2. / Jak jsem dopadla na střední umělecko-průmyslové škole a co jsem díky tomu pochopila

9.3.2011 v Poselství 44

Aluška.org - malé logo

2. / Jak jsem dopadla na střední umělecko-průmyslové škole a co jsem díky tomu pochopila

Druhé kolo přijímacích zkoušek bylo jiné, než první.

V deset hodin jsem seděla v učebně, kde nás bylo asi osm. Většina ostatních uchazečů o malířský obor byla mnohem starší než já, jedna slečna dokonce dělala zkoušky už potřetí, takže ji tam znali a profesor se k ní ještě nakláněl a přál jí, ať se to tentokrát povede.

To byl vlastně další zdvižený prst, protože jsem si uvědomila, že na malíře se hlásí jen ti starší, kteří očividně už mají víc za sebou, takže není divu, že jsem skončila poslední nad čárou. Byla jsem hodně znevýhodněná, protože dva nebo tři roky cviku navíc není zanedbatelná věc. Když srovnám svoje kresbičky v patnácti a dnes, vidím mezi nimi obrovský rozdíl.

Dostali jsme tři hodiny času na vypracování dvou děl na A3. Každý obrázek měl zadané téma. Jedno bylo Pohádkové bytosti a to druhé Hrdinové. Během tvorby si nás po jednom zvali na ústní pohovor do jiné učebny, takže jsem vlastně byla pořád pod tlakem, kdy na mě přijde řada.

Začala jsem tématem Pohádková bytost. Vytvořila jsem temperou nádhernou mořskou vílu. Byla taková hodně divoká, působila tajemně a byla úplně jiná než typická Ariel. Přestože s temperou taky moc nekamarádím, byla jsem na tohle dílko vážně hrdá, protože vypadalo úžasně. Proto mě taky štve, že mi nevrátili výkresy z této zkoušky, protože konkrétně tuto vílu jsem si chtěla odnést domů. Co s těmi díly pak dělají, to netuším.

Ještě nebyla hotová, když si mě zavolali jako další na pohovor. Šla jsem chodbou, asi dvakrát zabloudila, ale na potřetí už jsem to našla. Nevím, proč nás nikdo nedoprovodil, nebo proč nikde nebyly cedule, protože i ostatní mi potvrdili, že to nemohli najít.

Na zemi všude ležely výkresy od ostatních, kteří se hlásili na malíře, na židlích tam seděli vedle sebe tři pánové a drželi v rukách papíry, mezi nimi i moje kresby, které jsem odevzdala ještě předtím.

Pohovor to byl vtipný. Otázky stylu ,,Oblíbený malíř, malíř z mého okolí, dobové slohy apod.” byly pro mě levou zadní. Čekala jsem něco záludnějšího.

Nejdojemnější chvíle nastaly však tehdy, když od otázek pánové přešli na komentování mých raných děl, která jsem vybírala spoustu hodin a snažila se předložit jen ty nejlepší práce.

Pohanili mi obrázek víly, že prý vypadá jako panenka z pohádky, že je nereálná. Když jsem jim řekla, že to není člověk a že udělat z ní panenku byl můj záměr, čuměli na mě jako na mimozemšťana.

Naopak mi pochválili souboj rytíře a vikinga, také nakreslenou slečnu, kde jsem vystihla pohyb vzduchu, ohodnotili jako zajímavé a dobré.

Očividně se jim ale nelíbilo, že na jejich kritiku reaguji obhajobou. Když mi řekli že to je špatně a tohle to dělám blbě a že to působí strnule a bla bla, řekla jsem jim, že snad proto se hlásím na tuto školu, abych tady svůj talent rozvinula, že je mi 15 a nemůžou ode mě v takovém věku očekávat zázraky. No, moji souputníci jim asi tyto věci odkývali, ale já si všechno obhájila. Jestli to ovlivnilo výsledek z pohovoru v dobrém nebo špatném slova smyslu, to netuším, ale očividně nebyli zvyklí na to, že s nimi student diskutuje, což se mi také zrovna moc nelíbilo.

Když už totiž něco dělám, tak pro to mám důvod a jsem schopná ten důvod obhájit. Nedělám nic bezdůvodně, vždy mám nějaký záměr, nebo ideu. Oni se ji vůbec nesnažili pochopit.

Darebáci. Nic jim není vhod, a když jim vysvětlím, proč jsem co jak udělala, čumí na mě.

Když jsem tam tak před nimi seděla, uvědomila jsem si, že jsou mi vlastně všichni tři absolutně nesympatičtí, že vůbec nechápou moje umělecké pojetí, že vůbec nemají cit pro moje kresby a taky mi došlo, že nejsem ochotná poslouchat, že něco dělám blbě.

Mám ráda, když mě někdo přátelsky vezme za ruku a ukáže mi, co by udělal jinak, co si myslí, že bych mohla vylepšit a doporučí mi něco, co by se mi mohlo hodit. A zbytek ať nechá na mě.
Já se zamyslím, udělám si názor, a buď to udělám, nebo ne. Když udělám chybu, řekne mi to normálně. A ne že do mě začne hustit jako buldozer, pošlape úplně všechno, co jsem vytvořila, řekne, že tomu vůbec nerozumím, že jsem úplně blbá, levá (ano levačka jsem a jsem na to HRDÁ!) a na moje názory se neptá.

Navíc jsem se doslechla, že podobní učitelé mají tu krásnou vlastnost, že když něco nevytváříte tak, jak to chtějí oni, klidně vezmou tužku, nebo uhel, nebo to s čím se zrovna pracuje, udělají vám do toho několik ledabylých čar a řeknou, že to máte blbě a tady a tady, že to máte opravit… no, přátelé, kdyby mi toto skutečně při studiích na malířku udělal jakýkoliv učitel, tak vyskočím, na místě ho seřvu, naštvu se až do stropu a možná rezignuji na další práci a opustím učebnu… a při příští hodině bych schovávala svůj papír, kdykoliv by se tato ,,nebezpečná” osoba přiblížila a chtěla pohanit plody mojí práce… tím bych vlastně docílila toho, že dotyčný kantor by mě nesnášel, protože bych se proti němu zatvrzela.

Proč?

Protože na své kresbičky jsem přecitlivělá. Věci, na kterých mi v životě velmi záleží, kterých si velmi vážím a které jsou pro mě jako poklad, jsou posvátné a pro ostatní lidi jsou absolutně tabu, nikdo mi na to nesmí sáhnout. Proto své stránky dělám sama a poslouchám jen ty, kteří v dobrém poradí, nebo doporučí. Proto nedávám svůj iPod nikomu do ruky, protože byl drahý, dostala jsem ho darem a strašně moc si ho vážím. Proto nenechám cizí lidi, aby mi sahali na vlasy… a proto bych nesnesla, kdyby mi někdo čmárnul do kresby.

Narušitele mého niterného pokladu čeká u mě tvrdé odsouzení. S tím ať se smíří, kdokoliv chce, ale pokud mě někdo netoleruje takovou, jaká jsem, tak ať mě nechá napokoji. Já taky nikomu do ničeho nekecám násilím, ale radím jen, když to někoho zajímá.

A tihle páni učení mi dali skoro nulu za to, že moje bysta neměla skloněnou hlavu… nakonec mi dokonce na závěr pohovoru řekli, že můžu uspět jedině, když to některý z mých kolegů hodně podrbe, čímž mě opravdu ,,potěšili”.

Přesto jsem se vracela do učebny s čistou hlavou a spokojená. Natřela jsem jim to, všechno jsem si obhájila, všechny otázky jsem věděla a začala jsem si uvědomovat, že tohle není to, po čem toužím.

Druhý výkres na téma Hrdinové jsem už ani nestihla dodělat. Mořská víla mi trvala moc dlouho, takže jsem stihla nanést trochu barvy a byl konec. Proto hodnotili pouze mé první dílo a i kdyby bylo sebedokonalejší, za druhé jsem nic dostat nemohla, protože nebylo ani z půlky hotové, takže jsem mohla dostat maximálně půlku bodů… ale mě už to najednou bylo jedno.

Vycházela jsem z budovy se zdviženou hlavou. Sice nervózní, protože jsem nevěděla, jak dopadnu, ale spokojená.

Za pár dní nám přišel dopis s rozsudkem. Stálo v něm, že jsem nebyla přijata, získala jsem málo bodů ve druhém kole.

Máma se rozčilovala. Že mi zničili sen, že mám talent, že jsou to ,,dědci plesniví, v dogmatech zatrnulí”. Takto jsem maminku vlastně nikdy neznala. Nemyslela jsem si, že má sklon rodiče stíhačky, který se snaží svoji ratolest protlačit za úspěchem. Její plamenné reakce mě proto docela překvapily, ale protože nebyla jediná, kdo pěnil, moc jsem to nakonec neřešila.

Svým tehdejším soupeřům jsem to od srdce přála, protože ačkoliv jsem svoje díla nestihla, dobře jsem si prohlédla, co umí a neumí oni. Většina z nich stihla oba výkresy vyhotovit úplně v pohodě. Navíc byly většinou tak nádherné, že jsem nemohla odtrhnout oči. Jedna dívka sáhla po uměleckých křídách a vytvořila plameňáka na řece, na kterého vykukoval nějaký človíček z rozhrnutého rákosu. Výjev jako v pohádky, nádherný. Moji soupeři si to přijetí zasloužili a sklonila jsem před nimi hlavu už v den druhého kola. Nedělá mi problém přiznat si, že někdo je v něčem lepší, než já. Nejsem soupeřivá. Vlastně soupeření nesnáším a i jako dítě jsem se různým takto laděným hrám snažila vyhnout.

Jde mi ale o to, abych mohla plnit své niterné sny. Pokud tento prostor mám, nemám potřebu někomu závidět, nebo se špinit záští. Proč? Člověk nikdy v životě nebude nejlepší. Nikdo není nejkrásnější, nebo nejdokonalejší, nebo nejšikovnější v malbě. Vždycky je někdo před vámi… a vždy je někdo i přede mnou. Nechci být první, chci být prostě jen spokojená.

Maminka zuřila, že mě tam musela dvakrát vozit, že jsem byla v hrozném stresu, že nás to stálo tolik caviků a nakonec mě nevzali. Pravda, i mě nepřijetí trošku vzalo vítr z plachet, protože jsem tomu vždycky moc věřila, že mé umění se jednou někde ujme a chtěla jsem to zkusit přes toto studium. Proto jsem několik měsíců po tomto nezdaru nic nenakreslila, prostě jsem jen nad sebou přemýšlela.

Kdybych se přihlásila na jakýkoliv jiný obor než na malíře, vzali by mě. Kdybych tam šla dneska, kdy kreslím mnohem lépe, vzali by mě. Ale já už po tom netoužím.

Uvědomila jsem si, že kdyby mě vzali, tak bych vlastně přišla o jiné věci, které mě potkaly teď a bez kterých bych nemohla žít tak, jak žiju teď. Trápila bych se. Jak bych řešila odchod mámy finančně, kdybych byla studentka? Jak bych se v životě obešla bez lidí, kteří mi toho v životě tolik dali? Když vím, o co bych přišla, děkuji Vesmíru, že mi tento nápad zatrhl, protože nakonec jsem docílila úspěchu.

V umělecké škole neberou umění jako zábavu. Berou to vážně. Musíte dodržovat pravidla, musíte se sklonit pod autoritou profesorů, musíte se přizpůsobit tomu, co vás chtějí naučit. Musíte se nechat ohýbat, stejně tak jako v každé jiné škole. Jenomže pokud mě někdo posadí na šest hodin k nějakému stolu, přikáže mi tvořit a tvořit do zblbnutí, mám pocit, jakoby mě znásilnil. Pocit znásilnění jsem cítila, když jsem v prvním kole dělala třetí úkol, tedy portrét podle živého modelu. Nechtěla jsem ho dělat.

Srdce říkalo ,,NE , já už to dělat nechci!” a rozum říkal “Musíš! Jsou to talentové zkoušky, musíš něco vytvořit!” Trpěla jsem tím pocitem hrozně, protože jsem si uvědomila, že tato škola by udělala z něčeho, co normálně rozvíjí moji duši něco, co by na moji duši pokaždé hodilo obrovský šutr.

I dnes, když studuji knihy o malbě a snažím se z nich něco nového přiučit, ten pocit někdy zažívám. Snažím se na sílu dodržet určitý postup, který jsem se v knize dočetla, ale pokud mě téma nebaví, nebo pokud je postup těžký a já se ho snažím naučit zuby nehty, nebaví mě to. Jsem potom ve stresu, když vidím, že to co normálně miluji, mě najednou stresuje a netěší.

Nesnáším, když mi někdo přikáže, co mám jak udělat a když to není po jeho, tak mi to zničí a předělá podle svého. Na svoje kresby bych takový postup nesnesla. Nikdy.

Nesnesla jsem to v keramice, nesnesla jsem to u násilné úpravy mých vlasů, nesnesla jsem to ani při snaze formovat moji osobnost násilím. Když něco dělám, musím pro to mít důvod a ten důvod musím uznat já, ne někdo druhý.

Kresba je pro mě relaxace, cesta srdce, přes kterou se ke mně dostává něco z jiného světa. Tvořím s radostí, zájmem a potom přichází myšlenky, inspirace, které mi dají nápady pro jiné věci, nejen pro kresbu… a když se náhodou seknu, něco pokazím, nebo zvolím špatné téma kresby a už to nejde spravit, zjistím, že mě to nebaví. A spíš než snažit se to dokončit na sílu a pak nadávat, že je to hnusné, jsem schopná i skoro hotový obrázek prostě vzít, rozškubat, zahodit do koše a udělat něco jiného, znovu.

Protože moje díla nejsou o výsledku, jsou o cestě k výsledku. Ta je rozhodující a nejdůležitější. Ať
si umělecko-průmyslová škola trhne nohou, stejně bych ji nikdy nedodělala, kdybych seřvala každého, kdo mi šáhne do kresby. Dostala jsem se do druhého kola za nejtěžší obor na škole, která udělala z přijímaček teror. Je to uznání, je to úspěch a i pánové porotci mi řekli, že talent mám, ale… to ale jsem zapomněla, asi to ALE nebylo důležité.

Nemůžu a nedokážu tvořit na sílu. Ve škole bych ale musela. Pamatuji si, jak jednu moji známou na uměleckou školu vzali a ta řekla velmi zajímavou věc. Dřív prý kreslení milovala, chodila i na soukromé hodiny k nějaké studované umělkyni a byla to její vášeň. Pak ji ale vzali na uměleckou školu, začali jí přikazovat, co jak má kreslit a když to nedokázala, dusili ji. Najednou z hodin kreslení měla stres, trauma a celé se jí úplně zhnusilo. – Zaplaťpánbůh, že mě to nepotkalo… já bych si to hlavně zhnusit nemohla, nepřenesla bych to přes srdce a raději bych šla studovat něco jiného.

Nejdůležitější věc, kterou jsem ale díky tomuto pochopila je ta, že pokud něco člověk v životě skutečně miluje, tak za tím má jít a nezajímat se, co kdo na to říká, co si kdo myslí, nebo jestli ho na tu a tu školu vezmou, nebo nevezmou, nebo jestli jeho knihu někdo koupí, nebo nekoupí.

Kofola

Známý slogan Kofoly je ,,Když ji miluješ, není co řešit.” Akorát já v této reklamě nevidím láhev Kofoly, ale balíček pastelek… ,,Když nás miluješ, není co řešit.”

A já, jako zhypnotizovaná, říkám: ,,ANO!”

Já nepotřebuji školu, abych mohla svobodně dál tvořit a rozvíjet svůj talent. Peníze na pastelky a papír mám, co mi schází? Nic.

Jednou třeba i tu výstavu budu mít, jednou možná omalovány vydám, jednou možná ilustrace do dětské knížky namaluji.

Proč by ne? Když budu šikovná a když se budu dál snažit v tom, co mě baví, proč by se to nemohlo stát?

Nemusím nic studovat, abych mohla napsat a vydat knihu. Nemusím být žádný guru, aby na mé stránky lidé chodili rádi. Nemusím být dokonalá, abych mohla mít kamarády. Nemusím NIC.

Spoustu dnešních známých herců taky nevzali na FAMU, a jak nakonec byli úspěšní. Ono to totiž vůbec není o škole, není to o tom, jestli jste něco studovali, nebo ne. Je to o zápalu, o vaší touze a vášni. Když za něčím celým srdcem jdete, začnou se dít zázraky.

Copak jsem tuhle situaci nakonec nestrčila do kapsy? Můžu se holedbat, že jsem nebyla přijata ve druhém kole, že jsem skončila těsné pod čárou a můžu být spokojená s tím, kam jsem to dotáhla v publikování svých článků, přestože v mém dětství se mé názory s dobrým ohlasem nikdy nesetkávaly.

Vidíte? Ono to jde, protože jsem šla za tím, jak jsem to cítila, navzdory tomu, co kdo říkal, nebo co si kdo myslel.

Já totiž pevně věřím svým krásným snům, které si nikdy od nikoho nenechám pošlapat, ani vzít, ani znásilnit. A to není jenom o kresbě. Je to životní cesta.

Chci vám tím vlastně říci, že pokud něco milujete, tak byste to měli pěstovat a rozvíjet. Tam se nepodaří, tak běžte jinam. Nikdy neházejte flintu do žita, pokud vás něco opravdu moc baví, protože co člověka naplňuje, to je jeho životní poslání. To je něco, co si nikdy nesmíte nechat vzít. Nenechte nikoho, aby hanil vaše sny. Věřte svým krásným ideálům, protože když jde do tuhého, máte vždy jen sebe a v takových chvílích je neotřesitelná víra v krásné sny neskutečně důležitá. Je to pilíř, kterého se můžete chytit, kdykoliv to budete potřebovat.

Abyste mohli plnit své sny a poslání, nepotřebujete, aby vás přijali na školu vašich snů. Nepotřebujete, aby vám to schvalovalo okolí. Nepotřebujete být slavní, nepotřebujete být první. Nepotřebujete být nejkrásnější, nebo nejbohatší. Vy vždy máte všechno, co potřebujete… jste to vy sami. Pokud něco milujete, naplňuje vás samotný proces tvorby, samotná cesta k vašemu snu.

Když jsem to pochopila, začala jsem znovu kreslit jako pominutá a začala jsem psát stránky jako pominutá… začala jsem se věnovat všemu, co miluji a bylo mi už opravdu od srdce jedno, co si o mě, nebo o tom co dělám, myslí lidé okolo mě. A dneska jsem tam, kde jsem a ještě nejsem na konci. Pořád jdu, jdu dopředu, snažím se a pořád věřím svým krásným snům. Pořád mám mysl v oblacích, pořád věřím v dobrý výsledek, pořád věřím v to, že jednou moje dílka budou mít úspěch, možná právě díky těmto stránkám. Pořád věřím, že se vždycky najdou hodní lidé, kteří mi pomohou se vším, co zrovna potřebuji, stejně tak jako já podávám pomocné ruce všem, známým i neznámým. A je mi jedno, jestli to jiní lidé dělají, nebo nedělají. Já podávám ruce moc ráda, protože mi to dělá radost. Jsem šťastná, když můžu být pro někoho užitečná. Není to krásné poselství?

Na talentové zkoušky vzpomínám se sentimentálním úsměvem a jsem za to šťastná, protože to pro mě byla moc hodnotná lekce, která mě posunula dál. Jsem vděčná, že jsem to mohla prožít a ačkoliv by to někdo mohl považovat za neúspěch, já v tom vidím něco obrovsky důležitého, cenného a správného.

Stromová déva-malá verze

Další mé kresby najdete – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho cajovnaprozeny 2011-03-09 07:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, jsem v té niternosti podobná, ale nikoliv tak silná, takže se nechávám "podrobovat" a moc mě to bolí…

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-03-09 08:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásně jsi se tady dotkla toho, k čemu celý školský systém bohužel slouží. Kdo to z Tvého článku pochopí, sláva mu. :-)

Ikona diskutujiciho Jirka 2011-03-09 09:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásně napsaný článek. Vzpomněl jsem si při něm na učitele matematiky na základní škole. Mimo jiné říkal. "Kdyby můj syn přišel s tím, že hraje na housle a chce na konzervatoř a neměl by super talent jako virtuoz, snažil bych se mu to rozmluvit. Na to, aby šmidlal druhé housle v orchestru ho mám moc rád. Hrát si může co chce pro zábavu a živit se může něčím jiným."

Ikona diskutujiciho Saracén 2011-03-09 10:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alusko, kreslíš hezky, ale jsou to spíše začátečnické kresby a myslím, že by Ti vedení zkušeného učitele prospělo. Třeba se časem najde nějaký učitel, který Tě bude inspirovat. Školy nemusí být jen negativní, můžou Tě taky obohatit, seznámíš se s lidmi, kteří Ti můžou něco dát. Že někdo Tvé dílo bude hodnotit, potažmo třeba i kritizovat, tomu se člověk nevyhne, pokud chce veřejně svá díla prezentovat. Nemusí být ty rady vždycky jen negativní a negativně míněné.

Ikona diskutujiciho Farah 2011-03-09 12:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alusko, Tve kresby se mi opravdu libi, vzdycky, kdyz si potrebuju najit chvilecku pro klid sve dusicky, hledam ju prave v Tvych obrazcich. Mluvis mi z duse, ja take vim, co znamena pracovat pod tlakem a kdyz Te nekdo nuti, abys to delala PO JEJICH a ne jak to citis, je to presne ten pocit desnyho tlaku.

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-03-09 12:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Škoda, že sis nezapamatovala co bylo za tím slovem ALE…A co se týká autorit, tak to vnímám podobně jako ty, ale přesto se občas před autoritou skloním. Rady a kritika většinou nakopnou člověka k lepšímu výsledku, i když kritiku nemám ráda :o) to se přiznávám :o)

Ikona diskutujiciho Karloss 2011-03-09 13:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja jsem došel k tomu názoru že jakýkoliv umění vychází z vnitřního duševního stavu daného člověka, z jeho "vnitřího vesmíru" Obrázek v podstatě není to umění, pouze jeho fyzická forma, fyzické vyjádření v tomto světě a své nitro a svůj vnitřní vesmír, na papír můžeme ztvárnit Jakkoliv podle své fantazie, na to žádná pravidla nejsou, můžeme ale zdokonalit formu vyjádření tak, aby se co nejvíce podobala naší 3D realitě, ale je fakt že tato realita není jediná.

Ikona diskutujiciho Honza 2011-03-09 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro naše školství platí dvojnásob, že : Kdo to umí, ten to dělá a kdo to neumí, ten to učí! :))

Ikona diskutujiciho martin 2011-03-09 14:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Mýlíš se, ale to nevadí. Vezmi to z opačné strany a budeš blíž k pravdě. Je spousta skvělých odborníků, kteří neumí učit. Prostě schopnost předat někomu dovednost, motivovat atd. není dána všem. Učitelství je také odbornost jako taková. To by pak platilo, kdo neumí učit, učí. Uznávám, že na školách najdete spoustu špatných učitelů. A možná jsou to jen špatně umístění odborníci. To je ta optimističtější verze: ) Až budete jednou rodičem, sami poznáte, jak je nutné míto k výchově a učení talent. A trpělivost, nadhled. Apod. Kdo si nikdy nevyzkoušel učit, ten neví, zda umí, či ne. Tak by to mělo být spíše, aby to bylo spravedlivé. m

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-03-09 14:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Tak to máš pravdu. Předávat vědomosti je také umění. To neumí každý :o)

Ikona diskutujiciho Martina 2011-03-09 17:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Musíte dodržovat pravidla, musíte se sklonit pod autoritou profesorů. Musíte se nechat ohýbat, stejně tak jako v každé jiné škole. Svatá pravda, Alue.

Ikona diskutujiciho Verča 2011-03-09 17:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když se řídíme intuicí a tím pádem děláme co máme, dostává se nám nejen spousty síly, ale nikdo navíc nedokáže naši činnost zničit.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-03-09 18:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Líp bych to nenapsal. Kdyby podobně uvažovali všichni (a hlavně ti ve školství), to by byla krása. :-)

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2011-03-09 18:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přesně tak, o škole to vůbec není. A když se mě někdo snaží přesvědčit o něčem jiném, zahrnu ho vlnou argumentů, proč si myslím pravý opak jeho tvrzení :-)

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-03-09 19:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Miesto argumentovania o ničom sa skúste vžiť do kože učitela. Musí to byť peklo predávať informácie bande neschopných žiakov, ktorí vás naprosto neuznávajú.

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-03-09 20:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Kto niečo vie,ten to robí.

Ikona diskutujiciho Sintie 2011-03-09 20:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem se ucházela o umělecký obor a taky mě srazili až na úplné dno. Já ale byla tak strašně naštvaná a ukřivděná, že jsem jim prostě chtěla dokázat, že na to mám. Vzali mě, a já jsem teď opravdu dobrá. Jenže stálo mě to moc a moc dřiny. Bylo nesnesitelné, když se mi – jak si říkala – snažili vnutit svůj pohled na věc. Proti učitelům se dost těžko bojuje. Nezvládla bych to, kdyby nám nezměnili učitele….Moc bych si přála, aby všichni učitelé byli jako moje nynější profesorka, která radí ale neubližuje. Odpustila jsem komisi, jak mě tenkrát hanila, i když to byla rána do srdce, protože jsem ve své obrázky moc věřila.Teď už chápu jejich postoj a rozumím tomu co jim vadilo – přesto jejich pohled na malbu neuznávám.

Ikona diskutujiciho Verča 2011-03-09 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]:Nemuseli by uvažovat. Stačí jenom poslouchat své srdce a je všechno tak jak má být.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-03-09 23:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jasně, tak jsem to myslel. A v umění to platí dvojnásob. Míň myslet a víc cítit … míň mozku a víc srdce. Tak vznikají ta nejkrásnější díla.

Ikona diskutujiciho ok 2011-03-10 10:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No vůbec už ta prvotní myšlenka, že tvořivý umění lze nastudovat, je úplně morbidní. "Škola, kde se lidi učí být umělci" hm… Naučit se lze pouze techniky jak přesně a bezchybně vytvořit to, co vytvořit chci. Ostatní už je pouze zasahování a znásilňování talentu. To lze aplikovat i na jiný "studium umění", například konzervatoř. Je známo, že často plodí lidi co možná umějí dokonale hrát, ale jejich skladatelský schopnosti nebo cit pro kompozici dostal masivně na zadek. Hudba takových lidí jde poznat…

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2011-03-10 15:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluenko, tohle znám, ani nevíš, jak mi byl tvůj článek blízký, jako bych četla svojě vlastní pocity a myšlenky. Proto jsem skončila se studiem psychologie. Vím, že rozumím lidské duši a mnoha kamarádům už jsem pomohla, ale to, co do mě hustili oni se nedalo. Pořád jen papouškovat cizí názory a říkat něco, o čem si nemyslím že je pravda, to mě málem položilo. Buďme rádi, že už je to za náma a že si můžem dělat co chcem:)

Ikona diskutujiciho kyllin 2011-03-10 15:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tvé obrázky jsem si prohlédla. Bohužel ale nemohu posoudit jejich kvalitu, protože nevím kolik ti je. Pokud jsem ale dobře pochopila a je ti 17, tak se omlouvám, ale na uměleckou školu prostě ty obrázky dost dobré nejsou. A tím pádem nejspíš nebyly ani tehdy, když ti bylo asi těch 14. Možná že tě rozčiluje nebo ti vadí, že ti nedali body kvůli takové "blbosti" jako je póza hlavy, ale prostě je to umělecká škola, není to zájmový kroužek a tos měla tehdy vědět. A i teď. A kdyby ses tam dostala, určitě bys musela dělat věci, které se ti nelíbí. Takhle to funguje na úplně všech školách. Ale zároveň ti ta škola může i hodně dát ;))

Ikona diskutujiciho Otevřená mysl 2011-03-10 15:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako né že bych byl zrovna velkej odborník na umění, ale myslím, že obrázky Alue z posledních dvou let jsou určitě už dostatečně kvalitní na někoho kdo se HLÁSÍ na uměleckou střední. Mám pocit, že někteří si tu málem pletou kvalitu prací lidí co už tu střední vystudovali a hlásí se na vysokou, a těch co po devítce jdou na střední…to je uplně něco jinýho.

Ikona diskutujiciho Saracén 2011-03-10 23:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ony se ty společenské, studijní a jiné  standardy dají šmahem odkopávat teprve tehdy, když je člověk schopen jim vnitřně nějak dostát. Pokud to tak není, je to revolta nezralosti. A málokdo je takový génius, aby se zcela obešel bez projití společenskými mezníky a zkouškami v jakékoliv formě. Pro Tebe, Aluško, to konkrétně znamená se nějak vypracovat, projít si tou "dřinou", na kterou tu tak trochu nadáváš, protože jinak si styl nevypracuješ, což v podobném duchu líčí téměř každý umělec (práce a zase práce), projít si nějakým společenským potvrzením (obdoba profesorů na škole), kdy třeba bude uspořádána oficiální výstava.

Ikona diskutujiciho Bylinka 2011-03-11 01:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chápu Tvoje pocity, protože sama jsem chodívala kreslit dlouhou dobu do základní umělecké školy. Pamatuju si pár chvil, kdy mi učitelka nebo učitel něco vkreslili do mnou rozpracovaného dílka, taky mě to zamrzelo, ale posílilo mě to k dalšímu tvoření a určitě mi to i něco dalo :-)

Ikona diskutujiciho Elin 2011-03-11 14:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji Ti, Aluško, že ses podělila o svůj příběh, je velmi výživný. Přeji Ti stále radost a lásku ve tvém tvoření a nejen tvoření uměleckém ale i životním:-)

Ikona diskutujiciho Deine 2011-03-12 19:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Příběh zajímavý a souhlasím, že by se člověk měl své vášně držet jako koníčku a nenechat si ho "znechutit" tím že ti ruku někdo drží a říká ti pravidla. Co se týče "šmidlání" učitelčiného pera po mém výkteru mám zkušenost. Ale v mém případě naprostého netalentu to jenom ocením, ale chápu, že někoho kdo má nadání to může slušně vytočit. Na druhou stranu vykašlat se na školu je něco co bych neudělala. I když taky se spoooustou věcí nesouhlasím myslím, že mít SŠ je spíš takové slabé zázemí, které jednou, dřív nebo později v tomhle světě člověk využije. Můžeš nesouhlasit,můžeš mýt proti tomu, ale v tomhle materialistickém světě se bez SŠ špatně žije. Boužel, ale je to tak. Moc si tě (s prominutím) neumím představit za 30 let pořád tady na webovce a pochybuji, že by tak závratně začala vydělávat aby  ti to mohlo dávat příjem. Jako koníček a trochu práce jistě, ale na příjem to moc není a bez peněz se boužel špatně žije… Vím, koukám na to ze shora jako spravný skëptik a realista a asi to tak bude, ale spíš bych se bála, že jednou narazíme na zem. Hodně štěstí 🙂

Ikona diskutujiciho monyka 2011-03-15 11:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak to prostě na uměleckých školách chodí. trošičku musím souhlasit s 22 obrázkem,tvoje obrázky mají strašné kouzlo,jsou krásné,barevné optimistické,ale máš prostě svůj styl,ve kterým ty jdeš,takže podle mě umělecká škola by pro tebe nebyla. Na uměleckých školách se jen snaží o to tvůj styl zkazit a vnutit to, co je po dle určených pravidel uměním…..já jsme chodila na základní uměkeckou školu,tam to bylo v pohodě, pak jsem přeša na střední uměleckou školu,tam jsem to nesnášela denně 8 hodin kreslení toho, co se ti vůbec nelíbí, co tě nebaví….ale přeci jenom krelesní je řemeslo a řemeslo se musí nejdřív pořádně naučit,abys ho mohla dělat….teď jsem na umělecký vysoký škole a teprv až tady si můžu kreslit svým stylem a někdo to ocení…i když předsudky v česku jsou stále předsudky…hrozně moc lidí se tu řídí nějakými pravidli a co jde mimo ně,je hned špatné. Já třeba fotím,trošku asi jinak než ostatní a hrozně mě tady za to český fotografové odsuzují,že se musí fotit tak a tak,kompozice musí být taková a taková a tohleto na fotce být musí, a tohleto nesmí….naproti tomu,když fotky dám na nějaký zahraniční web,tak čtu jen minimum kritiky…hold češi jsou v umění upjatý

Ikona diskutujiciho monyka 2011-03-15 20:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

teda chtěla jsme napsat,že musím souhlasit s 22. komentářem, ne obrázkem:)

Ikona diskutujiciho Martina 2011-04-05 21:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško….tvůj blog neznám,jsem zde poprvé..popravdě některé články mě velice zaujali…s některými věcmi mám i docela silné zkušenosti..i na ně třeba nerada vzpomínám, ale o tom se teď nechci bavit.Chci reagovat jen na tento článek.Šokovalo mě to, že najedu an blog(už ani nevím jak jsem se zde octla)..listuji a listuji a dozvím se že jsme mohly bát skoro spolužačky!(ona rusovlasá slečna je asi na 80% na škole:))Chtěla jsem taky trochu obhájit přístup školy ke studentům..skoro jsem nezažila 'nátlak' od jakéhokoli učitele..řekneš že prostě nemáš den (já neumím kreslit dobře bez té správné nálady a dobrého rozpoložení)a kolikrát se s tebou rozpovídají o tvých problémech..a to, že nesouhlasíš s abstrakcí neznamená že je špatná nebo tak..Spoustě věcí a směrů jsem nerozuměla ale čím víc se o nich dozvídám tím víc je chápu (ano,některé se mi ani tak nelíbí)..jen tak a neber si to špatně..Měj se krásně:) m.

Ikona diskutujiciho ovesná vločka 2011-04-17 14:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alu. Již hodnou chvíli dumám, jak Ti hezky a slušně říct, že na uměleckých školách se učí hlavně "řemeslo". Jde převážně o to, aby ses naučila něco od každé, ať už malířské nebo fotografické, techniky. Jde o to, aby tvé figury byly proporční a uvěřitelné, i když je to elfka se špičatýma ušima. Chtějí rozšířit Tvé znalosti o barvách, jejich míchání a to se jim nepovede, pokud si budeš tvrdohlavě stát na svém.

Ikona diskutujiciho Babe 2011-12-30 12:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jo, umění neni o škole, ale já nemam páru kam jinám jako můžu jít. Rači si potrpim kritiku než se učit fyziku a mít matiku celé čtyři roky. Ale co, uvidíme, jak to bude. Možná jen udělám talentovky a vůbec na tu školu nenastoupim (ačkoli by mě vzali).

Ikona diskutujiciho Deine 2012-02-01 14:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky souhlasím s lidmi, kteří tu už psali, že se s tím, že tě budou kritizovat musíš smířit. Tak to prostě chodí. A osobně bych radši přežila 4 roky na škole, kde mě kritizují než být jenom se základním vzděláním a spoléhat na štěstí ;). Nic proti, ale je to tak.

Ikona diskutujiciho all-is-magic 2012-02-28 19:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nesnáším výtvarnou výchovu, ale miluju kreslení.

Ikona diskutujiciho Foxie 2012-08-28 21:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Komentuju asi pozdě, ale nevadí :D. Asi až po přečtení tohohle článku jsem pochopila pár věcí: nikdy nepůjdu na výtvarnou, literární ani jinou uměleckou školu. Nikdy nedopustím, aby to, co miluju, mi znechutil nějaký páprda! A naše učitelka na výtvarku je skvělá :D. I když nemá vůbec žádnou autoritu a ve třídě je tím pádem strašnej bordel a šrumec, obrázky neznámkuje a v životě jsem ji nikomu neslyšela říct, že by se mu obrázek nepoved. Fakt nikdy. Jednou jsem z lepenky a novin vyrobila postavičku králíka, hrozně se mi líbil… Bohužel v tom králíka neviděl nikdo jinej. Pak jsem jí svůj výtvor šla ukázat a ona řekla něco jako: "Jéé, to je moooc hezký… Co to je?"

Ikona diskutujiciho Lenka 2013-02-11 12:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chodím na střední uměleckou školu a spokojená nejsem. Mám 4krát týdně 5h grafiky. Z 80% se věnuji úplně jiným věcem, jenom ne tomu, čemu mám. Vyhledávám jiné věci, snažím se zabavit a práci, na kterou máme většinou měsíc, dělám   na poslední chvíli. I teď tu sedím u pc a prohlížím si tvoje stránky. A když se podívám kolem sebe, je nás tu asi 13, nejsem jediná. Všichni to děláme. No neni to smutný? Začla jsem mít problém už na základce, paní učitelka mi řekla a to si pamatuji dodnes: "Leni ty máš talent, ale jsi líná." Prostě se mi kreslit ve škole příčilo. Přesto jsem šla po základce na uměleckou školu, protože mi bylo 15 a třídní učitel a jiní mě do toho naváděli a viděli mě v tom, a já už si taky nic jiného představit neuměla a tak já si řekla mám talent, tak bych ho měla využít. Ráda vzpomínám, jak jsem od mala kreslila a kreslila, každé návštěvě jsem darovala obrázek většinou se sluníčkem. Pak začala dlouholeté éra s koníčkama. Začlo to už ve školce, když mi paní učitelka nakreslila do památníčku koníčka s věnečkem na krku a já ho pořád a pořád kreslila, dokud jsem nebyla spokojená s výsledkem. Pak už jsem asi kreslila jen koně :). Dál nastala éra internetu a web. stránek a to mě taky moc bavilo. Alue máš pravdu je to jak znásilňování, je to hnus a blivajs. Musím uznat, že jsem s konečným výsledkem většinou spokojená i učitelé. Ale ten proces, ze začátku hrozné přemlouvání nucení odpor, odbíhání od práce – ano občas se stane, že se do toho zapálím a je to fajn, ale ten počáteční odpor, to je silnější, ten si pamatuju víc a s každou prací se objevuje, přesto, že vím, že když ho překonám je to většinou fajn. Taky se mi stávalo, že jsem nebyla na svůj výsledek hrdá, protože se do něj prosazovala hlava a nápady paní učitelky, z toho se mi dělalo zle, to se pod to mohla rovnou podepsat! Dnes si vezmu tužku  s nadšením do ruky mizerně málokdy. Doma netvořím skoro vůbec. Mám už jen půl roku před sebou a poslední maturitní práci, díky bohu. A jsem ZNECHUCENÁ! A myslím, že je to škoda. Takže buď ráda a že ty jsi ráda :). Ještě něco, kreslíš ty obrázky z hlavy že? Já vždy kreslila podle předloh (asi to začlo tím koníčkem se zvonkem) a dokážu nakreslit krásný výtvor, ale jakmile mám kreslit bez předlohy jsem v háji. Tvoř tvoř tvoř, myslím, že každý může nádherně kreslit, když si za tím půjde, myslím, že nikdo nejsme uplně zázračně talentovaní, já se taky cvičila a učila, výhoda byla, že už do malinka. Takže jsem to do talentových zkoušek stihla. Teď jen nevím jestli to byla výhoda.

Ikona diskutujiciho Andy 2013-12-21 16:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, (omlouvám se ale přečetla jsme si to už teď)

Ikona diskutujiciho Darkie 2014-11-09 21:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj 🙂 Omlouvám se,že píšu tak pozdě,ale až ted jsem v 9. třídě a hlásim se na umprumku ..jsem ráda že jsem tvůj článek našla jelikož jsem potřebovala nějaké vyjádření názor rovnou z ruky.Podle mého mínění si nejspíš tento komentář ani nepřečtěš ale což.Nejprve bych se vyjádřila k tomu jak popisuješ kresbu..ve svém článku jsi popsala jak by sis představovala budoucnost,že se lidé dívají na tvé optimistické obrazy s úsměvem a ají z nich rados..dovolila bych si nesouhlasit s tvou představou ano také miluji nereálné věci elfy,čarodějě a jiná stvoření ,ale tehdy jsi si asi neuvědomovala že kresba není jen o fantasii ale také o životě a v životě také musíme přinášet oběti,plakat,trpět a další neradostné věci a to je především důležité umět zkreslit věci tak jak opravdu jsou 🙂

Ikona diskutujiciho nerrti 2015-03-04 21:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek je velmi neaktuální, ale nejsem schopen nereagovat. V první řadě bych začal s obranou: Pan učitel Malina je jeden z nejvstřícnějších a nejpříjemnějších učitelů, jaké jsem kdy potkal a není to jen můj subjektivní názor, je to prostě fakt. 🙂 Nechává svoje studenty dělat prakticky cokoliv, dává jim tolik volnosti kolik je možné.

Ikona diskutujiciho fluttershine 2015-03-24 17:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Náhodou jsem na tenhle článek narazila…a náhodou chci něco napsat. Chodím na osmiletý gympl a nikdy jsem toho nelitovala, protože si budu moct později vybrat, co chci vlastně dělat, protože je to pro mě dost složité téma…v každém případě. Tři roky zpátky jsme měli na výtvarku učitelku. Nebudu ji tady jmenovat, bude se teď vracet, a kdyby si to teď přečetla, nadosmrti by mě nesnášela…i když neví, kdo jsem :D

Ikona diskutujiciho Marťanka 2016-04-06 21:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, moc děkuji za tento článek! 🙂 Taky od mala kreslím, chodila jsem jako malá pár let na výtvarný kroužek, pak přišly jiné zájmy, nicméně kreslím ráda dodnes. :-) Nechodila jsem sice na uměleckou, přesto se mi stalo na střední škole přesně to, co píšeš, že bys nechtěla zažít – učitelka mi při výtvarce zasáhla do obrazu. Nejdřív jsem se zatvrdila a odmítala pokažený obraz domalovat. Pak to učitelka vyhrotila, začala mi nadávat (už si to přesně nepamatuju, nejspíš něco o spratcích :D ) – to už jsem se rozbrečelo (a že mně rozbrečí máloco) – a nakonec si mě odvedla do kabinetu a vyčetla mi tehdy asi už sedm let starou záležitost. Týkala se toho, že jsem už nechtěla chodit na hru na jeden hudební nástroj, protože to pro mně bylo utrpení, a asi jsem si rodičům postěžovala ve smyslu, že se mi učitelka dost nevěnuje, fakt už jsem byla zoufalá a nevěděla, jak je přesvědčit. Jenže rodiče se asi prořekli a tahle jiná učitelka se to od té první dozvěděla a po těch sedmi letech (!) to na mně vytáhla. No, nechápala jsem.

Ikona diskutujiciho H. 2017-11-26 20:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alu… Neber si to osobně. Koukala jsem na tvé současné obrázky a ani s těmi by tě nevzali. Není to tak, že by ti učitelé chtěli pohanit tvou osobu a tvou tvorbu. Každý, kdo se hlásí na uměleckou školu musí očekávat kritiku. Musí očekávat, že to nebude jen legrace. Ty kreslíš pro radost. Pro tebe by umělecká škola nebyla. Ta je pro lidi, kteří se mají chuť zdokonalit, které to baví, kteří to milují natolik, že pro to jsou schopni obětovat hodiny času. Z uměleckých škol vychází kreativní lidé. Věř mi, je to vlastní zkušenost. Jsou lidé, kteří si kreslí pro zábavu a je to pro ně důležité jako koníček, občas jako smysl života. A jsou lidé, kteří to milují a také je to pro ně smyslem života, kteří se chtějí zdokonalovat, dosahovat svých cílů, vykročit z komfortní zóny…

Ikona diskutujiciho Alue 2017-11-26 20:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]:  Je zajímavé, přečíst si komentář k něčemu, co se stalo před deseti lety :D

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-01-02 03:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Že umíš nádherně kreslit se snad nikdo nemůže přít. Každopádně ale musím říct, že z tvých kreseb září neskutečně nádherná konstruktivní energie. Je to poznat i v knížkách a tak nějak ve všem, čeho se dotkneš.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek