219. Dotazník: Mají muži větší ochranu před destruktivní energií?

3.7.2018 v Čtenáři 53

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!

Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

 

1. Mělo by být psací písmo pro leváky nepovinné? (škola je ve stávající podobě k ničemu, ale zajímá mě tato konkrétní věc – jestli si myslíš, že by se leváci nemuseli psací písmo učit psát, jen případně učit a spíše jim nabízet se naučit Comenius script)

Já jsem levák a psací písmo mi nikdy nedělalo problém. Jediný problém byl, že nás nutili celý první stupeň používat plnící pero na bombičky a nesměli jsme používat propisky. V páté třídě jsem byla na jiné škole a byla jsem úplně vyvalená, že už můžu psát propiskou a nebyl s tím žádný problém. Dokonce se na té druhé škole divili, že nám nutili tak dlouho plnící pera a že nás učili sedět s rukama za zády, že to jsou předpotopní metody.

Tvrdili nám, že plnící pero máme, abychom psali hezky a že propiskou to bude naškrábané a hnusné, ale to vůbec není pravda. Nezáleží na tom, jestli je náplň v bombičce nebo v tyčince, hlavní je jak se člověku to pero drží, jestli dobře nebo blbě a jak má tlustý hrot. Tenčí hroty píšou precizněji, tlustší jsou víc lážo plážo. Nechala bych levákům možnost psát propiskou s tenčím hrotem, která jim dobře padne do ruky. Potom není problém a nebudou si nic mazat. Problémy s mazáním jsou jenom kvůli tekutým náplním. A taky když to pero držím trochu blíž hrotu, dělaly se mi vždycky na rukách velké modré fleky, pak jsem od toho byla zadělaná. Plnící pero bylo fakt za trest. Ideálně taky dopsalo, když jste to zrovna potřebovali nejméně.

 

 


 

Druhý můj problém byl a pořád je, že kdykoliv píšu psacím, neustále se upisuju, prostě udělám smyčku nebo čárku moc daleko, nebo ji udělám kde nemá být a pořád to musím opravovat. Pro člověka co má rád brambory v řádku a vše v pořádku, je pak dost nepříjemné koukat na ty přeškrtané smyčky nebo celá slova. Později jsme objevili zmizík, ale i s ním ta oprava šla poznat.

Taky proto mě jako malou úplně uchvátila možnost psát články na klávesnici, protože se jakákoliv chyba dá snadno opravit, není vidět a člověk může dodatečně změnit celé věty, když s nimi není spokojený a výsledek je hezký a úhledný na pohled. Do papírového dopisu si vpíšu celou větu celkem blbě, když později dostanu pocit, že tam chybí.

Už někdy ve čtvrté třídě jsem začala spát rukou tiskací písmenka ve formě která mi tak nějak pocitově sedla, protože jsem zjistila, že když píšu po svém, tak skoro nedělám chyby a když náhodou někde něco přetáhnu, tak v té tiskací variantě se to dá většinou snadno zamaskovat, že si člověk zvenku ani neuvědomí, že tam někde byla nějaká krpa. Dodneška si pamatuju, že si mě učitelka zavolala na kobereček, když jsem jí na začátku školního roku, poté co jsem přes prázdniny cvičila svoje tiskací, předložila úkol z češtiny napsaný tiskacím. Vyhubovala mi, že domácí úkoly budu psát psacím, že nemám nárok na tiskací písmena, že nejsem žádný dyslektik, nemám žádnou jinou poruchu učení nebo čehokoliv, takže budu používat psací a tohle prostě už nechce vidět… Odkývala jsem jí to a pak psala poslušně psacím domácí úkoly, ale všechny zápisy do sešitů, které slouží k tomu aby se z nich člověk učil, jsem jela tiskacím. Zjistila jsem totiž, že se mi z toho písma i mnohem líp učí, do mozku se mi to líp a jasněji otiskne. Podle mě by člověk měl určitě umět psát psacím, ale připadá mi blbost nutit to dětem za každou cenu, když cítí že jim tahle forma nevyhovuje a nutit jim za každou cenu bombičkové pero, když jsou od toho pořád špinavé a neustálé dokupování bombiček je taky pěkná otrava.

Dodneška si píšu občas psacím abych to procvičila, mám i oblíbené slovo ,,celkem“, to se píše psacím jak když krájíte máslo 😀

Nemyslím si že je škola vyloženě k ničemu, ale potřebovala by velmi mnoho dost zásadních a rozsáhlých změn, aby se v ní mohli učitelé i děti cítit dobře a aby nebyla za trest. Jsou systémy výuky, které to umožňují. Ale ten zkostnatělý aparát neumí reagovat na změny.

 

2. V jaké etapě života obvykle přichází bod, ze kterého již není návratu a nelze splnit životní poslání duše? Dá se říct, že je to obvykle určitá část života jedince před jeho smrtí?

Nemůžeme aplikovat takové digitální poučky na člověka. Člověk je živá neopakovatelná bytost, je jediný unikát na celém světě a jeho osud je také unikátní. Každý z nás má svoji cestu a své vlastní kapitoly. A navíc z cesty může vypadnou v jakékoliv fázi života, i když byla předtím správná.

Jestli byl nebo nebyl překročen bod ze kterého není návratu, si tedy musí každý člověk uvědomit sám za sebe, individuálně. Není to o konkrétním čísle v kalendáři.

Společné rysy by to však mělo mít. První problém je, že nechodí znamení. I to je však velmi zavádějící pojem, protože většina lidí neumí číst znamení, nebo si jich třeba všimne, ale neví, nebo si není jistá s jejich interpretací, nebo je tam něco, co nechtějí vidět, co si nechtějí připustit. Tak řeknou, že jim žádná nechodí, i když to není pravda. A problém se správnou interpretací mají někdy i lidé, co jsou v tomto poměrně zkušení. Takže pokud se v tom náhodou poznáváte, nepropadejte panice. Důležité je si všimnout, zamyslet se, pokusit se najít správný překlad, poděkovat. Všimnout si, utnout se a pochopit to blbě, je pořád lepší varianta, než to úplně ignorovat a zazdít. Když se něco nového učíte, tak to přece taky neumíte dokonale ze dne na den.

Také to bývají situace, kdy se člověk dostal už moc daleko, na až moc odlišnou kolej, než byla ta původní a už se opravdu nedají vymazat zásadní rozhodnutí, která udělal. Vymyslíme příklad:

Dejme tomu, že jsme měli ve dvaceti potkat nějaké lidi, třeba aktivisty a s jejich pomocí jsme měli zachránit deštný prales. No, ale my před tou dvacítkou uděláme nějakou krpu, jdem do baru kam jsme původně jít nechtěli ale někdo nás ukecal, zamilujem se tam do někoho kdo má na parketu nejlepší pohyby ze všech, řekneme si ,,to je on, mého srdce žampión“, přizpůsobíme svůj život partnerovi, založíme s ním rodinu a jsme doma s dětma… Tak už logicky nemůžeme zachránit ten prales, protože pokud to byl projekt a proces na určité roky, který byl pro nás naplánovaný a otevřený ,,OD – DO“, tak už na to nenaskočíme o 15-20 let později, protože jsme šli zcela jinou cestou, jsme jiný člověk, máme jiné znalosti, jiné zkušenosti a jsme v jiné životní situaci, čili už na tento úkol nemáme. Vybrali jsme si jiný.

A znamení mohla vypadat tak, že než nás někdo ukecal do toho baru, tak jsme při odcházení z domu mohli potkat kočku co nám přešla přes cestu (změna, ale ještě nevíme jaká), umírající krysu nebo mrtvého ptáka u cesty (tohle když se mi stane, tak je to varování před smůlou a problémem, vždycky se něco zásadně pokazí, ať je to cokoliv), dojdem na bus, ten nám ujede a místo abychom si řekli, že hvězdy tomu dneska nepřejí a šli dom, počkáme si na jiný bus a stejně tam odjedem.

A pokud k nám předtím nepřijde nikdo vidoucí (typu král Melchizedek, jako z příběhu Alchymista), který nám řekne co a jak, naučí nás číst znamení, nebo nás nechá nahlédnout aspoň trošku na naši cestu (protože svou vlastní nikdo z nás nevidí), tak nám ani nedojde, že jsme něco zásadního pokazili jenom tou jednou blbou cestou do baru. Že jsme původně přišli jako velice vzácná bytost, která měla velký úkol chránit tuto planetu a místo toho jsme se zařadili do průměrného průběhu života, zatímco prales se dál kácí a naše jedinečná bytost tam kriticky chybí. Takhle spousty vzácných nadaných lidí prosviští svůj život, aniž by zachránili prales.

 

3. Mám dotaz do dotazníku. Když byl člověk stvořen jakožto dokonalé stvoření, kdy a jak nastala ta chvíle, že se u nás objevil chtíč a touha po moci … když jsme tak dokonalé bytosti, něco takového by nás buď nenapadlo, a nebo jsme – v té dávné době – snad byli dost inteligentní na to, abychom viděli následky dopředu a nenechali to zajít tak daleko. Byl to snad záměr? Pokud byla temnota stvořena člověkem, nerozumím tomu, jak se něco takového mohlo stát.

Tyto věci popisuji v knize Anděl strážný, v jejím závěru. Nalistujte stranu 263. A pokud se člověk nad tou kapitolou zamyslí, pochopí proč to tak je. Člověk existuje na více planetách a to co vidíme zde, je pouze tady, je to naše ,,specialita“. ,,Temnota“, pokud je míněna jako prvotní primární zlo, není lidská. Člověk je zlu naučen, ale od své přirozenosti zlý není. Mnoho lidí věří tomu že jsou uvnitř zlí, nebo že někdo jiný je zlý, když se tak chová, ale všechno jsou to naučené parazitické programy. Je-li člověk zlý, pak není sám sebou, ale žije v zajetí těchto programů.

Mimojiné v Anděli strážném je dál vysvětlené i téma v otázce číslo dvě.

 

4. Jsou ženy obecně citlivější na energie než muži, nebo mají snad muži větší ochranu před destruktivní energií? Totiž, jsme na tom s přítelem energeticky podobně, ale pokud se setkáme s destruktivní energií, on nemá zdaleka tak silné reakce jako já. Já odpadnu s migrénou, jsem podrážděná a je mi zle a pak se dlouho dávám dohromady. On se otřepe a žije si spokojeně dál, mnohdy si ani destruktivní energie nevšimne a ťuká si na čelo co mi zas je.

Žena je jednoznačně citlivější, je více empatická, více křehká, jemná a jednoznačně má spirituální dary častěji, než muž. Souvisí to s jejím posláním na tomto světě, kdy má žena za úkol udržovat a chránit život, pečovat a přinášet lásku, jemnost, křehkost a pohlazení. Může být také spirituálním průvodcem. Bez lásky a mazlení se ani správně nevyvine dětský mozek. Existují studie, které potvrzují, že láska je pro bytost důležitější, než hmotné zajištění. Raději bude mít hlad a trpět zimou, ale hlavně že ji někdo miluje.

Muž samozřejmě také umí milovat, ale dává to najevo jinak a kdybychom se bavili vyloženě o dětech, tak dokud je malinké, hlavní je pro něj matka. Otec se k tomu pořádněji dostane ve chvíli, kdy se s dítětem dá mluvit a kdy ho může učit, nebo si s ním hrát. Tehdy poskytuje dítěti oporu a vedení, které jsou také zásadně důležité pro jeho vývoj a duševní pohodu.

 

Jenomže ženská křehkost a jemnost nemůže bezpečně fungovat, pokud se nemá o co opřít, pokud ji nemá kdo chránit. Protože když se zraní a nikdo ji nekryje, poškodí se, nebo se úplně uzavře. Toto zabezpečuje muž.

Klasický stereotyp, že chlap má ostré lokty, ničeho se nebojí a chrání a živí rodinu, mají své opodstatnění, protože vycházejí ze základních vlastností muže.

Muž, který je příliš zženštilý a příliš přecitlivělý, neposkytuje dostatečnou oporu křehké ženě, protože se v případě problému nebo překážky sesype stejně jako ona. A v takové chvíli se často přetáčejí role, žena vystoupí ze své křehkosti a začne se více podobat muži, aby v tomto světě obstála, protože si uvědomí, že když se nemůže spolehnout na muže, musí se spolehnout na sebe a musí být ona ta silná, ta která rozhodne, povede a která se nepodělá před problémem.

Obecně takové ženy máme za mužatky, ale vůbec to nemusí být baba co řídí traktor a pod nosem si pěstuje knírek. Bývají to i velmi krásné ženy se silnou osobností, které jsou dost úspěšné v práci a vydělávají hodně peněz. Vůbec nevypadají, že je něco trápí. Když se jim něco nelíbí, nebojí se skočit do problému po hlavě a radikálně ho řešit. Jsou to ženy, které se opírají samy o sebe. Někomu to možná připadá jako dokonalá varianta, když je žena takhle samostatná a vypadá že nikoho nepotřebuje, ale je to jen pohled zvenku. Ve skutečnosti je kvůli tomu pod neustálým tlakem, je ve stresu a pak má problém najít si chlapa, protože aby se o něho mohla opřít a aby se mohla uvolnit a uklidnit, musel by to být chlap, který je ještě silnější a ostřejší osobnost, než ona sama. Pokud je muž slabší, zase by velela ona jemu. Žena zkrátka nemůže zastupovat oba principy současně, a pokud to nějakým zázrakem dokáže, není v tom šťastná a trpí stresem.

 

Proto buď vděčná za muže kterého máš, protože je přesně takový, jaký má být a poskytuje ti pevnou podporu ve chvíli, kdy tě něco ,,zavalí“.

Že je chlap stvořen k tomu, aby byl pro svou ženu hrdina který všechno dokáže a od všeho má klíč, je vidět i na jeho základní touze. Většina mužů chce být obdivována, chválena, uznána, chce mít respekt, chce rozhodovat a velice trpí, pokud jim žena zkouší šlapat na krk, pokud pořád kritizuje a pokud si jich neváží. Je to naprostý zabiják pro jejich ego, sebevědomí a zásadně to poškozuje vztah. Ženu samozřejmě taky trápí když si jí muž neváží, ale nebere to tak fatálně jako její partner.

Spousta volných mužů si hledá ,,princeznu“, jak se člověk může dočíst na všelijakých seznamkách. Ukazuje to na jejich touhu najít křehkou ženu, kterou můžou chránit, opečovávat a které můžou nosit modré z nebe a být za to ctěni a váženi. Pokud je muži umožněno být opravdový muž a dělat to k čemu je předurčen, je šťastný.

 

 

Komentáře

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-03 05:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

… Jo poslání, to řeším už dlouho. Svoje poslání duše momentálně vidím v jediném – být s člověkem, který je tisíce kilometrů ode mě a dohromady by nás mohl dát fakt jen zázrak(ono by mi to smysl celé dávalo, podle toho, co jsem říkala odmala, o tom jak chci žít a tak, ale tohle je prostě něco, co nemůže být pravda. Přeci nemůžu takhle předvídat vlastní osud), jelikož je to naprosto nereálný(i z věkových důvodů, bohužel). Jakože si to nepřipouštím, ale jen co tomu dám v hlavě trochu prostor(hudba stačí), srdce začne řvát a bere si kontrolu nad myslí, která se mu nakonec vždycky poddá. Což je děs, když se chcete věnovat někomu jinému a snažíte se o to, ale ono to nejde, jelikož vás srdce a nějaký podivný hlas v hlavě(no tááák, mrkni na net, třeba tam o něm něco zajímavého najdeš) od začátku postrkují k někomu, kdo vůbec není ve vašem poli působnosti. Je to poměrně velké utrpení. Znamení mi asi přišlo dost(i jedno naprosto strašné a drastické, málem jsem to nerozdýchala… Stručně řečeno mám s tímto člověkem spojené jedno určité číslo. Na tento datum jsem si k sobě vzala malé kotě a strašně si ho zamilovala, už jen proto, že mi předtím zemřel milovaný kocour. No, tak jsem kotě milovala a byla s ním šťastná a ono poté, o měsíc později, na ten samý datum zemřelo. A ještě jsem ten viděla napsanou přezdívku, kterou pro tohoto člověka mám a symbol, který s ním mám spojený, obojí v jedné místnosti. Takže jestli tohle není znamení, tak já jsem jsem blázen. Fakt lituju toho, že jsem chtěla po Vesmíru nějaké drastické a „do očí bijící“ znamení. Jestli sem duše toho kocourka přišla pro tohle, gratuluju, trefila se, málem mě to tehdy zničilo – jo, miluju kočky), ale věřte jim, když si nejste ani jistí co je znamení a co už vaše vyšinutost. Tak se už dlouho přemlouvám, že to snad časem přejde a snažím se uklidňovat větou „co má být, to bude“. Tak nevím, možná je to nějaký psychický blok v hlavě a tak nějak si nechci připouštět, beztak to není moje srdce, jsem jen prostě až moc zainteresovaná ve svojí hlavě a jestli to srdce je, tak fakt hodilo svoje city na nesprávnýho chlápka, tohle musí být omyl. Nejhorší je, že s tím nemůžu nic dělat a čím víc to neustále rozebírám v hlavě, tím víc sloní problém to je a tím víc to bolí. Jak mám věřit budoucnosti v mlze? Je fakt těžký věřit, že se srdce někdy dočká, když jde o těžce nereálnou věc a já můžu jen čekat a věřit, že existuje něco, co mě povede – i když v tyhle věci věřím, logika se mi v hlavě jaksi vysmívá. To by to ty duše musely mít naplánovaný tak 30 let dopředu, copak je tohle možný… Není, jelikož každá duše si plánuje co bude, když přichází na svět, jak by to asi udělali. Podívali jste se někdy někomu do očí a chtělo se vám brečet, protože tohohle člověk znáte? Že znáte jeho oči, jeho duši? A nějakým způsobem víte, že on zná váš? A nemáte tušení, proč ho máte tak rádi, proč se při pohledu na něj cítíte tak „doma“, cítíte své vlastní srdce a štve vás to, protože to nedává smysl? Máte pocit, že ten člověk září úplně stejnou energií, že „mluví vaší řečí“? Jo, to je ono. O tom tu mluvím. Asi je to láska. Ne asi… Zamilovanost u mě vypadá úplně jinak, tohle je něco fakt jinýho, úplně se mi to nabouralo do srdce a zůstalo to tam jako střep. Uznávám, tenhle muž mě svou (ne)přítomností někam posunul, nebyla bych bez něj tak, kde jsem. Ale pořád ten střep nějak ne a ne vypadnout. Třeba je to normální. Nechceme si připustit, že už nikdy neobejmeme ty, které milujeme a neumíme se jich pustit. Každopádně všem přeju, abych se jim něco takovýho stalo s někým, koho mají na dosah. Každopádně „skrze“ tohohle člověka se dokážu skvěle vědomě napojit „nahoru“. Fakt to jde, úplně samo a můžu to ovládat, cítím potom srdcem a mohla bych skrze to srdce napsat romány a je to úplně jiné, než když píšu hlavou. Díky tomuhle člověku jsem přišla na věci, které prostě člověk dokáže „vymyslet“ jen srdcem. Nevím, co by nastalo, kdybychom byli spolu. Mám pocit, že i pro něj by to bylo něco velmi podobného – ale asi jsem jen starý mladý blázen. beztak by šel, přehlédl a netušil dál. Jsem starý mladý blázen, když mému srdci denně chybí někdo, kdo momentálně ani netuší, že vůbec existuju. Dřív jsem nic takového neznala, tohle bylo jako nálet do čelního skla, doteď jsem se nevzpamatovala. Kdyby takový byl každý vztah, vyhýbám se radši v rámci vlastního zdraví všem chlapům obloukem. Což no, ono to časem přejde, chce to trochu míň snít a nepoddávat se tolik emocím. Věřím, že tohle třeba časem přejde, musím tomu věřit. Ovšem jak přestat chtít, toť záhada. Asi je ve mně holt pořád velký kus puberťačky, ale nezazlívám si to. Každý se vyvíjí jinak rychle. Ještě, že mi na tyhle „chybící nálady“ pomáhá můj velký, chlupatý, mazlivý, hřejivý pes. Co bych si bez něj počala, to je taky zhmotněný spirituální průvodce, tím jsem si jistá.

Ikona diskutujiciho Lin 2018-07-03 06:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

1. Co se týče pera, tak nám říkávali, že je ekologičtější. A to byl asi hlavní důvod, proč jsme jím aspoň chvíli museli psát.

Ikona diskutujiciho aston 2018-07-03 08:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tento dotazník je poklad :D! A opět děkuji za takové detailní zodpovězení mých otázek O_O ! Taky bych dětem nenutil později psací písmo, když jim vyhovuje něco jiného. A to srovnání s pralesem je super :). Je legrační, že zbývající otázky jsou pro mě velice aktuální, protože s tím pěstováním toho chlapovitého chlapa jsem měl, pravda, jsem měl vždycky problém. Nikdy se mi nechtělo prát se s někým, hrát fotbal, dělat nebezpečné věci jako parkour a podobně, ale měl jsem i strach chodit do sebeobranných kurzů a teď se mi ta potřebná odolnost, statnost, no zkrátka jak to má být, pěstuje strašně blbě a pomalu. Upřímně ani do té doby možná nechci poznat žádnou dívku, protože bych pro ni ani nedokázal být taková opora, 60 kilové tintítko ji neubrání před 90kg hnusným ožralou, co by ji obtěžoval.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-03 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:  No tak já ho přeperu a ty mezitím můžeš utíkat :D

Ikona diskutujiciho Verča 2018-07-03 09:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tohle je snad nejhezčí dotazník, co jsem tu četla…nádherné, děkuji!

Ikona diskutujiciho romča 2018-07-03 10:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Ahoj Ježovko 🙂 Ja proste musím reagovať. Stalo sa mi niečo podobné ako tebe, ale ja som toho človeka mala na dosah. Bol medi nami zásadný vekový rozdiel a narozdiel od toho tvojho on veľmi dobre vedel čo k nemu cítim. "Vyliečila"som sa asi po štyroch rokoch keď som začala chodiť s už bývalým priateľom. Teraz mám niekoho iného, som s ním rada a tam toho som nevidela 9 rokov. Mám pocit že čo oči nevidia srdce nebolí ale keby sa náhodou stalo že ho stretnem absolutne vôbec neviem predvídať svoju reakciu. Ja len aby si vedela a verila že sa to stáva kdekomu 🙂 Podľa mňa ťa to prejde, daj tomu čas 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-03 10:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:  Je to popsané v knize Anděl strážný.

Ikona diskutujiciho Danny 2018-07-03 12:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsem nikdy nechápala, že jsme museli psát inkoustovým perem. Stejně hlavně kluci ze třídy psali hrozně a bylo jedno čím. Navíc se muselo hlídat, jestli máš náhradní bombičku, kdyby ti jedna došla, většina děcek byla upatlaných, roztíralo se to…

Ikona diskutujiciho A 2018-07-03 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zde tvrdíš že človek není od přirozenosti zlý ale jinde si zas psala že charakter člověka je daný od narození a že změnit se nedá. Tak jak to tedy je?

Ikona diskutujiciho A 2018-07-03 13:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A jinak čtvrtá otázka je moc dobře napsaná, konečně někdo kdo to vidí stejně.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-03 13:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]:  Noa to se vzájemně nějak vylučuje? Charakter, nebo povahu, nebo způsob reakcí, máme každý individuální.

Ikona diskutujiciho Andi 2018-07-03 15:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za odpověď na otázku č. 3. Tak jsem to proštudovala, ale spíš z toho vznikly další otázky :D jak je možné, že v předchozích cyklech jsme prohráli, nikdo nám nepomáhal? Žádní jiní lidé odjinud, najednou nám teče do bot a máme na mále, tak se lidstvo rozhodlo nám podat ruku.

Ikona diskutujiciho hanka 2018-07-03 16:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Ahoj Ježovko:) díky za tvůj příspěvek. Vztahy a setkání s „tím pravým“ jsou po mě taky hodně osudové. Nejsilnější to bylo s mým současným přítelem. Setkali jsme se poprvé v době, kdy jsem byla šťastně zadaná a nic mi nechybělo, stačil jeden pohled do očí a ten moment mi převrátil život na ruby. Nebudu vypisovat jak jsem to prožívala ale bylo tak nepravděpodobné, že my dva bychom někdy mohli být spolu, že jsem svoji reakci začala chápat spíš jako poblázněnost která přejde. Pak jsem se snažila na to zapomenout, nechat být, částečně se to dařilo. A po čtyřech letech jsme spolu začali chodit 🙂 fakt nepravděpodobné, nikdo tomu vztahu nevěřil. Ale my jedeme dál a je to už pár let. Pravda, že teďka už to není tak pohádkové jako na začátku, dokonce naopak, jsme oba velmi odlišní a v mnohém si nerozumíme, ale člověk ne vždy dostane přesně to co chce. Taky se hodně měníme, vyvíjíme, on už není tím kým byl, když jsem ho poznala a i já se hodně měním jako osobnost a částečně měním směr (to vím i díky předpovědi palmových listů, jsou věci které jsem záměrně neudělala protože s nimi nesouzním a nechci je v budoucnu řešit). Řekla bych že teďka je to „normální“ vztah co běžně lidi mívají, ačkoli na začátku to bylo fakt neskutečné a kamarádky i rodina mi říkali ať neblázním že takový vztah nemá šanci. Je to hrozně individuální a člověk nikdy neví, kam a jak cesta povede. Nejnáročnější bylo, že jsem byla ve vztahu s někým jiným a zároveň myslela na toho druhého. Ale řekla jsem si že z toho vytěžím co nejvíc a nechala jsem se inspirovat těmi city, v té době jsem hodně psala, přetavila jsem to do něčeho hodnotného, takže i kdybychom spolu neměli vztah tak to byla významná zkušenost která mě obohatila, jakoby vyživila zevnitř.

Ikona diskutujiciho Zuzana 2018-07-03 16:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahojte, napadlo mi napisat to sem – o par dni zacina European Rainbow Gathering, tento rok v Polsku, cize kusok od CR/SR. Zaciatok aj koniec sa kryju s novom.

Ikona diskutujiciho A 2018-07-03 17:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: No jen ono to tam bylo napsáno v takovém smyslu jako "když je někdo hajzlík od mala, tak mu to zůstane". Já třeba znám hodně dětí co ještě neumějí ani mluvit ale umí si zmanipulovat dospělé aby dostali to co chtějí.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-03 18:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Ahoj Romčo, děkuji moc za reakci 🙂 Taky doufám, že to časem přejde. Vždyť takhle nejde normálně žít. Jak říkáš je asi jediná možnost, že mě to přejde po čase chození s někým jiným… Jinak si to ani neumím moc představit(jsem navíc typ, který nedokáže žít moc dlouho sám). Nebo možná tak leda odjet do ciziny a začít úplně nový život, to by to třeba člověk přešlo, ale to málokdo může i když by třeba rád. Aspoň nejsem jediný mimozemšťan na planetě který na něco takového kdy trpěl nebo trpí. Fakt není moc příjemný muset se dohadovat s vlastním srdcem/duší a snažit se myslet v „rámci dostupné reality“. Kdokoliv si něčím takovým prošel, řekla bych, že se mu rozšířil a prohloubil význam slova bolest… Mně teda rozhodně.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-03 19:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]:  No jistě, ale to dítě, když se narodí, tak už má něco za sebou … a má nějaké základní kody, na kterých už jede. Po rodičích a po matce hlavně.

Ikona diskutujiciho :) 2018-07-03 19:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: naprosty souhlas! ??

Ikona diskutujiciho hanka 2018-07-03 20:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: díky za upřímnost a držím moc palce! To cvičení je fakt super, taky doporučuju zkusit. Mění to psychiku i tělo:) a ještě mě napadlo, nedávno jsme se o tom doma bavili a myslela jsem si že to je jasná věc ale asi není – na mě vždycky působí jako magnet když chlap dělá v životě něco co miluje, pro co je nadšený a v čem je dobrý. Když tím žije. To tvoří jeho charisma, sebejistotu a je to neodolatelné! 🙂 Potom nevadí ani drobná vada na kráse (nebo že není namakaný borec) protože to kouzlo osobnosti má mocně navrch.

Ikona diskutujiciho romča 2018-07-03 20:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: "Kdokoliv si něčím takovým prošel, řekla bych, že se mu rozšířil a prohloubil význam slova bolest…" s tým súhlasím, ešte teraz si vybavujem tú bolesť, na to sa zabudnúť nedá. Ale žijem a som šťastná a to je to čo určite na 1000% raz dosiahneš a dokážeš aj ty, ja ti verím :-)

Ikona diskutujiciho Tereza 2018-07-03 20:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dneska super dotazník, sednul mi, jak se říká, jako p*del na hrnec :D Kromě první otázky jsem nad vším už někdy přemýšlela, takže děkuju, Aluš, jako vždy paráda :-)

Ikona diskutujiciho Peace 2018-07-03 20:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Nečetl jsem to teda celé, to se přiznám, ale smyslem života být s nějakým člověkem? Stejně to píšete v dalších komentářích… Jako beru, že mít láskyplný vztah je hodně důležité, ale že by to mělo být smyslem života a ještě to říkají lidé co navštěvují tento web, tudíž by se dalo očekávat, že přemýšlí trošku "vědoměji". Jen napíšu svůj názor, že spíš jste obětí nějakého programu než že by to byl smysl života.

Ikona diskutujiciho Peace 2018-07-03 20:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jinak dotaz do dotazníku: Předpokládal jsem, že pravotočivé je konstruktivní a tudíž určitě minimálně rostliny by se dle toho "chovaly". Jaké bylo moje překvapení, že na zahradě snad všechny fazole se obmotávají levotočivě. Jednu jsem zkoušel i "naučit" správnému směru ale druhý den si to zas dělala levotočivě.

Ikona diskutujiciho tauri 2018-07-03 22:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nesouhlasim s otázkou číslo 4.

Ikona diskutujiciho aston 2018-07-03 22:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Nikam se utíkat nebude!!!! :D

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-04 00:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Z dělohy hádky? Upřímně ohledně těchhle období mě nepřestáváš překvapovat.

Ikona diskutujiciho Gray 2018-07-04 09:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, když je muži umožněno aby byl muž… ale ženě taky musí být umožněno, aby mohla být ženou. :-)

Ikona diskutujiciho Choco 2018-07-05 16:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, měli jsme s kamarádem debatu o Deja vu a napadlo nás… dá se to nějak prakticky využít? Nebo jen máš pocit, že jsi už danou situaci zažila řekneš si "Ah, deja vu" a tím to končí?

Ikona diskutujiciho aston 2018-07-05 20:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-05 21:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: Že jsi to nepřečetl celé se vůbec nedivím. No, já to napsala trochu blbě, samozřejmě to nemyslím tak, že mým životním posláním je být s někým(na takové vztahy ani moc nevěřím, ale tak teoreticky si může duše na planetě naplánovat cokoliv, že), ale něco ve mně to aktuálně pokládá za vážně důležité(když mám být upřímná, taky se tomu snažím domluvit)a tak to beru jako součást poslání – no totiž s tímhle člověkem by to nebylo jen o vztahu, věnuje se jedné věci, které bych se chtěla věnovat moc taky a rozhodně by mě to někam posunulo. Jako že mám pocit že by mě to prostě mohlo někam pošoupnout a je to součást mého úkolu tady, který se vlastně vytyčuje na několik menších úkolů… Páni, co nenapíše mé upřímné vnitřní já, když jsem na Alušce. Škoda, že to vnímám jako jeden z mých úkolů, když se nejspíš nikdy nesetkáme, heh.

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-05 23:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho sa 2018-07-06 11:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:Vím o čem mluvíš, mám s tím zkušenost.

Ikona diskutujiciho v@v 2018-07-06 16:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K debatě 3-Je velmi slabě popsána,skoro vůbec.A pravdou je,že tady vládne strach.Nikde jinde není tak silný a velký.

Ikona diskutujiciho Andi 2018-07-06 16:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám dotaz ohledně systému. Ještě na začátku roku docházelo ke spoustě systémových chyb, fakt že mnoha. teď je iluze jakoby pevnější, byl tedy systém restartován? Tak jako to ukázali na konci filmu Matrix 3? Souvisí to s Fifteenem?

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-06 18:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[34]:  tyjo, já teda vůbec nemám dojem, že by těch chyb bylo méně… podle čeho to srovnáváš?

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-06 18:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: Jop, tak fajn komentář – dobré úvahy, díky za něj.

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-06 22:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-06 22:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Andi 2018-07-07 13:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[35]: Srovnávám to pouze na základě osobní zkušenosti :).

Ikona diskutujiciho Andi 2018-07-07 13:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]: Kouknu, už si to pouštím

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-07 21:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-07 21:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-07-08 04:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[39]: Jediné, co jsem za poslední dobu zaznamenala je, že nám přeběhla bílá kóča přes cestu – považuju to za dobré znamení.

Ikona diskutujiciho Andi 2018-07-08 13:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Tauri 2018-07-08 22:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Šárka 2018-07-12 18:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško,

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-12 20:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[46]:  ahoj, energetické krystaly by měly být znova k mání od příštího měsíce. tento bohužel nejsou, zejména pro velký zájem a pomalou výrobu.

Ikona diskutujiciho Šárka 2018-07-13 19:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-14 08:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[48]:  Viděla jsem drůzy do stropu i za 150 tisíc :D

Ikona diskutujiciho Šárka 2018-07-14 12:17:00 Odpovědět

Napsat komentář: Tauri Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek