15 příznaků, že nemáte jasně dané osobní hranice

23.6.2018 v Psychologie 3

Nemáte nastaveny své osobní hranice a neumíte říkat NE? Zašel někdo příliš daleko a překročil vaše osobní hranice? Nevíte, co si s tím počít? Pociťujete slabost a bezmocnost… A narůstá ve vás tiché zoufalství.

Co můžete dělat?

Pokud se perete se ztrátou energie a takovými problémy, jako je pocit, že vás někdo využívá, že nedokážete klást důsledný odpor, že se raději zapřete, jen abyste někomu vyhověli, že na vás vaši vrstevníci vyvíjejí nátlak a vy se nedokážete bránit, je tohle článek pro vás. Přišel čas vymezit jasné hranice a získat náležitou psychickou pevnost a sílu.


Co to jsou osobní hranice?

Osobní hranice jsou jakousi mentální, citovou a fyzickou stěnou, kterou člověk vytyčuje, aby se bránil zneužívání, manipulativnímu jednání a podobným projevům. Toto vymezení mu pomáhá přesně rozlišit kým je a co právě on potřebuje – a čím se jeho potřeby liší od ostatních. Učit se vymezovat své osobní hranice začíná člověk už v časném dětství, někdy kolem třetího roku. Pokud mu v tom něco zabrání, poznamená to zásadním způsobem celý jeho další život.

Nastolení a udržování osobních hranic klíčovým způsobem ovlivňuje rozvoj fyzické, citové a psychické vyrovnanosti a pohody.

Proč jsou osobní hranice tak důležité?

Osobní hranice jsou nedílnou součástí vytváření a udržování zdravého životního stylu. Jestliže má člověk jasně a pevně vymezené osobní hranice, sděluje tím světu, že má zdravou sebeúctu a sebevědomí.

Bez jasně vymezených osobních hranic naopak riskuje propletení vlastních potřeb s potřebami jiných, což vede ke vzniku spoluzávislosti. To je termín, kterým je popisován jednostranný toxický vztah. Bez stanovení jasných a pevných osobních hranic není zdravě fungující vztah vůbec možný.

Absence osobních hranic rovněž posiluje riziko prožívání zvýšeného stresu a pocitů beznaděje. Nepřítomnost jasně vymezených osobních hranic může konec konců způsobit, že se člověk cítí být k ničemu, připadá si slabý a nikdy ne dost dobrý. Neschopnost vyjádřit a hájit svůj názor a jasně a pevně nastolit své potřeby je velmi varovným signálem.

15 příznaků nasvědčujících tomu, že nemáte jasně dané osobní hranice:

Pozornost věnujte následujícím jevům:

  • Nedokážete vyjádřit svoji nespokojenost, když se k vám někdo špatně chová.
  • Příliš mnoho svého času věnujete lidem kolem sebe.
  • Dáváte někomu najevo souhlas, i když vnitřně pociťujete jasný nesouhlas.
  • Říkáte někomu «ano», ačkoli chcete říci «ne».
  • Cítíte se provinile, když nějaký čas věnujete sami sobě.
  • Dovolujete lidem, aby se vás dotýkali, i když je vám to nepříjemné a přejete si, aby to nedělali.
  • Máte toxický vztah (tzn. vy vždycky dáváte a ten druhý vždycky přijímá)
  • Přinášíte jiným příliš mnoho a příliš velkých obětí.
  • Jste pasivně agresivní (např. záměrně ignorujete své povinnosti) a můžete mít i manipulativní sklony (jako způsob, jak získat svou ztracenou moc).
  • Ustavičně se cítíte být obětí.
  • Máte pocit, že byste měli být hodní a «zasloužit» si úctu.
  • Vyprávíte jiným o svém životě.
  • Máte pocit provinění, když jsou jiní lidé nespokojeni (jako byste za to byli zodpovědní).
  • Ve svých potřebách se nevyznáte.
  • Přitahujete lidi, kteří vás chtějí ovládat a řídit.
  • Věčně máte strach z toho, co si o vás myslí ostatní.

zdroj: https://www.pronaladu.cz/15-priznaku-ze-jste-vyuzivani/

Komentáře

Ikona diskutujiciho aves passeri 2018-06-23 08:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě tedy hodně o hranicích naučily děti. Ty, které jsem začala učit angličtinu. Ve školkách i na základkách – jako lektorka v jazykovce jsem měla takové hodně silné období (teď už učím hlavně dospělé, ta vnitřní motivace studenta je pro mě hodně důležitá – nerada tlačím lidi někam, kam nechtějí jít :-)) S dospělými často fungují nějaké nenápadné signály, že "tohle je moc". Obvykle to přehodím do legrace a druzí pochopí. S dětmi to nešlo. Čím víc jsem se smála, tím víc si asi myslely, že bude legrace a že mě to baví :-) Těmto mimikrám ještě děti nerozumí. Tomu "něco říkám, aby byl klid, ale myslím si něco úplně jiného". Takže jsem musela přitvrdit a hranice si tvrdě (na můj vkus) a jasně hlídat. Ze začátku to bylo těžké, ale pomalu to šlo líp a líp. (Už jsem pak uzemňovala na zastávce i romské děti, které házely kamínky po projíždějících autobusech – ale jemně, nakonec jsme spolu zpívali – vracela jsem se z nácviku anglického vystoupení pásma písniček pro rodiče). A jsem moc ráda, že jsem to musela zažít, protože dneska mi nedělá problém se vymezit, když je potřeba. I vůči dospělým. Nicméně nikdy asi nebudu ten úplný drsoň :-)

Ikona diskutujiciho :) 2018-06-24 15:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Problem s tim mam a uprimne me vubec nebavi uz otazku hranic jakkoliv resit, kdyz sem ve forme tak si nikdo nic nedovoli, nejcasteji je to pred menstruaci…jelikoz jestli nekdo sam od sebe nevi co se patri a co ne, tak jako co s tim…pro me je to naprosto prirozena a automaticka vec, dodrzovat hranice druhych lidi takze vzdycky nechapu o co tem lidem vlastne jde…

Ikona diskutujiciho hanka 2018-06-26 10:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je perfektně sestavený seznam příznaků! Vysvětluje to proč jsem nejraději sama, jelikož s mými blízkými musím být neustále ve střehu a bránit se všetečným dotazům, požadavkům, vlezlosti. Občas si fakt připadám jak z jiné planety. Přesně jak píšeš [2]: už mě to nebaví řešit… někdy umím v pohodě odpálkovat a jindy, častěji se radši vyhnu kontaktu protože předem vím že jsem v tu chvíli zranitelná a nemám náladu se přít. Zjistila jsem, že lidi co rádi manipulují a vysávají jsou sami snadno manipulovatelní.

Napsat komentář: hanka Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek