Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Je možné se dostat přes udičky systému tak, že už by pak na člověka neměl(o) vůbec žádný vliv? Tedy úplně se odpojit? Protože jinak to znamená, že se člověk pořád musí ohlížet přes rameno … a nikdy nebude mít klid.
V tomto systému, dokud žiješ uvnitř něj, se nedá nikdy zcela dostat mimo jeho vliv, nebo mimo jeho rizika a nástrahy, které se objevují. Takže ano, pokud se chceš co nejvíce dostat z jeho vlivu, neustále musíš být pozorný, vědomý a neustále se musíš ohlížet přes rameno. Pasivita a neopatrnost znamená návrat do systému a nechat se opět táhnout jeho vlekem. Nikdo nikdy neřekl a neslíbil, že je cesta ke svobodě jednoduchá, nebo krátkodobá záležitost. V jedné ruce něco máš a něco dalšího chceš. Ale abys to získal, musíš vždycky na oplátku něco jiného pustit. To znamená, že pro každý cíl a sen jsou oběti, které musíš dát, jinak se tam nedostaneš. Vždy když po něčem toužíš, musíš tomu něco jiného obětovat.
Ať už se dostaneš jakkoliv daleko, vždycky budeš na systému do určité minimální míry závislý. Musíš bydlet, jíst, spát, stýkat se s druhými a snášet jejich problémy a nálady, překonávat nemoci, řešit nečekané zvraty a změny, platit daně a složenky. A to jsou všechno vlivy, které se nedají odstřihnout.
2. Jednou, když jsem byla malá, měla jsem sen, že jsem vkročila do bytu a místo členů mojí rodiny obývala byt stvoření podobná ještěrkám, jen větším. Jedna mě chytila, položila svoje drápy na mojí hlavu a řekla něco o tom, že na mě vysílá svoje jedovaté šupiny. Nevím, zda to s tím souvisí, ale přibližně od té doby jsem měla vyrážky podobné šupinám na hlavě a v uších. Ten sen mi vrtá hlavou, ačkoli je starý už před deseti let. Myslíš, že to mohla být skutečná stvoření – nějací reptiliáni? Může člověk potkat taková stvoření ve snu? Můžou mu nějak ublížit? Jak rozpoznat výplod fantazie od snu, který má člověku něco říct?
Mohl to být útok. Někdy se stává, že máš třeba sen, že tě ve snu někdo napadne a něco ti udělá. Po probuzení tě to pořád dál bolí a může to někdy trvat i pár dnů.
Jeden můj známý mi už před delší dobou vyprávěl, že měl sen a někdo ho tam napadnul. Byl na střeše nějaké budovy a ten druhý ho strčil dolů. On se chytil okraje budovy a visel na jedné ruce. A ten druhý mu šlápl na prsty, aby spadnul dolů… Když se probudil, bolela ho ruka a přešlo ho to tak po dvou až třech dnech.
Podobné zkušenosti mám občas i já, ale je zajímavé, že někdy ve snu i ,,umřu“, ale necítím žádnou bolest, po chvilce se zvednu a sen pokračuje dál. Stalo se mi třeba (ale už je to taky delší doba), že jsem měla za úkol někoho chránit. Toho člověka jsem neuchránila, protože nás hodně dlouho pronásledovala velká skupina agentů. Byli rychlí a bylo jich prostě moc. Takový klasický agent Smith v černém, s osmičkou za pasem. Nakonec nás zahnali do kouta a našli schované v úkrytu. Byla tam vysoká zeď, jakoby slepá ulička a u toho velká deska jako sluneční panel, pod který jsme se skryli a doufali že nás tam nenajdou. Ten koho jsem měla chránit umřel první. Vyvlekli ho ven a odstřelili. Pak vytáhli i mě a chvilku si říkali co se mnou. Pak se shodli že jsem pro ně nebezpečná. Byli tam tři, každý do mě vysypal celý zásobník, ale já jsem vůbec nic necítila. Tak jsem předstírala jak hrozně umírám a trpím, aby mi dali pokoj. Chvilku jsem si poležela na zemi a když odešli, prostě jsem se zvedla a pokračovala dál, ale už nebylo v čem, protože jsem selhala v dané misi. Podobných zážitků mám víc a je zajímavé, že si je pamatuju mnoho let, jakoby šlo o moji plnohodnotně reálně prožitou vzpomínku.
Zato jindy do mě někdo jenom drápne a probudí mě šílená bolest a ještě skučím pár minut… Někdy to mozek prožije a někdy neprožije jako bolest, ale skutečné útoky většinou bolestivé jsou.
A teď je otázka, jestli šlo skutečně o určitý útok v jiné dimenzi, nebo jestli to funguje jako v Matrixu. Když se Neo ptá po absolvování simulované reality, jestli to bylo nebo nebylo skutečné, protože po úraze tam, cítil krev v ústech i po probuzení. A Morpheus mu říká, že pro jeho mozek to skutečné bylo. – Podobně mohou fungovat i sny, kdy člověk zažije nějaké trauma a mozek to prožil a zaznamená, podle toho pak člověka bolí daná část těla. Tedy vysvětlení takové události má dvě varianty, které mohou být i kombinované a záleží na člověku, který systém víry nebo myšlení je mu milejší.
Reptiliáni se mohou ukazovat i ve snech a opět jsou tu dvě roviny vysvětlení. Tedy sen – znamení, poselství. Nebo jejich skutečná návštěva v jiné dimenzi.
Sny, které jsou důležité, si člověk pamatuje. Bývají také spojené se silnými emocemi. Někdy dokonce navazují dál po probuzení, nebo i další noc.
Taky bych se upřímně zamyslela nad symbolikou hada, či drakoniána, který obývá tvůj domov místo tvé rodiny. Hadi ve snech symbolizují zradu a nebezpečí. Pamatuji si na jeden sen z doby, kdy jsem se ještě měla blbě. Byla jsem v temné hluboké jámě a měla na sobě bílou dlouhou košili, jinak nic. (Zajímavé je, že jsem měla vícero důležitých snů, kde jsem na sobě měla bílou dlouhou košili ke kotníkům.) Nahoře bylo vidět světlo a já se holýma rukama vší silou drala po drolivé strmé hliněné stěně ven za tím světlem, ale jak byla ta jáma plná hadů, tak se na mě věšeli a táhli mě dolů, abych se tam nemohla dostat. Zajímavé na tom je, že jsem byla jak smyslů zbavená, protože jsem se snažila těm hadům taky pomoct ven, jakobych s nimi soucítila, ale oni mi přitom stáli v cestě a o záchranu nestáli! Takže jsem se jim ani nebránila… Po probuzení jsem si říkala ,,Tak seš blbá? Proč jsi ty hady neodhazovala, nebo nelikvidovala? Ty se od nich klidně necháš táhnout dolů do jámy?“
Později mi došlo, že šlo o obrovskou symboliku. Když já mám nějaký cíl, sen a potřebu, jdu si za ní, ale měla jsem konflikt přesně toho druhu, který mi ukázal daný sen. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem si konečně připustila, kdo je můj přítel, kdo je můj nepřítel a to mě osvobodilo a dostalo dál. Tenhle sen je určitě starý víc jak deset let a pořád o něm vím. Ve snech je skrytá obrovská moudrost a nejvíc je jí často právě v těch nepříjemných. Protože pravda bývá krutá a bolí.
Vždycky když potkám hada, ve snu nebo venku v životě, velice zpozorním, protože vím, že je nablízku někdo, kdo mi chce ublížit, kdo není dobrý.
Aktivita prefrontálního kortexu během REM fáze spánku. Vlevo bdělý stav, uprostřed lucidní sen, vpravo nelucidní spánek.
3. Co způsobuje sen ve snu, ve snu, a dále… Jsou to úrovně v astrálu, nebo jde stále o stejný sen? Většinou jde o „noční můru“ (nebojím se), prostě se chci probudit, ale místo toho se probudím a chvíli na to si uvědomím, že jde jen o další sen … akorát mě to nase**.
Jde pravděpodobně o hlubší úrovně jiných dimenzí… Protože sen je brána do jiné dimenze, jenomže záleží kam se člověk dostal a jak je vědomý. Spousta lidí si vůbec sny nepamatuje, nebo dokonce tvrdí, že ani žádné sny nemá, což je podle mě nereálné.
Stalo se mi opakovaně, že jsem měla sen ve snu, vždycky to probíhalo tak, že jsem tam šla spát a jak jsem usnula, tak začal další sen. Z toho co si pamatuji, tak nejvíc jsem měla myslím třetí úroveň. Takže jsem usnula ve snu, probrala se ve druhém, v tom druhém jsem usnula a probudila se ve třetím… Čili vždy jsem se tam cíleně uložila ke spánku. Když třetí skončil, probudila jsem se ve druhém, chvilku tam pokračovala a vyprávěla jsem lidem, co se mi právě zdálo. A pak jsem se probudila do prvního a zase tam vyprávěla, co se mi zdálo. A pak jsem se probudila tady a radši si to nechala pro sebe, protože potřetí někomu něco vysvětlovat už se mi nechtělo. 😀 😀 😀 😀
Běžně se mi taky stává, že mám hrozně zajímavý sen a pak když skončí, mám další sen. A v tom druhém snu zaujatě vyprávím, co se mi zdálo. A pak když se vzbudím tady, tak už se mi to nechce vysvětlovat podruhé. Takže se vlastně vykecám tam a tady už s tím pak nikoho neotravuji. Protože jinak bych o snech povídala pořád, skoro každé ráno mám zajímavý námět.
Také si pamatuji, že jsem viděla film, kde tým chlapů takto cestoval skrz světy a vypadalo to úplně stejně, jako moje sny ve snu. A dostali se tuším do páté úrovně, která byla nejhlubší. Jmenovalo se to Počátek (z roku 2010), viděla jsem to už před delší dobou… Asi si ho pustím znova, možná tam tentokrát najdu věci, které mi předtím nedocvakly. Protože sny ve snu mívám až v dospělosti, dřív jsem je neznala a člověk se učí souvislosti celý život.
Jakou nejhlubší úroveň snění jste měli vy? Pamatujete si ještě, co se tam dělo?
4. Ahoj Alue, napadla mě (spíš oddechová) otázka do Tvého dotazníku, když jsem sledovala Tvá morčičí videa na YT. Všimla jsem si, že jsi ve videu namalovaná a tak jsem se chtěla zeptat, jak dlouho Ti trvá, než se na natáčení připravíš z hlediska líčení a výběru oblečení. Mám takový dojem, že na dřívějších videích jsi namalovaná nebyla, alespoň jsem si toho nevšimla. Zajímá mě to, protože na mě působíš tak, že raději upřednostňuješ nebýt namalovaná a že make-up a tak Tě moc nebere. A když už jsme u toho, ráda bych se zeptala, jakou kosmetiku používáš, jestli třeba speciálně přírodní a vegan, nebo tak. 🙂
Na videa to jakoby ,,přeženu“, protože jsem postupně vypozorovala, že kamera hrozně žere barvy, člověk na ní vypadá nevýrazný. A když se to trochu ,,přežene“, tak vynikne více mimika, gesta a celé video je tím výraznější a tím pádem i záživnější a vizuálně příjemnější na sledování. Normálně přes den bych s tím nevylezla z baráku, ale na kameře to vypadá úplně jinak. To, co v reálu vypadá přehnaně, to na kameře vypadá sympaticky, upraveně a akorát. To, co v reálu vypadá přirozeně, to je na kameře ztracené a bledé.
Trvá mi to tak pět minut, protože namažu make-up, dám řasenku, obtáhnu rty a jdu točit. Víc toho nemám, ani neumím. Oblečení vybírám stylem ,,co jsem na sebe ještě nenarvala“, abych nevypadala pořád stejně v jednom oblíbeném tričku. Ale i tak se to opakuje.
Jsou to takové drobné blbosti, které ve výsledku udělají hodně a podepisují se na sledovanosti, na dojmu z videa. Stejně jsem pořád přesvědčená o tom, že jsem na úplném začátku, a spoustu věcí ještě teprve vysleduju a vychytám, tohle je jedna z nich. Dá se říct, že základní. Když se člověk na to točení dost nenapatlá, vypadá neupraveně, unaveně a pak se zdá, jakoby mu na výsledku moc nezáleželo.
Jakmile vypnu kameru, okamžitě se jdu umýt, protože make-up nenávidím. Pálí mě z něj oči a pořád se škrábu, takže hodina až dvě jsou maximum. Značky neřeším, protože to mám opravdu jenom na natáčení, takže jde spíš o to vychytat odstín pleti a jinak normálně používám jenom řasenku a labello, rtěnku občas když na to fakt mám náladu. K práškovým stínům mě zatím nic nedonutí, nesnesu je.
Víc toho malování přidávat nebudu, ani nemám v plánu učit se pokročilejší techniky. Nemám žádné vady, které by bylo nutné zakrývat špachtlí na omítku, mám to hlavně na zvýraznění mimiky, a abych tak nesplývala s pozadím.
make-upová lež
https://www.youtube.com/watch?v=EAwIOX4yTWE
5. Ahoj Alue, poslední dobou přemýšlím o těle. Proč třeba někdo vypadá jak princezna, či kluk pěkně. Aniž by omezovali mléko, cukr, mouku. Třeba někdo nemá celulitidu, i když prostě jí ty hlouposti. Jestli to je psychikou, či nějak daný od rodičů. Jak se říká, koukni jak vypadá její máma ve stáří bude aj ona tak vypadat. Jde mi o to, že já se musim hodně snažit, abych neměla akné. Co se týče jídla- a někdo má tvářičku jak prdélku mimina. A to jí hlouposti. Přemýšlím o tom, v tuto dobu, protože bych chtěla z jídelníčku zahnat to fuj. Nějak mi to ještě nejde. Abych se sama sobě líbila.
Většina věcí, které vnímáme jako vizuálně neatraktivní, mají spojitost s naším zdravím a s našimi silnými / slabými orgány. Celulitida není jenom o tuku, je také o kolagenu, toxicitě organismu a efektivitě lymfatického systému. Stejně tak sklony k akné jsou velice komplexní záležitost, úzce spojená se zdravím.
Hodně hubení lidé mají rychlý metabolismus, ale ten nemají náhodou, mají ho proto, že jsou pořád v pohybu a pořád něco dělají, takže to že někdo jí fujtajbly a je přitom hubený, je věc jeho životního stylu, toho že chvilku neposedí a míry energie kterou vydá. Nějaké předispozice pro rychlost spalování jsou mýtus, všechno si děláme sami životním stylem. Druhá možnost vysvětlení je nemoc. Štítná žláza, či onemocnění střev, kdy tělo nepřijímá výživu jak by mělo. V mnoha rozvojových zemích se ještě dnes mladé dívky vykrmují aby byly tučné, jinak se chlap bojí, že je nemocná… Nikomu nezáviď to co má. Zvenku se může zdát že to vyhrál v genetické loterii, ale nikdy nevíš, co se za tím skrývá. Tvrdá dřina či oběti ke kterým se ti nepřizná, či nemoc o které nemusíš vědět. Třeba celý týden jí jenom brokolici, pak má jednou cheat day když jde s tebou na večeři a ty pak můžeš mít pocit, že je ten člověk hubený a nemá celulitidu, i když jí takové věci a jaká je to nespravedlnost… Nic není náhoda, všechno má nějaký důvod a příběh.
Mýtus o tom, dcera bude stejná jako matka, je založen na poděděném návyku. Když vidíš obézní rodinu, kde všichni vypadají jako reklamana Michelin, je to proto, že se všichni řídí stejnými návyky, které přebrali jeden od druhého, ale není to otázka genetiky, nebo nějakého jiného druhu předurčení. To znamená, že kdo nechce a dělá na tom, ten tlustý jako jeho mamka nikdy nebude. Dost změn taky nadělá mateřství.
Poslední komentáře
-Lily Wow, skvělý článek! :D děkuji a ukládám.
-zuzi Článek o krizi středního věku... a v diskuzi…
-Květa Tak to jsem se zase jednou hezky pobavil:-)…
-Rambousek Já se nějak silně za duchovně orientovaného ani…
-*****