Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aneb tak trochu tématické pokračování předchozího článku 20 věcí, které mě odpuzují na chlapech

1. Umí si v životě poradit

Chlap, který se nepokaká z každého malého zádrhelu, který se mu připlete po cestě pod nohy, je výborný. A chlap, který se nepokaká ani z velkého zádrhelu, je jako kdybyste našla poklad. Ten váš odvážný hrdina si vesele klestí cestu skrz jakoukoliv nepohodu, vždy si ví rady, vždy najde řešení, nikdy se nevzdává a nechává za sebou zástupy všech srabů, kteří se na podobné cestě už dávno vzdali a rezignovali. Připadá mi, že tento druh životní schopnosti je jako dokonalé univerzální afrodisiakum a asi není ženská, která by to nezbožňovala.

2. Ví, co chce od života a jde za tím

Asi tak trochu i bod jedna. Není nic lepšího, než poznat chlapa, který nejenom ví co chce a ví jak toho dosáhne, ale dokonce si za tím i jde. Takže má svoje plány, svůj směr, svůj život a nevisí na vás, ani na vašem názoru, nebo vaší podpoře. Je ve svých projektech soběstačný a poradí si dobře s vámi i bez vás. Obrovský bonus je, když umí adekvátně odhadnout své síly, dobře si rozložit práci a jeho projekt je díky tomu i úspěšný. – Co víc si ještě přát!

3. Umí si v klidu přiznat, že něco neumí

Jeden z projevů komplexu méněcennosti je u chlapa to, že reaguje agresivně a přecitlivěle na situace, kdy by se mohlo náhodou odhalit, že na něco nestačí, nebo něco neví. A pak se brání pomoci i radě jako čert kříži. Takže jste v ráji, když zjistíte, že vás miláček úplně v pohodě stáhne okýnko a zeptá se na cestu, v pohodě zavolá opraváře na něco, co v bytě nezvládá opravit a nesnaží se za každou cenu zastat všechnu odbornou práci, na kterou mají být odborníci. A necítí se u toho blbě, protože je dost vyzrálý na to, aby chápal, že jeden člověk prostě nerozumí všemu, ani kdyby se rozkrájel.

4. Zvládá se postarat o domácnost

Děcko v mužském těle, které si neumí samo uvařit ani vyžehlit košili a které bych musela obskakovat, to je moje velká noční můra. Něco, co fakt nechci… Takže když se náhle objeví někdo, kdo si úplně v klidu zvládl udělat zdravý oběd, dojít ve vyžehlené košili a má doma čisto přestože je single, nažhavím všechny anténky. V mých očích není chlap chlapem když je zarostlý smradlavý a prohlašuje ,,tohle je ženská práce“. Pro mě je chlap skutečným chlapem, když si umí poradit sám, nevisí na stereotypech, nevymlouvá svou lenost na tradiční dělení prací, nebo že mu tak málo k životu stačí. Nedělá si ze mě domácí služku, ale umí se na pracích domluvit a taky se o ně podělit… Jednou jsem měla to štěstí, že jsem ráno vstala a našla chlapa, jak sám od sebe umývá nádobí s větou ,,už jsem se na ten bordel nemohl dívat“. Skoro jsem klekla k zemi a uctívala ho ,,ó ty dokonalý, který jsi spadl z nebe“, protože tohle se jen tak nevidí.

5. Je nadprůměrně čistotný

Pro někoho by to možná byl zápor, ale vždycky jsem na mužích hodně oceňovala, když dbali na svou upravenost, čistotu a na to jak a čím jsou cítit, případně v jaké míře. Takový muž sice tráví hodně času v koupelně, ale má to svoje nesporné výhody. Hlavní je ta, že ať jste kdekoliv a děláte cokoliv, nikdy se nemusíte bát k němu přiblížit, nebo se intimně sblížit a nebojíte se, že vám zážitek pokazí nějaký nepříjemný… smrad?! – Protože to je pro mě instantní vypínač všeho. Vedle smraďocha nefunguju, radši stojím dva metry daleko.

Některé ženy na vymydlené voňavé muže tak trošku ohrnují nosík a říkají jim ,, taktrochumetroušci“, nebo chlapi jim říkají ,,šamponi“, ale takové já můžu. Nikdy mi ani v minulosti nevadili nagelovaní kluci, spíš se mi líbilo, že jim není jedno jak vypadají a investují do svého vzhledu čas a snahu. Být čistý voňavý a mít ostříhané nehty neznamená, že je chlap zženštilý. Znamená to, že se má rád a záleží mu na sobě. A člověk který umí milovat sebe, umí milovat i ty ostatní.

6. Má úctu a respekt k mé osobnosti

Musím bohužel uznat, že ze všech co jsem kdy poznala, měl tuto úžasnou vlastnost ve své nejčistší formě pouze jeden muž. A byla to vlastnost, která mi na něm imponovala ze všeho nejvíc. Byl v tom mistr a byl v tom velice přirozený. Často jsem se bála mu něco upřímně říct nebo svěřit, ale když jsem se o to pokusila, vždy jsem se setkala s respektem. I když ne vždy nutně musel v plném rozsahu pochopit co se mu snažím říct, protože se třeba stejnými věcmi do hloubky nezabývá, nebo nemá takovou zkušenost, nikdy se mé zkušenosti nebo pocitu nevysmíval, neshazoval je a nedělal si z nich legraci. Místo toho si mě pozorně vyslechl a často mě překvapil, že došel s nějakou doplňující otázkou k tématu třeba za tři dny, nebo i za týden… Úžasné na této vlastnosti je to, že z hlubokého respektu na jedné straně vznikne hluboký respekt i na druhé straně a díky tomu pak oba lidé jsou schopni najít společnou cestu i ve věcech, kde jsou oba úplně jiní, nebo překlenout výrazné rozdíly. Protože se vzájemně neshazují a nevnucují svůj pohled na věc.

7. Rozumí hudbě, nebo i na něco hraje

Má vkus. Poslouchá zajímavou hudbu, která má poselství a umí se do ní vcítit, umí si ji vychutnat. Večer u táboráku zvládá zadrnkat něco pěkného – i kdyby jednoduchého – na kytaru, nebo u návštěvy zahraje na jejich klavír… Nemůžu si pomoct, lidé s hudebním talentem jsou mi blízcí a velice mi imponují. I u svých kamarádek si této vlastnosti převelice cením a velice to obdivuju. Úžasní jsou i chlapi, kteří umí zpívat… Cit pro hudbu, rytmus a hra na hudební nástroj jsou ukazatelé aktivní pravé mozkové hemisféry a to je dobrý ukazatel i pro mne.

The Chronicles of Narnia – Battle

Léiki Uëda – totální borec, dělá úžasná klavírní sóla, koukněte i na další jeho tvorbu, fakt stojí za to: https://www.youtube.com/channel/UCUfpQmWcv3JsVkQUGv8w__w

https://www.youtube.com/watch?v=rEz0D3VohFA

8. Je s ním sranda

Není žádný suchar a nevynechá příležitost pro smích. Má bujnou fantazii, takže ho napadají zábavné historky přirozeně. Chlap co je veselá kopa, je moc příjemný životní společník, protože se vedle něj cítíte klidně, můžete se uvolnit, nebojíte se něco pitomého plácnout a umí vás odlehčit, i když třeba něco složitého a smutného řešíte.

9. Je technicky zdatný

Když není kutil, svět se nezboří a z okna ho kvůli tomu fakt nevyhodím. Ale když se můžu dívat, jak bravurně opraví porouchaný zvonek, smontuje ve zdi novou elektrickou zástrčku a ještě mě i naučí jak ty dráty patří (na základce jsme to brali, ale tam jsem to nepochopila), nebo že si zvládl sám postavit za barákem zděnou nebo dřevěnou chatku, dme se mi hruď obdivem a pýchou, jakého úžasného tvora vedle sebe mám… a taky úlevou, že mi někdo statný a silný pomůže smontovat nový nábytek a nebudu na to sama 🙂

10. Má korektní, nebo dobré vztahy se svou rodinou

… nebo má alespoň snahu o korektní vztahy. Děti z rozbitých rodin si nesou na duši do konce života hrozné šrámy. Část z nich se dá spravit osobnostním rozvojem, ale část bolesti jedině tím, když se ty rozbité vztahy v rodině urovnají. Je zajímavé sledovat, jak moc člověka definují jeho vztahy v rodině a to, jak s lidmi z rodiny vychází, nebo nevychází. Ti, kteří mají dobré rodinné vazby, mají obvykle také dobré mentální nastavení, veselou povahu, srovnané myšlení a mají spíše tendenci člověka povzbudit a hodit do pohody, než do deprese. Nejsou deprimovaní životem. Osobně jsem kompatibilnější s muži z dobrých rodin, protože mi přinášejí optimistický náhled a dobrý požitek z něčeho, co jsem neměla, nebo nemám a nepodporují ve mě pocity oběti, protože nesdílí moje staré bolesti a často je ani nechápou… Někomu to možná přijde jako nevýhoda, ale jsem ráda, když partner nemá tendenci rozrýpávat moje staré rány, sypat mi do nich sůl a přidávat jim na váze. Jsem raději, když mě povzbudí k tomu, abych vzpomínky překonala a spravila alespoň to něco, co se ještě nějak zachránit dá. Nebo když mi svým optimismem dá zapomenout na minulost… Společně se patlat v minulosti a říkat si kdo to měl horší, to fakt nechci a nemám zapotřebí. Takže potkat někoho nedeprimovaného je pro mne jako vykopat poklad. Veselé chlapíky nosím na rukách s toužím po tom, aby mi ukázali, jak krásné to je mít dobrou a milující rodinu, a že to je opravdu možné.

11. Umí češtinu

Možná se to někomu může zdát jako pitomost, ale gdyš mě něgdo napíše smsku jakousi zadrbanou češťinou, mám chuť lít si kyselinu do očí, protože je to menší bolest, než na to koukat. Mám profesionální deformaci a za mnoho a mnoho let odchytávání překlepů v textech jsem si vypěstovala velmi vysokou citlivost na chyby. Reaguju citlivě nejen na svou chybu, ale i na cizí. Když píše divně někdo, koho vůbec neznám, je mi to celkem jedno, ať si dělá co chce. Ale když to má být někdo, s kým plánuju žít a zemřít, leze mi to strašně krkem. Mám ,,předsudek“, že inteligentní a sečtělý člověk – což je můj vysněný chlap do života – musí zákonitě umět psát česky, protože to minimálně musel z knížek odkoukat. Pokud neumí, je buď hloupý, nebo prostě málo čte… A já chci člověka, co čte… Když mi za to ten chlap stojí, jsem schopná ho češtinu postupem let jemně přiučit na takovou míru, aby se na to dalo koukat. Když se moc necuká, tak to ani nebolí.

12. Umí se léčivě dotýkat

Někde na zahraničních serverech jsem četla zajímavý výrok, který by se dal přeložit asi takto: ,,Jednou potkáš někoho, kdo tě obejme tak pevně, že se všechny tvé rozbité kousky znovu slepí dohromady.“ Podle mě je tím velmi výstižně popsána schopnost onoho láskyplného léčivého doteku. Je to hodně zvláštní, ale ne každý muž, do kterého se žena zamiluje, je takového léčivého pevného doteku schopen. Jeden by si myslel, že když někoho milujete, budete slintat blahem pokaždé, i kdyby do vás jenom z metru píchnul klackem… není to tak. V životě potkáte jen pár lidí, kteří vás dokážou tak úžasně obejmout a pohladit, že se všechny vaše rozbité kousky slepí dohromady a transformuje vás to na nového – lepšího člověka. Takové vztahy jsou léčivé a také úměrně tomu dlouho vydrží… Podle doteku nebo obejmutí také snadno poznáte, nakolik vás druhý člověk skutečně miluje/má rád a jak moc dokáže do doteku vložit citu. Kromě několika výjimečných mužů, kteří umí obejmout a pohladit tímto terapeutickým léčivým způsobem, umí tento druh doteku také milující rodič, nebo i jiný rodinný příslušník – v mém případě to byla maminka – a nedávno jsem to zažila od osmiletého kluka, kterého jsem ten den poznala poprvé. Objal mě tak náhle, léčivě a tak pevně, že jsem úplně zatuhla. Není to dotek související s erotikou, je to zkrátka něco nadpozemsky krásného, jako z jiného světa. Vždycky když to zažiju, mám pocit, jakoby mě pohladila samotná konstruktivní síla Vesmíru prostřednictvím lidské bytosti. Dotek bezpodmínečné, plně přijímající lásky. Asi tak by se to dalo popsat. A takového chlapa když najdu, také nosím na rukách. Mít doma takového léčitele je pro mne moc důležité.

13. Je klidný

Jelikož jsem dost přecitlivělá, reaguju na emoční výkyvy lidí a hluk okolo mě strašně silně, velice mě to pak vyčerpává a stresuje. Nesnáším, když někdo křičí a máchá kolem sebe vehementně rukama, jakoby mi chtěl vyšvihnout oko… Takže ve chvíli, kdy najdu někoho, kdo mluví klidným hlasem který nezvyšuje dokonce ani když plácnu nějakou blbost, se kterou dotyčný nemusí zrovna souhlasit, jsem moc šťastná za kliďase… Kliďas však není flegmouš a není to ani žádný rezignovaný uťápnutý zaprdnutý neprůbojný komár. Kliďas je prostě chlap, kterého nerozhodíte jen tak něčím. Takových velice klidných lidí jsem poznala v životě málo, a jen jeden z nich byl moje láska. Asi jedna z věcí, kterou mi imponoval nejvíce a díky které jsem si ho hluboce vážila, i když měl i řadu jiných povahových kvalit. Kliďas nevyčerpává moji hypersenzitivní stránku povahy a dává mi prostor se uvolnit a vylézt z ulity. Je to balzám na moje nervy a moje útočiště, kam se můžu jít schovat před všemi křiklouny světa.

14. Má měl rád takovou, jakou mě příroda uplácala

Nejlepší na světě je chlap, který vás bere takovou, jaká jste a neřeší jaké máte číslo podprsenky, nebo jestli váš zadek zrovna připomíná hroudu plnotučného tvarohu. Vyzrálá osobnost totiž ví a chápe, že tyto věci nejsou pro partnerský život nijak podstatné a důležité věci se kolem nich netočí… Když mě naopak chlap začne posuzovat, hodnotit a řešit co mám velké nebo malé, bývám zklamaná, protože nechci někoho, kdo by mi pěstoval zbytečně komplexy méněcennosti. Viděla jsem kam takové komplexy vedou a velice se bráním tomu, aby se u mě nějaké nové vytvářely. Každý z nás si zaslouží a má na to právo, aby byl milovaný a přijímaný ve své přirozenosti a nikdo by se neměl stydět za tvary a velikosti, se kterými se narodil a které nedokáže změnit. Vítaný bonus je chlap, který umí ocenit i to, že se skoro nemaluju, že si nelakuju nehty a že se nebarvím. Ví alespoň jak vypadám doopravdy a chápe, že make-up, laky a barvy tělu škodí a intoxikují ho, takže mi to necpe… Naštěstí byla/je taková většina chlapů co jsem poznala. Ještě jsem neslyšela, že by měl nějaký muž nejraději zmalovanou ženskou s dlouhými gelovými drápy a neonovým účesem. Většinou u mužů frčí přirozená krása a dlouhé vlasy, alespoň pokud můžu mluvit za vzorek, co jsem poznala já.

15. Žije a neválí se jenom u televize

Má svoje záliby a koníčky. Třeba rád chodí plavat, lyžuje, jezdí na kole, střílí, cestuje… cokoliv. Cokoliv, co člověka vytáhne z baráku, aby zvedl prdelínu a něco zajímavého dělal. Velice vítaný bonus je chlap, co nejenom že má svoje záliby a rád tráví čas něčím zajímavým, ale dokonce občas projeví iniciativu a navrhne nějaký pěkný výlet, nebo společnou aktivitu. Mít doma bramboru, co se s váma nejde ani projít, ani na 20 minut a jenom místo toho otráveně bručí, je děs. Takže když se potom objeví někdo aktivnější, berete všechny lyže, brusle, plavky a nadšeně s ním mizíte v terénu. Jelikož jsem klidná povaha, nejsem na tohle zvlášť náročná a nevyžaduju každý víkend adrenalinové sporty. Ale vedle gaučové brambory trpím… Zkrátka zlatá střední cesta.

16. Stará se o své zdraví a snaží se v tomto směru vzdělávat

Je zajímavé, že pro mě není vyloženě nutné, aby můj partner sdílel vášeň pro to co dělám, bavíme-li se o spiritualitě, duchařinách a dobročinnosti. Tam mi úplně stačí, aby se nevysmíval a měl k tomu respekt, protože je to moje identita a když se tomu vysmívá, vysmívá se tím mně… Co ale nutné je, tak aby se alespoň nějak zhruba snažil žít zdravě. Aby alespoň trochu hleděl na to co jí a necpal se jakýmkoliv sajrajtem, co se mu připlete do cesty. Aby byl ochoten respektovat, že není dobré pít nápoje s aspartamem a vařit si polívky s glutamátem. Zkrátka nějaké základní povědomí o nejhorších jedech by mít fakt měl a pokud ho nemá, čeká ho moje povinné školení, které bude muset absolvovat. Protože si nedokážu absolutně představit společný život s někým, kdo na svoje zdraví naprosto kašle. A nejde o to kdo má pravdu, nebo že všechno musí být po mém, ale mám potom tendenci se o takového partnera bát… Protože kdo se prasí, ten se jednou fakt zprasí a je lepší požárům předcházet, než je neustále zakládat a pak se divit, že je musíme hasit… Mít partnera, který má stejný zájem o zdravý životní styl jako vy, v sobě nese veliké výhody. Vzájemně se podporujete, inspirujete a učíte. Nikdo vám neháže klacky pod nohy a nikdo se vám nesměje, že jste moc biočlověk. Biočlověčíte pěkně společně.

17. Je vášnivý a umí říct ,,Miluji tě“

Ano, o lásce se nemluví, ta se pozná hlavně podle činů. Ale když jste s někým pět let a ještě vám neřekl ani jednou že vás miluje, začne vám to být fakt divné a budete přemýšlet o tom, co je blbě. Jeden z nejdebilnějších momentů, kdy jsem od něj po letech opravdu chtěla slyšet ,,miluji tě“ byl ten, kdy mi na mé vyznání lásky ,,miluji tě“ protějšek odpověděl ,,já vím.“ … Takže když po takových pitomých zkušenostech se studenými čumáky narazím na někoho, kdo to umí říct sám od sebe, upřímně a přirozeně aniž by se do toho nutil a kdo navíc není žádný studený čumák ale umí opravdu dát najevo radost a nadšení ze společně stráveného času, taju blahem a jsem v ráji.

18. Trochu žárlit by občas mohl

O žárlivosti se mluví hlavně v tom špatném slovasmyslu, kdy žárlivost není opodstatněná a ničí lidem vztahy, které by jinak mohly být pěkné. Já chorobného žárlivce ve vlastním vztahu nezažila, ale zažila jsem přesný opak. Pomalu bych se mohla vykusovat s celým fotbalovým týmem a ten můj by ani nehnul brvou. Takové situace jsou pro mne nepříjemné, mám pak pocit, že jsem mu jedno a že mu na tom vztahu nezáleží. Takže když se pak objeví chlap, který zbystří když začnu mluvit o jiných a dá najevo takovou zdravou míru znepokojení, lichotí mi to a zvedá mi to sebevědomí. Cítím, že je o mě zájem a myslím si, že člověk který opravdu miluje, vždycky tak trochu žárlí, i když to nechce moc dávat najevo. Když nežárlí ani ve chvíli, kdy k tomu má zatraceně pořádný důvod, znamená to prostě, že nemiluje. Žárlivost, když se nadávkuje v té správné míře, může být úžasné koření zdravého vztahu. Když je jí moc tak ho zničí, ale když není vůbec, paradoxně to vztah také ničí. Počítám do toho i projevy ochranářské, kdy si vás chlap přivine ve chvíli, kdy se k vám blíží nějaký pochybný úlisný ožrala, nebo vám nabídne pomoc, když vás na internetu šikanuje nějaký ujetý úchyl. Protože jsem zažila situace, když se mi tohle dělo a marně jsem čekala na záchranu, musela jsem se zachránit sama.

19. Je to můj typ – jak jinak 😀

Celý článek je vlastně jen o povahových rysech, tak jeden bod by mohl být o vzhledu… Chlap má být větší než já, statnější než já, vyšší než já, silnější než já, měl by nosit větší boty než já a měl by to umět prodat. To znamená být dobře stavěný, umět s tím imponovat a ukázat to.

Všechny moje velké lásky měly také modré oči, méně často zelené, většinou hnědé vlasy a byli to statní chalani, vedle kterých se člověk cítil bezpečně. Když si stoupnu vedle vylítaného komára, který váží míň než já a spíš na ulici chráním já jeho, šance že by se mi mohl líbit, je absolutní nula. Žena hledá vedle muže pocit bezpečí a zdá se mi, že to je i základ pro vznik lásky. Láska je cit, který většinou postupně vzniká, často jsem si všimla, že první identifikovatelný cit byl pocit bezpečí a teprve na něj se začaly nabalovat nějaké další pocity, které by se daly nazvat jako láska.

Také se mi moc líbí muži s dlouhými vlasy, bohužel jsem zatím natrefila jenom na krátce stříhané, ale třeba se někdy někdo pro mě nechá zarůst. 😀

20. Umí se chovat slušně

Nemusí to být uzkoprsý suchar a nemusí se červenat při vyslovení slova pr*el. Ale je dobré držet se určitých mezí. Chlapi se mezi sebou baví obvykle úplně jinak, když si myslí, že je žena neslyší. (Já kolikrát zaslechnu i to co bych neměla, mám ucho až za roh :D) Ostatně ženy se mezi sebou bez chlapů taky baví jinak, v podstatě si nemáme co vyčítat… Když si chlap dává pozor na pusu a nesolí vulgarismy jak na pásu čistě proto že ví že to nepotřebuju poslouchat, umím to fakt ocenit. Protože to není automatické a spousta lidí k tomu vůbec nepřihlédne. Nejsem suchar, ale když konverzace padne pod určitou únosnou mez slušnosti, přestávám se cítit dobře a někam mizím.

Velmi dobré také je, když si chlap umí poradit ve společenských situacích typu divadlo, ples, lepší restaurace atd. a nemotá se tam zblble jak kačena v čepici. Ještě vítanější bonus je ten, kdy se v těchto situacích orientuje lépe než já, takže nasměruje mě, když se náhodou začnu zblble motat já. Raději bych viděla sebe samu jak dělám ve společnosti ostudu svému partnerovi, než aby partner dělal ostudu mně. Je to nespravedlivé, ale je to tak. Nechci se za svého chlapa stydět, protože kdybych se styděla, musela bych k němu přestat vzlížet, ale já k němu chci a potřebuju vzhlížet. Ostatně obdiv, to je něco, co chlap vyžaduje a čeho má ve vztahu poměrně velkou spotřebu. Rozhodně to není zanedbatelná hodnota.

Bonus + 1

Nechlastá, nedroguje, nekouří a dává po sobě prkýnko dolů.