Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Upozornění: Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Ahoj Alue, mám na tebe otázku, protože by mě zajímal tvůj názor. Když byl můj příbuzný na oslavě narozenin, tak si k večeru prý vyprávěli strašidelné historky. Kdo co šlyšel, nebo zažil. A tak začal jeden kamarád vyprávět o tom, že se mu zhruba před dvěma měsíci stalo to, že se s kmamarádem dívali na dokument o nějakém hororu (no jo, telata), ale pak, když šli spát, se najednou tomu kamarádovi udělalo špatně, tak ho dal ten, co to vyprávěl, do postele. Po chvíli měl kamrád klasické příznaky, jak kdyby ho něco posedlo. Z mého úsudku vyvozuji, že se dívali na destruktivní dokument a to k sobě přitáhlo destrukci – nižší astrální bytost.
Ale, co mě zajímá – co by jsi v takové situaci dělala ty, kdyby jsi měla na posteli kamaráda, který je posedlý? (i když ty by jsi se asi s takovým člověkem, který se dívá na takové věci v reálu nebavila, ale řekněme, kdyby) a měla jsi v tu chvíli něco dělat? Protože zavolala by jsi třeba faráře? (To mi přijde nepravděpodobné) Použila by jsi krystal? Nebo tu kartičku od TM? Nebo jsi se pomodlila ke konstruktivní síle Vesmíru?
Taková situace posednutí z filmu je pravděpodobná, protože věci, filmy, hudba a lidé se kterými přicházíme do styku, nás energeticky ovlivňují, často více, než si jsme ochotni připustit. A nemusí jít vyloženě o tak extrémní případ, jako je horor. Já například, když na youtubu narazím na video člověka, který je destruktivní, tak potom ten večer nemůžu usnout a potřebuju něco na energetické vyladění zase zpátky do normálu. Takže buď energetický krystal, nebo kartička TM, ale na to spaní mi spíš líp zabírají ty moje krystaly… A to je jedno krátké video na youtube, co teprve s člověkem dokáže udělat pořádný horor!
Naštěstí to funguje i naopak, to znamená při styku s konstruktivní tvorbou nasáváme dobrou energii a ta na nás má vliv. Líp myslíme, spíme, žijeme, máme víc energie. Je to třeba i důvod, proč spousta lidí píše, že zažívá mimosmyslové zážitky, nebo spojení se svým andělem, když o tom čtou něco hezkého. Je to energie, která na ně přešla, takže se jim to otevřelo. Takže knihy, které vyprávějí o vílách a andělech, pokud jsou konstruktivně a pravdivě napsané, mají schopnost otevírat čtenáři bránu do tohoto světa.
Naopak horory otevírají člověku bránu do světa démonů, k temným energiím a k ďáblovi, který na ně poté působí. Čím více člověk na horory kouká, tím je to horší a tím je více pod jejich vlivem. Nikdo by se na takové věci neměl dívat, zejména však citliví lidé, kteří na tohle trpí mnohem více, než klasický pařez.
Sebe si v takové situaci opravdu moc představit neumím, protože se nestýkam s lidmi, kteří koukají na horory. Kdo není uvědomělý, s tím si prostě nerozumím, takže ani není moc praděpodobnost, že by se mi tohle mohlo stát. Sama se na to nedívám a i jako dítě jsem odcházela pryč z místnosti, když to někdo zapnul, prostě jsem nechtěla být přítomná té ,,seanci“…
Při posednutí, kdybych měla na sobě fakt jenom ten jeden svůj energetický krystal, nebo jenom tu jednu kartu a nebylo by nic druhého na půjčení, tak divte se nebo ne, ale pochybuju, že bych je ze sebe sundala a nandala je dotyčnému. Sice by mu to pomohlo, ale ta bytost, která do něj vstoupila, by mohla přejít na někoho jiného, nechráněného a obyčejně to bývá ten, kdo do problému zasáhl. Sice pomáhám lidem, ale NIKDY ne za cenu ohrožení/poškození své vlastní bytosti, protože když se nechám někým ohrozit kvůli jeho vlastní blbost, tak už pak nikomu nebudu nic platná a už nikomu dalšímu nepomůžu…. Takže je více pravděpodobné, že bych dotyčného nechala naložit do sprchy nebo do vany a udělala očistu ledovou vodou (od šišinky po paty), která by to z něho smyla a urychleně bych opustila prostor. 😀
Určitě bych z dotyčného ani nic nevymítala, není dobré zasahovat takto přímo do problému druhých lidí. Když si člověk pomůže sám, s tím že ho třeba vedete, nebo mu poradíte, nebo pomůžete, tak je to v pořádku. Ale ve chvíli, kdy vy skočíte do cizího problému po hlavě aniž by dotyčný musel pro to něco udělat, přebíráte na sebe daný problém. A jak už jsem řekla, není mým zájmem nechat se čímkoliv infikovat. Raději varuji lidi preventivně předem, raději televizi hned vypnu… A pokud mě někdo neposlechne a pak se diví že má problém, holt si bude muset vlézt do ledové sprchy a pak se nad svým chováním hodně zamyslet.
Ďábel je skutečný, má velkou moc a já před ním mám slušný respekt, to samé doporučuji i ostatním. Není radno si s ním zahrávat, nebo ho pokoušet. Tyhle věci jsou reálné a velmi nebezpečné. A samozřejmě, že i pouhý dokument o hororu je nebezpečný, stejně jako samotný horor. Energie je totožná.
2. Ahoj Alue, mohla by jsi napsat nějaký článek o mužské antikoncepci – vasektomii? Jaké má muž po zákroku následky, celkově jaké jsou důsledky v energetické rovině, co to udělá s tělem jak po fyzické tak i po psychické stránce, zda to doporučuješ nebo ne? Děkuji moc.
Na tvou žádost jsem pátrala. Údajně je to velice nebezpečné a nevhodné, protože spermie nemají přirozený odchod ven z těla, varlata se díky tomu mohou začít zvětšovat, zavodňovat a v extrémním případě může mít muž pytlík až na zem:
Dále je tam vysoké riziko ztráty libida, hormonální problémy a impotence… (+ vedlejší problémy po operaci, jako bolesti atd., to je popsáno i na netu.) Vlastně se tomu vůbec nedivím, logicky to dává smysl i laikovi a nerozumím, proč někdo uvěří oficiálnímu prohlášení, že komplikace skoro nejsou, nebo jsou jenom u 5% případů, když je to nepřirozený zásah do těla…
A když jsme už u toho tématu, ráda bych to trochu rozvedla:
Když někdo nechce děti, tak se přece může vždycky obsloužit sám, připadá mi šílené, co lidé všechno jsou ochotni podstoupit pro to, aby si mohli bez obav zatrckat. Možná to zní divně od člověka v mém věku, ale naše společnost je strašně posedlá sexem, pomalu kdo netrcká každý týden 2-3x, tak je nenormální. Jsme tím masírováni podprahově nonstop v médiích, v reklamě, v hudbě, prostě se to na nás valí ostošest, pořád všude samý sex sex sex, je to i v pohádkách, abychom už od mala byli zblblí a posedlí sexem.
Když si to vezmete, tak sex jako takový – dejme lásku bokem, sice to spolu souvisí, ale není to totéž a mnoho lidí provozuje jedno bez druhého i naopak – je prostě fyzická potřeba, která chce být uspokojena. Jako když se vám chce na záchod, nebo máte hlad. Uděláte co potřebujete a pak se uvolníte a už vás to dál nezajímá… A je to takhle pořád dokola. Člověk v určitém časovém rozmezí pocítí tuto fyzickou potřebu a teď je otázka, jestli se tím nechá zblbnout, bude tím posedlý a postaví si to jako prioritu, nebo to prostě vezme jak je, pořeší si to sám a je zase v pohodě.
Spousta lidí postupem let ve vyšším věku začíná být při sexu už znuděná, protože to je opravdu pořád to samé dokola, kor když to děláte s pořád jedním a tím samým člověkem.
Podle mě, než si v této ,,krizi“ nakupovat nějaké latexové oblečky, hledat změny a číst v časopisech co udělat pro obnovu vášně, nebo zvýšení libida, nebo jak zahnat nudu v ložnici, tak by bylo jednodušší si to přiznat jako normální fyzickou potřebu a vztah nezakládat na něčem takovém, ale zakládat to na vztahu člověka s člověkem.
V harmonickém opravdovém vztahu není důležité, jestli ti dva spolu spí nebo nespí, důležitý je vztah jednoho ke druhému, že se mají rádi, jsou na sebe hodní, pomáhají si, naslouchají si, je jim spolu prostě dobře. A tohle neleží na tom, jestli nebo jak často to spolu dělají.
Možná by bylo dobré pro mnoho lidí se nad tímto zamyslet. Sex není životní priorita, je to normální tělesná potřeba, která se dá rychle a snadno uklidnit (speciálně v dnešní době) a prostě nevidím důvod, proč by se kvůli tomu měl někdo nechávat kastrovat. Spíš by si to měl srovnat v hlavě a uvědomit si, že láska k ženě /k muži na tom nestojí.
Dneska jsou mladí lidé ochotní se spolu kvůli sexu rozejít, holka dá klukovi vale, jenom za to, že ho má malýho. Přitom všechno ostatní klape, kluk je hodnej, miluje ji, nic špatného neudělal, jenom ona prostě potřebuje něco většího… To je strašně smutné a krásně to ukazuje, na co jsou dneska lidi nastavení. Sex mají NAD vztahem člověka k člověku!!!
Už pro tuhle holku není priorita, jestli je dotyčný dobrý člověk, jestli je na něj spoleh, jestli za ní stojí když má problém, jestli spolu ti dva dobře fungují v životě a jestli se milují, teď je důležitější, jestli má v gatích pořádně nabito. Přitom když je sex pouze tělesná potřeba, dneska není absolutně žádný problém si nějakého macka koupit a dobrého hodného přítele si nechat.
Když si to tak vezmete, co je dlouhodobě lepší? Mít skvělého člověka vedle sebe, který vás miluje, podporuje a neopustí (ale má malýho), nebo nějakého debila, co vás občas zmlátí když se opije, když máte problém tak na vás zvysoka prdí, ale v gatích má macka? – Člověk by si myslel, že je ta odpověď úplně jasná, ale pro spoustu lidí není a vybírají si tu druhou možnost. Protože jsou prostě totálně zblblí a nechávají za sebe rozhodovat svoje pohlavní orgány, místo aby si uvědomili, co je v životě doopravdy důležité. A pak se diví, že jsou nešťastní…
Lidé mají hodně dobrý sex spojený se štěstím v životě, ale je to lež. Nikdo není v životě spokojený jenom ze sexu. Když chcete být v životě doopravdy šťastní, vnitřně naplnění, když nechcete uvnitř cítit prázdnotu, samotu a chcete prostě zažívat úplnost, tak je potřeba mít primárně skvělý vztah sám k sobě a ve vztazích si uvědomovat, co je priorita. V životě vás může vynést do oblak jedině člověk, který bude vaše spřízněná duše, kterému na vás bude opravdu záležet, který vás bude ochraňovat a podporovat za každých okolností… Kdežto pouze dobrý sex sám o sobě vám v životě žádné štěstí nepřinese, naopak za chvilku rozkoše můžete šeredně ošklivě zaplatit, když si to postavíte jako prioritu a klidně si nabrnknete nějakého debila a přehlédnete že chlastá/hulí/nepracuje/je agresivní, hlavně že má velkýho…
Muži i ženy by se měli v této době nad sebou velice zamyslet. Posednutost sexem a tělesnou potřebou je totiž cesta do pekla, ne k životnímu štěstí. Takže než se nechat kastrovat, bylo by lepší si uvědomit, co je ve vztahu doopravdy důležité a nestavět tělesnou potřebu na první příčky.
3. Co si myslíš o enneagramu?
Neznala jsem to, ale na tvůj dotaz jsem si to našla na google a udělala si test. A vůbec mi to nevyšlo. Vyšlo mi strašně moc bodů na strašně moc výsledků, takže jsem si mohla vlastně vybrat z pěti až sedmi, a ani ten jeden mi neseděl 😀 Takže podle mě je to úplný nesmysl a zajímalo by mě, komu to vyšlo dobře?
4. Ahoj Alue, mňa by zaujímalo, ako sa teda dajú uzdravovať traumy z detstva, alebo mladosti. Isteže, ak sa človeku stane nejaká bolestná traumatická situácia mal by mať dosť síl na to ju spracovať, ale… poznám dievča, ktorej rodičia zahynuli pri bombovom útoku, bola vtedy v puberte, doteraz to nespracovala, a to už vyskúšala kadečo, ďalšiu priateľku znásilnili pred mnohými rokmi, je už vydatá, ale manžel ju nesmie prudšie chytiť, lebo sa tá panika v nej hneď spustí. Musí predsa existovať nejaký spôsob, technika, ktorou sa toto dá odblokovať. Viem, že na to slúži regresná terapia (neskúšala som)a pritom sa nemusí zasahovať do minulých životov, ale tú neodporúčaš. Klasické rozhovory s psychológom tu tiež nepomôžu, rozumom na to človek ísť nemôže, čo teda? Tiež som si svoje odžila, doteraz ma to máta a neviem, čo s tým, aby som si neublížila ešte viac, ale nechať to tak tiež nie je dobre. Nepremýšľala si napísať o tom článok, myslím, že to trápi mnohých. Ďakujem
Máš pravdu a je to dobrá otázka. Traumata z minulosti a z dětství se dají hodně opravit, hodně toho člověk může spravit sám, ale u některých opravdu hodně extrémních situací už to tak snadné není. Já moc dobře vím o čem mluvíš, jako malá jsem třeba vůbec nebyla lekavá, mohla jsi mě klidně jako pětiletou bafnout dvě dvě ráno v noci u záchoda a já ani nemrkla. Jenomže poté, co se mi v minulosti stalo, tak už jsem lekavá fakt moc a za ty roky se to vůbec nelepší. Třeba poslouchám hudbu, vím že nikdo není doma a když najednou někdo přijde, protože je odemčeno a objeví se v té místnosti a já ho neslyšela, tak se fakt leknu úplně šíleně. Nebo když spím a někdo přijde a vzbudí mě, tak mě taky málem klepne. Nebo někde sedím a ozve se rána, tak skoro vylítnu. Teď naposledy někdo jenom rozflákl skleničku v cukrárně a mě úplně vyjela vidlička v ruce.
Podle toho co jsem zjistila, tak jsou to projevy posttraumatického stresového syndromu. Měla jsem toho hodně, jako panická hrůza z místa, kde mi ubližovali… To se mi podařilo spravit asi po pěti letech.
A i když třeba teď žiju absolutně bez stresu, nic mě zásadně netrápí, nemám vážné starosti ani problémy, nikdo mi už neubližuje, nikdo mě nebije, nikdo na mě nekřičí a nic, tak se to lekání nelepší. Psychicky jsem v pohodě, nic mě netrápí, už se mi o tom nezdá, nebrečím kvůli tomu do polštáře, to jsou všechno věci, které jsem si dokázala spravit sama… A je o tom právě i kniha Svítání. Ale zkrátka jsou věci, které když už překročí určitou mez, tak ty úplně dokonale dohromady nedáš…
Můžeš spravit svůj přístup k věci, to jak to chápeš, můžeš si to přerovnat v hlavě, ale v podvědomí ti zůstane navždycky určitý otisk, určitá zkušenost a tvoje bytost bude reagovat, když se na ten otisk zatlačí, i když ty se normálně cítíš dobře. Prostě když ti někdo zavraždí rodiče, tak to nepřemažeš tím, že se naučíš mít ráda a naučíš se analyzovat své nitro… Něco strašného jsi prostě prožila, něčím sis prošla a je to v tobě, neseš si to celý život. Můžeš upravit svoje myšlení, vyléčit spousty následků co z toho máš, překonat depresi, ale tu zkušenost to z tebe prostě nevymaže.
Zase ale na druhou stranu, když to překonáš, tak i když to v tobě svým způsobem navždy zůstává, tak tě to hodně posune dál. Člověk si uvědomí, co je v životě opravdu důležité a může tím pomáhat ostatním. To je moje zkušenost. Beru to prostě tak, že jsou věci, které mě změnily a záleží na tom, jak se k nim uvnitř sebe postavím. A upřímně to považuji za úžasný výsledek, zůstat jenom lekavá, po tom všem a ještě to umět použít ve prospěch jiných lidí.
Takže s čím se dá pracovat s tím se má pracovat, je důležité nenechat se tím sežrat. Ale co se vymazat nedá, to je lepší přijmout jako součást sebe, jako svoji minulost a okolí by to mělo respektovat.
Poslední komentáře
-Josef Stando - co se týká líčení se u…
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela Babička ví moc dobře. Taky jí přece bylo…
-Alue K. Loskotová Mě se líbí jak lidi vůbec nechápou tvárnost…
-sm