2. Životospráva podle Alue / DOPORUČUJI

20.10.2015 v Zdravověda 24

Když je člověk zdravý, když má v pořádku minimálně to co jsem vypsala v prvním dílu, už se ho poté problémy s váhou netýkají, pokud se stravuje i hýbe přiměřeně. Zdravé tělo není problematické, co se váhy týče. Zbytečně záhadně nepřibírá, nezadržuje vodu a tak je i případné hubnutí v případě potřeby poměrně snadné.

Já jsem nikdy nebyla tlustá. Celý život vypadám tak nějak normálně a neusiluji už o nic jiného. Když jsem byla v pubertě, pořád jsem řešila, že bych chtěla shodit tak 3 kila, ale nikdy jsem to nehnala do nějaké diety, nebo velkého cvičení. Pak jsem ale vypozorovala, jaká je moje ideální váha a přešlo mě to úplně.

Co to vlastně je, ,,ideální váha”? – Je to stav, ve kterém je vaše tělo ,,v normálu”, ale není to tak úplně závislé na BMI, už vůbec ne na centimetrech. Je to zkrátka váha, ve které se tělo přirozeně pohybuje když je zdravé, správně vyživené a když i vy jste psychicky v pořádku. A tuto ideální váhu má každý z nás trošku někde jinde.

Například dvě stejně staré holky se stejnou výškou můžou mít rozdíl ideální váhy třeba 3-5 kilo a přitom nebudou tlusté, ani oplácané. Jenom jedna je třeba přirozeně tenčí, má i míň svalů a ta druhá je více osvalená a má víc zadek.

Hezké na tom je, že když je člověk zdravý, přestane bojovat sám se sebou a s tuky, přijme svoji přirozenou váhu i vzhled, tak potom nemusí řešit skoro nic zásadního.


Já si všimla, že se moje ideální váha pohybuje kolem 62 kilo při výšce 168cm. To je váha kdy na sobě nějaký ten měkký polštářek mám, ale cítím se dobře, tělo je v pohodě, zdravé, nic mu nechybí a i vypadám pěkně. Přirozeně mám sportovní osvalenou postavu a jsem s tím v pohodě.

Když mám podmíru, tak jsem sice pohyblivější, tůčky nikde nejsou, ale nesedí mi podprsenky a většinou mám nějaký stres, že nejím. Loni v zimě jsem měla krásných 58-59 kilo, na břiše žádný tuk, krok lehký, ale bylo to dané tím, že se mi stalo něco hodně špatného, já byla nešťastná a když jsem nešťastná, tak nejím… A kdybyste mi dali vybrat: Stres a hubenost, nebo pohoda a špíček, tak já si každopádně vyberu pohodu a špíček, protože jsem introvert, pro mě je nejdůležitější to co se děje v mé hlavě a v srdci, ne to jak zrovna vypadám. Jestli mám tady uhra a taky špek, jsou pro mě už podružné záležitosti. Sice je řeším jako každá ženská, ale neblbnu kvůli nim, když nejsou zrovna úplně v pořádku. Hlavně abych se já cítila v klidu a dobře.

Naopak váha nad 64 kilo už u mě znamená, že se mám až moc dobře a nějak moc si dopřávám. To pak přijde období, kdy stoupnu na váhu, řeknu si ,,puclíkovi to trochu zkrouhnem”, přestanu si tolik dopřávat, trošku se umírním a ona ta váha potom klesne více méně sama… Protože – jak už jsem několikrát psala – když jste zdraví, tělo nemá důvod zbytečně zadržovat tuky a vodu. A tak k nápravě stačí i málo.

A zde je tedy moje životospráva a dále metody, jak si udržuji svoji ideální váhu:

Ono to začne samozřejmě už ráno.

Snídaně není příliš dobrý návyk, tělo se totiž až do 11 dopoledne čistí a v tuto dobu bychom správně měli pít pouze čistou vodu. Tím vyplavíte maximum toxinů z těla. Když za dopoledne do 11ti hodin postupně vypijete cca litr vody, už toto samo o sobě způsobí mírné přirozené hubnutí (třeba 2 kila, když máte střední postavu. Když nadváhu, tak víc.).

Já vstávám později, 8:30 až 9:30, do jedenácti tolik vody nevypiju a jsem spíš na čajíčky. Byla jsem zvyklá tedy každé ráno vypít hodně zeleného čaje, což je také skvělé, protože vylučuje toxiny, usnadňuje vyprazdňování (kvalitní sypaný má mírný laxativní účinek, takže se ráno pěkně ,,vy” a nic ve střevech zbytečně dlouho nezůstává). Zelený čaj i urychluje metabolismus.

Po celé roky byl pro mě zelený čaj ranním favoritem, pak jsem to ale začala trochu přehánět. Sypaný čaj se chytá bohužel na zuby a já chci být reprezentativní s pěkným úsměvem, tak jsem kvalitní zelené sypané vyměnila spíše za bylinkové a za meltu s mlíčkem. A hned to jde na mě vidět, za posledních pár měsíců mám tak o 1-2 kila víc, ale nijak moc mě to netrápí. Kdyby ano, mám pořád možnost začít pít ráno čistou vodu 🙂

Pokud chcete zhubnout, navykněte si na tento režim také. Vynechte snídani, dejte si jenom vodu nebo čaj a jíst byste správně měli až v 11. V těch 11 si můžete dát pořádné jídlo na velký hlad.

Já to řeším tak, že v těch 11 jdu vařit – nebo ohřívat – hodinku ohladu vydržím (nebo si dám třeba banán když je krize) a ve 12 hodin mám normální oběd.

Dopoledne se většinou moc nehýbu. Ráno vstanu, donesu si něco k pití a většinou začnu hned dělat diskuze a články na web. Dopoledne bývám duševně nejvíce čerstvá a nejvíc toho udělám, takže řeším to nejnáročnější, nebo to do čeho se mi nechce. Po obědě už mě pak chytá duševní lenora, tak mentálně pracuju méně, nebo vůbec, nebo dělám něco u čeho se nemusí moc přemýšlet. (Převzaté články 😀 … Zato maily v poradně dělám většinou až večer, to je zvláštní, to mě zase chytá druhá soustředivá tvořivá vlna.)

Když je potřeba, tak tento režim vypustím a místo toho dopoledne uklízím, čili dostanu hlad dřív kvůli aktivitě, ale ovoce to spraví. Takže se mi to daří dodržovat poměrně snadno.

Tento režim bych však vůbec nemohla, kdybych byla ještě v pubertě. Tehdy jsem pořád měla žravku. Pidi snídani jsem do sebe tlačila sice násilím, ale na hlavní přestávku už jsem se třepala, měla jsem šílený hlad, to samé na oběd a pak jsem si ještě za dvě hodiny po příchodu ze školy musela vařit nudle s kečupem… a pak ještě velká večeře, dvojnásobná než sním dneska!! – Takže jak jsem říkala na začátku, ono se to opravdu musí přízpůsobit věku a tomu co přes den děláte. Já už prostě moc jídla nepotřebuju.

Co se týče oběda, tak jím normálně. Hodně těstoviny, brambory a saláty. Mám velkou spotřebu sýra a smetany. Jak jsem loni v zimě přešla na vegetariánství, tak do všeho vlastně cpu zeleninu – těstoviny se zeleninou, rýže se zeleninou, brambory se zeleninou, zapečená zelenina, zapečené žampiony… k tomu dávám hodně saláty, dělám si domácí tatarku, vysmažuju si cuketky, květáky (takže se fakt neomezuju), cpu do toho tuny nivy, prolévám smetanou, olejem… prostě to patlu jak mi to chutná, nesnažím se snižovat tučnost nebo vydatnost jídel, ani si uměle nezmenšuji porce. Takové metody jsou mi absolutně cizí… S přechodem na vegetariánství jsem díky tomu ani nezhubla, zato se mi lépe tráví, není mi těžko a celkově se mi líp existuje.

Co fakt nesnáším, je pocit přejedení, takže jím více méně do polosyta, do mezistavu kdy jste tak akorát najezení. Netlačím do sebe ani sousto navíc, protože mi pak jednak není dobře, udělá se mi těžko a navíc když vařím pro sebe, tak je snadné zbytky od oběda přihřát k večeři, nebo když je jich víc, tak na další den.

Porce jím opradu malé, většinou si naberu tolik kolik si myslím že bych při své velikosti měla sníst a většinou mi stejně tak 1/3 na talířku zbyde. Nedělám z toho vědu, šoupnu to zpátky do rendlíku a dojím to pak. Takže nemám roztažený žaludek, vystačím s malou porcí a přitom jsem najezená. To je pro mě ideální stav… Ani nevyhazuju žádné zbytky, snažím se to rozvrhnout tak, aby se opravdu všechno spotřebovalo. To je další věc co bytostně nenávidím: Plýtvání jídlem a vyhazování jídla do koše… Nebo vybíravost, tu taky nemůžu vystát 🙂

Další podstatné jídlo je pro mne až večeře. V mezičase nejím buď nic, nebo když mám chuť, tak něco ďobu. V lepším případě luxuju zásoby ovoce, jinak taky i sladkosti. Křupky, čokoládičky, ovoce v čokoládě, bake rolls, teď přes léto i trošku zmrzlinky… Ano uvědomuji si že sladkosti nejsou příliš dobrý návyk, ale tak nějak to patří k mé domácí pohodě, nepřeháním to a když zjistím že jsem nějaká trošku kyprá, prostě to přestanu jíst, nebo výrazně omezím a není to pro mě nějaké extrémní utrpení. Většinou jsou chutě jen převlečený malý hlad, takže když je ovoce, je to ideální stav.

Víc jídla potřebuju logicky když je chladno, tak odpolední mlsání a uďobávání je spíše zimní doména. Přes léto je to opravdu jen oběd a večeře, když mlsám, tak po večeři u počítače, což je opět špatný návyk, ale nedělám si z toho těžkou hlavu… V tomto ohledu si ale ze mě příklad neberte 🙂

Radši si dopřeju a budu hrdě nosit kilíčko od čokoládičky navíc, než se stresovat a pořád si říkat že něco nesmím. Když to nevadí mně, tak je to v pořádku.

Jednou jsem měla krátce ,,přítele” co měl rád úplně hubené holčičky. (Jeho blízcí mi pak vysvětlili, je to je možná tak trochu skrytý pedofil, protože ho prostě přitahují úplně hubená prkna bez křivek, že se pořádných ženských v podstatě bojí…)

Pořád se mě ptal jestli bych neměla začít už konečně něco dělat a já pořád nechápala co má na mysli, až z něho vylezlo, že si myslí, že jsem tučná a mám přestat žrát a začít sportovat. I mi jednou chytil vnitřní stehno, zmáčkl tam tuk a zamračil se na mě. Ale tehdy ještě nic neřekl a já to nepochopila, protože když nemáte problémy s váhou, tak vás to netrkne, ani když na vás někdo nepřímo útočí a chytá vám stehno…

Myslíte si že jsem si nechala od něho zasadit komplex, že jsem tlustá? – Ne, normálně jsem ho poslala někam a žiju si dál v pohodě se svým tělem. Protože chápu, že pokud mě někdo má rád podle toho jestli jsem hubená, tak je to idiot a s idioty já se stýkat nechci, nemám to zapotřebí. Navíc já nikdy modelkovsky hubená být nemůžu, i když jsem měla období kdy jsem od stresu nejedla, tak mi sice zmizí tuk, mám i třeba 57, ale když máte svalnatou postavu, to se samo jen tak neztratí. Pořád vám zůstanou původní proporce. Před časem jsem zhubla 5 kilo a nikdo si toho kvůli tomu vůbec nevšiml… ani si nevšimli že jsem předtím měla kila navíc 😀 Musela jsem to všem říct, ale nikdo to neocenil, nevěřili mi. – K tomu se dostanu v dalším díle.

Zábavné je, že od té doby jsem naopak se svým tělem ještě víc v pohodě, než před tímto setkáním. Asi to byla zkouška… Ani bych úplně jak vyžlátko být nechtěla. Jednak teda jsem ráda když je co dát do podprsenky a navíc jsou mi hodně hubení lidé trochu nesympatičtí, mám to někde uloženo v podvědomí, asi za to mohou zkušenosti z dětství. Naopak se mi líbí, když je člověka tak trošku za co chytit, mám to ráda i u chlapů. (ukamenujte mě :D)

Jeden můj přítel mě kdysi strašně překvapil, že hubne špek na břichu a přestává tak chlastat pívo. – Vyvalila jsem oči proč blbne a odpověděl mi ,,Abych se ti líbil.” – Člověka to potěší, že se kvůli němu někdo nějak namáhá, ale je to blbost, když milujete, tak přece i se špekem. 🙂

K večeři si buď ohřeju co zbylo od oběda, nebo normálně klasicky česky pečivo s něčím… Většinou platí, že večeře je klidně tučná, ale malá. Velkou večeři dělám jen výjimečně, třeba když přijedu z města a mám vlčí hlad. Jinak mi stačí málo. Někdy večeřím i jenom ovoce, nebo sýr a uďobnu od všeho něco, někdy mám období kdy na jídlo nemám chuť, tak si udělám jenom bylinkový čaj s medem. Večeřím asi kolem půl osmé, spát chodím asi v 11 a tak nějak mi to vyhovuje.

Mezi moje základní zásady patří, že nikdy nejím, když nemám hlad, nebo alespoň chuť. Může mi vykládat kdo chce co chce, že jíst se má 5x 3x denně, ale já to dělat nebudu. Jsem vnitřně přesvědčená o tom, že tělo si řekne samo když chce jíst a tak ho poslouchám. Když má moje tělo hlad většinou 2x denně, jím 2x denně a ne víc. Někdy třeba ráno vstanu a dostanu hlad, tak se najím, ale to se mi stane tak jednou za dva měsíce, když třeba v noci skoro nespím… I když je to mimo můj návyk, proti tělu nejdu a podřídím se jeho momentálním potřebám.

Když bych jedla nadbytečně, tak nejenom že se to podepíše na váze, ale taky zbytečně zatěžuju orgány jídlem, které tělo nepotřebuje. Podle mě je to zkrátka poškozování svého zdraví a vyhazování peněz.

Jestli se právě teď divíte, jak to dělám že se nepřejídám, dostanu hlad 2x denně aniž bych musela krotit chutě atd., odpověď je jednoduchá: Když je tělo zdravé a má dostatek živin, netrpíte zbytečně žravkami (mimo pubertu, či těhotenství). Já jsem navíc takový lenochod, jenom málokdy dělám něco zrychleně, ve zmatku, či spěchu… A pomalý metabolismus potřebuje méně jíst. Kdybych třeba nějak významněji sportovala, nebo stresovala, určitě by to vypadalo jinak.

Pokud máte v těle rozlezlou plíseň Candida albicans, ta zase způsobuje nezřízené chutě na sladké. Kdo se nemůže krotit s čokoládami a celkově sladkostmi, trpí buď na tuto plíseň, nebo má problém s podvýživou. Tělo chutí na sladké většinou spouští poplach, když mu chybí vitamíny. Normálně byste při chuti na sladké šli po ovoci, ale bohužel v dnešní době jsou to často naopak sladkosti. Které většinou výživnou hodnotu nemají a navíc obsahují bílý cukr, který ještě dál vytahuje živiny z těla. Začarovaný kruh…. Pokud máte tyto problémy, zaměřte se na přísun živin, likvidaci Candidy albicans a místo čokolády si připravte banány, borůvky, maliny, jablíčka, broskve, co vám chutná. … A hlavně se mějte rádi 🙂

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!)

Komentáře

Ikona diskutujiciho Irčulie 2015-10-20 07:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

paráda, ale jak se zbavit candidy albicans? ? :O

Ikona diskutujiciho Mike 2015-10-20 08:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Super články, chtěl bych se zeptat,dá voda z vodovodu považovat za čistou vodu? Jinak opravdu super články, jen tak dál.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-10-20 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: U detoxikačního poradce, nebo někoho jemu podobného.

Ikona diskutujiciho Agáve 2015-10-20 11:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavý. Co člověk, to unikát  a má jiné stravovací potřeby k udržení váhy. Kdybych jedla jako ty, tak je ze mě bečka. :-D

Ikona diskutujiciho Alue 2015-10-20 11:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: No já vím že nejsem ukázkový případ, ale čtenáři tyhle články chtěli, no tak je píšu… nebudu psát že jím každý den naklíčenou čočku když to není pravda :D Navíc to tloustnutí zásadně záleží na věcech, které jsem popsala v prvním dílu.

Ikona diskutujiciho Michaela 2015-10-20 12:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mila Alue, jak pises v zaveru – myslim ze je to hodne dane i tim co delas (prace z domu). Ja jako VS student, kdyz je zkouskove a jsem hodne zavrena doma, snim toho taky minimum a muj rezim je hodne podobny tomu tvemu. Kdyz ale chodim do prace, kde obcas nosim nejake zelezo, nekdy se extremne koncentruji, semtam je to stres a vselijake cestovani a pobihani, telo automaticky pozaduje vetsi prijem. Libi se mi jak pozoruji co si telo zada v zavislosti na tom, co zrovna delam :-) tvuj "klidny" rezim ti trochu zavidim, i kdyz si rozhodne nestezuji 😛 tyto clanky povazuji za velmi zajimave a ctive.

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-10-20 12:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já bych si mohla odpustit to jezení z chuti. Jinak by mi vůbec prospělo takto jíst jak píse Aluška (i když já ráda masíčko), to by ta kila šla dolů. Nepřipadá mi, že tak jak to Alue popsala, že by to byla strašná kvanta jídla. Porce na talíři má taky asi přiměřené. Budu se muset nad sebou zamyslet. Ale je mi sympatické, že to nejsou žádné light fujtajbly.

Ikona diskutujiciho iriska 2015-10-20 12:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju za podnětné a obdivuhodně systematické články 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2015-10-20 13:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Je to tak. Ve středu bych například sežrala selku se senem i pasáčka s vepři a to jenom jedu do němčiny, akorát že je to daleko. Za hodinu intenzivního pohybu nedostanu takový hlad jako za hodinu jízdou vlakem nebo MHD… divné.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-10-20 13:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Když děláš sýrová, smetanová, česneková a cibulová sytá mastná jídla, tak ti masíčko nechybí, protože to umami v nich je. Není to žádná oběť 🙂

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-10-20 13:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teď si celkem čtu o tomto tématu. Když jsem četla tvůj článek, vybavil se mi koncept set-pointu, tedy váha, kdy si tělo myslí, že má optimální zásobu tuku. Totiž, na to, jaké výkyvy člověk den za dnem zažívá co se aktivity a stravy týče, je jeho tělesná váha překvapivě stabilní. Provádli například experiment s bandou hubených mladých lidí, které nechali měsíc jíst výrazně nad jejich potřebu (matematicky měli přibrat zhruba 20 kilo). Část nebyla schopna experiment vůbec dokončit, protože jim tělo prostě nedovolilo jíst víc (což je taky zajímavé). Nicméně zbytek nejenže zdaleka nepřibral to, co tabulkově měli, spíše polovinu a méně, ale nabytá kila jim prý, aniž by se výrazněji snažili, během dvou měsíců zase slezla. Na druhé straně máme naprosto zlomkovou účinnost diet v dlouhodobém horizontu (5-10 let).

Ikona diskutujiciho Alue 2015-10-20 14:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: To už může být i emoční tuk, NEMOCI, většinou je to ale špatný návyk, životospráva se hodně dědí po rodičích – tlustí rodiče si vykrmují tlusté děti. Žádné tělo nemá důvod být obezní, protože ho to zatěžuje a poškozuje. Tělo to ví, není hloupé.

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-10-20 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho A.L. 2015-10-20 15:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máš pravdu, já mám třeba stejnou výšku jako ty a ideální váhu na 52 kilech, BMI mi hlásí podváhu, ale přitom nejsem vyžlátko a žádné dobroty si neodpírám. Na tohle zkrátka nejsou žádné tabulky, jde o to, jak se člověk cítí a jak je se sebou spokojený.

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-10-20 15:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tělo není hloupé, ale otázka je, zda nepracuje s pár set let starými informacemi. Zdá se mi, že se jede podle dvou modelů – jednomu jde o maximální zachování a optimalizaci funkčnosti (co píšeš ty), druhému o co nejdelší zachování základních životních funkcí při případných nepříznivých podmínkách…

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-10-20 16:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Obecně anekdoticky mi přijde zajímavé, že lidé, co nemají problém s váhou mají často tendenci při stresu přestat jíst a ti, co ano, mají tendenci zase jíst hodně (tento model mi sabotuje přítel, který při stresu žere jak nezavřenej a hubne). Otázka je, zda tohle není taky něco naučeného.

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-10-20 16:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám při 167 cm ideální váhu 54 kilo, i když se to někomu zdá málo. Celý život jsem byla přirozeně strašně hubená, i když jsem jedla pomalu jak dřevorubec, například k večeři tři chleby apod… Pak jsem začala brát antinu a dost jsem přibrala. Začala mě neustále trápit nějaká infekce, tělo bylo zavodněné. Vystřídala jsem několik ATK a nakonec jsem začala mít vysoký tlak a otékaly mi nohy. To jsem tehdy byla na 64 kilech, tedy jsem přibrala deset kilo. Nakonec jsem léky po pár letech vysadila a teď jsem už delší dobu na 58 kilo, protože před tím jsem byla jako krabička od sirek, ale s braním antikoncepce mi narostl zadek a prsa, což jsem dřív neměla. Cítím se mnohem víc v pohodě než s antikoncepcí, na druhou stranu vím že bych se mohla cítit líp, protože moje ideální váha je ještě trochu níž, tak se to snažím ještě srazit. A přesně jak píšeš, na BMI to nezáleží, BMI je jen pomůcka, ale není to vůbec přesné, například můžeš mít obézního člověka, kterému vyjde stejné BMI jako kulturistovi, ale přitom kulturista není obézní apod. Svaly mají obrovskou váhu, vyšší než tuk, takže většina lidí když začne cvičit a posilovat, zdá se že jsou hubenější, ale přitom váží víc.

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-10-20 19:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Ta nutnost jíst často mě celkem zaujala. Celkem mi připomíná něco, co u sebe považuji za jakejsi divnej zdravotní fail kterej si neumím zařadit… když přes aktivitu zapomenu jíst a mám tam odstup třeba 10, 12 hodin, tak se prostě "vybořím", žádá energie, psychicky labilní, třepání, zima, neschopnost dát dohromady větu, problémy vnímat a tak… Už to umím podchytit v začátku, než se to rozjede, ale obecně to není moc fajn. Bála jsem se, zda třeba nejde o náběh na nějakou divnou cukrovku nebo něco tak, i když testy mi celej život vycházejí suprově. Taky je zajímavé, že když jsem zkoušela půst v klidovém režimu, nic takového ani náznakem. Jednou jsem se ale při půstu šla malinko projít (cca 7km) a do večera to jelo. Problém je, že do toho sklouzávám podstatně snáze, pokud se pokouším byť jen trochu omezit příjem, jakože to by se mi celkem hodilo… V pohodě, dokud proležím celej den v posteli, asi tak. Tam by mohla být nějaká nelinearita na úrovni krevního cukru a podobně, takže nějaká ta slinivka nebo játra… Nějakou dobu jsem to i čajíčkovala, ale bez výsledku. Netuším, proč to tak je, tak prostě jím tak, aby mi bylo dobře a zbytek neřeším.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2015-10-20 21:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak jíst poprvé v jedenáct by ni nefungovalo.  Tedy za předpokladu, že bych vstávala po deváté hodině, tak ano, ale vzhledem k tomu, že vstávám ve čtvrt na šest, abych vstávala na šestou do práce, tak je to nereálné. Zvlášť, když tam má člověk pohyb. Nesnídám, protože prostě ráno nemám chuť, ani hlad. A prakticky na to nemám ani čas. To vypíju hrneček, dva vody. To mi stačí. V osm máme pauzu na svačinu a to já si prostě musím něco dát. Prostě musím. Někdy to není tak akutní, ale občas už v sedm myslím jen na jídlo a čekat až do jedenácti… Navíc když takhle předržím hlad, tak mě přejde. Ale když se potom najím, tak je mi zle. A to ani nemusím jíst nějak moc.

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-10-20 22:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]: Já to tak taky právě mám, když mám půst tak musím být jen v posteli a ležet a ani nemyslet. Prostě čučet na seriály a dělat takové věci. Jenže to u mě nejde. Minimálně venčit pejska musím. A taky ono se to nezdá, ale mnohem víc než tělo žere energii mozek. Obecně stačí jen když musí člověk nějak víc přemýšlet třeba když se učí a ačkoliv třeba má plný žaludek, vlastně má pořád hlad protože ty živiny nevstřebává tělo, ale mozek. Já třeba tím, že mám školu průměrně od sedmi od rána do pěti do večera musím pořád jíst právě v malých porcích klidně, ale jídla nějak bohatá na vitaminy a živiny (houska se sýrem fakt nestačí), hodně ovoce a zeleniny a jedině pak jsem v pohodě a funguju. Cukrovka ani nic takového to nejspíš nebude, mně taky vychází všechno skvěle a ani v rodině nemáme nikoho kdo by měl nějaký vnitřní problém, ale mamka to má stejně jako já, když se nenají delší dobu, tak se začne třepat a je jí zle. Ale třeba když cvičím nebo mám intenzivní svalovou zátež, tak mám obecně hlad zase míň, ale je fakt, že při tom cvičení mozek dost relaxuje, tak možná u mě je to zrovna fakt tím co žere mozek.

Ikona diskutujiciho mary 2015-10-21 10:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Muzu jist jak otesanek vsechno na co prijdu, muzu jist jedno jidlo denne po dobu tydnu a budu vazit furt stejne. Mam 48 kg na 160 cm uz tak dva roky a jo jsem hubena ale nenadelam nic i kdybych snedla celyho divocaka tak do dne to bude ze me pryc.

Ikona diskutujiciho Jana 2015-10-21 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ameline 2015-10-21 11:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Já si jednu dobu kupovala vysokoprocentní čokolády pro diabetiky, v intersparu měli jakési strašně dobré, i bez umělých sladidel. A zažila jsem poprvé, co jsem s čokoládou nezažila – ohromně jsem si pochutnala na dvou čtvercích a zbytek jsem spokojeně odložila, to se mi nepovedlo ani s nějakou 95%, kde jsem se sebou bojovala a vyhrála jen díky ceně. Viním z toho fakt, že tahleta neobsahovala přidaný cukr (zato spoustu oříšků). Podobnou zkušenost mám s dalšími dia-mlsky (kupuju babičce a ona se dělí), akorát to chce kontrolovat ty sladidla. Ve skutečnosti mi to i kolikrát více chutá, protože sladkost nepřebije jemnější chutě

Ikona diskutujiciho Exsultate 2015-10-22 16:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že v tomhle s tebou nemůžu souhlasit. Člověk musí jíst několikrát denně, je to kvůli tomu, aby měl energii. Je špatně když nejíme, nejdůležitější ze všeho jsou snídaně. Také jsem to dělala jako ty, že jsem nejdela. Pak mě ale můj organismus vypověděl službu a začala jsem se o tento problém zajímat. Je určitě dobrý nápad pít vodu, ale když je to to jediné co se do těla dostane, je to špatně. Tělo pak nemá z čeho fungovat a mohou nastat, ne hned, ale po určité době zdravotní problémy. Tím chci jenom říct, že nejdůležitější je snídaně. Nápad s pitím vody, je nejlepší na večer, kdy tělo nepotřebuje tolik živin, proto nemusí vynakládat zbytečné úsilí, a tím hubneme.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek