Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Píšeš, že strach je program. Ale může nám v určité situaci intuice seslat pocit strachu, aby nás varovala? Třeba v menší míře? V jakékoliv situaci, kde se nám něco pravděpodobně stane – ať už nám hrozí potyčka s člověkem, kterého nemůžeme přeprat, máme jít někam, kde by nám atmosféra ublížila, nebo se chystáme jít na zasvěcení do sekty… A pokud to není strach, jak bys ten špatný pocit, že je něco špatně a máme si dát pozor, nazvala? Co je případně „zdravou náhražkou“ strachu?
Strach je program, to ano. Je to normální pud sebezáchovy a není na něm vůbec nic špatného, pokud se jím nenecháváme ovládat, pokud se nebojíme zbytečně a nejsme přehnaně úzkostliví. Taková porucha totiž umí pěkně znepříjemnit a zkomplikovat život jak nám, tak i lidem okolo nás. Intuice promlouvá zejména prostřednictvím pocitů. Dobrých, nebo špatných. Těšením se, radostí, nebo strachem a blbým tušením, svíráním, či bolením v žaludku. Jak to kdo nazve a cítí.
2. Čistě pro mou inspiraci, Aluško, co děláš když tě nějaká situace v životě ne ani že naštve, ale vyloženě nase** ? 😀
Tak jsem asi naštvaná. A pak si o tom jdu obvykle v klidu promluvit, pokud je s kým.
3. Alue, jak by ses chovala k člověku, který za tebou přijde pro radu, ty mu ji poskytneš, a pak zjistíš, že se na to vykašlal a zase přijde a chce další? Když pracně hledáš informace, abys dokázala pomoct a ten člověk to pak odmítne s tím, že slyšel, že umíš mluvit s bytostmi a chce radu od nich a ne tvůj názor a tvou práci? A když ti pak dojde, že ten člověk odmítá přijmout zodpovědnost za svůj život a chce, abys myslela a v podstatě žila za něj? A navíc se pořád chytá nějakých pochybných církví, protože prostě nechce myslet sám?
S takovými lidmi se setkávám běžně. Jsou to nešťastníci, kteří odevzdávají zodpovědnost za svůj život všem okolo – guru, náboženství, bytostem, osudu – jenom ji nechtějí vzít do vlastních rukou. Když vidím že ze mě někdo jen saje můj čas a energii bez toho aby opravdu chtěl něco vyřešit, bývá to jako začarovaný kruh.
Někdo se tě zeptá. Ty mu odpovíš jak při svém omezeném vědění nejlépe dokážeš (A ne, opravdu pracně nevyhledávám data pro maily, 999% jedu z hlavy, pracuju rychle a efektivně. Málokterý dotaz je dost komplikovaný na to abych ho musela odkládat jako případ na později, i když takové někdy dostanu. Je to i proto, že se dotazy hodně opakují a tím pádem po těch letech už jedeš po paměti, víš jaká je odpověď a víš co máš napsat aby to k něčemu bylo. Když nevím a vím že to nezjistím, napíšu prostě že nevím.). On ti pak třeba napíše že trochu chvilku něco zkusil ale pak toho nechal a co teď… Tak řekneš ať si znova přečte původní mail, protože všechno platí pořád stejně a nic jiného z tebe fakt nedostane, jelikož se nikam neposunul. Dotyčný může naléhat znova… Tak máš možnost ho znova odkázat na to co už jsi řekl, znova zdůraznit že jsi odpověděl a opravdu nemáš jinou odpověď na tu samou otázku. Pak také můžeš doporučit návštěvu nějakého odborníka, protože možná vidíš, že dotyčný se v tom patlá tak, že na to sám třeba vůbec nemá, a ty vidíš, že mu nijak po mailech nepomůžeš a neporadíš, že to na něj jednoduše nestačí. Ať už je jeho problém nadpřirozený nebo ne, nezachráníš mailem celý svět, to nemůžeš čekat ani sám od sebe, bez ohledu na to co víš a jak jsi schopný… Nebo ho požádáš slušně aby ti už nepsal, když zcela odmítá naprosto jakékoliv ze všech možných řešení, které mu nastíníš a zahlcuje ti schránku urgováním stejné věci.
Normální člověk to pochopí, že z tebe nic dál nevyrazí a buď přestane pokládat opakovaně stejnou otázku, nebo se chytí za nos a něco se sebou udělá. Záleží kdo to je a jestli se skutečně ozval aby něco řešil, nebo jenom chce sát energii a litovat se, využít toho že mám ten mail na všechno a může na mě všechno anonymně vyblít a já to pak budu muset číst.
Někdy se to vyhrotí do úplných extrémů. Bohužel jsem měla případy, kdy jsem ani po třetí prosbě aby mě už dotyčná nechala napokoji, nebyla vyslyšela. Nebo kdy mě obtěžoval psychopatický stalker celé roky, než jsem začala sbírat důkazy pro policii…
Taková nejposlednější situace je prostě zablokování adresy, to dělám v případech kdy mi chodí denně 3-5 mailů, které obsahují třeba řádek či dva, a je tam třeba: ,,Odpověz mi okamžitě na to co jsem ti psala je to otázka života a smrti jinak umřu a je to strašně důležité a kritické.“ A já se k tomu dostanu třeba až po třech dnech… A když na to něco napíšu tak dotyčný vždycky žije a pokaždé zjistím, že to ve skutečnosti tak nehořelo, nebo že se zase ptá na tu jednu stejnou věc na kterou jsem mu odpověděla už 5x a jde pouze o duševní vydírání… Mám štěstí, že vydírání na mě nefunguje. Jsem z tvrdého odchovu poměrně otrlá, vůči tomuto zcela imunní, protože jsem to měla mockrát na talířku a vím, že je to jenom bububu, člověk se nesmí nechat a nesmí ze sebe dělat oběť. Nepřijímám zodpověnost za to co není moje, nepřijímám zodpovědnost za cizí život. Nikdo mě nemusí poslouchat a nikdo se nemusí řídit mou radou nebo názorem, i když mě o ně požádal. To je každého věc jak naloží s tím co dostane. Ale pokud mě někdo jen zbytečně obtěžuje a věsí se mi na krk, adekvátně a slušně se samozřejmě bráním.
Horší jsou situace, kdy někoho zablokuješ a on si založí novou adresu, aby ti mohl zase 3x denně napsat ať mu okamžitě odepíšeš a zavoláš, jinak se zabije… Naštěstí takových lidí opravdu není mnoho a hlavně nejsou moje cílovka, takové případy doporučuji k odborníkům a snažím se jim vysvětlit že jim nemám jak pomoct, protože je evidentní že jejich mentální problém je závažný a na to opravdu zapálení svíček a pomodlení se k andělovi strážnému nezabere. Když něco smrdí mentální poruchou, upozorním na to a řeknu že nejsem vhodný člověk a nedokážu pomoct, že je potřeba opravdu jít k nějakému doktorovi na hlavu, protože když má někdo opravdu závažnou poruchu, je mu nějaké psaní po e-mailech na nic, na to jsem krátká a s takovými lidmi se ani na ničem nedomluvíš. Oni potřebují osobní přístup. S člověkem který žije v myšlenkovém chaosu, zpravidla nebývá rozumná řeč. Navíc pokud je někdo opravdu duševně nemocný, mohou mu alternativní vědy naopak ublížit. Třeba když máš nějakou panickou poruchu a teď se dozvíš že duchové fakt jsou, tak třeba přestaneš spát hrůzou. Takže ani takovým lidem nedoporučuji pokoušet alternativy, nečíst alternativní weby, říkám jim ať přestanou číst na netu všelicos a ztrácet čas v poradnách a opravdu s tím někam jdou, ať se naučí tu poruchu nějak zvládat, pochopit, nebo utlumit… Asi jsem se rozepsala trochu mimo téma, ale daná otázka se opravdu týká spíše duševně nemocných lidí, se zdravými takové problémy obvykle vůbec nemám… Stejně nejde po e-mailech řešit duševní poruchy, to je nesmysl, nepokouším se o to.
Takové to ,,zeptejte se bytostí jestli to či ono“ jsem nedělala nikdy, takové dotazy odmítám, i když jsem je už opakovaně dostala. Jednou dokonce úplně natvrdo někdo napsal, že ho můj názor vůbec nezajímá, že chce channeling… potom nevím proč se na mě obracel, jednak channelingy nenabízím, zadruhé proč chtít jakékoliv poselství od někoho, koho si nevážím a koho jako bytost neuznávám. Vždyť je to ztráta času.
Nikdy jsem se ani nezkoušela bytostí ptát na cokoliv co se netýká přímo mě a co mě vyloženě nějakým zásadním způsobem nezajímá. Znamenalo by to totiž že mám patent na pravdu a že znám osud dotyčného člověka co mi ten mail napsal. Jakože patent nemám a dotyčného samozřejmě neznám, nic o něm nevím, tak jak bych mohla za něj rozhodovat a říct mu že vím co ho čeká, když to nevím. Proč by mi bytosti měly odpovědět na otázku ohledně osudu člověka kterého jsem nikdy ani neviděla. Někdo ten dar má, ale já to nepokouším, ani nezkouším. Lidi co věští a předpovídají lidem budoucnost považuji za šarlatány, vím že je špatné to dělat.
V zásadě lidé co po mě chtějí channeling, vyložit karty, říct budoucnost, nebo chtějí abych za ně rozhodla jejich problém aniž by se chtěli sami nějak vzdělat a posunout, vůbec nepochopili co vlastně dělám a co je můj záměr. Bylo by taky naprosto bláhové myslet si, že je možné dělat něco jako gurua po mailu, který všechno ví a vždycky vám za stokorunu řekne co máte dělat v každé situaci, protože vám vyvěští osud.
Reálně je to spíš tak, že 1/3 zpráv je ryze praktická ,,prosimtě kde máš ten a ten článek, já ho nemůžu najít, máš na webu něco na tohle téma, hledám to, zveřejni tohle, tady jsem viděl dobrej film podívej se…“ – Ty jsou hned hotové. Další 1/3 dotazů je opravdu reálně na to co dělám, čili energetické záležitosti, bytosti, jasnovidné vize, paranormální schopnosti, zkušenosti, atd…. A zbytek, ta poslední 1/3 je spíše jakýsi psycholog do mailu. To jsou záležitosti ryze lidské, mezilidské, životní situace které vyžadují asertivní a praktický přístup. Mnohdy lidé nepotřebují radu, potřebují aby jim někdo řekl, že tomu co prožívají, rozumí. Na to musíte mít zase trochu jiný cit a hlavně podobné zkušenosti abyste věděli co máte napsat. A jenom občas, výjimečně, naruší můj klid někdo, kdo je duševně nemocný, nebo s kým opravdu není normální řeč, ale jak už jsem vysvětlila, tyhle případy nedělám, odkazuji je jinam, nebo prostě zopakuju co už jsem řekla předtím.
4. Jak je to s kominíkem ? Mně rodiče vždycky říkávali, že když uvidím kominíka, tak se mám chytnout za knoflík a co si budu přát se mi splní. A jak je to tak už běžné tak na těchto povídačkách většinou aspon něco bude.
Toto je spíš pověra. Přání je vždy důležité, ale nemá to co dělat s kominíkem.
5. Můžu se zeptat, proč mám moc citlivý nos na různé vůně a smradky? Prostě to citim vice intenzivneji… Mam partnera, kterého citim nepříjemně… no blbý…
Extrémní citlivost na příliš hlasité zvuky, příliš pálivé jídlo, příliš výrazné chutě, jakékoliv vůně, to jsou společné vlastnosti hypersenzitivních lidí. To znamená přecitlivělců. Občas je to trochu těžké, často se mi taky stává že jako jediná z celé skupiny cítím nějaký smrad a nikomu nedokážu vysvětlit že to fakt smrdí, nejhorší je když někomu smrdí nohy, nikdo to necítí, ale já se odkláním na pět metrů daleko 😀 Nebo si pamatuju lidi podle toho jak jsou cítit. Poznám i po několika hodinách že v dané místnosti byl někdo cizí… a když smrděl, tak vytrvale větrám, zatímco ostatní nechápou co mě ruší… S tím se zkrátka musíš smířit a vzít to tak jak to je, nic s tím nenaděláš.
Mnohokrát jsem četla teorii, že opačné pohlaví si zvájemně smrdí nebo voní podle toho, nakolik se k sobě hodí jejich genetický materiál, nebo lépe řečeno, čím více jsou dva lidé odlišní ve skladbě dat svého biologického tělesného materiálu, tím lépe si voní, protože by z nich vzniknul originální jedinec. Měla by to být přírozená přírodní ochrana před příbuzenským křížením a taky to podporuje lidi aby si hledali co nejvíce odlišného partnera. Do jaké míry je tato teorie přesná nevím, ale je to dost známé a připadá mi moc zajímavá. Snad na ní i něco bude.
6. Ahoj Alu..chci se zeptat, když trpím záchvaty paniky, tak jsem prý citlivější člověk..ale jak s tím bojovat ? Čeká mě důležitá zkouška a mám obavy, že to nezvládnu jen díky té panice.
To si nemyslím, být citlivý by totiž pak znamenalo být vnitřně nevyrovnaný, ale mezi to se nedá dát rovnítko. Buď jsi ovládána programem svého strachu a neovládáš se, nebo sama sebe ovládáš, tedy i svůj strach. Není to o citlivosti, je to o schopnosti pracovat se svým myšlením, sama se sebou. A je to něco, co se dá postupem let cvičit a učit. Nejlépe právě překonáváním svého strachu, přímým stykem s věcmi které tě děsí a také hodně pomáhá budování sebevědomí a sebelásky. Mně například na trému zásadně pomohl youtube, a na strach z cizích lidí sportovní střelba.
7. Měla bych otázku do příštího dotazníku, jak pracovat s trémou a jak se jí zbavit?
To je vlastně stejná odpověď jako na předchozí otázku. Cvičit právě to, co člověka děsí a co mu nejde, pracovat na svém sebevědomí. Vyřešit vnitřní mindráky, ozdravit své myšlení, vyvětrat destruktivní programy v hlavě, zbavit se přesvědčení že jsem blb, za nic nestojím a nic neumím, přesvědčit se o pravém opaku. A tréma povolí sama.
8. Omlouvám se, že můj dotaz není k výše uvedenému článku, ale vyplynul ze situace. Alue, myslíte si, že naše Země má něco jako obal (kopuli), kterou tvoří částice zlata, které čím výše, tím jsou samozřejmě hustější. Jak známo, zlato je výborný chránič před kosmickým zářením. Ještě jednou se omlouvám a děkuji za Vaši případnou odpověď(názor).
O tom jsem nikdy neslyšela. Myslím si že je to nesmysl, ale je to jen můj osobní názor, nikomu ho nenutím.
9. Slyšela jsi někdy o tzv. alikvótním zpěvu? Co si o něm myslíš – jak ti to zní? Někteří lidé i tvrdí, že může mít léčebné účinky… co ty na to? 🙂 Případně přišlo by ti lákavé, se něco takového naučit? * Myslím alikvotní zpěv v „evropském stylu“, tj. takový uhlazenější, např.:
Overtone Choir Spektrum – Dharana (Baird Hersey & PRANA)
https://www.youtube.com/watch?v=2bwx1XFxJVk&index=15&list=PLN4Fkr0BE61Io6XGxncjbnxYlGXm1IDFK
nebo: https://www.youtube.com/watch?v=TaNwXLRTZoA
(tato skladba mě úplně hypnotizuje a dobíjí, ale zajímalo by mě, jestli tak může působit i na jiné lidi?) 🙂
Alikvótní zpěv byl velký předmět průzkumu v mých ranných fázích věku (cca 12-13 let), zajímala jsem se o něj a chodila ho za město do přírody cvičit. Postupně jsem zjistila, že to není o nic účinnější a o nic léčivější než normální zpěv. Je to prostě zvuk, specifický typ zpěvu a jediná speciální věc na něm je asi ta, že zní jinak, neobvykle. Když jsem to pochopila, výuky jsem zanechala a radši zpívám normálně, to mi zní lépe. Když člověk umí dobře zpívat, stačí jít prostě někam kde je dobrá ozvěna a tam se od srdce vyřádit. Po hodině jsi tak přebitý a tak ti vibruje celé tělo, že z toho ani nespíš… tak na co mi by byl monotónní alikvótní zpěv.
10. Rád bych se tě zeptal na tvůj názor, jestli myslíš a cítíš, že je u žen a dívek možné (a hlavně pro ně samotné zdravé), že často přirozeně chtějí vztah bez sexu, protože ho zkrátka nepotřebují vůbec a vyžadují to ve vztahu primárně muži? Jak to bereš ze svého hlediska- kdybys potkala báječného chlapa- svého Pana dokonalého, který by sex prostě nepotřeboval a nechtěl- uvítala (či dokázala bys se přizpůsobit) a považovala to za zdravé nebo ne?
Na tohle nevím jak mám odpovědět, jednak netuším na čem je ta otázka založená a zadruhé nemám zájem se bavit o svých soukromých věcech po internetu v dotazníku. Uzavřela bych to asi tak, že co je mezi dvěma lidma kteří se milují je čistě jejich věc, ať si dělají co chtějí pokud jim to vyhovuje a upřímně je mi to jedno.
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Každý, kto sa nechal nachytať na "američania na…
-dodo Dá sa spomenúť aj fenomén fotografickej pamäte, ktorý…
-dodo Ahoj, můžu se zeptat jestli skutečně existují vílí…
-Lily Wow, skvělý článek! :D děkuji a ukládám.
-zuzi