozek a hlavou mi prolítly milióny myšlenek a měl jsem nějaký zrychlený film událostí dnešního dne. Naprosto nepochopitelné…..

Ihned jsme začali diskutovat o čase a vzdálenosti, kde se nacházíme. Navrhl jsem, že se zastavíme na nejbližší benzínce na dálnici a ta byla za Humpolcem ÖMV. Další diskuze byla jen o čase a průjezdu některých míst, která jsem si vůbec neuvědomoval a už jsme cestou k pumpě diskutovali absolutní nemožnost ujetých kilometrů zastávek a času.

Po zastavení na benzínce jsme začali rozebírat při kávičce veškeré skutečnosti a nestačili jsme se divit. Naprosto ohromující okolnosti.

Nejvíce šokující byl pro mně začátek celé události, kdy jsem prokazatelně na pokladně v METRU platil 10:0? hodin. Hned druhý den jsem volal do METRA, jestli by se mohli podívat na čas placení mého účtu, že mně poslední číslice na účtu chybí. Paní s údivem, proč chci takovou „prkotinu“ mně podle čísla účtu sdělila, že jsem platil v 10:01. Nechápala můj dotaz. No nevadí. Nemusí všichni chápat, na to jsem si v životě už zvykl.

Ale zpátky k událostem. Zaplatil jsem v METRU v 10:01 šel přímo k autu, což mohlo trvat minutu max 2 minuty i s odvezením košíku do boxu. Do auta jsem usedl a říkal že je vynikající čas na odjezd 11:54. Vždy před odjezdem se totiž dívám na odjezdový čas a vím naprosto přesně, že bylo 11:54. Nerad někde vyjíždím ve 12:00. Hned jsem konstatoval, že máme dobrý čas a že budeme brzy doma. ABSOLUTNĚ NECHÁPU, JAK JSEM MOHL JÍT OD POKLADNY K AUTU 1 HODINU A 50 MINUT????? Zůstal jsem někde stát zmražen jako šípková Růženka hodinu a 50 minut????

Jestli jsme tedy z Norimberku odjeli v 11:54 a ve Waidhausu nakupovali 15-20 minut a v Rozvadově další zdržení u ťamanů 20 minut, budeme počítat celkový čas zdržení raději jenom 30 minut, a opět odjezd do Nýřan ve 12:54 a potvrzená sms zpráva za hranicemi ve 13:00, tak jsme ujeli vzdálenost cca 144 (143,5km) za 30-33 minut. To odpovídá konstantní rychlosti přemístění v průměru 288 km/h. No tak to je síla. Říkal jsem si, že asi čas kterým jsem byl nějak „zmražen“, vraceli ti z povrchu rychle zpátky, mně neznámým způsobem.

Další úsek cesty z Rozvadova do Nýřan s 20-25 minutovou přestávkou a pokračování v cestě až k výjezdu v Koberovicích je přesně 250,1 km, čas 14:40 a vzdálenost jsme projeli s 20 minutovou pauzou na natankování za 14:40 – 13:00 odpovídá 1:40 minutám mínus čas na čerpací stanici což je 20 minut, počítáme raději spodní hranici zastávky. Vzdálenost 250,1 km jsme ujeli za hodinu 20 minut, což odpovídá průměrné rychlosti 187,6 km/h. Celý den ukazoval počítač na palubní desce auta průměrnou rychlost 101 km/h!

Je to samozřejmě naprostý nesmysl, protože jsem nejel rychleji než 130 km/h a při mnoha zúženích dálnice do jednoho pruhu s omezením na 80 km/h z Prahy na Brno, kde jsme jeli jenom místy 60-70 km/h. Čas nějak nevychází. Spočítáme-li celkovou dráhu z Norimberku na benzinovou pumpu ÖMV za Humpolcem, která je přesně 407 km, musel bych jet PRŮMĚRNOU RYCHLOSTÍ při čistém času jízdy 2 hodiny 203,5 km/h, což je naprosto nemyslitelné na EU dálnicích a už vůbec né na tankodromech, zvaných dálnice, v Česku.

Co se asi odehrálo v ten den na planetě Zemi je možná následující scénář:

Potud je všechno o čem jsem psal velmi mystické. Vzhledem k tomu, že se mi celý život stávaly zvláštní věci a hlavně něco podobného jsem prožil asi v roce 2004 s jedním známým, který jel se mnou do Bratislavy a na zpáteční cestě jsme vzdálenost 137 km z Bratislavy do Brna urazili za 20 minut, což odpovídá průměrné rychlosti 396 km/h, ničemu bych se tentokrát nedivil. Ale dnes 12.04.2018 bylo něco velice zvláštního.

Kočka, která přeběhla dvakrát po sobě přes cestu ve Waidhausu a následné míjení pána se zelenou konvičkou a psíkem bylo velmi mystické. Následné uvědomění si celého děje okolo METRA a následující děje mě přivedly k zajímavému závěru. Upozorňuji, že je to pouze a jenom moje první myšlenka, která je obvykle ta správná…..

Známý také nechápal, jak jsme mohli cestovat v čase….

Všemu mohlo být také jinak ale neodpustím si to nezveřejnit. Mihla se mi hlavou myšlenka, která byla spojena s katastrofou na planetě Zemi. Mohlo dojít k jadernému útoku, třeba jenom kufříkovou atomovou bombou, nebo jakoukoliv raketou. Je jedno, kdo ji odpálil. Pravděpodobně začala WWIII a ti z povrchu zabránili této katastrofě, kterou naplánoval KARDINÁL JUDAS se svými bratry, jak jsme mnohokrát upozorňovali. Zastavili čas a byl spuštěn restart systému na jiné koleji, aby k tomu již nedošlo. Původní obyvatelstvo planety Země, ti z povrchu, použili systém BST (prosím přečtěte si Dr, Nerudu z Tvůrců Křídel, který o tom hovoří v souvislosti s animusáckou rasou), vrátili čas zpět a události jaderného zničení planety Země tak bylo zabráněno. Pravděpodobně proto se ani Putin nesnažil splnit slib a nesestřelil rakety, i když to bylo takto naplánováno, které měly údajně zničit Damašek. Asi po domluvě s těmi z povrchu, přetáhli děj na jinou kolej.

Někteří obyvatelé planety Země vůbec nic nevnímali, pro mnohé byl den příliš dlouhý, pro jiné kratší. Působilo to na každého nějak jinak. Podívejte se do komentů prvního dílu. Nechtěl jsem lidem nic podsouvat a přesto se někteří čtenáři se mnou v různých bodech shodovali.

Konstatuji, že se odehrávají poslední dny zajímavé události, nepochopitelné děje, lidé se chovají zvláštně a pro mnohé je svět poslední dny naprosto jiný.

Znovu upozorňuji! Kabalistům vypršel čas a nemají nic jiného na záchranu, než vyvolání WWIII. Proto je dnes opět vše ve hře a může také dojít k celosvětovému EMP, před kterým se nás asi snažili ochránit restartem, o kterém jsem se zmínil.

Máte-li zajímavé komenty k tomuto článku, prosím určitě napište i Vaše zážitky z těchto dní. Napište co pro Vás nebylo standardní. Budeme dále sledovat, jak se situace vyvine a budeme Vás určitě i nadále o všem datovat…..

tm

Dodatek Alue:

Ve čtvrtek 12.4. jsem se probudila velice čilá a vstávala jsem v 7. V poslední době vstávám zhruba v půl osmé, pokud jdu včas spát a spím dobře. Když se vzbudím dřív, do půl osmé alespoň ležím, ale tentokrát jsem tu potřebu neměla. Zvláštní pro mě bylo zejména dopoledne, protože mám na první polovinu dne pevně zajetou rutinu, kterou neměním. Vstanu, uvařím si čaj, nakrmím morčátka a jdu rovnou pracovat na úkolech které nemohou počkat a vyžadují více soustředění než jiné. Ve čtvrtek jsme zrovna převáděli doménu a spouštěli shop, takže jsem vedle mailů, článků, diskuzí, správy objednávek atd. za pochodu postupně převáděla, dodělávala některé detaily a chystala spuštění. Připadalo mi dost zvláštní, že jsem udělala obrovskou hromadu práce aniž bych se cítila vyčerpaně a když jsem koukla na hodiny, bylo teprve 9, teprve 10, teprve 11… Čas se neuvěřitelně vlekl oproti tomu, jak ubíhá jindy rychle. Zrychlování času započalo zhruba v období let 2005 a dále, od té doby frčí stále rychleji. Měla jsem pocit, jakobych se vrátila zpátky například do roku 2002, kdy ještě čas ubíhal normálně, den měl skutečně 24 hodin a za dopoledne se toho dalo hodně stihnout, když jste vstali v 7. Ale dneska? V roce 2018? Ráno vstanu, uvařím čaj, jdu dělat. Než uvařím jenom ten blbej čaj, je obvykle půl hodiny v čudu. Než udělám pár základních mailů a objednávek, je dopoledne v čudu a musím jít vařit. Když dodržím rozpis na dopolední cvičení, je to o další hodinu méně, protože to je 30 minut cvíko, další půlhodina než si uklidím náčiní a než se umyju a převléknu. Takže dopoledne obvykle valí jako splašené. Ale tentokrát byl ke mně čas natolik milostiv, že mi to připadalo opravdu divné. I včetně toho cvičení.

Ještě si pamatuji, jak jsem v 10 dopoledne koukala šokovaně na hodiny a říkala si, že to není možné… a šla jsem zkontrolovat hodiny na nočním stolku a další hodiny v chodbě i teploměr kde je taky čas. Měla jsem zkrátka dojem, že je tam asi nějaká chyba, protože tolik práce se za takovou chvilku jednoduše nedalo stihnout, to je nemožné… Podobné táhnutí času jsem prožívala i odpoledne, kdy jsem toho opět stihla za příliš krátký časový úsek nějak podezřele moc.

Když se poté tm vrátil z Německa a začal šokovaně rozhazovat rukama a popisovat svoji cestu, bylo mi jasné, že jsme si prošli stejnou věcí kolektivně všichni.

Od bombardování Sýrie můžeme sledovat strach na úrovni globální. Pokud čtete zahraniční zdravodajství a sledujete další zdroje dat, nejenom česká, můžete sledovat jak se obyvatelé různých zemí staví k aktuální situaci a co si o ní myslí. Překvapilo mě, že dokonce i na serverech které jsou primárně určené pro zábavu a které sleduji zejména kvůli jazykům, byla spousta zpráv o strachu ze začátku třetí světové války, které tvořili běžní občané a diskuze byly plné strachu. A nadávek, zejména na Ameriku, která tuto válku má vyprovokovat. Z jejich ohlasů jsem byla šokovaná, protože věci tak nějak získávají reálnější charakter když vidíte, že se bojí celý svět a že je to všude, nejenom na českých hovinkách. V českých médiích jsem si všimla zase toho, že méně seriózní webovky se teď snaží nahnat čtenáře velikými capslockovými titulky o proroctvích konce světa, světové válce, nebo o spálení celé Prahy na uhel. Jedno datum bylo na minulý týden, další je na tento týden, jedno byl Nostradamus, jindy Sibyla, jindy to bylo podle astrologie. Dojí peníze z reklam a našeho strachu, který nás pudí na ten jejich výplod kliknout. Zajímavé je, že ohledně tématu konce světa a dalších katastrof lidem nějak otrnulo, před rokem 2012 se všude psalo: ,,Co myslíte, může to být pravda? Uvidíme.“ Dneska uvedou katastrofický titulek o tom jak všichni bídně umřeme, ocitují kousíček ze známého proroctví a na konec článku napíšou ,,No a pořád se najdou blázni co těmto kravinám věří a magoři co předpovídají stále nová data.“ Čím úplně zabijou svůj vlastní článek a je mi jasné, že vůbec nejde o kvalitu a nějaké sdělení, ale o proklik na reklamu, speciálně když to má dva odstavce bez hlubšího vysvětlení. Na takové sra*kové weby se pak už nikdy nevrátím, protože vím, že je píšou obyčejní primitivové.

Na zahraničních webech mě místy překvapila chladnokrevnost a netečnost některých obyvatelů planety, kteří mají pocit, že by se jich případná třetí světová válka nedotkla. Byli mezi nimi zejména Australané, Islanďané a Brazilci. Hodně píšou ,,No, pro nás to bude jenom jako zprávy odněkud, je nám vás líto, ale my budeme v pohodě a budeme se z teploučka svých domovů koukat jak to s váma dopadne.“ Ti hlupáci si vůbec neuvědomují, že pokud by třetí světová válka skutečně byla, potom by byla atomová a to by zasáhlo celou planetu, takže je úplně jedno kdo kde bydlí. Technologický pokrok je dnes někde úplně jinde, lidstvo má už tak strašné zbraně, že to raději nebudeme ani podrobněji popisovat. Kdo se o to zajímá, moc dobře ví jak rychlé by to bylo.

Když si dám dohromady globální strach z války s podivným chováním času, věci zkrátka začnou dávat smysl, i když by tomu člověk raději ani nechtěl věřit. https://9gag.com/gag/aoNKDw0

Pod druhým článkem od tm se v krátkém čase objevily další zajímavé postřehy čtenářů:

Ve čtvrtek 12.4. jsem byl po dvanácté hodině na obědě ve strahovské menze. Vím to podle výpisů hovorů a sms, které jsem během oběda uskutečnil. Pak jsem vezl příbuzného ke studiím na Barrandově. Ten se mně kousek před cílem ptal kolik je hodin. Podíval jsem se na palubní hodiny a odpověděl že je pár minut po třinácté hodině. Pak jsem jel do Loděnic ke kamarádce. Tam jsem dorazil kolem 13:30. Když jsem u kamarádky seděl asi půlhodinu a pil kafe, pípla mi smska od manželky. Bylo to určitě po 14té hodině. Teď jsem ale podle mobilu zjistil, že smska došla v 13:11. V tu dobu jsem ale byl ještě na Barrandově.

Další věc s tím snad souvislost nemá, že kolem osmnácté hodiny se mi kousla navigace a nešla nahodit. Na druhý den po zapnutí se chytla a začala fungovat.

Podařilo se mi najít ještě jednu anomálii. Ten den ráno jsem si zapoměl zapnout mobil, zapnul jsem ho až kolem poledne. Došla mi sms následujícího znění:

Odesílatel této zprávy se Vám pokoušel 12.04. v 11:04 1x dovolat….

Datum doručení: 12-04-2018 10:04

Nerozumím komunikačním technologiím. Jak je možné že mi v 10:04 došla sms, kde se píše že v 11:04 mi někdo volal?

„Zastavili čas a byl spuštěn restart systému na jiné koleji, aby k tomu již nedošlo“. Tak přesně o tomto je např. 20 let starý seriál „7 dní“. Tenkrát jsem ho děsně žral. https://www.csfd.cz/film/70600-sedm-dni/prehled/

Tak jsem to všechno probral s manželkou. Podotýkám že máme stejného operátora. Podle jejího mobilu mi výše zmíněnou sms odeslala ve 14:11, mně podle místního času v Loděnicích došla opravdu po 14 hodině, ale na svém mobilu mám čas doručení 13:11.

Kromě zmíněné sms, mně manželka poslala sms ještě v 16:15 a mně došla v 15:15. Pak mi poslala sms v 18:54 a mně došla v 18:54, takže u této sms byl už čas srovnaný.

Každopádně, v časovém úseku (snad) reálného času od CCA 11:00 do 16:15 (dle mého mobilu od 10:00 do 15:15 ) se s časem něco dělo.

Snad ty časové posuny mají něco společného s cestováním. Já jsem ten den ujel cestou do Prahy 300km, Tomáš Marný z N.Města n.Mor.do Norimberku 460km. Ujel tedy 1,53x km více než já. Já měl časový posun přesně hodinu, on 1 a 50 minut, tj. 1,83 násobek. Cesta do Prahy mně trvala o hodinu déle než by měla trvat. Jel jsem lehce rychleji než je povolená rychlost a nikdo mne po cestě nezdržoval. Nevím kde jsem tu hodinu navíc byl. Mám to zdokumentované podle sms a hovorů.

použité zdroje: (1.) (2.)