Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Máš nějaký tip nebo doporučení, jak se naučit mít rád lidi? Vím že to souvisí se sebeláskou, mám knihu Svítání a učila jsem se podle ní, podle mě se sebeláskou problém nemám, ale chtěla bych rozvíjet takovou tu lidskou teplou lásku k lidem. Je to pro mě dost těžké protože se setkávám často s lidma co jsou povrchní, matrixoví roboti a prostě mi to s nima nejde. S láskou ke zvířatům problém nemám vůbec… Jaké uvědomění nebo knížka by mi mohla pomoct?
Myslím si, že ty žádný problém nemáš. Tvůj přístup a tvoje důvěra k lidem se zakládají na předchozí zkušenosti a pokud je tato zkušenost z většiny špatná, jsi při dalším kontaktu opatrnější, uzavřenější, nebo si dvakrát rozmyslíš, jestli má smysl se vůbec setkat. Nemá to co dělat se sebeláskou, je to prakticky jediný možný logický výsledek. Spíš by bylo divné, kdybys měla neustále špatné zkušenosti s lidmi, skoro všichni ve tvém okolí tě zklamali, ale přesto bys podle toho svůj přístup nijak neměnila a nijak by tato zkušenost neměla na tvůj život vliv. Člověk je bytost, která sbírá zkušenosti, podle toho si vytváří obraz o světě a podle toho upravuje své chování a své reakce. Nemá smysl popírat svoji zkušenost. Když je špatná, je prostě špatná a nemá smysl se kvůli tomu vinit. Zkus se zaměřit na několik osvědčených osob ve tvém blízkém okolí u kterých víš že ti určitě kudlu do zad nevrazí a pěstuj o to bližší vztahy s nimi, o co horší máš zkušenosti s lidmi ,,tam venku“. Nebudeš si připadat frustrovaně a izolovaně, pokud budou dobře fungovat vztahy ve tvé nejbližší partě, nebo rodině. Dvacet blízkých přátel stejně nepotřebuješ a nemůžeš je stíhat všechny vídat a být milá univerzálně na všechny neznámé lidi při běžném styku je velmi jednoduché, pokud jsi přirozeně zdvořilý člověk. Hlavní je nezakysnout, ale nemusíš milovat všechny na světě.
2. Čo taká transplantácia vlasov? Môže zlepšiť prúdenie/vnímanie energii alebo naopak zhoršiť,keďže tie vlasy tam nevyrástli tak úplne prirodzene? A ako to je s transplantáciami/chirurgickými zákrokmi všeobecne? Hlavne,ak to človek robí pre zdravie alebo len pre zlepšenie sebavedomia.
O transplantacéch tu byl dříve článek, který popisuje jak trnasplantovaný orgán mění DNA majitele a pak i jeho energie a chování. lidé pak dostávjaí vlastnosti osob, od kterých orgán získali.
Ohledně vlasů to snad nikdo nikdy nezkoumal, ale když se nad tím zamyslím úplně jednoduše logicky, pak každý vlas by měl mít vlastní malinký meridián, nebo jinak nazvanou energetickou dráhu, nebo nějaký typ nervového spojení kterým bude vést energii a komunikovat se zbytkem těla a pouhé mechanické usazení cizí cibulky tyto dráhy nezahrnuje. Pak je otázka, jestli by se to v těle obnovilo samo, nebo jestli by ta anténa i po zahojení působila izolovaně, zůstala tam fyzicky, ale nevedla nic dál.
3. Nevím, jestli tu tento dotaz byl. Co si myslíš o akupunktuře a akupresuře? Je to bezpečné?
Akupresura jednoznačně, protože je neinvazivní a dá se dělat laicky doma.
Na akupunkturu bych si dávala pozor a navštívila pouze profesionála. I tak ale existují rizika. Před delší dobou jsem potkala člověka, který v Praze velmi rád chodil jednou za čas na akupunkturu k čínskému lékaři. Uvolňovalo mu to ucpaný nos. Jednoho dne dostal jehlici, která nebyla zcela sterilní a v místě vpichu se mu po pár týdnech udělala bulka. Začal řešit co s tím. Lékaři udělali to co umí nejlépe, začli řezat. Její vyřezání však způsobilo, že narostla znova. Začalo to u kořene nosu na straně a postupně se bulka prožrala po celém nose, který nabobtnal a v kořeni se udělala puklina. Vypadalo to strašně a nikdo nevěděl jak to neinvazivně léčit. Dotyčný pán bral dlouhodobě silné léky proti bolestem ze kterých trpěl závažnými vedlejšími příznaky a už měl vypěstovanou závislost, takže to byl po letech víceméně neřešitelný případ. Řešitelné by to bylo na začátku když to byla jenom boulička a malý ohraničený zánět. Na zánět ho však nikdo neléčil a řezání nic neřešilo. Řešení lékařů bylo že je to rakovina, agresivní nádor a doporučovali amputaci, která by však zahrnovala odstranění nosu a obou očí, takže by v obličeji zbyla jenom ústa. To nechtěl a amputaci odmítnul.
Poté se zjistilo, že má Treponema pallidum, neboli Syfilis (negooglete to, vypadá to v obličeji strašně). Agresivní těžký zánět, nakonec zemřel. Nevím jestli na ty léky, vyčerpání, nebo zánět, asi všechno dohromady. Tento zážitek byl pro mne natolik traumatický a hrozný, že bych v životě nikdy na akupunkturu nešla a mohla by být jehlice sterilní a být v novém trojobalu jak by chtěla.
Zkrátka když chcete být zdraví, nesmíte chodit tam, kam chodí nemocní lidé, protože se spíš od nich nakazíte novou zoologickou zahradou. Jediná blbá jehlička ho stála život.
4. Slyšela jsem, že když ve snu vidíš přímo někomu do očí a má nerozmazaný obličej, je to opravdu on, jeho duše. Myslíš, že je to pravda?
Myslím si, že na tom něco bude, ale každý sen je jiný a dost špatně se v tom hledá pevný vzorec.
5. Ahoj Alue, já bych měl dotaz do dalšího dotazníku: Jak sladit či uvést do rovnováhy náš vnitřní a vnější život v kontextu k lidsky vytvořenému ekonomickému, ale i společensko – sociálnímu systému? Asi víš, co tím mám na mysli. Například, už od narození si náš stát a tajemné korporace v pozadí všech vlád, vychovávají na svůj vlastní obraz, kdy z nás dělají závislé, řízené a konzumní otrocké bytosti. Je vzá
cností, když to postřehne mladý člověk, který má ještě své sny, ideály, kdy má ještě dostatek energie, síly, entuziasmu a chuti něco změnit a stát se zase nezávislým, neřízeným a samostatně uvažujícím člověkem, který si váží sám sebe a který není pouhou konzumní loutkou, jehož nitkami neustále někdo popotahuje. Co není jen ovcí vedenou na porážku, aniž by si to vůbec uvědomil a připustil. Myslím, že to byl Leonard Cohen, který kdysi napsal: „Kdybych se v noci probudil a nevěděl kde jsem, odveď mě na jatka. Počkám tam s telátkem.“ Dá se vůbec z toho pekla vymanit a stát se skutečně svobodnou bytostí? Samozřejmě zde v komentáři nemám tak široký prostor to více rozvést, ale Ty už budeš vědět, co mám na mysli. Děkuji Ti za případnou odpověď.
Myslím si, že jediná reálná cesta je stát co nejvíce na okraji systému – úplně vymanit se z něj nedá, vždycky jsi do určité míry závislý na společnosti. To by byl například domeček na vesnici, s vlastní zahrádkou a jednoduchý skromný život s pár přáteli… ale takový luxus nemá každý, minimálně na ten domeček si člověk první musí vydělat pokud mu nespadl do klína nějakým štěstím sám a už to samo o sobě – potřeba zajistit si stabilní bydlení – je to, co tě zotročuje. Myslím si, že lidé co mají vlastní nemovitost se zahradou to chytli nejlíp a pokud jsou navíc bezdětní a skromní, dá se žít za minimální peníze, a tím získat více času a svobody. To co nás zotročuje jsou vlastně v konečném důsledku věci pro zajištění našich základních potřeb, jiným slovem peníze. Kdybychom je nepotřebovali k přežití, neotročili bychom. Logicky tedy vyvstává jediný výsledek, snažit se žít za co nejméně peněz, což zahrnuje vlastnictví svého domu a skromnost, schopnost dobře hospodařit a nebýt rozežraný. Což je úkol, který se realizuje někdy velmi těžce, pro někoho už je to nemožné, někdo si to neumí takhle vůbec představit, ne každému by to vyhovovalo, jiný vnímá sociální tlak a už to jede a nakonec se v tom systému motají všichni i proti své vůli, každého k tomu dotlačí jiné okolnosti. Asi je výhoda uvědomovat si to hned na začátku svého života a přizpůsobit tomu svoji životní cestu včas, dokud to ještě jde… Úplně sladit to nejde. Buď ti jde o to být co nejvíce svobodný a chováš se podle toho – ale budeš za podivína protože tím logicky nemůžeš žít jako majorita ale budeš dělat skoro všechno jinak, nebo raději budeš žít jako všichni ostatní, ale nebudeš za divného a společnost tě lépe přijme. Já ti neřeknu co je pro tebe lepší, protože každý máme jinou povahu a jiné potřeby.
Připomíná mi to nedávný rozhovor co jsem vedla s kamarádem, zeptala jsem se ho ,,Jaké to je mít rodinu a děti.“ V překladu přeloženo jsem se spíš ptala, jestli si myslí, že to za to stojí. Tuhle otázku občas někomu položím a pokaždé dostanu jinou odpověď (schválně, co byste mi na to řekli vy?). Ale tahle byla extra výživná: ,,Připadám si jako stroj na peníze. Peníze peníze, do práce z práce. A už se s tím nedá nic dělat, jenom počkat až vyrostou.“ Děsivé a upřímné. Ukažte mi ale někoho, kdo by obětoval ideálu svobody svůj rodinný život, moc takových lidí nenajdete. Zkrátka nedá se mít všechno. Když něco chceš, musíš zase na oplátku něco jiného pustit. A čím cennější věc chceš, tím větší oběť musíš dát.
6. Zažívám teď jednu věc, že se mi vrací určité špatné myšlenkové úseky, z dob jak jsem byl dítě. Moji rodiče měli nepěkný rozchod, je to jako kdybych se naučil určitému myšlení a chování, jednání co jsem jako dítě spatřil u rozvodu, taky se mne i drželo nějaký ten rok. Teď si i uvědomuji že to chování není dobré a já sám mám své nové lepší vzorce, které jsem nahradil za ty staré. Psala jsi myslím o tom, že člověk může přebírat špatné myšlenkové vzorce, umím je rozpoznat a taky je nahradit novými.
https://www.youtube.com/watch?v=uPGm4G5s5OA&t=2s přikládám odkaz na video, které mne inspirovalo na tuto otázku, také si myslím že je to důležité, aby člověk dokázal pak víc používat svoje cítění a fantazii, dokázal si vytvořit své lepší chování v tomto světě. Jednoduše vyhnat ty špatné a cizí myšlenkové programy a jestli nejde tomu procesu nějak napomoci. Třeba nějakou energii, minerály, cvičením nebo meditací, bylinami a podobně. Jsem rád že se můžu s tímto obrátit na tebe 🙂
Zlé zážitky, které jako děti podvědomě nasajeme, se odbourávají těžko, je to běh na mnoho let a některé věci nakonec stejně nejsme schopní zcela vymazat, maximálně zneutralizovat. Základní věc je srovnat si to v hlavě a naučit se mít rád i se svými slabými stránkami a se zlou minulostí se neztotožňovat a zbytečně se do ní nevracet. Čím víc na minulosti člověk jede a čím víc se do ní vrací, tím ho minulost víc drží a nemůže se posunout dál. Když na zlé věci nebudeme vzpomínat, samy rychleji vyblednou a po letech jsme schopní zapomenout ledacos.
Já jsem například vyhodila a spálila své staré deníky, měla jsem jich hromady a vždycky když jsem si je přečetla, měla jsem z nich depku, jaký hrozný život jsem jako malá vedla a připomínalo mi to věci, které jsem ÚSPĚŠNĚ ZAPOMNĚLA ale četbou jsem si zase vzpomněla ,,no jo vlastně“. Bylo mi z toho blbě a byla jsem naštvaná, že na to zase budu muset znova zapomínat. Kdysi jsem je psala se záměrem, že si je třeba za dvacet let přečtu a budu je mít na památku, ale byly tak šíleně depresivní, že se z nich naopak stala zpátečnická udička. Tak skončily v krbu, sentiment nebude, byl to tehdy samý hnus a je lepší zapomenout toho co nejvíc se dá. To je například taková malá inspirace pro ty co to měli podobné. Zahoďte záznamy, abyste si to nemohli připomínat a zabývejte se aktuálními věcmi.
Veliká pomoc je mít hezký spokojený život. Kdykoliv člověku probleskne nějaká hrůza kterou zažil, může si pak říct: ,,To už není moje, už se mě to netýká, už mám jiný život, mám se dobře a toto mě neohrožuje.“ A ono se to nějak samo zneutralizuje, aniž by člověk musel vynakládat nějakou speciální námahu.
Já měla úplnou hrůzu i z určitých míst, strašně jsem se bála kolem nich jenom projet v autě z okruhu několika kilometrů. Vždycky jsem si řekla ,,Je to minulost, už ti nehrozí návrat zpátky, už na tebe nemůžou, nikdo ti nic nedělá.“ Vždycky mi to pomohlo a postupně to odešlo s věkem. Sám sobě terapeutem.
Hodně také pomáhá stabilní vztah. Milující partner a poklidné harmonické vztahy v aktuálním domově. Když je člověk celkově spokojený a cítí se milován, nemá takovou potřebu se rýpat ve starém a ošklivém, protože to pro něho už není atraktivní, když má p
říjemnější věci v programu.
Takže kdo má za sebou blbou minulost, měl by se zaměřit na co nejlepší TEĎ, protože tím neutralizuje většinu starého zla. A se záchvaty nebo flashbacky se dá pracovat neinvazivně.
Pokud to nejsou jen chmurné vzpomínky ale vyloženě záchvaty, kdy se člověk dusí, brečí a chce se mu umřít protože je to například až moc drsné a moc čerstvé, pomáhá v tu chvíli kdy to přijde přejít do jiné místnosti (nebo jít rovnou ven) a povinně se zaměstnat namáhavou prací, případně se trochu propleskat a projít párkrát kolem domu.
V horších případech vzít silné přírodní křišťály do rukou a strčit ruce pod ledovou tekoucí vodu, aby se člověk energeticky srovnal, tím se hned uklidní i myšlenky a pocit dušení přestane, rozdýchá se to. Pokud nic takového člověk nemá, polévat hlavu nebo celé tělo studenou vodou, nebo vyjít ven bosky a chodit po mokré trávě a zhluboka dýchat. I toto akutní období po traumatu jednoho dne přejde, musí se prostě překlenout. Hlavně na to nepít alkohol, nic nekouřit a nepolykat v záchvatu prášky.
A poslední doporučení: MÍT CO DĚLAT. Pokud se člověk nudí, má čas se užírat a všechno opakovaně prožívat. Když má člověk přes den dost práce a podnětů, nemá tolik prostoru pro vzpomínání a depkaření. Do jisté míry se nedostatek povinností může zaplácnout aktivním sportem, není nic lepšího než vztek a smutek vyskákat, vyběhat a vyposilovat ven.
Vyplatí se občas přísný přístup. Když máme pocit že se to během let moc nelepší, může pomoct uvědomění, že SI TO DĚLÁM VLASTNĚ SÁM! Tím že pořád vzpomínám a nejsem schopen ten zlozvyk překonat. Občas jsem to na sebe použila. Nic se mi reálně nedělo, ale já jsem najednou v myšlence zabloudila do něčeho nepříjemného. Tak jsem se zarazila a zeptala se sebe: ,,Proč si to děláš? Co z toho máš?“ – ,,Nic.“ – ,,No tak toho nech.“ A nechala jsem toho. Zabírá to skvěle, ale ne pokud je to ještě čerstvé a trpíte na záchvaty úzkosti.
Je to super i na jakékoliv jiné nežádoucí destruktivní myšlenky. Pozastavit se sám nad sebou a spíš tu myšlenku logicky posoudit, než ji emočně prožívat. ,,Fuj, co tě to napadá, najdi si něco lepšího.“ A pak opravdu přejít na to co je lepší. Postupně to bude pořád lehčí, až se to nakonec zautomatizuje a naučíte se ovládat své myšlení – a to je ta klíčová vlastnost, o kterou jde především a ke které vedou všechna doporučení. Nebýt otrok své mysli, ale být jejím pánem. Koho toto téma víc zajímá, věnuji se mu velmi podrobně v knize Svítání.
Poslední komentáře
-***** Viem o dvoch výnimkách v metale. Prvá je…
-kešo Na Poppy som už dávno zabudol (YouTube mi…
-mariankosnac Symphonic metal. Tam bývá satanismu málo, neblije se,…
-Alue K. Loskotová Je to tak. A Gaga? Šmarja jako jo,…
-sm