2. Alue vypráví: Když natrefím v podniku na špatnou obsluhu…

1.9.2013 v Zážitky 19

Před časem jsem publikovala shrnutí mých zkušeností z různých schůzek, ale jen ty situace, kdy to bylo opravdu nejhorší. (Článek: ,,1. Alue vypráví: Nejhorší zážitky z mých schůzek” ) Je to zajímavé, ale klasické obecenstvo nejvíce reaguje na ty katastrofy. Kdybych napsala článek, kde napíšu o těch nejlepších seladonech mého života, zaručeně to nebude mít takový ohlas, jako článek, kdy píšu o pravém opaku. (Mimochodem jsem si vzpomněla ještě na jednoho speciála, kterého jsem tam zapomněla připsat, tak třeba až zase posbírám materiál, vyjde další díl :D)

Rozhodla jsem se tedy katastrofickým tématem pokračovat, ale tentokrát ne o mužích, ale o tom, co nejhoršího se mi stalo, když jsem přišla někam do restaurace. Pojmu to stejnou formou a uvidíme, co si z toho kdo odnese.

Opět to berte jako zamyšlení a zkušenost. Já, host, mám určitou představu o tom, jak by to mělo správně vypadat a to také očekávám. Podobně jako u schůzek naslepo, to však ne vždy vyjde. Posuďte sami…

1. Muchy, sežerte si mě i toho hosta

Úplně nejhorší je situace, kdy někam přijdu a čekám marně, až se mi někdo začne věnovat. Po půlhodině většinou odcházím a už mě v tom podniku nikdy nikdo nevidí, přestože jsem tam v minulosti mohla párkrát být i spokojená.

Jednou takhle přijdu s přítelkyní do restaurace, kde za pultem byli tři chlápci. Kecali mezi sebou a obsluhovali tak zhruba od oka pár stolů, co byly nejblíž k pultu… Dlouho jsme seděly a čekaly… Pak jsme už začaly být podrážděné…

Začala jsem schválně zkoušet, jaké nervy ti chlápci mají, tak jsem na ně upřeně hleděla. – Nic. Pak jsem začala mávat a kynout rukama. – Nic. Dvakrát jsem na ně i pískla. – Nic. …

,,Tak je normálně půjdeme k tomu pultu upozornit, že tady jsme, nebo co?” Položila mi přítelkyně otázku. – Nakrčila jsem nos, zvedly jsme se a odešly.




Dokonce i když jsme odcházely, obsluha dál nic. Absolutní ignorantství. V tomto podniku je velmi zajímavé, že když obsluhují ženy, žádný problém není, vše je v pořádku. Jak ale mají směnu muži, všechno tam stojí za prd.

Po tomto zážitku jsem se ještě jednou zkusila do podniku vrátit, po čemž jsem to už úplně vzdala, ale to se dočtete později, v jiném odstavci.

Přestala jsem chodit do své oblíbené cukrárny, kde vždy obsluhovaly příjemné a usměvavé slečny, co tam byly v podstatě na brigádě. V životě jsem s nimi neměla problém.

Když mi donesly blbě kafe, ani jsem ho nevracela. Když byl zákusek starý, stačilo je upozornit slušně, hned se uctivě omluvily a přinesly čerstvý. – Holt někdy se stalo, profesionálky to nebyly a když se mi někdo slušně omluví a napraví to, absolutně nemám důvod si stěžovat, nebo na něj být naštvaná.

Pak tam ale přišel kluk, co studoval hotelovku, ještě ji neměl ani hotovou, ale rázem se tam stal šéfem pro všechny brigádnice, jelikož majitel je tak trochu šiška a myslel si, že když je to kluk, tak že tomu děsně moc rozumí. Načež mu bez zkušeností a neopatrně předal ihned pomyslné žezlo.

Chlapec si dokázal hodiny pohazovat sklenicemi a tácky za pultem, procházet se tam jako nafouklý krocan, vrtět se, natřásat a strašně machrovat, jak má celý podnik na povel a jak na všechno dohlíží, zatímco na něj koukají už půl hodinu žížniví a neobsloužení hosté.

Tenhle kluk neuměl pozdravit, ani říct prosím, děkuji, nahledanou. Neusmíval se a když už z něho něco vypadlo, bylo to takovým tonem a s takovým ksichtem, že jste měli chuť rovnou odejít.

Říkala jsem si ,,Klid, on se to doučí, hřebínek mu spadne sám, bude to dobrý.” – Vážení, nebylo.

Později se naučil trochu zdravit a pak se i naučil přijít do 20ti minut, co jste si sedli. Avšak jeho specialitou bylo, že vás obsloužil jednou a pak už nikdy nepřišel… Máte před sebou prázdný hrneček, chcete si dát ještě něco, ale s tímto týpkem ani za boha, protože on prostě nepřijde. Takže jeho filozofie asi byla, že každý tam jde na jedno kafe, jednu věc a jde pryč. Já když si ale sednu, někdy tam chci popít, posedět déle a u toho samozřejmě čekám, že si někdo bude všímat prázdné sklenice. Protože tak to má přece být.

Jednou (a to byla absolutně poslední návštěva, protože mi došly nervy) jsem zkoušela, jak moc slepý ten kluk je, takže jsem schválně seděla u stolu dál, počítala mu minuty a když šel kolem, nebo byl za pultem, hledím na něj upřeným pohledem – Nic. Mávám rukama – Nic. Volám. – Nic. Hvízdnu. – Nic. Velmi hlasitě pronesu, že ,,obsluha asi spí a že odejdu bez placení”. – NIC!!

On když šel, nebo něco dělal, měl trubkovité vidění, kdy ho ani nenapadlo se rozhlédnou po okolních stolech. Jakoby to nebyla jeho věc… Už to bylo 40 minut. – Vstanu a jdu za ním, poklepu mu na rameno, že chci platit. (Původně jsme si chtěli doobjednat, ale chápejte, po třičtvrtě hodině čekání vás prostě přejde chuť.)

Na zaplacení jsme čekali dalších 15 minut… Poprvé v životě jsme v té cukrárně nedali dýško a odcházeli jsme naštvaní. Už nás tam nikdo neviděl. A to jsem bývala pravidelný host, v podstatě každý týden. Na takové lidi ale prostě nemám, to mi pak ani nic nechutná.

Mimochodem tenhle kluk neuměl ani účtovat, mnohokrát zapomněl něco naťukat a dokázal se ošidit i o stokorunové položky. Nevím nevím, jak potom to manko vysvětloval šéfovi, protože se mu to dělo skoro pokaždé.

2. ,,Co máme navařený, to potřebujem prodat”

Dáme takhle partii lidí, přijde večer a říkáme si ,,Zaplujeme, něco dobrého si dáme, bude sranda, tentononc…” Znáte to.

Zajdeme si do restaurace, kde mne už předtím pánská obsluha vypekla tím, že neobsluhovala, ale říkala jsem si, že tentokrát to bude jiné, že tam snad bude někdo jiný.

Sedneme ke stolu, a dlouho nic… Dlllloooouuuuho nic.

Až nakonec došel chlápek, a že co to bude. – Pití? – No problem.

Ale ,,Z tohoto jídelního lístku si vybrat nic nemůžete.”

Hledíme na něho jako na blázna. ,,Jak jako?” – Pochopte: Sedíte v restauraci, asi 7 večer a oni vám nechtějí dát najíst? Trochu zvláštní.

Velmi mírně podrážděný týpek nám oznámil, že mají přece tu akci ,,dny svatého Patrika” a že si teda díky tomu můžeme vybrat jenom z toho co mají na tom jejich jídelním speciálu pro tyto dny, a že nic jiného nedávají. (Chápejte, oni si v tom podniku jakože strašně hrají na Irsko.) Co žížala netušila!

Čučím na něj a říkám: ,,Ale to je tady jenom do dneška, už je v podstatě skoro po akci, teď je večer, zítra už máte normální provoz a už tady skoro nikdo ani není. Navíc cibulový kroužky jsou stejně z mrazáku, to mi neříkejte, že by nešly udělat. My nejsme až takhle moc hladoví, my chceme spíš něco k vínu.”

,,Ne, my prostě potřebujeme prodat to, co máme navařený.” Oznámil nám pan obsluha s pokynutím rukou ve smyslu ,,To je přece jasný, ne?”

Přišlo mi to, jakoby mi právě řekl, že já mám povinnost si dát to, co nemohli předtím prodat, jakobych byla nějaký dojídač zbytků. Speciálně po tom, co jsme si prohlédli menu. Vypadalo to, jakobyste se dostali do starého Irska, nebo Skotska, kde se ještě dělaly šlichty typu ,,Skopové žaludky nadívané vlastními střevy” a podobné blátíčko s čímsi. Cosi jako Haggis… Uáááá!

Pokud netušíte, co to je, tak Irské národní jídlo. A jejich národní kuchyně se nese zhruba v tomto duchu:

Haggis Altona Browna

http://www.youtube.com/watch?v=HuixJaAia84

… Noa teď si ten hnus představte v poněkud kultivovanější přípravě a v české verzi. Není divu, že to nemohli prodat.

Jestli jste viděli ten díl ,,Asterix v Británii”, jak tam dávali pořád Obelixovi divočáka v mátovém sosu (a jak byl z té šlichty nešťastný), tak něco hodně podobného na tom lístku měli taky… Přečetli jsme ho, udělalo se nám při představě blbě, dopili jsme každý tu jednu skleničku co jsme si předtím stihli objednat a otráveně jsme změnili lokál. Už mě tam pak nikdo neviděl.

Chápejte hloupost pana obsluhy: ,,Mám tam tři lidi, co chtějí pít i jíst, tak jim herdek vyhovím, protože z toho kouká kšeft, kor když chtějí něco, co stejně máme na mrazáku…” Ne, on nás místo toho nechá odejít s téměř nulovou útratou, přitom měli prázdný lokál, jindy je tam plno… Proč asi? Kdo by jedl divočáka v mátovém sosu, když nemusí?

3. ,,Máte Kofolu?” – ,,Takže jedna Koala”

Když řeknu KO-FO-LA, mám tím na mysli jeden konkrétní nápoj. Nechci Grenu. Nechci Koalu, nechci Cocacolu. Chci KOFOLU. Pokud Kofola není, řeknu ,,Kofolu nevedem, můžete si dát něco …” a vyjmenuju co. Ne že se zákazníkovi vnutí něco, co má sice podobnou barvu, ale chutná i jmenuje se to jinak.

Hodně blbé je, když řeknu, že chci Kofolu, borec si napíše ,,jednu Koalu” a jde, že mi ji natočí. A já na něj musím ještě od stolu zavolat, že tu URČITĚ NECHCI! Protože Černá hora dává běžně do sladkých limonád aspartam a co mi aspartam dělá, už jsem nejednou psala. Fakt nechápu, kde berou lidi tu představu, že když chce člověk Kofolu, spokojí se s jakoukoli tekutinou podobné barvy.

4. ,,Tohleto bude ještě pokračovat?”

Šla jsem na pizzu do jedné poněkud lepší a poněkud dražší pizzerie. Bylo mi tehdy teprve 16, pozvala mě starší kamarádka, udělaly jsme si hezký večer. Tedy je to už delší doba, stejně to sem přidám.

Všechno bylo ok, pizza suprová, jak je v tomto podniku standardním zvykem, jen by tam v té době nesměla být podivná obsluha. To byl takový pán, který kroužil kolem stolů jako brundibár a vypadal, že si svoji roli náramně užívá a snaží se vypadat velice profi a důležitě. Nemám nic proti profesionálnímu přístupu, ale i to se musí umět.

Kdybyste mě viděli v pizzerii, poznáte mě podle toho, že nejsem schopná sníst celou jednu pizzu a vždycky mi 2-3 kousky zůstanou. Nepřemůžu se, nedojím to.

A jelikož jsem na prostředky, tak jsem se naučila oddělovat kraje, sním jenom prostředek a kůrky nakonec úhledně vyrovnám na bok talířku. Pak totiž do sebe nacpu skoro všechno a není mi líto vracet středy, které mám nejradši.

Samozřejmostí je, úhledně složený příbor. U mne se zkrátka nemůžete splést, protože to skládám absolutně rovně k sobě a ještě podložím ubrouskem, aby příbor nejezdil a při nešikovném zvednutí talíře nespadl na zem. Preventivně tak předcházím mýlce a šetřím obsluze práci.

V této situaci přišel pan obsluha, stojí nade mnou a kouká… Koukám na něj, čekám, že odnese talířek. Místo toho se pan obsluha odmlčí a pak se mě zeptá: ,,Noa toto… bude ještě pokračovat?”

Říkám: ,,Vždyť mám složený příbor.”

Pan obsluha: ,,No a víte, co to znamená, složený příbor je, že máte dojezeno…”

Koukám na něj překvapeně: ,,Samozřejmě.”

Pán talíř nakonec odnesl a bylo mi trapně… Šestnáctiletá holka zákonitě nemůže znát pravidla slušného stolování a je nutno, aby ji pan obsluha poučoval o tom, jak to vypadá, když má dojezeno, přestože to zcela evidentně umí? – Anebo se jenom snažil o vtip a já mu to takhle pokazila? Nevím… příjemně mi potom nebylo, ale na daný podnik jsem nezanevřela, kor když tam po těch letech už dávno dělá někdo jiný.

linka

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky – Ostatní”

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE


Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2013-09-01 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to mám asi štastie, že do podnikov takmer vôbec nechodím. Inak Černá Hora sa chváli tým, že nedáva do limonád umelé sladidlá, len stéviu, chmel a fruktózu. Takže ja by som tú koalu bral.

Ikona diskutujiciho lenka f 2013-09-01 10:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No to mě pobavilo Aluško. Já když jsem někde spokojená, tak taky nemám problém dát dýško. Ale jednou se mi taky stalo, že jsme někde byli, stálo to tam za starou belu, nechtěli jsme tudíž nechávat spropitné a číšník oznámil, že nemá zpátky na vrácení. Bylo na něm vidět, že spropitné považuje pro sebe za samozřejmost. Takhle drze si vynucovat peníze, neuvěřitelný.

Ikona diskutujiciho aves passeri 2013-09-01 11:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A mně těší, že to ještě není všechno jenom o penězích :-))) Nevšímají si tě, vnucují ti něco, co nechceš, i když by sis dala něco jiného a možná za vyšší cenu, než co ti vnucují. A ještě by ses vrátila. Dokonce ani zaplatit nechtějí! No to je super! No, chápu, černý humor, já vím…. :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2013-09-01 11:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: nejsem socialni pripad, nejake ceny me netrapi. potrpim si vsak na slusny pristup jak v podnicich tak u svych pratel. radeji se necham osidit o nejake penize, nez aby se ke mne nekdo nechoval slusne. mam jine priority a podle toho i vypada tento clanek. jinak kdybych se mela zamerit na prusvihy s cenami, taky by se naslo.. vydalo by to jiste na druhy dil.

Ikona diskutujiciho Dalibor 2013-09-01 12:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Veselé :-D Ale bohužel,jen když to člověk čte..Takzvaně "live" je to celkem otrava.To u nás mě baví asi dva podniky.Například,též už dávno,k objednané klobáse jsme nedostali příbor nebo aspoň vidličky,ale solničku s pepřem.Jindy zase příbor až na vyžádání – a to ještě jednou nějaká slečna servírka zaperlila,když přinesla na talířku první přílohu..chvíli nic,pak sýrové špízy a  něco,čím by to šlo aspoň napichovat,až obojí bylo vlažné :-D A to mi připomíná při vzpomínce chladného – objednali jsem si dvě jídla a dostali jsme jen jedno..připomněli tedy,že jsme to chtěli dvakrát a jíst společně.Dostalo se nám omluvy a paní jídlo odnesla a vrátila se asi po půl hodině i s druhým.Ale teplé bylo už jen to "nové" :-D

Ikona diskutujiciho Jimmy Mindfucker 2013-09-01 13:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Od Černé hory si kupuji velice často výrobky ve skle (330 ml), doslazují je stévií a bývá mi po nich výborně. Aspartam hned poznám, motá se mi po něm hlava, a po Greně, či Koale se mi to nestává. Nicméně do točené aspartam možná dávají, to nevím..

Ikona diskutujiciho Léňa 2013-09-01 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

My byli jednou s přítelem v pizzerii. Chtěli jsme si dát pizzu (světe div se !) no a obsluha nám bez mrknutí oka řekla, že pizzu neudělají a ať si dáme mojito nebo piňakoládu. No nic, řekli jsme si že už je asi pozdě (bylo po 23. hodině) a že budou asi zavírat, tak jsme se napili a hladoví odešli, nějak jsme to neřešili. Asitak měsíc nato jsem šla, tentokrát sama, do stejného podniku .. měla jsem málo času, ale dostala jsem nutkavou chuť na mojito, bylo celkem vedro, tak jsem si řekla že se zastavím. Sednu si ke stolečku a hnedka tam byla obsluha a že co si dám. Tak já že chci to mojito a on na to prej: "samotný alkoholický nápoje nepodáváme, musíte si k tomu objednat jídlo". No já nevěděla jestli se mám řehtat nebo mám brečet.. Na 17 let určitě nevypadám, aby mi nechtěli nalít (bude mi 39), ani jako fetka, bezdomovec nebo alkoholik určitě ne…

Ikona diskutujiciho aves passeri 2013-09-01 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Tak jsem to, Alue, nemyslela. A chápu tvůj přístup. Mně se jen "líbilo", jak tolik těch lidí, které jsi kritizovala, se chovala, jako by jim bylo úplně jedno, jestli si ještě něco dáš, jestli tam ještě někdy přijdeš, jestli jim vůbec zaplatíš. Jako by vůbec nemysleli ekonomicky. A vidíš, já žila v domnění, že dneska už všichni myslí jen na peníze… Proto se mi to, cos napsala, v hlavě okamžitě otočilo v něco pozitivního, až legračního. Ale máš jistě pravdu, že i v tomto případě jde hlavně o to, že někteří lidi se prostě neumějí chovat, neumějí pečovat vůbec o nikoho, dokonce ani o zákazníka ne. A neumí být k nim milí. A je to smutné. To ano.

Ikona diskutujiciho vlaja 2013-09-01 16:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pekny poučny članok negativne je poučne

Ikona diskutujiciho Kač 2013-09-01 16:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já s kámoškou šla, je to tak rok a půl zpátky, do jedné pizzerie. Objednaly jsme si každá salát Ceasar a porce na nás byla moc velká, tak jsme každá kus nechaly (jasně, uznávám, byl možná větší…), protože jsme prostě už vůbec nemohly. Když k nám přišla servírka jakože na placení, začala se nás tak podiveně nasupeně vyptávat, jestli nám to teda nechutnalo, když jsme tolik nechaly a pak k ní přišla ještě její kolegyně a začaly mít dost hloupé kecy. 12leté holky, že jo, tak proč by si nemohly dovolovat… :///

Ikona diskutujiciho Alue 2013-09-01 17:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: no vidis to, je ti 12, takze na slusny pristup nemas narok… dobra ceska logika.. :D

Ikona diskutujiciho Rea.A 2013-09-01 19:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sama pracuju v obchodě, je to pro mě cenný článek. Sice si myslím, že spadám do kategorie "v pohodě", ale se zájmem jsem si to přečetla.

Ikona diskutujiciho David 2013-09-01 19:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj.

Ikona diskutujiciho diana 2013-09-01 20:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To video Haggis je super, ale to jídlo taky!!! Vůbec nemám žádné špatné pocity z žaludku, vnitřností apod., ani náznak, naopak.  Mně to nic nedělá. Já to vše mám ráda a fakt si vysloveně pošušňám a vůbec nechápu, že se nad tím někdo křížuje. Já mám ráda skoro každé jídlo a i toho kance bych moc ráda vyzkoušela.

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2013-09-01 22:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, s tou kofolou mi mluvíš z duše, nedávno jsem se strašně pohádala v hospodě, kdy mi natočil koalu nebo co a hádal se se mnou, že je to kofola. Já se nedala a trvala na tom, že to kofola v žádném případě není. Tak jsem se nechala zavést až do sklepa k bečce, kde na ní pochopitelně stálo "koala". A chlápek – vidíte? Říkám, jo, ale nevidím nápis kofola. A zabil to tím, že – no to je ale snad to samé ne?

Ikona diskutujiciho Antoinette 2013-09-02 09:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak já mám špatnou zkušenost z  minulého  týdne. Šla jsem s kámoškou do jedné cukrárny na horké maliny. Po dojezení k nám přiběhla servírka a začala nám počítat účet. Já říkám, ale moment my jsme si chtěly dát ještě něco na pití, nechceme ještě platit…:-) No musím říct, že tohle jsem zažila poprvé. A i když jsme si pak ještě daly s kámoškou limču, tak pořád jsem měla blbý pocit, že by obsluha nejraději viděla, abychom co nejdřív vypadly a to byl poloprázdný lokál:-)

Ikona diskutujiciho adeláč 2013-09-02 16:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, s chutí jsem si přečetla tento článek. Ač je mi teprve 13, ani já jsem se ve svém životě s pomalou obsluhou nevyhla. Zajímavé je, že na podnik se špatnou obsluhou většinou narazím spíše, když jdu někam s dospělými. Nejvíce pizzerka a pivnice, kam chodíme na pivo a hranolky (já mám, pochopitelně, ty hranolky). Tam mají pravda fofr, což je omlouvá. Ale pizzerka tam u nás, to tam nikdo skoro není a servírky kecají u baru. Palec nahoru, už se trochu zlepšili.

Ikona diskutujiciho K. L. 2013-09-02 20:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nevim jestli je to štěstí nebo smůla, ale já rozdíl, podle chuti, mezi kofolou, koalou a coca-colou nepoznám 🙂

Ikona diskutujiciho Bára 2013-09-03 13:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no hvízdat v podniku… opravdu úroveň :-)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek