2. / Svět očima Alušky

2.4.2010 v Poselství 15

2. ČÁST:

(Zpět na první část: TUDY)

Přesto vše, nikdy jsem nebyla schopná se zbavit pocitů ,,To je strašně divný” při mnoha činnostech, které souvisí s péčí o tělo. – Jít spát je divné, jíst a pít je divné, umývat se je divné.

– Z těchto tří věci je pro mě nejdivnější jídlo. – Prostě žvýkat a polykat kusy hmoty, to je něco, co mě fascinuje.

Jednou to chutná dobře, jindy úžasně, někdy odporně, že se z toho člověku udělá špatně. Ano, většinou si užívám vůni, vzhled a potom chuť jídla, ale to strkání do pusy, žvýkání a polykání je prostě něco, co mi přijde podivné. – S tímto jsem musela bojovat na základní škole, protože pocit, že jídlo je divné ve mě vytvořil strach jíst před cizími lidmi. – Měla jsem hrůzu z hlavní přestávky a z chození do jídelny. – Jednu dobu jsem raději neměla svačinu a vyhýbala jsem se jídelně, jen abych nemusela polykat kusy hmoty před lidmi, kteří se na mě dívají. – Nicméně, tento pocit nezvítězil, zpracovala jsem ho, ale pořád jsem se ho úplně nezbavila. Dodnes se cítím trochu nepříjemně, když mám jíst před cizími lidmi a to už mi asi zůstane navždycky.

Také jsem hrozně nešikovná, jako bych neuměla pořádně zacházet s jícnem, protože jedení polévky je u mě občas docela problém. – Skoro vždycky mi nějaká kapka zaskočí, často i několikrát po sobě. Také mi docela často zaskakují v krku sliny, takže se pořád něčím dusím.

Chození spát, to je věc, na kterou jsem si zvykla nejlépe. – Já v dřívější inkarnaci nechodila nikam spát, protože jsem neměla tělo, které by to potřebovalo. – Chodit spát je sice divné, ale hrozně mě to baví, protože každý sen je jiný, člověk u toho občas zažije astrální cestování, potká zajímavá stvoření a může létat, což tady nesmí. – Chození spát je pro mě zábava a rituál usínání i probouzení je moje veliká odreagovačka. – Večer si užívám lenošení v unaveném těle, ráno rozlepím oči a pak mě baví se válet, koukat do stropu, prohlížet si popínavé květiny a přemýšlet nad sny, nad sebou, nad minulostí, nad přítomností, nad svou prací… zkrátka ráno je určeno na přemýšlení.

….. Jen to umývání…. to je věc, která je tak neskutečným způsobem vlezlá a nudná, že se musím snažit, abych ho jednou nezačala nemít ráda. – Co mi na tom vadí? – Člověku je u toho zima, je mokrej a musí to dělat pořád dokola jako cvičená opice a ono je to pořád to samé. – Když jdu spát, nebo jíst, nebo pít, je to vždycky jiné. – Jednou si dám mrkev, podruhé si dám tataráka, jednou se mi zdá o lítání, podruhé mám noční můru, ale večerní sprcha je pořád stejná. – Nudná.

Zato její neskutečnou otravnost a nudnost vyvažuje pocit čistoty a načechraných vlasů, když člověk skončí a také když už začne téct ta správná voda, může si užívat teplé hmoty, která mu hladí tělo podle toho, jak se nastaví. – Voda, to je něco úžasného, ale kdyby lidské tělo vydrželo čisté a voňavé i bez umývání, to bych byla vážně ráda, protože nudný rituál by už nebyl povinnost.

Zato plavání, to jo, to já můžu… pocit bez tíže a prorážení měkké hmoty, to je veliká zábava, hlavně když člověka sem tam ďobne nějaká ryba…ale ve sprše je to nuda.

Další zvláštnost, kterou nikdo nechápe, je můj vztah k teplotám. – Ve smyslu teplý-studený.

Ruce si umývám studenou vodou, skoro nikdy ne teplou. – Proč? – Mě se neptejte. Možná proto, že studená voda vytahuje z člověka destruktivní energii, je to tedy spíše otázka intuice. Když už strčím ruce do teplé, musí to být nějaká výjimečná chvilka. – Kolikrát stojím několik minut u umyvadla a jenom si vychutnávám pocit teplé vody, která hladí ruce. – Je to strašně moc příjemné, ale sama od sebe si vždycky přesto pouštím studenou.

Také u pití čaje a čehokoliv jiného jsem asi dosti legrační, protože čaj, který všem přijde tak akorát na pití je pro mě nesnesitelně horký a ten, který má pro mě teplotu ideální, je pro ostatní už studený.

Nesnesu zkrátka horkou vodu, kdoví proč. – Teplá voda, ve které jiná ženská umyje nádobí mě opaří, když do ní strčím omylem ruku…. přitom minutu přede mnou tu byl někdo, kdo v této vodě ráchal ruce deset minut a byl úplně v pohodě.

To samé platí při sprchování. – V čem se jeden krásně sprchuje, z toho já šílím, že je moc horké a nesnesu to. – Když si potom nastavím sprchu na svoji teplotu, jinému to připadá moc studené, přitom pro mě je to tak akorát.

– Dodnes tomu nerozumím, možná je to tím, že pocit tepla a chladu jsem původně neznala, ale jistou příčinu, proč to mám tak moc posunuté opravdu nevím.

– Vodu nesnesu horkou, ale nevadí mi studená, ale u teploty vzduchu to mám zase otočené. – Mnohem lépe snesu horko, než zimu. – Kdoví proč?

Také mám zvláštní sklon neustále se oddělovat od skupiny. – Ne že bych neměla lidi ráda, naopak, já miluju společnost dobrých lidí, ale jakmile se lidí objeví víc, ustupuji na okraj skupiny a pozoruji je. – Je to pro mne zajímavá činnost a rozhodně příjemnější, než být v jejich středu.

Moje máma mě za takové zvláštní chování vždycky kárala, že se neustále izoluji, ale já se neizoluji, já jsem pozorovatel. – I ve škole jsem seděla v nejposlednější lavici, široko daleko okolo mě žádný soused. – Někdo by možná řekl ,,ousider” – což jsem v té době na základce rozhodně byla, ale mě to velice vyhovovalo. – Nikdo do mě nerýpal mohla jsem se rozvalovat, neobtěžovaly mě žádné nepříjemné energie a to mi dávalo jistý pocit nadhledu. Navíc jsem viděla dokonale po celé třídě, takže jsem měla všechno na háku.

Moje kontakty s lidmi jsou vůbec podivné. – Cizím nastavuji vážnou tvář, vstřícným nastavuji srdečnou tvář a před kamarády řádím jako pominutá, až to někdy slušné není. – Mnoho lidí mého ražení, tím rozumějte lidé co se zajímají o ,,Duchovno” mívají mezi sebou takový divný zvyk. – Vidí se poprvé v životě na deset minut a už se na setkáních objímají. – Když se podíváte do srdcí těmto lidem, drtivá většina z nich se přetvařuje, protože to dělají všichni ostatní, jiní zase takto sají z ostatních energii, takže se jim to líbí. – To já nikdy nebrala, dokonce jsem natolik drzá, že když mě někdo začne objímat a mě se to nelíbí, natvrdo ho odstrčím, aniž bych nad tím přemýšlela. – Mnoho lidí se kolikrát nechá pomuchlat i přesto, že s tím nesouhlasí, a pak se diví, že jsou tak moc unavení a vycucnutí.

Mám ráda lidi a společnost, na kamarády nemám žádné veliké požadavky, ale tento zvyk muchlování se jenom proto, že se to tak dělá, mi nikdy neseděl, navíc když se to děje ve větší skupině, tak opět utíkám na okraj a spíš je pozoruji. – Nedělá mi větší skupina lidí dobře. Málokdy se stane, že se ve velké skupině cítím tak akorát.

Jsem velice kreativní tvor. Vydržím dlouho sedět na místě a všelicos kutit. Jsou to takové moje ventilky. Mám jich mnoho a jsou velice důležité, jistě by každý měl nějaký ventilek mít. – Občas potřebujeme upouštět různé druhy energií a to tak, že něco tvoříme, něco děláme.

Já hodně píšu, což jde vidět, hodně kreslím, což taky vidíte v Galerii. Hrozně ráda modeluju. Hlína, plastelína, modely autíček, cokoliv. Pletení náramků, tvorba křížovek, výpisky z knih, prostě moje ručičky se nikdy nenudí.

Ale když mám možnost, miluji pohyb a hlavně zábavu. – Humor je má silná stránka. Zbožňuju vtipy, legrácky, škádlení, komedie, parodie, všechno. Při správných podmínkách jsem dokonce výborný bavič, ať už to bylo v deváté třídě, kdy jsem sama sepsala divadelní hru o šílených doktorech a pak tam zahrála hlavní roli (což mělo mimochodem úžasný ohlas), nebo improvizované srandičky. – Humor, to je moje veliká záliba, oproti tomu absolutně nesnáším násilí v jakékoliv podobě.

Když vidím před sebou třeba člověka, který pleskne své dítě přes zadek, cítím, jak se mi svírá něco v břiše. – Opravdu tak fyzicky a silně, že to úplně zabolí.

Bití dětí, hádky, zabíjení zvířat, zašlapávání brouků, kácení stromů, likvidace květin, hororové filmy, nebo třeba jen agresivní hiphop, od všeho utíkám jako namydlený blesk. Jsem šíleně útlocitná, takže i když omylem zaplácnu mušku, tak se cítím aspoň minutu provinile. Za zabití velikého pavouka se cítím strašně celý den, někdy i týden. Je to smutné, že je tu na každém rohu všude samá smrt. – Zvířata na maso, likvidace hmyzu v domácnosti… achichouvej…

Jsem toho názoru, ze všechny problémy se dají řešit v klidu. – Když se mi něco nelíbí, zkusím to vysvětlit. Slušně, bez hádek, bez ubližování. Když dítě ječí a řve, tak ho nebudu mlátit, ale posadím ho někam do kouta, ať se vyřve a pak dá pokoj. – Když s něčím nesouhlasím, řeknu svůj názor slušně, nebo když vidím, že to nemá cenu a nikdo mě není ochotný poslouchat, držím pysk. – Právo na vlastní názor má každý a je nutné umět svůj názor nenásilně prezentovat, popřípadě umět si ho nechat pro sebe a umět krotit své emoce a pohnutky. Ten kdo neovládá svůj hněv bývá nebezpečný nejen sobě, ale i jiným.

To samé platí pro zvířata. – Ani zvířata se nemusí mlátit, aby se dala dobře vychovat a aby s nimi byl člověk nadmíru spokojený. – Miluju zvířata. – Jsem na nich úplně závislá a když zrovna nevlastním doma žádné zvířátko, hodně tím trpím. Energie zvířat a jejich roztomilé čumáčky, to je úplný balzám na psychiku.

Se zvířaty se taky nejlépe hraje 🙂 – Mnohem lepší, než ty přiblblé plastové napodobeniny mimin. – Barbíny a veliké panenky, to jsou hračky, které mě odmalička odpuzovaly, protože hrát si s umělou napodobeninou miminka mi připadá divné a úchylné. Když to navíc ještě umí řvát a močit, to už je vrchol veškeré trapnosti. – Já si odmala vystačila s morčaty 🙂

Možná mi lidé říkají ,,andílku” kvůli vlasům, které pěstuji pro svou vášeň, možná mi říkají ,,indigová” pro moje názory, ovšem pravda stále zůstává stejná. 🙂

Tím končí můj popsaný pohled na svět a jeho vnímání. – Doufám, že vám dobře poslouží jako předmět k vlastnímu zamyšlení 🙂

Další obrázky Zvířat najdete TADY

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2010-04-02 07:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Miluju řáchat se ve vodě =) v bazénu jsem mohla bejt třeba i celej den- plavat a nemuset se dotýkat země… ach… =)

Ikona diskutujiciho Hepčík 2010-04-02 10:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je přesně ono. Skvělé!

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2010-04-02 10:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

dokonalý článek:)

Ikona diskutujiciho Veronika 2010-04-02 11:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jedním slovem, teda dvěma slovy – krásné a inspirativní :-)

Ikona diskutujiciho Luz 2010-04-02 13:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S tím pozorováním lidí spíše než být součástí skupiny, to u mě bylo vždycky taky a docela mi to tak vyhovuje – pozorovat lidi je zajímavé a ve velkých skupinách se taky necítím dobře.  

Ikona diskutujiciho Janča 2010-04-02 14:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

(y) :-)

Ikona diskutujiciho Dáška 2010-04-02 19:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc zajímavé Alue, díky. Zaujala mě ta pasáž "pozorovatelky". Mám to stejně, ale asi jsem to ještě nepřijala. Pořád, když jsem někde nová (momentálně seminář), tak sedím stranou, poslouchám, pozoruji, ale zároveň jsem smutná z toho, že nejsem jako ostatní a že se neumím hned tak bavit a zapojit, jako oni. Jak Ty vnímáš svoji "pozici pozorovatele" vůči ostatním?

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-02 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Vnímám to tak, že mi to dokonale vyhovuje. Když se mi kolektiv zamlouvá, zapluji a jsem bavič, ale to se nestává moc často, většinou je to kolektiv lidí, kteří mi nijak moc extra nesednou. – A pozorování mi v takových situacích vyhovuje. Nikdo mě neotravuje a já mám prostor na své myšlenky 🙂 – Občas si ke mě někdo přisedne, někomu kolikrát padneš do oka už jen tím, že sedíš bokem a spokojeně přemýšlíš. – Takoví lié si chodí ke mě odpočinout.

Ikona diskutujiciho Daniela 2010-04-02 20:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Aluška krásne si to vyjadrila, veď život je v skutočnosti o pocitoch a o uvedomovaní si každého detailu, minúty, sekundy, jednoducho prežitku prítomnosti a zostane nám to najkrajšie – pocit.Mám ťa rada.

Ikona diskutujiciho Tyrkysová 2010-04-04 00:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já naopak objímání miluju. Možná lidi bezmyšlenkovitě vysávám…doufám že ne.

Ikona diskutujiciho Tina 2010-04-05 10:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, pri citani s tou sprchou mi napadol sposob, ako si mozno sprchovanie sprijemnit a zaroven ocistit aj svoje aury od negativnych energii: Predstav si, ako zo sprchy ide duha, ako prechadza cez a do tvojho tela, prechazda vsetkymi organmi, prechadza vsetkymi eterickymi telami a zmyva vsetko nepotrebne, co si za ten den nachytala. Vsetok odpad pekne berie zo sebou a odplavuje ho do odtoku spolu s vodou. Mozno ti pri tom uz nacvicene opickovske umyvacie pohyby nepojdu na nervy, lebo sa budes sustredit na krasnu duhu co ta ocistuje ;)♥

Ikona diskutujiciho nehodný 2010-04-07 14:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezký a inspirativní text. Díky za něj!

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-07 17:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: To mi povídej, přeseknout omylem žížalu, to bych měla výčitky taky. – Ale naštěstí když sekneš v určitých místech, tak žížala přežije 🙂

Ikona diskutujiciho Datlik 2010-04-10 18:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky nemam ráda koupání ve vaně..přijde mi to nezáživný a přesně jak říkáš, nudný 🙂 Řikám tomu "zdlouhavá procedúra" :-D pač mě to fakt nebaví, ale pocit po vykoupání, že je člověj čistý, vlasy umytý, tak to je fajn. Ale koupání jako plavání to mě baví :-) A se skupinkama lidí je to takový jak kdy. Většinou se ze začátku moc neprojevuju a taky záleží jak se mezi těma lidma cítím. Když dobře, tak se dokážu prosadit dřív než naopoak a ve větším počtu lidí se necítím moc dobře..spíš tak mezi 3-4 lidi pohromadě, když to teda není někdo, koho znám fakt dobře. Já si zase dokážu pohrávat se slovy jak v duchu, tak i na papíře. Někdy jsem si i třeba nějakou větu co jsem kde slyšela v duchu překládala do angličtiny, vymýšlela přezdívky a podobný bejkárny :-D

Ikona diskutujiciho Pozitron 2010-04-15 23:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zvláštne, akoby som čítal sám o sebe (teda až na pár detailov).

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek