2. / Čaj: moje celoživotní závislost, konečně pojata více metodicky

25.1.2015 v Zajímavosti 21

2.díl

… Takže těžko spočítat, kolik jsem toho vlastně za celý život vypila, ale na Čecha to bude celkem dost. Poslední dobou bývám víc sama, než v minulosti a mám tím pádem mnohem víc prostoru na přemýšlení o věcech které dělám, na vymýšlení nového, na učení – zkrátka využívám všechny výhody samoty pro vlastní rozvoj.

Už jsem o tom před časem psala, že samota člověka změní. Já například ještě méně dělám věci ze zvyku a ještě méně dělám věci tak jako obvykle a ještě méně dělám věci kvůli někomu druhému a ne kvůli sobě. Ještě více svůj den zpomalím a ještě více se zaměřím sama do sebe.

Když je člověk najednou sám, uvědomí si, jak moc je jiný, než když je s někým a snaží se mu přizpůsobovat. Problém trochu je, že když člověk nemá dost prostoru sám pro sebe, nakonec se pořád někomu přizpůsobuje, až se může dostat do fáze, kdy sám sebe ani pořádně nezná, protože na to neměl dost prostoru… když je člověk sám, pozná jaký skutečně je, přijde na ty nejlepší nápady a vymyslí ty nejlepší špeky ze všech 🙂 (takže zase zlatá střední cesta)

A na takový špek jsem přišla, když jsem náhle na ranní čajové rituály osiřela

Sedím si u jasmínu a začínám nad ním přemýšlet. Už mnohokrát jsem slyšela, že kvalitní zelený čaj se nemá zalévat vroucí vodou, protože se v něm zbytečně ničí léčivé látky. Věděla jsem to strašnou spoustu let. Ale jak vždycky píšu, že je zásadní rozdíl mezi věděním a uvědoměním, tak přesně tohle byl ohledně čaje můj případ.

Já jsem to věděla, ale neuvědomila jsem si to. Vždycky jsem ten poznatek někde znova uslyšela, ale šla jsem si dál po svém, nezastavila jsem se nad tím a nepřenesla to do praxe. Čili nedošlo k uvědomění.

Rozdíl mezi uvědomělým a pouze vědícím člověkem tedy je, že ten první svoje vědomosti přenáší do praxe. Ten kdo jenom ví, o tom sice bude povídat, ale to je asi tak všechno, co s tím udělá.


K zamyšlení nad čajem mě přivedla (z mnoha dalších) myšlenka toho, že mám velkou výhodu, že moje závislost se dá vlastně využít jako ozdravný denní rituál. Chtěla jsem zahrnout do rutinního programu něco dalšího, co bude podporovat moje zdraví a imunitu a uvědomila jsem si, že vlastně piju ten čaj. Pak mi došlo, kolik jsem ho vlastně za svůj život vypila, ale jelikož jsem ho zalévala rovnou vroucí vodou, došlo mi zároveň, kolik živin jsem si tím zlikvidovala.

Co za blblý nápad to vlastně je, zalévat sypaný čaj vroucí vodou rovnou z konvice? – Ale odpověď je jednoduchá: NAUČILI MĚ TO TAK. Dítě začne s pytlíky, tam skoro žádné látky nejsou, takže v podstatě je jedno, že se to zalije vroucí. Pak zjistí že existují nějaké sypané, ale zvyk už má zajetý, tak to dělá pořád stejně, jak byl celý život zvyklý.

Až nakonec dojde do fáze (ne každý, ale ti co pořád nad něčím přemýšlí podobně jako já, ti ano), kdy tak sedí ráno u toho čaje a dojde mu, že dělá pitomost… 🙂

Zalít čaj rovnou vroucí vodou z konvice je zvyk, který šetří čas. Člověku se s ničím nechce moc pinkat. Ovšem kvalitní čaj je bylina, která si ,,šupšupdělej” přístup určitě nezaslouží a hlavně: Člověk tím okrádá sám sebe o výživné látky a přitom snížení teploty vody je otázka minutky, která nikoho nezabije.

A tak jsem se plácla do čela, protože mi právě konečně došla další věc, kterou dělám celý život blbě. Špatný návyk, špatný program, nad kterým jsem se zapomněla zavčas zamyslet.

Hned poté, co jsem si uvědomila, kolik toho vlastně v čaji je, mi došlo, kolik kilo medu jsem takhle v tom čaji vypila. Kolik ten med má živin a já si je SAKRA dávala do vřelé vody. Takže nějaké léčivé prvky v něm sice zůstanou, ale….. 🙂

Zábavné je, že o vlastnostech medu taky moc dobře vím. Četla jsem o včelách dvě knihy, viděla jsem videa, párkrát jsem ho používala jako lék. Dokonce jsem si občas říkala, že dávat ten výborný med do horkého čaje je škoda, ale dělala jsem to dál. Prostě návyk…

A to teda ne, takhle ne…

Tak jsem se rozhodla, že se už nebudu chovat jako blbec, konečně přenesu vědomosti do praxe a projevím čaji trochu té úcty, když už se jím živím. Odměnou mi bude lepší zdraví, lepší pocit ze sebe, samozřejmě lepší požitek z konzumace a taky se tím něco nového naučím…

Jeden by však nevěřil, jak je to matoucí, snažit se najednou přeučit něco, co člověk dělal odmalička pořád stejně. Musela jsem se soustředit jako blázen a ve chvíli kdy jsem se jen trochu zamyslela, zase jsem to udělala blbě. Nacvičené pohyby, které dělám každé ráno stejně, se prostě udělaly samy a když jsem se zamyšlením skončila, zjistila jsem, že jsem si právě nalila vroucí vodu do špatného hrníčku a zmařila jsem si tak svůj přeučovací záměr.

Pár dnů jsem to dělala tak, že jsem pomalu z výšky nalila z konvice vodu do prázdného hrníčku a pak z něj jsem pomalu zalila druhý hrníček, ve kterém byly čajové perly… A po vylouhování jsem to přes sítko přelila zase zpátky do prvního hrníčku. V podstatě skoro to samé, co člověk dělával celé roky, akorát tam byl jeden jednoduchý krok navíc. Místo přímo do druhého, jsem první nalila do prvního a pak až do druhého… Jasmínové perly totiž nejsou příliš náročné, mohou se zalévat při 90°C, takže pouhé přelití navíc bohatě stačí… Tak jednoduchý úkol a já ho stejně každý druhý pokus pokazila! – Asi podvědomý reflex, kdy se mi pod ruku dostanou staré známé hrníčky a najednou jedu, ani nevím jak. V podstatě jsem si připadala, jakobych se odnaučovala zlozvyk, který se mě nechce pustit.

Postupně jsem si uvědomila, že snažit se přeučit s pomůckami, na které jsem zvyklá, asi moc nepůjde, nebo to bude hodně na dlouho. Že začnu jednak od začátku – tedy s jinými věcmi – a KONEČNĚ si pořídím čajový servis, o kterém jsem vždycky snila… Totiž já toužila po keramické čajové konvičce a hezkých čajových kalíšcích už od té doby, co jsem poprvé v životě vstoupila do čajovny. Tehdy mi ale mohlo být cca 13, nebo tak nějak, peníze jsem na to neměla a pak jsem si vždycky řekla, že mi obyčejné hrníčky přece stačí. Že nemusím za každou cenu mít všechno…

Teď se ale situace změnila, řekla jsem si že začnu s čajem kultivovaně, tak jak se to správně má… Prostudovala jsem pár článků o tom, jak vypadá základní výbava pravého čajomilce, prohlédla jsem si pár záznamů z čajových ceremoniálů a bylo jasno, že bez konvičky a bez kalíšků to nebude ta správná ,,kultůůůra” a to správné přeučení.

Zbytečně jsem se nezvencla a neutrácela moc. Jedno bambusové sítko už jsem měla doma (asi takový první záchvěv mojí snahy dělat věci líp), skleněnou konvici jsem měla doma taky (za stovku, obyčejná ze supermarketu… skleněné čajové konvičky jsem viděla na netu za 1500, tak to ať si nechají), takže stačilo vybrat jenom ten servis.

Strávila jsem hodně času vybíráním čajové sady. Vybrat si první sadu není úplně snadné, člověku se jednak ne všechno líbí, taky to nemá vždy ideální rozměr, nebo tvar, jaký si představuje… Nakonec jsem vybrala krásnou červeno bílou konvičku se dvěma kalíšky v e-shopu, kde ji měli jen za čtyři stovky. Nechápala jsem to, protože jinde byla za 600! … Tak jsem pochopitelně vzala tu levnou a k tomu nabrala spoustu různých druhů kvalitních čajů. Měla jsem jednoduchý záměr, že budu ochutnávat, hodnotit, učit se o každém z nich a až budu mít přehled, tak budu odebírat jenom ty, které mi jedou nejvíc…

Ale upřímně, v životě jsem dostala jen jediný sypaný čaj, který mi vyloženě nechutnal. Byl to nějaký černý a chutnal jako staré smradlavé ponožky. Ani kilo cukru to nespravilo, byl i strašně hořký. Podle mě to nebylo tím čajem, ale špatným skladováním, nebo přípravou. – Takže nemám strach vybírat čaj jentak, tipováním. Chutná mi každý, když si na něj zvyknu.

Nakonec vyšlo najevo, že e-shop měl na čajové sadě jen špatně napsanou cenu, ale přesto mi ji zalevno prodali. Pak už ani nebyla v nabídce. Tak to beru jako znamení, že jsem si vybrala správně, a že ta sada čekala na mě! 🙂

A najednou, když jsem měla konvičku, už nebylo těžké naučit se jinak pracovat s čajem.

První konvičku zaliju, zahřeju, čaj si dám do té skleněné a pak do ní přelívám vodu… Nakonec jsem pochopila (já to prvně odkoukala z těch tradičních čajových ceremonií), proč se vlastně konvička na čaj první zahřeje horkou vodou. Není to jenom o oběhu té vody než zchládne, ale když se pak dá hotový čaj do ještě teplé konvičky, tak pak nezchládne tak rychle, čili člověk může být v popíjení pomalejší. – Aha? 🙂

….. Ten den, kdy mi došla čajová sada a čaje, jsem strávila ochutnáváním. Některé mi sedly hned, k některým jsem se musela trochu propít a na jejich chuť si zvyknout. Zaujalo mě, že všechny čaje jsou vlastně dobré, otázka je jenom jejich správná příprava – nebo taková která mi chutná – a také, ačkoliv mám obecně moc ráda čaj slazený medem, tak u některých druhů je to super, ale jiné čaje jsou natolik jemné a delikátní, že i když do nich prcnu jenom trošku medu, tak to úplně přebije jejich chuť. Pak mám pocit, že piju medovou vodu s troškou čaje. A tak jsem se naučila některé druhy pít bez ochucení – a vychutnám si je – a jiné druhy s medem.

A jak tak objevuji nové škály chutí a zjišťuji že neslazený čaj může být naprosto skvělý, (akorát si člověk musí vybrat správný druh, dobře ho udělat a naladit se na něj) napadlo mě, že bych mohla některé zajímavé druhy zrecenzovat. Podle mě to za povídání stojí 🙂

Tak jsem zvědavá, jak a jestli se ten nový přístup na mě podepíše. – Jestli ano, tak mám další náměty na články 😀

Jaký je váš vztah k Čaji? 🙂

Kam dál:

Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení” – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho BE 2015-01-25 08:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

.. jj, zvyk.  Veľmi pekne a jasne napísané.

Ikona diskutujiciho Viktor 2015-01-25 08:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já když jsem chtěl začít s čajem, tak jsem měl docela štěstí bylo před vánoci a můj nevlastní táta už byl delší dobu čajomil, takže jsem napsal Ježíškovi :D a dostal jsem konvičku se čtyřmi kalíšky, teploměr, váhu, chladící konvičku, kalabasu i s bombilou. :D Takže první sypaný čaj jsem si dělal do konvičky, tudíž jsem se nemusel nic přeučovat a od začátku jsem vodu chladil jak se má.

Ikona diskutujiciho aneta 2015-01-25 10:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško to je super nápad zrecenzovat čaje!! 🙂 já taky ráda piju zelené 🙂 a zrovna teď mám takový čaj, sladší takže se nemusí sladit a jmenuje se nebeská brána :D

Ikona diskutujiciho tula 2015-01-25 11:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nie som sice az taka "cajofilka" ako ty, ale caj milujem, pijem denne,  zbieram rozne bylinky, pestujem, susim a skusam rozne kombinacie. Podla mna je svet caju fascinujuci a bude skvele, ak sa tejto teme budes aj nadalej venovat.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-25 12:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Závist… teploměr a váhu na čajíčky nemám ani já. chm chm chm!!

Ikona diskutujiciho Lukáš 2015-01-25 13:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: a já zase mám nejradši čaje černé (ale ty dražší)

Ikona diskutujiciho Jindra 2015-01-25 13:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zelený čaj se má zalévat vodou 70 st., u sáčkových se to píše. Tak prostě jen odklopím víko na rychlovarné konvici a nějakou dobu počkám. Jen odhad, teploměr nepoužívám.

Ikona diskutujiciho Verča 2015-01-25 14:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tys zalívala perly horkou vodou? Ale fuj!:-D A to nebyl čajík trpký? Mi stačilo, když jsem jasmínové perličky trochu přelouhovala a už to bylo nic moc. Přitom hořkost kávy mi nevadí… no jo, není hořká jako hořká.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-25 14:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Trpký právě že NEBYL :D – hlavně když tam pak kidnu med, tak to asi nepoznám.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2015-01-25 14:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Mám odpozorováno, že na konvičce s 60°C vodou už delší dobu udržíš ruku – tou by se měly zalévat japonské (Sencha, Gyokuro..), na ostatní zelený je pak rozmezí 70-85°C, ale i mezi nima jsou výjimky – zelená Gruzie se dá v pohodě zalít 85-95°C vodou, ta je při nižší teplotě zase moc jalová.  A třeba na Vietnam a jasmín je moc i 80, tam by se nemělo překročit 70°C, protože pak se do vody louhujou hořký třísloviny. A těch nuancí tam je ještě o moc víc :3 Přípravu čajů prostě miluju, je to nejdostupnější alchymistická praxe pro obyčejné smrtelníky :D

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2015-01-25 14:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Jo no, ty jsou na hořknutí náchylný jak prase :D Ale pak když se připraví dobře, stojí za to :3 Což platí i o mnoha dalších.

Ikona diskutujiciho Colliode 2015-01-25 15:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak ty asi moc čajomil zatím nejsi :D

Ikona diskutujiciho Viktor 2015-01-25 15:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]::D a to byl ježíšek jen minulý rok letos zase nadělil čajové vybavení :D už mám snad vše :D akorát sada na přípravu Matchi není.. ale bude časem :D

Ikona diskutujiciho Verča 2015-01-25 15:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Já se barvou řídit nemůžu, tak pokud si nejsem jistá, jednoduše ochutnám a když mi to chutná, čaj scedím. A s tím propitím se k něčemu naprosto souhlasím. Mívám to tak hlavně s kávou – pokud se nejedná o kávu s vysokou aciditou, chutná mi  každá. Jo a měla jsi už čaj s květy magnólie? Voňavá lahoda!:-)

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2015-01-25 16:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Jj, podle barvy to připravujou snad skoro všichni čajovníci. Dost si všímám, když je teda v čajovně vidět na pultík, kde je připravujou, jak pořád zvedaj louhovačky a koukaj do nich :D Bez toho to nejde.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-25 17:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Nebo Ya Bao, to byl taky oříšek.. první nálev skoro nijak nechutná, protože není cítit. Druhý nálev už ano, ale musí se nechat dýl. A tady už se barvou řídit nedá… Tak jdu po čuchu. Když to má vodový pach, tak ho nechám ještě dýl. – A funguje to. Podle hodinek se tady taky nemůžu řídit.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2015-01-25 18:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V čajovně mi jednou čajovník přinesl nenahřátou konvičku a mističky, tak jsem mu to hezky vrátil :D docela koukal :D ale to nahřívání má dost velkej smysl hlavně u zelenejch čajů, páč když chce člověk popíjet pomalu, tak mu to rychle stydne a zelený čaje, když vystydnou, tak hodně hořknou…

Ikona diskutujiciho anelie 2015-01-27 00:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Čaj – to je pro mě nejlepší nápoj na světě:) Snažím se pít když je zima černý a když je horko, zelený, protože černý prý zahřívá a zelený ochlazuje.

Ikona diskutujiciho Petr Pan 2015-01-31 18:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Tak krišňáci ani nemůžou pít čaj (kofein) a neměli by ani jíst čokoládu, tam to máš složitější.

Ikona diskutujiciho M.T. 2015-02-18 20:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám ozkoušeno, že na zhruba 75° se má do vroucí vody nalít asi čtvrtka původního obsahu studené vody.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek