Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když je člověk zdravý, když má v pořádku minimálně to co jsem vypsala v prvním dílu, už se ho poté problémy s váhou netýkají, pokud se stravuje i hýbe přiměřeně. Zdravé tělo není problematické, co se váhy týče. Zbytečně záhadně nepřibírá, nezadržuje vodu a tak je i případné hubnutí v případě potřeby poměrně snadné.

Já jsem nikdy nebyla tlustá. Celý život vypadám tak nějak normálně a neusiluji už o nic jiného. Když jsem byla v pubertě, pořád jsem řešila, že bych chtěla shodit tak 3 kila, ale nikdy jsem to nehnala do nějaké diety, nebo velkého cvičení. Pak jsem ale vypozorovala, jaká je moje ideální váha a přešlo mě to úplně.

Co to vlastně je, ,,ideální váha”? – Je to stav, ve kterém je vaše tělo ,,v normálu”, ale není to tak úplně závislé na BMI, už vůbec ne na centimetrech. Je to zkrátka váha, ve které se tělo přirozeně pohybuje když je zdravé, správně vyživené a když i vy jste psychicky v pořádku. A tuto ideální váhu má každý z nás trošku někde jinde.

Například dvě stejně staré holky se stejnou výškou můžou mít rozdíl ideální váhy třeba 3-5 kilo a přitom nebudou tlusté, ani oplácané. Jenom jedna je třeba přirozeně tenčí, má i míň svalů a ta druhá je více osvalená a má víc zadek.

Hezké na tom je, že když je člověk zdravý, přestane bojovat sám se sebou a s tuky, přijme svoji přirozenou váhu i vzhled, tak potom nemusí řešit skoro nic zásadního.

Já si všimla, že se moje ideální váha pohybuje kolem 62 kilo při výšce 168cm. To je váha kdy na sobě nějaký ten měkký polštářek mám, ale cítím se dobře, tělo je v pohodě, zdravé, nic mu nechybí a i vypadám pěkně. Přirozeně mám sportovní osvalenou postavu a jsem s tím v pohodě.

Když mám podmíru, tak jsem sice pohyblivější, tůčky nikde nejsou, ale nesedí mi podprsenky a většinou mám nějaký stres, že nejím. Loni v zimě jsem měla krásných 58-59 kilo, na břiše žádný tuk, krok lehký, ale bylo to dané tím, že se mi stalo něco hodně špatného, já byla nešťastná a když jsem nešťastná, tak nejím… A kdybyste mi dali vybrat: Stres a hubenost, nebo pohoda a špíček, tak já si každopádně vyberu pohodu a špíček, protože jsem introvert, pro mě je nejdůležitější to co se děje v mé hlavě a v srdci, ne to jak zrovna vypadám. Jestli mám tady uhra a taky špek, jsou pro mě už podružné záležitosti. Sice je řeším jako každá ženská, ale neblbnu kvůli nim, když nejsou zrovna úplně v pořádku. Hlavně abych se já cítila v klidu a dobře.

Naopak váha nad 64 kilo už u mě znamená, že se mám až moc dobře a nějak moc si dopřávám. To pak přijde období, kdy stoupnu na váhu, řeknu si ,,puclíkovi to trochu zkrouhnem”, přestanu si tolik dopřávat, trošku se umírním a ona ta váha potom klesne více méně sama… Protože – jak už jsem několikrát psala – když jste zdraví, tělo nemá důvod zbytečně zadržovat tuky a vodu. A tak k nápravě stačí i málo.

A zde je tedy moje životospráva a dále metody, jak si udržuji svoji ideální váhu:

Ono to začne samozřejmě už ráno.

Snídaně není příliš dobrý návyk, tělo se totiž až do 11 dopoledne čistí a v tuto dobu bychom správně měli pít pouze čistou vodu. Tím vyplavíte maximum toxinů z těla. Když za dopoledne do 11ti hodin postupně vypijete cca litr vody, už toto samo o sobě způsobí mírné přirozené hubnutí (třeba 2 kila, když máte střední postavu. Když nadváhu, tak víc.).

Já vstávám později, 8:30 až 9:30, do jedenácti tolik vody nevypiju a jsem spíš na čajíčky. Byla jsem zvyklá tedy každé ráno vypít hodně zeleného čaje, což je také skvělé, protože vylučuje toxiny, usnadňuje vyprazdňování (kvalitní sypaný má mírný laxativní účinek, takže se ráno pěkně ,,vy” a nic ve střevech zbytečně dlouho nezůstává). Zelený čaj i urychluje metabolismus.

Po celé roky byl pro mě zelený čaj ranním favoritem, pak jsem to ale začala trochu přehánět. Sypaný čaj se chytá bohužel na zuby a já chci být reprezentativní s pěkným úsměvem, tak jsem kvalitní zelené sypané vyměnila spíše za bylinkové a za meltu s mlíčkem. A hned to jde na mě vidět, za posledních pár měsíců mám tak o 1-2 kila víc, ale nijak moc mě to netrápí. Kdyby ano, mám pořád možnost začít pít ráno čistou vodu 🙂

Pokud chcete zhubnout, navykněte si na tento režim také. Vynechte snídani, dejte si jenom vodu nebo čaj a jíst byste správně měli až v 11. V těch 11 si můžete dát pořádné jídlo na velký hlad.

Já to řeším tak, že v těch 11 jdu vařit – nebo ohřívat – hodinku ohladu vydržím (nebo si dám třeba banán když je krize) a ve 12 hodin mám normální oběd.

Dopoledne se většinou moc nehýbu. Ráno vstanu, donesu si něco k pití a většinou začnu hned dělat diskuze a články na web. Dopoledne bývám duševně nejvíce čerstvá a nejvíc toho udělám, takže řeším to nejnáročnější, nebo to do čeho se mi nechce. Po obědě už mě pak chytá duševní lenora, tak mentálně pracuju méně, nebo vůbec, nebo dělám něco u čeho se nemusí moc přemýšlet. (Převzaté články 😀 … Zato maily v poradně dělám většinou až večer, to je zvláštní, to mě zase chytá druhá soustředivá tvořivá vlna.)

Když je potřeba, tak tento režim vypustím a místo toho dopoledne uklízím, čili dostanu hlad dřív kvůli aktivitě, ale ovoce to spraví. Takže se mi to daří dodržovat poměrně snadno.

Tento režim bych však vůbec nemohla, kdybych byla ještě v pubertě. Tehdy jsem pořád měla žravku. Pidi snídani jsem do sebe tlačila sice násilím, ale na hlavní přestávku už jsem se třepala, měla jsem šílený hlad, to samé na oběd a pak jsem si ještě za dvě hodiny po příchodu ze školy musela vařit nudle s kečupem… a pak ještě velká večeře, dvojnásobná než sním dneska!! – Takže jak jsem říkala na začátku, ono se to opravdu musí přízpůsobit věku a tomu co přes den děláte. Já už prostě moc jídla nepotřebuju.

Co se týče oběda, tak jím normálně. Hodně těstoviny, brambory a saláty. Mám velkou spotřebu sýra a smetany. Jak jsem loni v zimě přešla na vegetariánství, tak do všeho vlastně cpu zeleninu – těstoviny se zeleninou, rýže se zeleninou, brambory se zeleninou, zapečená zelenina, zapečené žampiony… k tomu dávám hodně saláty, dělám si domácí tatarku, vysmažuju si cuketky, květáky (takže se fakt neomezuju), cpu do toho tuny nivy, prolévám smetanou, olejem… prostě to patlu jak mi to chutná, nesnažím se snižovat tučnost nebo vydatnost jídel, ani si uměle nezmenšuji porce. Takové metody jsou mi absolutně cizí… S přechodem na vegetariánství jsem díky tomu ani nezhubla, zato se mi lépe tráví, není mi těžko a celkově se mi líp existuje.

Co fakt nesnáším, je pocit přejedení, takže jím více méně do polosyta, do mezistavu kdy jste tak akorát najezení. Netlačím do sebe ani sousto navíc, protože mi pak jednak není dobře, udělá se mi těžko a navíc když vařím pro sebe, tak je snadné zbytky od oběda přihřát k večeři, nebo když je jich víc, tak na další den.

Porce jím opradu malé, většinou si naberu tolik kolik si myslím že bych při své velikosti měla sníst a většinou mi stejně tak 1/3 na talířku zbyde. Nedělám z toho vědu, šoupnu to zpátky do rendlíku a dojím to pak. Takže nemám roztažený žaludek, vystačím s malou porcí a přitom jsem najezená. To je pro mě ideální stav… Ani nevyhazuju žádné zbytky, snažím se to rozvrhnout tak, aby se opravdu všechno spotřebovalo. To je další věc co bytostně nenávidím: Plýtvání jídlem a vyhazování jídla do koše… Nebo vybíravost, tu taky nemůžu vystát 🙂

Další podstatné jídlo je pro mne až večeře. V mezičase nejím buď nic, nebo když mám chuť, tak něco ďobu. V lepším případě luxuju zásoby ovoce, jinak taky i sladkosti. Křupky, čokoládičky, ovoce v čokoládě, bake rolls, teď přes léto i trošku zmrzlinky… Ano uvědomuji si že sladkosti nejsou příliš dobrý návyk, ale tak nějak to patří k mé domácí pohodě, nepřeháním to a když zjistím že jsem nějaká trošku kyprá, prostě to přestanu jíst, nebo výrazně omezím a není to pro mě nějaké extrémní utrpení. Většinou jsou chutě jen převlečený malý hlad, takže když je ovoce, je to ideální stav.

Víc jídla potřebuju logicky když je chladno, tak odpolední mlsání a uďobávání je spíše zimní doména. Přes léto je to opravdu jen oběd a večeře, když mlsám, tak po večeři u počítače, což je opět špatný návyk, ale nedělám si z toho těžkou hlavu… V tomto ohledu si ale ze mě příklad neberte 🙂

Radši si dopřeju a budu hrdě nosit kilíčko od čokoládičky navíc, než se stresovat a pořád si říkat že něco nesmím. Když to nevadí mně, tak je to v pořádku.

Jednou jsem měla krátce ,,přítele” co měl rád úplně hubené holčičky. (Jeho blízcí mi pak vysvětlili, je to je možná tak trochu skrytý pedofil, protože ho prostě přitahují úplně hubená prkna bez křivek, že se pořádných ženských v podstatě bojí…)

Pořád se mě ptal jestli bych neměla začít už konečně něco dělat a já pořád nechápala co má na mysli, až z něho vylezlo, že si myslí, že jsem tučná a mám přestat žrát a začít sportovat. I mi jednou chytil vnitřní stehno, zmáčkl tam tuk a zamračil se na mě. Ale tehdy ještě nic neřekl a já to nepochopila, protože když nemáte problémy s váhou, tak vás to netrkne, ani když na vás někdo nepřímo útočí a chytá vám stehno…

Myslíte si že jsem si nechala od něho zasadit komplex, že jsem tlustá? – Ne, normálně jsem ho poslala někam a žiju si dál v pohodě se svým tělem. Protože chápu, že pokud mě někdo má rád podle toho jestli jsem hubená, tak je to idiot a s idioty já se stýkat nechci, nemám to zapotřebí. Navíc já nikdy modelkovsky hubená být nemůžu, i když jsem měla období kdy jsem od stresu nejedla, tak mi sice zmizí tuk, mám i třeba 57, ale když máte svalnatou postavu, to se samo jen tak neztratí. Pořád vám zůstanou původní proporce. Před časem jsem zhubla 5 kilo a nikdo si toho kvůli tomu vůbec nevšiml… ani si nevšimli že jsem předtím měla kila navíc 😀 Musela jsem to všem říct, ale nikdo to neocenil, nevěřili mi. – K tomu se dostanu v dalším díle.

Zábavné je, že od té doby jsem naopak se svým tělem ještě víc v pohodě, než před tímto setkáním. Asi to byla zkouška… Ani bych úplně jak vyžlátko být nechtěla. Jednak teda jsem ráda když je co dát do podprsenky a navíc jsou mi hodně hubení lidé trochu nesympatičtí, mám to někde uloženo v podvědomí, asi za to mohou zkušenosti z dětství. Naopak se mi líbí, když je člověka tak trošku za co chytit, mám to ráda i u chlapů. (ukamenujte mě :D)

Jeden můj přítel mě kdysi strašně překvapil, že hubne špek na břichu a přestává tak chlastat pívo. – Vyvalila jsem oči proč blbne a odpověděl mi ,,Abych se ti líbil.” – Člověka to potěší, že se kvůli němu někdo nějak namáhá, ale je to blbost, když milujete, tak přece i se špekem. 🙂

K večeři si buď ohřeju co zbylo od oběda, nebo normálně klasicky česky pečivo s něčím… Většinou platí, že večeře je klidně tučná, ale malá. Velkou večeři dělám jen výjimečně, třeba když přijedu z města a mám vlčí hlad. Jinak mi stačí málo. Někdy večeřím i jenom ovoce, nebo sýr a uďobnu od všeho něco, někdy mám období kdy na jídlo nemám chuť, tak si udělám jenom bylinkový čaj s medem. Večeřím asi kolem půl osmé, spát chodím asi v 11 a tak nějak mi to vyhovuje.

Mezi moje základní zásady patří, že nikdy nejím, když nemám hlad, nebo alespoň chuť. Může mi vykládat kdo chce co chce, že jíst se má 5x 3x denně, ale já to dělat nebudu. Jsem vnitřně přesvědčená o tom, že tělo si řekne samo když chce jíst a tak ho poslouchám. Když má moje tělo hlad většinou 2x denně, jím 2x denně a ne víc. Někdy třeba ráno vstanu a dostanu hlad, tak se najím, ale to se mi stane tak jednou za dva měsíce, když třeba v noci skoro nespím… I když je to mimo můj návyk, proti tělu nejdu a podřídím se jeho momentálním potřebám.

Když bych jedla nadbytečně, tak nejenom že se to podepíše na váze, ale taky zbytečně zatěžuju orgány jídlem, které tělo nepotřebuje. Podle mě je to zkrátka poškozování svého zdraví a vyhazování peněz.

Jestli se právě teď divíte, jak to dělám že se nepřejídám, dostanu hlad 2x denně aniž bych musela krotit chutě atd., odpověď je jednoduchá: Když je tělo zdravé a má dostatek živin, netrpíte zbytečně žravkami (mimo pubertu, či těhotenství). Já jsem navíc takový lenochod, jenom málokdy dělám něco zrychleně, ve zmatku, či spěchu… A pomalý metabolismus potřebuje méně jíst. Kdybych třeba nějak významněji sportovala, nebo stresovala, určitě by to vypadalo jinak.

Pokud máte v těle rozlezlou plíseň Candida albicans, ta zase způsobuje nezřízené chutě na sladké. Kdo se nemůže krotit s čokoládami a celkově sladkostmi, trpí buď na tuto plíseň, nebo má problém s podvýživou. Tělo chutí na sladké většinou spouští poplach, když mu chybí vitamíny. Normálně byste při chuti na sladké šli po ovoci, ale bohužel v dnešní době jsou to často naopak sladkosti. Které většinou výživnou hodnotu nemají a navíc obsahují bílý cukr, který ještě dál vytahuje živiny z těla. Začarovaný kruh…. Pokud máte tyto problémy, zaměřte se na přísun živin, likvidaci Candidy albicans a místo čokolády si připravte banány, borůvky, maliny, jablíčka, broskve, co vám chutná. … A hlavně se mějte rádi 🙂

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!)