Aluška.org: Věděním ke svobodě

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!

Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Jsou nějaká destruktivní data například i v knižní sérii Hra o trůny? Přijde mi totiž, že ty knihy nemohou být tak destruktivní, včetně HP. Četla jsem nějaký anglický článek o těch podprahových datech v knize – tam je to především ve jménech a v názvech, což má největší sílu hlavně v originále, ale když se kniha přeloží, už to takovou sílu mít nemá… Ty seriály nebo filmy jsou ale asi větší divočina. Třeba i ta Hra o trůny, to teď pár let hýbe světem, stejně jako kdysi Harry Potter. Zajímalo by mě, co si o tom myslíš, Alue, a jestli znáš Hru o trůny…

Vím o co jde a zle mi bylo zejména z filmu. Z knih ne, i kdyby v originále byla podprahová data, překladem se ztratí. Ale zfilmovaný seriál je velice destruktivní. Pokud člověk nemá nic na ochranu před podprahovým programováním, tak by se na to rozhodně neměl dívat.

2. Máš na své vizitce napsáno, že jsi terapeutka. Proč sis tam místo toho raději nenapsala, že jsi senzibilka (senzibil)? Podle mě by to slovo skutečnost vystihlo lépe.

Vizitka má představovat to, čím se člověk reálně profesně zabývá. Já nejsem profesionální senzibil ve slovasmyslu, že by si mě lidi zvali na měření geopatogenních zón v domě, nebo hledání vodních pramenů na pozemcích, takže nemám důvod psát si to na vizitku.

Mimochodem máš asi celkem starou vizitku, na těch nových už není napsaná ani ta terapeutka. Zdálo se mi to nepřesné. 🙂

3. Chtela jsem se zeptat Alus jak to je s kříšťály, protože jsem uz narazila na mnoha protichudna tvrzeni a vim co tvrdis ty, ale chci v tom mit plne jasno. Dost lidi mi rika, ze kdyz je ten křišťál, kamen obrouseny, tak to je to prave orechove, tak takovy kamen ze ma vetsi silu, ze tam je ta bytost v nem a jini zase rikaji, ze to je jen v cistem, neobrousenem křišťálu, tak potom nevim co si myslet.

Znova opakuji, sílu mají křišťály, které jsou přírodní, neobroušené. Pokud možno by neměly být ani částečně zahlazené, ale někdy se stane, že když se ohladí částečně jenom jedna menší plocha, nebo část plochy, křišťál si sílu pořád zachová, anebo zeslábe jen částečně.

Avšak křišťály které jsou zbroušené úplně celé ze všech stran, už žádnou sílu nemají. Příroda je zformovala a postavila tak, aby fungovaly v podzemí jako ty nejlepší energetické rezonátory a člověk tedy rozhodně jejich funkci vylepšit nemůže a neumí.

To, které křišťály jsou lepší, pozná člověk který cítí energie, senzibil a pokud někdo říká že ty plně obroušené jsou ty správné, jednoduše tomu nerozumí, protože nevnímá energie. V takovém případě by se neměl ke křišťálům vyjadřovat, protože potom vzniká spousta nepravdivých mýtů.

4. A jeste jsem se te chtela zeptat jak mohu ocistit neopracovany citrín, dekuji moc za odpovedi.

Neopracovaný citrín bych očistila úplně stejně jako přírodní křišťál.

5. Připadá ti plynová maska jako destruktivní symbol(resp. když je někde vyobrazená nebo tak, určitě chápeš)?

Každý předmět má nějakou symboliku. Některé jsou zcela jednoznačné samy o sobě, jiné symboly je potřeba posuzovat nebo číst v kontextu s ostatními symboly, nebo v kontextu otázky, či tématu kterého se má týkat. Plynovou masku bych vnímala jednoduše jako symbol toho, že se něco někde nedá dýchat. Co kde a proč, by se muselo vyčíst z kontextu, na který poukazuje.

6. Pořád se setkávám s číslem 12. Už několik let. Má tohle číslo nějaký symbolický význam? Je pro esoteriky nějak zajímavé?

Pro esoteriky nevím co znamená, nedělám esoteriku. Každé číslo pokud se často opakuje má význam, ale je potřeba luštit kontext v jakém se vyskytuje. Takhle se to obecně moc posoudit nedá. Může to být skryté 6 a 6, já1 a dualita2, 12 měsíců… možných výkladů by bylo víc. Také tam může být osobní rovina, lidé někdy mají svoje typické číslo, které je doprovází při významných událostech a ukazuje se před změnou, nebezpečím, nebo se číslo může vztahovat i k zemřelému předkovi, který posílá nějaký vzkaz z druhé strany.

7. A druhá otázka – říká se, že podle barvy očí lze poznat charakter člověka. Ale co když má někdo heterochromii? Což je i můj a rovněž mé kamarádky případ, proto mne to zajímá. Je to pěkná mutace, ale co to o nás vypovídá z toho „duchovního“ pohledu? Z pohledu lidí, co těmto věcem věří, z pohledu esoteriků apod. Nevěřím na tyhle věci, jen mne zajímá tvůj názor.

Barva očí spadá spíše do některého z oborů typu irisdiagnostika a fyziognomika, které nemají s esoterikou nic společného, jsou založeny na dlouhodobém pozorování a porovnávání. A pokud si někdy člověk dal tu práci, aby je studoval podrobněji, zjistí, že to sedí. (O heterochromii už bylo v dotazníku č. 192)

8. Pomerne často narazím na číslo 66 alebo 606 v spojení s mojou osobou majú tieto čísla nejaký hlbší význam? Ďakujem 🙂

Zrovna šestky jsou jedno ze znamení, které je velice jednoznačné. Je to zlé znamení, upozornění na nebezpečí, špatnou cestu. Člověk pak musí ale určit, čeho konkrétně se dané šestky týkají.

9. Alue, jak se po smrti neztratit v astrální rovině a přejít na druhou stranu? A za jak dlouho po smrti duše opouští tělo?

Přecházení na druhou stranu je zcela přirozené a odehrává se automaticky, ve změněném stavu vědomí. Jediný vliv, který by tomu mohl zabránit, je sebevražda, nebo násilné zločiny uskutečněné za života, poté nemá bytost potřebnou rezonanci a zůstává v nízkých vibračních úrovních, nedostane se výš než sama rezonuje. Pro odpovídající styl života a myšlení, je odpovídající posmrtná existence, ale tohle normální člověk prakticky nemusí řešit, nemusí se tím zatěžovat. Dostane se tam přirozeně.

Duše zůstává poblíž těla určitě první tři dny, ale může to prodloužit pokud chce a potřebuje, klidně na týden, dva… I když už se odpoutá od těla, může ji tady ještě něco držet, třeba strach o majetek nebo o rodinu, pak může obcházet v astrální dimenzi i měsíce, než pochopí že je čas jít dál, odloží přízemní starosti a pak přejde. Pokud je neodloží, může tam uvíznout na mnohá desetiletí. Někdy to komplikují i truchlící pozůstalí, kteří se na zemřelého až moc upnou, neustále ho volají, on se k nim cítí být neustále táhnutý a pak se mu moc nechce přecházet, tak to protahuje. Proto se taky říká, že o zemřelých se má mluvit jen v dobrém a s mírem v duši.

10. Při dospívání jsem se absolutně nemohla přijmout (jak se mi měnilo tělo atd..), dlouho jsem to tak měla, a pak najednou v 17-18 to úplně zmizelo. Myslíš, že to souvisí třeba s tím, že se ve mně uvolnil nějaký blok v té době vzniklý, nebo je to normální a může to mít takhle více holek?? Dost nad tím poslední dobou přemýšlím…

Určitě si tím muselo projít mnoho lidí. Myslím si že je to přirozený proces, kdy se člověk dostává z dětské fáze do mezifáze, kdy si začíná uvědomovat kdo je a začíná si prosazovat svoji individualitu, než postupně dozraje v dospělého. V této mezifázi je určitě přirozené (když je pubertální dítě moudré, vědomé) postupně se zbavovat starých nefunkčních vzorců a nevhodných skořápek, jako jsou různé strachy, komplexy, fobie. Mnohdy to zbavování se skořápek probíhá bouřlivě, za vzdoru, křiku, slz, nebo někdy probíhá zcela tiše.

Strach ze tmy, strach zvednout telefon, strach vlézt do autobusu, strach z cizích lidí, komplex méněcennosti (pokud je s dítětem zacházeno jako s nekompletním člověkem, cítí se chronicky méněcenné, přenáší si to pak dál do dospívání), nesamostatnost atd., to jsou všechno věci, které se v této fázi odstraňují, nebo by se odstranit měly.

Někteří lidé nejsou bdělí a tak nefunkční programy přetrvají a nadále utvářejí jejich dospělý život. Ale bdělé děti se právě v pubertě velmi rychle změní, v ideálním případě opouštějí nefunkční vzorce které posbíraly a nahrazují je funkčními a konstruktivními. Některé vzorce nejsou ani tak vyloženě špatné, jako spíš specifické pro určitý dětský věk a ty je třeba v pubertě opustit. Pokud je člověk neopustí, zle se mu v budoucnosti vede.

Větší téma na zpracování – přijetí vlastního těla – je také veliký úkol, člověk dostává v pubertě tělo ,,jakoby nové“, jiné a musí si na něj postupně zvykat. Někdy je to trochu šok, zvlášť pokud naše tělo neodpovídá ,,vyfotošopovaným“ kráskám z časopisů, se kterými se dívky srovnávají. A přirozeně nějakou dobu trvá, než v novém těle najde člověk zalíbení, než si na něj zvykne a než pochopí a najde svoji individuální hodnotu na tomto světě.

Hranice přijetí svého ženského těla 17-18 let je zajímavá a asi v ledačems společná pro více žen, tehdy jsem konečně začala nosit první sukně a cítit se jako žena. Do té doby jsem byla spíš vlasatý kluk opletený indiánskými náramky. 😀 Ale zhruba v plnoletosti se to zlomilo a změnilo.

Upozornění pro čtenáře:

Pro příští dotazník už nemám materiál. Pokud si přejete tento formát článků zachovat a vydávat nadále, buďte tak hodní a vymyslete kreativní otázky, které mi napište sem do diskuze. Děkuji!