165. Dotazník: Zní andělé skutečně jako lidé z masa a kostí?

27.8.2016 v Čtenáři 67

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!

Upozornění: Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Když někdo chce uzavřít manželství, je nějaká možnost jak to udělat a vyhnout se přitom tomu aby dával svoji energii temné straně?

To moc dobře nejde, protože to by se novomanželé nesměli podepsat do prokleté matriční knihy. Když ji nepodepíší, sňatek neplatí.

A upřímně – tím nechci na nikoho útočit, je to jenom zamyšlení, taková otázka do placu – ale v dnešní době, kdy rodina nemá od státu žádné speciální výhody, nedostane byt jako kdysi atd., proč se vlastně lidé berou?

Já mám naopak celou řadu známých, co se rozvedli jenom proto, že je sňatek naopak finančně znevýhodňoval. Vztahy přitom byly a jsou mezi nimi naprosto v pořádku… Už se tomu ani nedivím.

Finančně to tedy výhodné není a když se dva nevezmou, tak jim nikdo přece nezakazuje spolu být a zůstat. A když chtějí stejná příjmení kvůli dětem, mohou si je změnit na matrice.

Nějak upřímně nerozumím tomu, co kdo dneska získá tím, že si před oltářem řekne ano. Co je na tom tak úžasného… A nechápala jsem to nikdy. Když někoho miluju, nemusím to předvádět široké rodině a nemusím kvůli tomu dělat oslavy, nebo to mít v papírech. A brát se jenom pro dobrý pocit, to mi taky přijde jako hodně drahá sranda.

Snad jediná situace, kdy mi to dává smysl je, že když jednoho náhle odvezou do nemocnice, tak personál se první ozve rodině a když nejsou svoji, ani registrovaní partneři, tak je to blbá situace… ale kolikrát se vám to stane? Má smysl pouze kvůli tomuto teoretickému ,,problému“ podnikat drahou svatbu?

Nejsem proti tradičnímu modelu rodiny ,,maminka, tatínek, dětičky“. Ba právě naopak. Ale nikdy jsem nechápala, proč to musí být podchyceno papírově a proč se z toho tak nadělá, když je to každého soukromá věc. A rozpadu, rozchodu, nebo nevěře papír ani prstýnek stejně nezabrání… Zajímaly by mě i vaše názory na tuto věc.


2. Existovaly opravdu koncentrační tábory a vše to, co nám učitelka říkala?? Nebo to byl jen nástroj strachu?

Tady bych se zastavila a připomněla jednu věc. Není to moc dávno, co měli dva autoři (nezávisle na sobě) dvou hodně velkých alternativních českých serverů (v té době, dneska už je to jinak) problémy za to, že si dovolili pochybovat o pravdivosti této kapitoly našich dějin. Jeden z nich musel kvůli tomu dojet do ČR, protože žije v zahraničí a byl u soudu. Jiného vyslýchala policie. Pouze za to, že si dovolili napsat něco v článku, nebo lépe řečeno, že si dovolili okomentovat přeložený článek ze zahraničí a dát to na web.

Z toho plyne jednoduché ponaučení, které by si zdejší čtenáři měli zapsat za uši: Nemáme svobodu slova a je mnoho témat, o kterých nesmíme psát. Takže se mě prosím na to už neptejte.

3. Ako vyuzivas rastlinu aloe vera? Ako odoberas gel z aloe vera?

Aloe Vera mám doma strašně moc, pravých. Jako ,,dědictví“ jsem dostala obrovskou rostlinu od paní, co si ji přivezla ze světa a brzy poté bohužel odešla do jiné dimenze. Tak mi zůstala po ní ta velká krasavice, která se každý rok rozmnoží… Takže jsem taková gelová velmoc. Ale jsem spíš pěstitel než uživatel. Listy sklízím pouze, pokud se omylem ulomí, nebo vidím že už jsou staré a rostlina by je brzy sama pustila a nechala uschnout. Tak je radši v předstihu sklidím a nějak využiju. Cíleně jsem sklízela mladší listy, když jsem si spálila ruku o krb, že jsem si udělala z Aloe obklad. On ten gel je na spáleniny opravdu příjemný.

Když už mám sklizené listy z Aloe, používám je do výroby domácího šamponu. Ten se dělá z přírodního mýdla co se rozpustí koncentrované do vody, z bylinek, silic a k tomu se může dát nastudeno syrový gel z Aloe, který výborně působí na vlasy. Ale je to vhodné jenom na určitý typ vlasů, spíš krátké a řidší, než dlouhé a jemné. Moje vlasy to třeba úplně slepilo 😀 Takže jsem stvořila šampon s Aloe a pak ho darovala někomu, komu naopak velice vyhovoval, že mu z toho šamponu vlasy hezky držely v účesu a nebyly tak jemné.

Gel jsem zkoušela jíst, ale na to se musí chytře a opatrně. Když jsou listy malé, je to bída, protože ten zelený vnější obal je extrémě hořký, ale opravdu neskutečně. Je to hrozná pachuť, co strašně dlouho drží v puse. A když se zelený vnější obal nařízne a jenom lehce dotkne toho čirého gelu uvnitř, tak je z toho pak hnusně hořký a nedá se jíst 😀

Jednou se mi podařilo vyříznout opravdu velký řízek z Aloe, aniž by se kontaminoval hořkostí vnějšího obalu. Tak jsem si myslela, jak ho zblajznu pěkně za syrova, že v zimě to bude geniální dávka vitamínů. Ale byl to fakt hnus, jako kdybyste jedli tuhý slizký sopel, nebo slimáka, ale úplně bez chuti. Dala jsem jenom kousek, pak mi z toho začalo být nějak divně, tak jsem toho radši nechala a dala to do šamponu. 😀

Kamarádka říkala, že ten gel dává do nápojů, že ho pokrájí na jemno a do něčeho přidá, že je pak dobrý. To si umím představit. ,,Naholo“ je to ale opravdu jako slimák.

4. Ako sa staras o rastlinku?

Aloe není náročná. Ideální substrát je 1:1 hlína pro pokojové rostliny a normální písek. Když se písek nedá, rostlina sice žije, nějak roste, ale tváří se naprdnutě a není moc spokojená. Aloe má ráda písčitou chudší půdu. Zalívám ji od oka, když vidím že je suchá, tak jednou týdně, jako ostatní rostliny. Kromě písku tudíž nevyžaduje žádnou speciální péči. Nechová se jako kaktus… jak začne mít málo vody, tak žloutne a schnou jí listy. Je pravda, že utrápit aloe suchem je těžší, než u normální rostliny, ale taky to jde.

Když se hodně velká rostlina rozmnoží, tak jí zespoda z kořenů začnou vyrůstat malé rostlinky. Je dobré počkat, až jsou trochu starší a větší, protože když jsou moc mladé, tak nemají vlastní kořínky, jsou živé z oddenku mateřské rostliny. Jak trochu povyrostou, tak už mají kromě oddenku i kořínky a když se šetrně vyhrabou, dají se rovnou zasadit do hlíny. Když to člověk pokazí a oddenek a kořínky omylem ulomí, tak je snadná pomoc, malá aloe se dá normálně zakořenit do vody jako klasická pokojovka. Dá se do skleničky do vody a čeká se, než zespoda vypustí kořínky a pak může hezky do květináče. Není to zkrátka žádná věda.

Aloe také nesnáší přímé slunko, na okně v léte žloutne a chcípá. Nejhezčí a nejspokojenější aloe mám u sebe v ložnici, kde je přes den méně světla, spíš takové tlumené. Normální fíkus mi tam opadával a byl věčně naštvaný, ale mateřská rostlina i ty ostatní se tam mají úžasně.

5. Mňa by zaujímalo a rada by som sa opýtala. Keď hovoríš alebo resp. píšeš o tom, že si počula anjelov a iné jemnohmotné bytosti, tak ich hlas počuješ ako hlas človeka z masa a kostí, alebo je to iné, akoby si to počula srdcom – citom a pod.? A to isté keď si ich vidíš.

Kontakt bývá různý, většinou když je kontakt iniciován z mé strany, jde komunikace přes srdce, někdy je zároveň vnitřním zrakem vidím a někdy zase ne. Taky proto, že se o to vždy nepokouším, za každou cenu něco vidět, spíš nechávám věci plynout a přijít přirozeně tak jak jsou a neždímám z toho co se dá. Za ty roky jsem se nějak poučila, že tento přístup nechávat věci volně přijít, je nejlepší.

Jindy je zase kontakt iniciován z jejich strany a buď mě začnou hladit po hlavě a já cítím co mi chtějí říct srdcem, nebo na mě opravdu promluví. Ale duchové Vesmíru ani andělé nejsou na dlouhé blábolení, takže většinou slyším spíš jen to že mě volají, nebo větu, a pak vnitřně vím, o co jde, nebo co je tím myšleno. Protože komunikace probíhá hlavně na telepatické úrovni, vnitřním přenosem, čili obsah slov nebo krátkost sdělení není moc podstatná, najednou ti to jakoby cinkne. A když je slyším ušima, tak je to opravdu jako když u tebe někdo stojí a normálně nahlas promluví. Hlas byl zatím vždy mužský, příjemně zabarvený. Zajímavé je, že jak jsem extrémě lekavá a leknu se snad i vlastního stínu, nikdy se mi nestalo, že by mě tento hlas vyděsil, přestože to není častý jev a nevyhledávám to, čili na to nejsem zvyklá. Ale je to spojené s takovým vnitřním poznáním, že tam prostě pro úlek není vůbec prostor.

Jiné duchy než anděly jsem ale zatím ušima neslyšela, pravděpodobně protože s nimi nemám žádná spojení a vazby, přece jenom aby se duch mohl fyzicky manifestovat v hmotném světě jako hlasitý zvuk, je potřebné určité spojení, naladění a vynaložení velkého množství energie z jeho strany, i na kratičkou větu. Zhmotnit se, nebo promluvit na fyzické úrovni, to není vůbec jednoduché.

My lidé jsme hodně fixovaní na to slyšet ušima a vidět očima, občas se to i s anděly daří, ale po letech člověk zjistí, že to není vůbec důležité a naopak tato fixace pak kontaktérům v začátku překáží. Protože čekají něco velkého a pak přehlídnou jemné… A andělé jsou velice jemní.

6. Co si myslíš o skautingu? Dala bys své dítě do skauta?

Já si o skautingu nemyslím vlastně nic. Ani nic dobrého, ani nic špatného. Moje jediná osobní zkušenost s ním byl nábor, kdy mě přemluvila moje nejlepší kamarádka, co do skauta dlouho chodila a scházeli jim kvalitní vedoucí a hlavně lidi do party… Byly jsme malé, tak 13let.

A seděli jsme jenom dvě hoďky ve skautské chatce, nebo si tam kreslili (docela nuda) ,,vedoucí“ byli jenom o pár let starší než já, přítomná z nich byla jenom jedna, taky dítě jako my všichni ostatní a když jsem viděla ty obličeje tam, ne že by na mě byli nějací nepříjemní, ale viděla jsem, že to není parta pro mě a že to není moje cesta. Nijak mě ti lidé nezaujali a nenašli jsme žádné zajímavé společné téma. Spíš jsem se těšila, až bude konec, aby mi pak kamarádka dala s tím skautem pokoj 😀

Jenom jsem jí chtěla udělat radost a projevit trochu dobré vůle, než že by mě to opravdu zajímalo, ale že se budeme jenom nudit a kreslit a program žádný, by mě fakt nenapadlo. Čekala jsem alespoň něco zajímavého. Nábor nových členů bych si však představovala úplně jinak.

Takže jsem se pak kamarádce omluvila, ale neukecala mě do skauta, i když se o to hodně dlouho velice úporně snažila. Ona o něm mluvila vždycky hezky, což je v pořádku, každé dítě by mělo mít nějaký koníček který ho baví a když se u toho socializuje, tím líp pro něj. Ale já nikdy na skupinové aktivity ve více lidech nebyla dělaná, naopak mě to stresuje, takže se mnou nehla 🙂

Kdybych měla dítě a ono by chtělo do skauta chodit ze své vlastní vůle, tak bych mu to samozřejmě dovolila, podle mě se má zkusit všechno, když je člověk dítě, aspoň pozná co ho baví a co pro něho je a co není dobré. Ani vlastně nevím, proč by to někdo dítěti měl zakazovat. Mně mamka taky nezakázala chodit do nějakého kroužku, když mě bavil. Naopak byla ráda, že nesedím celý den doma na prdítku, že vyvíjím nějakou aktivitu a rozvíjím svoje dovednosti. Kroužky jsou výborný způsob, jak dítě pozná sebe samo a pak v budoucnu líp najde cestu za svým šťastným osudem.

7. Ahoj alue, mám dotaz na křišťál. Jaké má využití křišťál se hroty na obou stranách? Koupil jsem si křišťál a přehlédl jsem, že má dvě špice (nojo, co mají lidi přímo před očima nevidí,že). Ta druhá špica není uplně ukázková, je skoro až ulomená ale náznak tam je. Jediné odlišné co jsem si na něm všiml je to, že když ho chytnu do ruky tak „pichání“ začnu cítit asi až po minutě.

Křišťály se dvěma špičkama na konci nebývají určené na léčení, protože mají jiné energetické vlastnosti. Spíše se tedy používají do různých speciálních rezonančních zařízení. Pokud je ale ta jedna spička ulomená, tak je to dost diskutabilní. Těžko říct, jestli rozbitý dvojhrotý má poté vlastnosti klasického jednohrotého, nebo jestli se ulomením špice částečně znehodnotí. Já si nikdy nedovolila nějaký křišťál rozbít, takže s tím nemám zkušenost. Obecně ale pokud je špička poškozená a není celá pěkná tak jak původně narostla, tak se nepočítá.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Jana 2016-08-27 08:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Suhlasim, ze svadba je v podstate nepotrebna, ale v dnesnej dobe je u vacsiny ludi od rodinnych prislusnikov bohuzial taky natlak, ze sa radsej podvolia nez si ich znepriatelit aby im to nevykladali na oci cely ich zivot, to iste je aj s krstom dietata. Je to tazke, vybrat sa tou cestou. Inak svadba je vlastne skratene svata doba a myslim ze som niekde citala, ze nasi predkovia tym terminom nazyvali pohlavne spojenie dvoch ludi – spojenie s Bohom.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 08:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Včera na koupáku jeden borec strašně hlasitě mluvil o tom že by se teda měli vzít, aby jim každý na tu svatbu hodil kilo, že to je takhle na peníze výhodnější a že to stačí na rychlovku na úřadě ve čtyřech lidech, a bude pokoj, jakýpak copak.. a za každým druhým slovem měl VOLE, byl tam se svou partnerkou, romantika nulová.

Ikona diskutujiciho kamilka.jam 2016-08-27 09:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

k té svatbě: Já to chápu tak, že když se muž rozhodne oženit, má to hluboký psychologický význam. Pouze ale v případě, že se tak rozhodne sám svobodně a ze srdce. Dá tím ne světu, ale té konkrétní ženě najevo, že s ní chce zůstat po zbytek života, že si nenechává únikovou cestu. Jak to pak dopadne, je vedlejší. Setkávám se často s modelem, kdy dva spolu jen tak žijí proto, že je jednodušší odejít kdykoliv a bez komplikací. Tím vlastně dají partnerovi najevo, že o něj zas až tak moc nestojí a nechávají si zadní vrátka otevřená. Nejsou ve vztahu naplno. Nejsem osobně příznivce jakýchkoli rituálů a úpisů a hluboce se mi to příčí, klidně bych zvolila nějaký slib dvou lidí v krásné přírodě obklopena jejími bytostmi, a bylo by mi úplně jedno, že můj slib neuznává byrokracie. Jde totiž o ten konkrétní slib osobě, kterou miluji. Nechci chlapa, který řekne, že svatba je jen papír a takhle se kdykoliv může sbalit a jít a také nechci chlapa, který řekne, že se vezmeme, protože se to sluší, nebo protože se chci ukázat….. takže tak.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Lidská bytost na této planetě nikomu nepatří, pouze sama sobě. Každý je tu sám za sebe, tudíž nemá smysl se někomu upisovat na celý život. Navíc partneři se postupem času mohou měnit, často ten koho sis vzala ve dvaceti je jiný člověk ve čtyřiceti a přestanete si tak rozumět. Smutné, ale sleduji to kolem sebe…

Ikona diskutujiciho Paty 2016-08-27 09:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky vnitřně cítím, že je svatba naprosto nepotřebná 🙂 Přesně jak píšeš.

Ikona diskutujiciho Amálka 2016-08-27 09:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Také ke svatbě: nevím sice proč, ale mám v sobě odjakživa zakořeněný pocit, že svatba je důležitý rituál v životě dvou lidí, takový mezník. Dává vztahu větší váhu před okolím, dětem pocit určité jistoty a vztahu samotnému jasný směr. Formální obřad jako takový se mi v dnešní době nelíbí, je to klasické podepisování smlouvy, ale bez tohoto úkonu je sňatek bohužel neplatný. Den v rodinném kruhu může být ale moc příjemný, záleží samozřejmě na vztazích. Všichni se spolu pěkně seznámí a jakoby propojí. Moc zajímavé je také sledovat, jak vážně berou svatbu děti a jak moc je to pro ně důležité. Být přijata cizími lidmi za vlastní je také krásný pocit, takový bonus. Některým z nich teprve ve svatební den dojde, jak moc se máte s partnerem rádi a začnou váš vztah brát opravdu vážně! Najednou se na vás dívají úplně jinak a přestanou s neustálým rozdělováním. To se mi teď přesně stalo, vdávala jsem se minulou sobotu. A protože jde v první řadě o oslavu lásky – člověk ji celý den vidí a cítí přímo před sebou, přináší tento rituál podle mě také spoustu naděje pro ostatní (je-li myšlen upřímně a vážně).

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 10:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Máš pravdu, být přijata jinou rodinou za vlastní je nádherné… Já to ale zažila i bez sňatku 🙂 A za svou rodinu mám lidi, se kterými žádné smlouvy nemám. Přesto se cítím jistě.

Ikona diskutujiciho Amálka 2016-08-27 10:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: tak to se máš 🙂 Děkujeme.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2016-08-27 10:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem ráda, že má na svatbu někdo stejný názor jako já. Taky mi to přijde jako zbytečnost. Co se na vztahu změní slovem ano a podepsáním smlouvy? Asi tak akorát to, že si budete muset vyslechnout spoustu rádoby zábavných vtipů o manželství a samozřejmě destruktivní energie jako bonus. O mě si všichni mysleli, že jsem určitě divná, když jsem byl malá a všechny ostatní holky s i vymýšlely, jakou chtějí mít svatbu, nebi když mi někdo řekl " Než se vdáš, tak se ti to zahojí. " nebo tak něco a já jsem na to odpovídala, že se nechci vdávat. A dodávala k tomu, že lidi se berou stejně jenom proto, aby se mohli rozvést jak rodiče většiny mých kamarádek. To si už teď nemyslím, ale stejně svatbu nepovažuju za základ vztahu.

Ikona diskutujiciho micka 2016-08-27 10:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:Svatba nezaručuje, že je těžší kdykoliv a bez komplikací odejít. Ten člověk se prostě sebere a odejde a rozvod se vyřídí pak. Můj otec to takhle udělal na štědrý den, po 20 letech mnanželství, v podstatě ze zoufalství (moje máma na něj byla hodně hnusná, ale byly tam i další problémy, chápala jsem oba dva, mě bylo 20, sestře 15). Rozvod pak trval asi rok, boj o majetek šílených 10 let. Sestřenka se s chlapem vzala na úřadě, jeden pátek si řekli, že když budou mít v sobotu místo, tak se vezmou. Místo měli, tak se vzali. Romantika, rebelie, cool lifestyle. Za pár let on měl milenku, ona milence. Její táta se jí ptal, proč brečí. Protože manžel má jinou. A ona nemá 500 Kč na správní poplatek na zahájení rozvodu – ano, je komplikovanější odejít….:-) Táta jí tu pětistovku dal. Později měla i běhání kvůli změně jména na své původní příjmení, nechtěla nosit jeho jméno a už vůbec nechtěla, aby jeho jméno nosil i její syn, kterého pak měla s jiným mužem. Prostě pokud chce člověk z manželství odejít, stejně to udělá, ale bohužel kvůli tomu papírování se mu to ještě nadlouho bude připomínat. Nejhorší je, když lidé v manželství zůstanou, protože "co by tomu řekli lidi, rodina". Tak radši žijí v tichém zoufalství. Vybavuje se mi věta z jisté knihy: vzdali se sami sebe, aby mohli zůstat spolu.

Ikona diskutujiciho Renata 2016-08-27 10:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sme dlhe roky spolu, mame dieta, svadbu som odmietla. je to saskaren. Nitko mojmu postoju z priatelov nechape, vsetci su zosobaseni, ale ,mne je to tak jedno. Najlepsie su tie svadby v kostole , kde si pred oltarom /oltar podla mna sluzi na prinasanie obeti, aky paradox:D/ slubuju v dobrom zlom, pred Bohom vernost a o chvilu uz sa podvadzaju kade tade. Jedine zeby pan Boh takychto klamarov poriadne niekam nakopal zato, ze klamali, to bych brala:D A dalsie, ako moze niekto slubovat nieco do smrti? Ludia sa menia, neviete, aky bude vas partner po rokoch. Ludia sa casto sobasia z ekonomickych dovodov. Napr. ked jeden z partnerov zomrie, druhy dostane plny vdovsky dochodok, pri druhovi a druzke len polovicny, co casto nevystaci pozostalemu dochodnoci, ak ma platit potom sam naklady na byvanie a pod. Pri dedeni majetku neviem ako to je, ak je druh druzka a nemaju dieta, muzovu polku si deli asi jeho rodina s druzkou, cim druzka pride o byt, ak nema z coho vyplatiti jeho rodinu. Takze ma to len ekonomicke vyhody myslim.

Ikona diskutujiciho Malina 2016-08-27 11:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je možné,že po vytetovaném lapači snů na zádech nemá člověk už žádné sny?

Ikona diskutujiciho Luz 2016-08-27 11:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak svatba nemusi byt draha, to zalezi, jak si to kdo zaridi, muze to byt i jinak nez honosna udalost nekde na zamku s velkou hostinou a spoustou lidi.

Ikona diskutujiciho mona 2016-08-27 11:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrý den, a jak by to bylo pokud partner umře a nejsou sezdáni a mají spolu dvě děti ,zřejmě od státu nic nedostene. … Pokud jsou manželé tak snad nejaký snad něco jako vdovecký …

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]:  Oltář v kostele při sňatku skutečně plní symbolickou úlomu obětního místa.. obětuje se energie novomanželů hádej komu.

Ikona diskutujiciho Luz 2016-08-27 11:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jinak muze vzniknout i sutuace jako u me, ze muj muz neni z Ceska a to, ze jsme manzele, situaci skutecne znacne usnadnuje co do legalnich zalezitosti.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 11:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]:  Ono by šlo registrované partnerství.. akorát místo homosexuálů by se zaregistroval normální pár – problém ale je, že se údajně TAKY podepisuje matriční kniha, takže to vyjde nastejno blbě. Ty praktické problémy by to řešilo. Energetické nikoliv.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 11:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: vždycky jsem si říkala, že pokud sňatek, tak pouze pokud by byl muž ze zahraničí a bylo to vyloženě nutné :D v tomto máš pravdu.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2016-08-27 11:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na proti přes ulici žije jeden pár. Ti dva spolu žijou snad už osm let, vychovávají dítě, ale manželé nejsou. A všem taky tvrdí, že sňatek by byl pro ně nevýhodný. Že takhle dostává od státu příspěvek, že ona je svobodná matka. A že se vezmou, až jeden z nich bude umírat, aby ten druhý mohl brát vdovský důchod.

Ikona diskutujiciho Amálka 2016-08-27 13:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: dělat věci kvůli penězům, tak to je opravdu geniální!…a v dnešní době bohužel velmi moderní 🙁 Mám k tomu takovou krátkou příhodu, která zdánlivě nesouvisí, ale přesto stojí za zamyšlení: kamarád šel nedávno po ulici a slyší za sebou rozhovor dvou mladých kluků. Jeden z nich povídá "a jakou chceš jednou dělat práci?" Odpověď: "to je jedno, hlavně aby vydělávala co nejvíc peněz". Kamarád se zastavil, otočil k nim a říká: "tak to je to nejsmutnější, co jsem slyšel". Jak pak odcházel pryč, jeden kluk se za ním rozběhl a snažil se vysvětlit: "a co mám jako dělat? Doba je prostě taková!"….nene, to není dobou, to děláme my! Pořád jen samé výmluvy, omluvy, okecy…, ale člověka, který se skutečně řídí srdcem, aby pohledal.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 15:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]:  Peníze jsou důležité, ale člověk musí najít rovnováhu mezi penězi a uplatněním. Protože dělat něco co nenávidíš ale je za to hodně peněz, to je recept na nešťastný život. Naopak dělat to co tě baví ale spát pod mostem taky není východisko.

Ikona diskutujiciho vanilková 2016-08-27 16:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: souhlasím! Taky bych to v takové situaci udělala

Ikona diskutujiciho vanilková 2016-08-27 16:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co je to egregor? Pátrala jsem po internetu, ale jsem zmatená. Je to něco co si úplně tvoříme sami – něco jako astrální bytost? Moc to nechápu. Někde bylo napsané, že do toho spadají nějak i lidé z okolí. Zkrátka, jsem zmatená a zvědavá, co to je? Je to špatné? Jak se pozná, že je to na nás nalepené nebo že v tom jsme? A jak se toho popřípadě zbavit? Děkuji

Ikona diskutujiciho Jetel 2016-08-27 17:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co muze byt pricinou nahle intolerace jistych potravin nebo druhu zeleniny/ovoce?

Ikona diskutujiciho Mary 2016-08-27 18:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím že nějaký papír o sŇatku je do života (mimo hospitalizování a podobné situace) téměř k ničemu. Ale ta svatba je sama o sobě něco co mi příjde škoda za celý život nezažít.

Ikona diskutujiciho Matson2 2016-08-27 19:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Svatba by neměla být nikdy z nutnosti. Nakonec hodně lidí se bere jen kvůli papíru, ale naštěstí jsou i takoví, pro které to znamená více :-)

Ikona diskutujiciho Fellien 2016-08-27 19:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych rozhodně svatbu chtěla! Ale ne kvůli těm úřadům, ale prostě kvůli tomu prožitku, že je to pěkné mít nějaké hezké šaty, jít tou uličkou a říct si to "ano". To je strašně krásné gesto :). A rozhodně bych teda na svatbě nechtěla mít plno lidí, spíš jen pár nejbližších přátel. Já bych chtěla svatbu v lese :). Ale spíš to chci jen proto že je to hezké gesto a u nás v rodině je to fakt taková tradice. Že tím propadne někomu moje duše se nebojím. Vzhledem k tomu že mám pas a když má člověk čipový pas tak je všude i v těch amerických databázích a dávala jsem tam i podpis, tak si tak říkám, že to horší nebude a když jo tak to budu brát tak že jsem odevzdala duši kvůli tomu, abych udělala pěkné gesto pro někoho, koho mám ráda. Zní to fakt pitomě, ale zase si říkám že když už někdy ztratit duši, tak přece není lepší způsob než ji ztratit pro někoho :). Jsem hold romantik, žiju v pohádce, a realita jde mnohdy mimo mě :D. Vím že jednou bych svatbu chtěla, nemám proti ní nic, líbí se mi to, ale zase se do toho nijak nehrnu, i když se mě okolí ptá kdy se už vdám :D. Všechno má svůj čas a zrovna svatba je podle mě fakt veliký závazek, takže věřím že budu připravená až bude správný čas. Zatím to ale není a mám pocit, že se to nechystá ani v blízké době.

Ikona diskutujiciho Jarek Van Ek 2016-08-27 20:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V 15 letech jsem byl se školou v koncentráku,  v Osvětimi.  Byla to jedna z nejdůležitějších věcí,  kterou mi základka dala. Byl to velmi silný zážitek.O pár let později se můj spolužák blonďák s modrýma očima a postavou hodící se do černé uniformy hádal s učitelem angličtiny,  černochem, že není pravda, že Němci povraždili v Osvětimi několik milionů lidí, ala JEN JEDEN MILIÓN !!! Idiot. V životě tam nebyl. Bohužel v SS sloužilo hodně Sudeťáků, asi i někdo z jeho rodiny. Kdyby v tom svinstvu, jak se tam procházíte mezi kobkami, mezi horami lidských vlasů,  ze kterých vyráběli koberce, mezi dětskými hračkami,  mezi umělými chrupy…kdyby tam zemřelo jen pár desítek lidí brutálním způsobem,  pak by i to bylo dost. A kolik pokusů tam dělal Mengele na lidech, jako na potkanech? Chcete-li impuls do života, morální základ a ne intelektuální kecy, jeďte tam. Stanou se z vás silní lidé.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-27 21:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: Taky jsem tam byla se základkou. Ale dojem jsem z toho měla úplně jiný. Jsem co se týče historie taková chladnější, protože znám(znala jsem) lidi přímo od fochu. Stručný závěr by byl takový, že obyčejný smrtelník co nemá přístup do tajných archivů a neumí latinsky, ví úplně prd a absolutně není schopen poznat, nakolik je co pravda v učebnicích a co bylo jinak úplně, nebo co bylo upraveno jako vhodná verze pro veřejnost. Takže dějiny beru jako nějakou oficiální verzi minulosti, ale nežeru všechno jako pravdu. – Říkám si většinou ,,nebyla jsem tam, neviděla jsem to, moje zkušenost to není, nemůžu s jistotou tedy říct ani to, ani tamto".

Ikona diskutujiciho Jarek Van Ek 2016-08-27 22:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]: Úplně jsem na to zapomněl…máš-li pravdu o vyšších silách,  tak budu méně konkrétní.  Nedávno jsem dostal knihu, studii nějakého vědce,  který dokladuje, jak to bylo s upalováním čarodějnic.  Zkrátím to, on dokládá,  že jich byl jen zlomek proti tomu, co se píše. Namísto desítek miliónů jen několik desítek tisíc.  Tady to sedí, co říkáš,  že realitu maskovali. Je tam vzpomenuta i Osvětim.  Oni tam už dříve upalovali i čarodějnice. Na jiném místě v knize, nemusí to být ona Osvětim,  je napsáno,  že jakýsi biskup navrhl, aby je upalovali v peci, že to vyjde levněji,  než ty "táboráky"..Od člověka,  který viděl knihu v syrovém stavu před tiskem, jsem slyšel,  že je v ní toho o Osvětimi a čarodějnicích více, že budu kulit oči. Nekulil jsem, už jsem tam nic více nenašel. Že by to někdo před tiskem cenzuroval? A nehodilo se to? Tak jako tak, to místo má špatnou energii a jako magnet přitahuje zlo. Koncentrák zde nepochybně byl a zemřít tu musely masy lidí.

Ikona diskutujiciho Aja 2016-08-27 23:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:Reaguji na Kamilku.jam jejiz komentar mi prijde hodne rozumny a uplne se s nim ztotoznuji.Napsala to presne jak to citim ja az na to ze pozehnani uradu clovek potrebuje. Ten papir je hodne dulezity. Proste zijeme v urcitem state a mame rodne listy, doklady o obcansti, pasy, oddaci listy, umrtni listy. Nekam patrime do nejakeho statu , okresu, to je jako kdyby dite nemelo rodny list. Pta se matky kdo je muj tata a matka rekne, ze nevi, ale ze to neni dulezite protoze je dulezite ze je to dite milovano.Bez rodneho listu nema oficialne rodice. Jenze kazde dite to chce vedet. Mozna trochu odbocuji ale za hlavni smysl manzelstvi povazuji i deti a rodina by mela mit stejna jmena , asi proto je to rodina. Je pravda jak pise Aluska ze dat nekomu slib lasky na cely zivot je hodne osemetne, protoze oni ho muzou myslet vazne ale nemusi se rozejit, muze je skutecne rozdelit smrt, treba autonehoda. A ze nesezdane pary se vice snazi kdyz nemaji svoje jiste? Ze zeny o sebe vice dbaji? I kdeze .. kdyz je zenska smudla smudlou bude at je sama nebo s pritelem. Myslim, ze dnesni dobe chybi nejaka moralka a cest neco z dob nasich predku. Kdybych  kolem sebe nevidela co se nyni deje rekla bych ze nemit nikdy svadbu je v poradku, ale neni. On totiz vzdycky vsechno ukaze cas. Jinak clovek zvani s prominutim placa kdyz je mu dvacet a jinak treba v sedesati kdyz se otoci zpatky a hodnoti. Jsem se nejak rozepsala ale vzdy bude respektovan manzel vice nez pritel .. kdo vi na jak dlouho ze? A vubec kdyz ten papir presneji oddaci list neni vubec dulezity proc se ho tedy urcita cast populace tak boji? Proc se mu tak brani ? Proc se schovavaji za slova lasky na kterou papir nepotrebuje? A ostatni uredni listiny nikomu nevadi.. treba dedictvi od notare ale nechci aby to vyznelo cynicky

Ikona diskutujiciho Mára 2016-08-27 23:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: [7]: Máš velké štěstí že Tě rodina Tvého manžela přijala za vlastní 🙂 Bohužel já to štěstí neměl. Ironií je, že jsem vždycky považoval za samozdřejmost, že když si potomek nějaké rodiny najde svůj protějšek, tak ho prostě rodina automaticky s radostí příjme jako nového člena a budou ho (ji) mít rádi. Bral jsem to jako uplně normální a samozdřejmou věc. V životě by mě nenapadlo že s tím někdo bude dělat obstrukce, že se rodiče budou snažit vztah potomka překazit, zničit, omezit, že budou dávat silně najevo svůj nesouhlas a další tomu podobné věci. Bohužel jsem zažil na vlastní kůži pravej opak. Nikomu to nepřeju. Jenom si říkám jestli jsem tak naivní, nebo jestli jsou všichni ostatní uplní omezenci :D

Ikona diskutujiciho Nika 2016-08-28 06:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tématu svatba: v dnešní době tohle téma ztratilo hodnotu stejně jako zmizela symbolika rituálu jako oslava lásky. Na vysoké škole si pamatuju výklad našeho psychologa, který má můj velký obdiv doteď. Po několikaleté celoživotní praxi se rozhodl předávat vědomosti na univerzitách. Je výjimka z výjimek, neskutečný človek nejen vzděláním, ale i srdcem. Říkaval, kdybychom věděli, jak tenhle svět funguje, asi by se většinou zhroutila. Narážel na určitá společensky zatajovaná témata, ale nemohl si dovolit říct více, přesně jako ty, Alue…Jednou se nás zeptal: "Co si myslíte, že se před několika desítkami let Nikdy nekradlo? A dneska ano?" Byly to svatební šaty! Dneska je někdo schopný se vdát v ukradených svatebkách? O čem to svědči netřeba psát. Já svatbu vnímám jako rituál lásky, tak jako jsou rituály pohřbu, energie, léčby apod. Svůj slib si chci napsat sama a nebude o závaznosti nadosmrti, ale bude v něm řečeno dokud s partnerem budeme budovat, pečovat, sdílet naši lásku, budeme spolu. Není to pro mě papír, ale gesto dvou lidí a také spojení rodin. Taktéž to nemá být stres, závaznost, majetnickost… Ale čistota, láska, prožitek a oslava. Podle mě to záleži na onich lidech, co se berou, s jakou energii do toho jdou, pak to může být skutečně nádherný den.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-28 08:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[32]: Nechtěla jsem nic říkat, ale každý den na to narážíš v diskuzích. Pochop, že tam byl velký problém věkový rozdíl. Oni se snaží svou dceru chránit.

Ikona diskutujiciho Sofie 2016-08-28 09:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, a co říkáš na tisíce pamětníků, kteří si koncentračními tábory skutečně prošli a všichni do jednoho potvrzují ty hrůzy, které se tam odehrály?

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-28 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[35]: … že nezávidím?

Ikona diskutujiciho Amálka 2016-08-28 10:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[33]: Nemyslím si, že tradice a symbolika úplně vymizela. Před pár lety jsem zažila jednu česko-polskou svatbu a tam by se dala energie lásky krájet! Čerpám z toho dodnes, fakt nádhera ❤️ Naše svatba byla taky krásná, mám o tom i něco na blogu. Jinak Tvoje pojetí slibu se mi líbí, v podstatě se liší od toho mého jen v tom, že my si slíbili lásku nejen do smrti, ale na věky věků 🙂 – asi koukáme moc na pohádky :-D :-D

Ikona diskutujiciho Luz 2016-08-28 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: Stejna jmena? To je to posledni, na cem by zalezelo, v CR je to rozsireny zvyk, ale zdaleka to neni vsude. (a je znamo, ze i pri svatbe existuje moznost nechat si puvodni prijmeni). Ja osobne nemam rada tento zvyk, protoze to je jednostranne nespravedlive vuci zenam (proc prave jeji prijmeni uz nema dal pokracovat u jejich deti a navic se ho i ma sama vzdat a resit kvuli tomu dalsi uredni otravnosti?) Ja mam i po svatbe puvodni prijmeni, vim to i o jedne sve spoluzacce.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-28 13:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]: Pravda. Možná to vyzní jako od nějaké drblé feministky, ale žena je skutečná pokračovatelka rodu, ne muž. Když se napíchne jehlou v určité rychlosti vajíčko, začne se dělit a začne vznikat dítě, bez potřeby spermie. Spermie je impuls, dodá energii otce, ale všechna data už jsou v matce. Bez spermie by vznikla pouze dívka, nikdy ne chlapec.

Ikona diskutujiciho Mára 2016-08-28 13:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[34]: Nesmyslně. A promiň už s tím přestanu.

Ikona diskutujiciho Luz 2016-08-28 18:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[39]: Neda se moc zobecnovat ohledne feminismu (ani brat to nutne jako nejakou urazku, jako to casto lidi pouzivaji, aniz by o tom neco vedeli). Je to opravdu hodne siroky proud se spoustou temat a nazoru – i vzajemne rozdilnych, neni to jen jediny proud s jasne danymi stanovisky. Jednou z nejdulezitejsich oblasti je tam to, aby byli zeny a muzi brani jako rovnocenni, a s tim rozhodne souhlasim. Myslim, ze je uplne v poradku jakozto zena mit namitku proti spolecenskym zvykum, ktere jsou nejakym zpusobem nevyhodne pro zeny nebo je stavi do nerovne pozice (ale spolecnost to ani nevnima, protoze je to dlouhodoby zvyk). A takovych veci je spousta jeste i v soucasnosti.

Ikona diskutujiciho Luz 2016-08-28 18:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[39]: Jeste jak jsem uz napsala predtim, legalne ta moznost je, aby se dite jmenovalo po matce (at uz jsou nesezdani anebo manzele, pokud si zena nezmenila prijmeni a partneri to tak urci pri svatbe do toho naleziteho dokumentu). Jen je to malo obvykle, protoze lidi se ridi podle toho, co delaji vsichni.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-28 18:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]: .. a nebo aby nemuseli čelit blbým dotazům od svého okolí 🙂 ,,a tobě se to příjmení nelíbilo? – co máš proti zvykům? – já si ho taky změnila, tak ty můžeš taky … "

Ikona diskutujiciho Nika 2016-08-28 18:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]: :-) Obecně dnešní společnost na mě působí, že když se něco rozbije, radši to vymění a nezamyslí si. Lidé mají strach ze slibů a říkají, že neví, co bude zítra. To je věc pohledu, charakteru a postoje. Každý, ať se rozhodne, jak to cítí. Já doufám, že svatba bude magický den a oslava spojená s láskyplným gestem. K tvému komentáři: Jsem moc ráda, že jsou stále tyhle krásné svatby :-)! Ať jste šťastní navěky 🙂 a stále pečujete o váši lásku!

Ikona diskutujiciho sasanka 2016-08-28 20:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alu,dnes mě potěšily Tvé názory o svatbě,můžu se pod ně podepsat.Souhlasím se vším,co jsi tu dnes napsala.Mě už se tu chybu podařilo v mládí stihnout a kdyby šel čas vrátit:)s dnešním rozumem bych se rozhodně nevdala.Krásně jsi to vyjádřila.Asi tu píše hodně mladých,ještě nikdo se tu hlouběji totiž nedotknul bolestivosti rozvodu.Mám řadu rozvedených kamarádek  i známých a zdá se,že zde vůbec neplatí známé:"čas je nejlepší lék."Všechny už zůstaly sami(jedna je rozvedená víc než než deset let!) A ani jedna z nich na tom není dobře jak psychicky,tak ekonomicky.Nechci nikoho strašit,jenom upozorňuji na realitu.

Ikona diskutujiciho MDZ 2016-08-28 20:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co si myslíš o hlídání plodných/neplodných dní coby antikoncepce? Myslím symptotermální metodu.

Ikona diskutujiciho Amálka 2016-08-28 22:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: To jsi napsala moc pěkně, Niko. A děkuji za přání, budeme 🙂

Ikona diskutujiciho Mary 2016-08-29 01:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[45]: a byl by velky rozdil kdyby se tomu nerikalo rozvod, ale rozchod? Myslim ze psychicky by to bylo bolestive stejne jako kdyby spolu byli 10 let nesezdani

Ikona diskutujiciho Hmmm 2016-08-29 09:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je tu jeden dosť pádny dôvod na uzatvorenie manželstva, aj keď ja sám som ho neuzatvoril ešte :). A tým dôvodom je smrť jedného z partnerov. V prípade, ak majú deti, vštko zdedia deti. Darmo napíše človek závet, deti sú neopomenuteľní dedičia a musí ich v tej časti čo chce nechať partnerovi vydediť a neviem presne teraz ako je to v ČR, ale pdoľa SR práva sú na vydededie presne udané zákonné dôvody a všetky súvis a s tým, že sa tie deti správajú zle, t.j. ak tento dôvod nie je, tak závet je zbytočný. Normálne manžel získa polovicu z toho čo je v BSM a ešte aj rovnako ako deti z tej druhej polovice. Takže môže nastať situácia, že napr. byt je písaný na jedného z partnerov, náhodou bude máť horšie vzťahy z deťmi ten druhý partner a ak ten vlastník bytu zomre, všetko prejde na deti a ten druhý môže zrazu skončiť na ulici. Jednoducho, toto je asi jediný problém, máš partnera, ste si najbližší na svete a ak sa ti niečo stane, on nedostane z majetku, ktorý ste vlastne pravdepodobne nadobudli spolu nič…

Ikona diskutujiciho Alue 2016-08-29 10:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[49]: Můj otčím donutil vydíráním a hysterickými scénami mámu k svatbě, počkal až za dva roky umře, mezitím ji doma týral a když bylo po všem, tak seděl na účtě a všem majetku dva roky a nedovolil případ uzavřít. Taky záhadně předložil jinou závěť, než jakou sepsala máma, v neprospěch dětí a jeho prospěch. To že já měla úplně jiný originál psaný její vlastní rukou, mi nepomohlo. Než se mi to podařilo uzavřít, peníze byly v trapu a hmotný majetek taky. Policie mi nepomohla. Kdyby se nevzali, mohlo mi po mámě něco zůstat a mohla jsem třeba mít i vlastní střechu nad hlavou. Takhle mi nezůstalo nic, jenom jsem se několik let nervovala, naházela jsem do toho spoustu nervů a peněz abych ochránila alespoň zbytek rodiny před dluhy…. ostatní se dostali k části svého podílu co ještě nestihl ukrást, ale já zůstala jako jediná s úplně holým zadkem a musím se ohánět.

Napsat komentář: Jarek Van Ek Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek