250. Dotazník: Proč mají někteří lidé silné duchovní vedení a jiní ne?

2.6.2019 v Čtenáři 35

1. Ahoj Alue, pokud například někdo někoho zavraždí, a odpyká si za to pozemský trest ve formě například vězení, jak to s takovým člověkem bude po smrti? Bude za tu vraždu pykat i po ní?
Nepyká se za nic, ale posmrtný život člověka odpovídá tomu, jaké má daný člověk energie a tyto energie jsou závislé na tom, jak člověk myslel a jak žil, co vykonal. Kdo páchal zlo a zabíjel, čeká ho temnota a hrůza, protože na tom rezonuje. Nikoho nezajímá, jestli si to odseděl, nebo ne. Důležitý je vnitřní charakter a způsob myšlení. Stejné přitahuje stejné. Temné energie k temnotě, světlé energie do světla. Není žádný soudce nad námi, my sami jsme svůj vlastní soudce, my rozhodneme co nás čeká po smrti a nikdo jiný.



2. Jak může umělec, který kouří, pije a žije zhýralý život, vytvořit konstruktivní umělecké dílo? Viz skladatelé, malíři… obecně se traduje že umělci žijí bohémské životy, jaký to má dopad na energii jejich tvorby? Třeba takový Ray Charles, fetoval, ale vytvořil geniální hudbu.
Nevím o umělci, který by byl destruktivní a přitom tvořil konstruktivně, asi žiju v jiném Vesmíru než tazatel. Každé dílo vždy nese náboj a otisk svého tvůrce. Možná je vtip v tom, že lidé většinou necítí energie, nebo se to do hudby schová, protože hudba je konstruktivní, když se správně postaví, podle zákonů vesmíru. A hudebník ty mechanismy zná. Jela na tom hlavně ABBA.

3. Čo znamená keď človek niečo neúmyselne rozbije napr. v kuchyni. Za posledný cca mesiac sa mi to podarilo 4x. To zvykla byť bilancia za pár rokov. Neviem prísť na to či to vôbec niečo znamená, a keď áno tak čo. Čo si o tomto myslíš Ty? Ďakujem za odpoveď.
Je to nějaké znamení, ale nemůžu přes dotazník určit, jaké. Člověk se musí zamyslet nad sebou a zavzpomínat nad tím, na co myslel a co zrovna řešil v době, kdy často rozbíjel nádobí. Pokud se v mysli řeší nějaká otázka nebo téma a u toho se opakovaně rozbije nádobí, patrně to znamená nějaký rozkol, problém a špatný výsledek, či rozpad, oddělení. Někdy i záleží na tom, jak přesně se to rozbije, jestli přesně napůl, nebo uletí ucho.
Člověk podvědomě ví věci dopředu a když cítí zlý výsledek, ruce se mu více chvějou, je více nešikovný, napjatý. Více mu pak můžou v tu chvíli padat hrnky z ruky, prakticky tak člověk dává sám sobě signál. Existují studie, které prokázaly, že lidé vědí výsledek nebo správné řešení asi o polovinu času dřív, než si to uvědomí přímo. Břišní mozek je prostě rychlejší a vysílá signály už předem.

4. Co si myslíš o sebevražedné písni Gloomy Sunday? Hrozně moc lidí se po jejím poslechu zabilo, tak by mě zajímalo, jestli je to jenom náhoda, nebo je fakt nějak prokletá. Učitelka nám ve škole kousek pouštěla a popravdě to se mnou nic moc nedělalo, ale řekla bych, že možná záleží na momentálním rozpoložení, těžko říct.
Gloomy Sunday je spíš pověra, protože jsem ji samozřejmě také slyšela a nic to se mnou nedělalo. Určitě je to jinak mezi rodilými mluvčími kteří chápou slova a měla na to vliv těžká doba a smutný osud autora, v době kdy píseň vznikla. Už jenom to že žijeme v jiné době, jsme Češi a málokdo té písni přesně rozumí v reálném čase, to na nás nemůže působit stejně.

5. Ráda bych se více informovala na téma “automatické psaní s anděly”. Článek, který na webu publikuješ, je velice dobrý. Přesto bych se ráda zeptala, jak se eventuelně bránit proti nižším bytostem, zda stačí požádat své andílky o ochranu. Popřípadě jak poznám, že se na mě napojila špatná bytost.
Doporučuji knihu Anděl strážný, která obsahuje kompletní návod na komunikaci s anděly a rozpoznání případných potíží, hrozeb, destruktivních vlivů. Také obsahuje mnoho návodů  a postupů, jak tyto potíže nejenom identifikovat, ale také efektivně řešit. Nestačí jen prosba, hodně záleží na tom, na jakých energiích rezonuje praktikující a jaké má rozlišovací schopnosti. Nedá se to shrnout v krátkém odstavci, je to opravdu téma na knihu. Je také potřeba vzít v úvahu fakt, že každý člověk má trochu jiné schopnosti a jiné nadání. Není dobré upínat se vždy jen čistě na jednu disciplínu, spíš je lepší si postupně vyzkoušet vícero různých metod, osahat si je a zjistit, pro co mám nejlepší vlohy, co mi nejlépe funguje, co mi jde hladce a na to se zaměřit. Automatické písmo s anděly je velice specifická disciplína a nemusí dělat všem dobře, ale určitě za vyzkoušení stojí.

6. Připravuju se postupně na jeden úkol, mám z toho velký respekt ale cítím že to mám udělat, i když často pochybuju jestli to všechno zvládnu. A stalo se mi dneska že v jedné z klíčových přípravných akcí se najednou okolo mě vyrojily stříbrné poletující kuličky energie (to se mi nikdy nestalo tak intenzivně a ve všední situaci). Myslím že to nebyla klasická ochranná energie, nic mi v ten moment nehrozilo. Mohla bych to chápat jako dobré znamení, že jdu správnou cestou?
Pravděpodobně to bylo konstruktivní znamení. Andělé mohou komunikovat i tímto způsobem, kdy pošlou světýlka, aby člověk věděl, že jsou nablízku.



7. Vím, že každý tu máme svůj úkol a všechny jsou stejně dobré a hodně se různí, ale taky vím, že některé úkoly jsou “větší”. Víš, jak to myslím – prostě důležité. A taky vím, že na takové lidi bývá často vytvářen velký tlak, aby došlo ke změně cesty a úkol se ideálně vůbec nesplnil. Nepřipadá ti ale taky, že lidé, kteří mají “velký” úkol, dostávají větší a výraznější znamení než třeba ostatní? Připadá mi totiž, že někteří dostávají znamení ultra výrazná až křičící a někdo skoro nic, i když oba třeba o znamení ani neprosí (na tohle má asi vliv víc faktorů jako síla napojení “nahoru” apod. ale stejně). Taky mi připadá, jako kdyby tito lidé byli “více hlídaní ze shora”, prostě ten tlak bývá docela silný z obou stran – jak ze strany duchovního vedení tak i ze strany Matrixu.
Ano, pořád máte právo svobodné volby ale… Není to moc sranda. Nechci říct, že jsem ten, kdo tu má důležitý úkol (i když jsem to vždycky chtěla), já vím o svém úkolu skoro houbeles. Ale tlak je na mě vytvářen neustále, silný a odmala. Z obou stran. A nebýt “těch v mé hlavě” kteří mi celý život vysvětlují a nabádají co je pravda a co ne, kdyby mě nevedli, jsem asi pěkně v háji. Někdy mi z toho skoro praská hlava, není dne, kdy by byl klid. Furt mi v hlavě jede něco co nabádá (konstruktivně! myslím tím vyšší vedení) co mám dělat a nenechají mě moc být. Zatímco jiní lidé si v poho žijí a neplní nic, nechápu, já bych se z té potřeby “plnit úkol” zbláznila, kdybych pro to nic nedělala 😐 Ano, mám právo svobodné volby, ale ani mi to tak až nepřijde. Prostě ze shora něco poručí, já to pak cítím srdcem a můžu si tak leda vybrat to nedělat a být nešťastná 😀 paráda. Lidi se takhle ptají “a jak je možný, že jsi tohle dokázala? Kde na to bereš energii? Já bych nemohla.” No sakra, jelikož ti v mé hlavě mi nedají pokoj!! Vždyť bych se z toho jinak musela zbláznit! Navíc nevím, proč bych v životě jen stála na místě.
Jedna hodně podstatná věc, kterou mi taky trvalo dlouho pochopit je, že to nefunguje stejně v hlavě každého člověka. Běžně se to říká, že všichni lidé nejsou stejní, ale je rozdíl tu poučku pouze znát a je velký rozdíl si to skutečně uvědomit a přijmout to. Tehdy, kdy to člověku dojde, pochopí spoustu nelogických nepochopitelných věcí, které sleduje ve svém okolí. Dojde mu, že to, že to v jeho hlavě funguje konkrétním způsobem, vůbec neznamená, že to tak mají i ostatní lidé.
Jak to souvisí s tímto dotazem? Otázka je subjektivní, těžko ji aplikovat na běžnou populaci, i když je tu ta snaha.
To, že má někdo jakýsi smysl pro povinnost, či cit pro své životní poslání a cítí se k tomu jakoby ,,tlačen” neznamená, že to tak mají i ostatní lidé. Kdyby měli, svět by vypadal jinak.
Znamení přicházejí ke všem, ale jen do určité míry a pokud je člověk nesleduje, chodit přestanou. Jak byste mohli sledovat něco, na co ani nevěříte a nevíte, že to existuje? – Nemohli! Můžete po cestě do práce potkat dvacet rozjetých ježků na silnici a stejně do té práce dojdete, fabrika exploduje, umřete a pak až v nebi vám řeknou: ,,Hele a tys neviděl ty ježky všude po cestě? Seš slepej, nebo co?”
Pak může vzniknout dojem, že na mě se valí znamení a na jiné lidi ne, jakoby na mě byl nějaký tlak a na jiné lidi ne. Ale cestu druhých lidí nežijeme, nevíme jestli znamení jednoduše ignorují. Nevíme, kdy už sešli ze svého životního poslání do takové míry, že nevnímají žádný pocit vedení, nic co by je táhlo konkrétním směrem. Nevíme, jak jsou ve skutečnosti inteligentní, moudří, nebo uvědomělí. Vidíme jenom naši představu o nich, která se obvykle diametrálně liší od reality.

Kamarádka mi kdysi řekla, že většina lidí žije ,,na automat”, jako biorobot. Nechápala jsem, musela mi to vysvětlit na příkladu u sebe. Že dřív prostě ráno vstala, šla do školy, odpoledne udělala co je potřeba a nepřemýšlela už dál nad ničím. Nechápala jsem to pořád, tak vysvětlila dál. Že prostě člověk žije den po dni jako biorobot a vůbec nehledá smysl v ničem, prostě je a neřeší. A že teprve až někdy na prahu dospělosti přišla tak zvaná ,,fáze probuzení”, kdy si uvědomila sama sebe v tomto zvláštním světě a začala vědomě rozmýšlet nad smyslem, nad životem a nad svými volbami, které do té doby činila nevědomě, automaticky … To je možná to typické ,,probuďte se” a ,,spirituální probouzení”, o kterém se na esoterických a alternativních webech hodně mluví.
Nechápu to pořád, protože jsem to nikdy nezažila. Tedy přesně do detailu nechápu, co to je za stav, jenom ho můžu rozumově popsat. Alespoň vím o tom, že něco takového existuje a je to dobrý ilustrační příklad, který se na to dá naroubovat. To že je jeden člověk od narození plně vědomý, rozmýšlí do hloubky, hledá ve všem smysl a analyzuje své volby vědomě, vůbec neznamená, že to tak dělají i ostatní. Podle kamarádky, která mi toto řekla, žije 90% lidí na provoz biorobota, na automat. Připadá mi to fakt děsivé, doufám že to není pravda, ale zároveň by to hodně věcí vysvětlovalo.

Abych se vrátila zpátky k původní otázce: Čím je člověk vědomější, tím si více všímá a tím vnímá větší tlak, nebo větší míru vedení. Ale v podstatě si to koriguje sám. Tak třeba se není čemu divit, když jsem celé dětství neustále prosila své strážné anděly aby mě vedli a chránili, že mám pak silné puzení, například abych napsala knížku na konkrétní téma. Mám, co jsem chtěla, mám o co jsem si řekla. Sama jsem si to naprogramovala do života, sama jsem si to posílila, chtěla jsem to a šla jsem za tím.

Kolik lidí o tohle žádá každý večer před spaním? Je potom divné, když nevidí žádný hlubší smysl, ani vedení?
Je to jedna z prvních věcí, kterou mě andělé naučili. Když něco chceš, musíš si o to umět říct, klidně opakovaně a musíš se na to zaměřit. Nic nepadá do klína náhodně jenom tak samo od sebe, aniž by tomu člověk napomohl, aniž by to chtěl, aniž by si to projektoval.

Nenaučíš se číst znamení náhodou, je to o zkušenosti, znalostech a všímavosti. Nebudeš mít silné vedení od tvého vyššího já nebo od tvých andělů, když o to nikdy nepožádáš a nebudeš v něm hledat nápovědu. A nesplníš velký úkol ve svém životě, když budeš celý život žít na automat. Všechno si to děláme sami, jak dobré tak zlé. Nemá smysl svádět vinu nebo přenášet zodpovědnost na něco/někoho tam venku, tam nahoře.

8. Co myslíš, že znamená, když člověka odmala doprovází nebo po čase začne doprovázet symbolika králíka? Je to dobré znamení? Pamatuju si, že tebe doprovázeli jednu dobu motýlci 🙂
Doporučuji pustit si film Matrix 1, kdy symbolika bílého králíka vede Nea ven z Matrixu. ,,Sleduj bílého králíka.”
Je to konstruktivní znamení, že se dotyčný člověk začíná probouzet a že pro něho vede cesta.
Mě doprovázeli motýlci, protože motýl je symbol transformace. Z nedokonalé housenky se postupně stane nádherný motýl. Ale to má jinou rovinu, nemluví to o probuzení se z matrixu, je to o zdokonalení se, o vývoji ze své nedokonalé formy na svoji skutečnou formu. A opravdu to tak bylo. Proces změny z housenky na motýla je vlastně obraz vývoje z nesvobodného člověka (dítěte bezbranně vystaveného zlovůli rodiny, osudu a systému, bez schopnosti a možnosti se bránit, nebo něco změnit) na svobodného člověka, který najde sám sebe a svou cestu, svou sílu a moc. Nejenom že mě tehdy motýlci magicky přitahovali, ale také na mě pořád někde sedali.

9. Je ti známý stav bytí, kdy je člověk jakoby odpojený od těla? Nemám na mysli nic duchovního, ale to, že po prožití traumatu jako obranný mechanismus vypneme tělo. Pro někoho je to určitě běžný stav bytí a fungování v životě a neuvědomuje si že by to mohlo být jinak. Projevuje se to tak, že člověk normálně s tělem počítá, klidně i sportuje, cvičí, všechno dělá normálně, ale je jakoby uvnitř ztuhlý a když se dostane do stresující situace, tuhne ještě víc. Běžný život tak neprožívá naplno a má i omezené emoční vnímání a prožívání, emoce jím neprocházejí uvnitř, ale spíš tak obtékají zvnějšku, doslova si je “nepouští k tělu”. Myslím že lidé takový stav znají, vždyť se říká být jako “tělo bez duše”. Je to podle mě docela běžný stav. Akorát že v tomto stavu žijeme jen napůl a tělo s sebou vlečeme jako přítěž, protože ho neumíme zevnitř oživit tím prožíváním (doufám že je to srozumitelné). Uvědomila jsem si, že tento stav souvisí s nezpracovaným traumatem, ale zajímalo by mě, jestli to nějak souvisí s lidskou duší – protože mám pocit, když toto prožívám, že duše jako by nebyla v těle úplně, nebo tam měla málo prostoru. Je něco takového možné?
Je to následek těžkého traumatu, nebo těžké chronické deprese, kdy se člověk psychicky ,,vypne a otupí”, aby vydržel tlak a stres, který v sobě nosí. Mají to zneužívané a týrané oběti, nebo lidé s nějakou (i lehčí) duševní chorobou. Jsou nevyrovnaní, nezvládají běžný život, vyhýbají se lidem, na každou běžnou věc i na umytí nádobí se musí odhodlávat, mají úzkosti, záchvaty paniky, fobie. Žijí na nouzové rezervy a na nouzový obranný mechanismus, nejsou v klidu, neumí se uklidnit ani uvolnit, necítí se v bezpečí. Jsou zacyklení ve svém problému, často neschopni ho řešit. Často se ani nemají rádi a jak se nemají rádi, neumí si vytvářet ani sociální vazby, to vede k sociální úzkosti a fobii, lidé se jim pak začnou vyhýbat, protože takový člověk nepůsobí příjemně a není s ním příliš rozumná řeč, to vyvolává stavy odcizení od sebe a od okolí, aby se odolalo stresu a následkům izolace.
Není to běžný stav, je to stav chorobný, silně vyčerpávající a pokud by trval dlouhodobě, postupně přejde do nemoci a člověka zahubí, nebo se dotyčný někdy i zabije sám, protože tento pocit odcizení je pouze doprovodný projev hlubšího problému, není to příčina a není to věc sama od sebe, je to vždy navázané na něco těžšího a horšího.
Trauma se musí rozchodit a stres se musí odbourat, pokud se s tím nic nedělá, člověk takhle sežere sám sebe.

Psychologie má pro tento stav oficiální název a popis symptomů, pouze však jinými slovy vyjadřuje to samé:

,,Depersonalizace označuje subjektivně velmi nepříjemné psychické stavy odcizení či oddělení od vlastního já, duševních nebo tělesných pochodů. Lidé s depersonalizací prožívají těžko představitelné stavy cizosti, neskutečnosti či neexistence sebe samých. Jejich myšlenky, vzpomínky, pocity, pohyby či hlas se jim jeví, jako by nebyly skutečné, jako by nebyly jejich vlastní nebo jako by byly zautomatizované. Mohou mít pocit, jakoby jedna jejich část jednala a druhá to jen odtaženě pozorovala. Někdy se vylekají při pohledu do zrcadla, neboť ačkoliv vědí, že hledí na sebe, zároveň mají hrůzyplný pocit, jakoby hleděli na někoho cizího.

Derealizace označuje stejnou změnu vnímání, týká se však vnějšího okolí. Svět a druzí lidé se zdají být neskuteční, vzdálení nebo zautomatizovaní. Vnější svět se jeví jako by nebyl reálný, jako by byl ve snu nebo v mlze či za nějakou skleněnou tabulí. Hmotné věci se zdají být nehmotné či dvojrozměrné jako na obrázku. Druzí lidé mohou působit zautomatizovaně, jako by byli roboti.

Depersonalizace a derealizace (dále jen depersonalizace) se nejčastěji vyskytují současně, ale mohou být zažívány i zvlášť.

Depersonalizaci doprovázejí další projevy, jako je ochuzení či ztráta pocitů, empatie a motivace, zhoršení koncentrace, paměti, pocit zvětšování či zmenšování těla nebo změněné vnímání času, který subjektivně běží mnohem rychleji či pomaleji.

S přechodným trváním depersonalizace má během života zkušenost poměrně dost lidí. Objevuje se ve stresujících a životně ohrožujících situacích, po užití alkoholu a jiných drog či během únavy a spontánně vymizí. Je-li depersonalizace zažívána trvale či se epizodicky vrací, může jít o projev poruchy, která je nazývána depersonalizační a derealizační syndrom (dále DPDR syndrom). DPDR syndrom není vzácný a jeho celoživotní výskyt je odhadován kolem 1–2%.

DPDR syndrom není tak závažné psychické onemocnění, jakým je např. schizofrenie. Ačkoliv může být člověk velmi znejistěn, a i když mu to může činit určité obtíže, je zpravidla schopen fungovat, pracovat či studovat, aniž by si jeho změny všimlo okolí. Člověk na sebe neztrácí náhled a je si tedy obyčejně dobře vědom, že depersonalizace není optimální psychický stav a chce se uzdravit. To depersonalizaci odlišuje od psychotických onemocnění, jakým je právě schizofrenie. DPDR syndrom je řazen mezi neurotické či úzkostné poruchy podobně jako fobie či záchvaty paniky.

DPDR syndrom může začít náhle (často společně s panikou) či se může postupně rozvíjet. Jeho spouštěčem mohou být drogy (často marihuana, lysohlávky, LSD), stres, trauma, ale může začít i bez zjevných příčin. DPDR syndrom se poprvé nejčastěji objevuje mezi 16 – 22 lety, ale může začít i od nejranějšího dětství nebo až od dospělého věku.

Depersonalizace se zřídka objevuje osamoceně a zpravidla se sdružuje s jinými obtížemi, které na ni buď nasedají (primární depersonalizace) nebo je naopak depersonalizace přidružena k nim (sekundární depersonalizace). Zvláště počátek depersonalizace provázejí deprese, úzkosti, panika či sociální a jiné fobie (strach ze sociálních situací, otevřených prostor, davu aj.). Depersonalizace se často vyskytuje v kontextu poruch osobnosti. Depersonalizace může doprovázet i poruchy příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchu či různá neurologická onemocnění (epilepsii, migrénu). Depersonalizace se objevuje i u psychotických onemocnění, kde je ale součástí hlubší psychické poruchy projevující se často halucinacemi, bludy a ztrátou náhledu na své onemocnění.” (zdroj)

 

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.


© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019



 

Komentáře

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2019-06-02 03:57:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

4 I v českej tvorbe sa dá nájsť dosť smutnejších a depresívnejších vecí.
„PRIESSNITZ – Tam na poli (lyric video)“
https://youtu.be/zlncIVAUJ0Q

Za najsmutnejšiu som vždy považoval Nothing Compares 2U a to som ani nerozumel slovám. Viem že Sinead naspievala i Gloomy sunday ale toto je naj https://youtu.be/0-EF60neguk

Ikona diskutujiciho Luk 2019-06-02 03:58:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Depersonalizace a derealizace je fakt maso 😮 byla by dobrá otázka do dalšího dotazníku, jak tohle řešit, ale kniha Svítání je podle mě o řešení depersonalizace a derealizace sama o sobě.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-02 14:15:31
Ikona diskutujiciho
sipka

Kniha Svítání je o tom jak se dát psychicky dohromady, zejména po traumatech a v podstatě je to takové ,,sám sobě psychologem”. Derealizace a depersonalizace je jenom jiné pojmenování pro symptomy po silném traumatu a stresu. Což je rozhodně léčitelné, ale člověk na sobě musí dlouhodobě pracovat.

Ikona diskutujiciho Gabby 2019-06-02 10:01:15 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přejetý ježek je až taková symbolika?? 😮 a co třeba jiné zvíře jako kočka?

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-02 14:08:42
Ikona diskutujiciho
sipka

kočka? – o to hůř!

Ikona diskutujiciho armag 2019-06-02 10:04:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K otázce 2 možná by ses divila kolik bylo mezi známými umělci alkoholiků, feťáků nebo třeba takových, kteří tloukli své manželky jako žito…

Ikona diskutujiciho Kiyu 2019-06-02 19:07:47 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsou osvícení umělci jako např. Michelangelo a pak tací jako Picasso. Je sice považovaný za génia ale mě jeho tvorba příjde zvrácená 😀 stejnak jako u Salvadora Dalího ..a ten se netajil užíváním narkotik. Myslím, že když umělec tvoří dílo tak se jakoby odpojí ať už tichem, rozjímáním nebo drogami. Já mívám občas vize které mi vniknou do hlavy a nedají mi pokoj dokud je aspoň nenačrtnu do skicáku.

A ještě řádka z učebnice dějin: Van Gogh prožíval chvíle ,,kdy dojetí a okouzlení bylo vystupňováno až k šílenství, až k prorockému zření” a ”viděl ve vší přírodě, například ve stromech, výraz duše”

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-02 19:29:32
Ikona diskutujiciho
sipka

Nebo Saudek.. to je vrcholný příklad umění na poblití. Nepochopila jsem, jak může takové čuně mít úspěch, nota bene úspěch u žen. Vždyť je úplně odpornej. A že ho nezavřeli za dětskou pornografii, to taky nechápu. Fujtajbl.

Ikona diskutujiciho Kiyu 2019-06-03 09:46:40
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano bohužel takových zvrácených páprdů co si myslí, že dělají revoluci v umění je na výtvarných školách hodně 🙁 😀 nemluvě o těch zneužívání modelů..

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-06-07 23:27:19
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky nechápu. A podobně nechápu tady tohoto https://www.youtube.com/watch?v=VRIopbFnAB8 – vysvětlete mi někdo, jak je možné, aby tomuto “fešákovi” naletělo tolik chlapů! Je dost známý “kouč na balení bab” (jasně) a byl nedávno i u Krause.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-02 20:01:15 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

7. Já se běžně lidí ptám “co bys chtěl, kdybys mohl mít / mohl si koupit cokoli? Co bys dělal, jak bys žil, jaké věci by jsi měl kolem sebe, jaké lidi?” a vlastně doposud všichni mi na to odpověděli, že takto nepřemýšlejí/že si nikdy takové otázky nepoložili, protože žijí ze dne na den a dokud nebudou mít reálně nekonečně peněz, tak jsou tyto otázky zbytečné. Jenže člověk pravděpodobně nikdy nebude mít na účtě “nekonečno”, takže si lidé tyto otázky ani nikdy nepoloží? Jenže tyto věci představují životní cíle/směr, kterým se v životě ubírat. A lidé si prý vybírají z toho, co je nyní k dispozici (tedy např. zbylo mi z výplaty 100Kč, tak si mohu koupit žvýkačky nebo cigarety nebo bonbóny – takhle se ale moc “daleko” nedostanou, protože to jsou věci rychlé/jednorázové spotřeby, které se neustále opakují = člověk se nikam neposouvá, nikam nesměřuje ani nejde). Lidé ani neuvažují, jestli by chtěli bydlet ve městě nebo na vesnici, s jakými lidmi by se chtěli stýkat.. – Prostě jim někdo přijde do cesty např. jako kolega v práci, tak se s ním po dobu, co spolu pracují, baví, a jakmile jeden z nich z práce odejde, tak se bavit přestanou (v práci to je docela logické, ale oni to tak mají se všemi lidmi). Nevybírají si nic, ale na vše zpětně říkají “to byla moje/tvoje volba”. A pak se diví, když jsem v životě jinde a že si vůbec dovoluji si vše ve svém životě (co mohu ovlivnit) vybírat. O tom, na základě čeho lidé uzavírají manželství, raději nemluvit. Lidé si vůbec neuvědomují, že než si někoho vezmou a mají s ním děti, tak by se měli sami sebe zeptat “je to ten pravý/nejlepší člověk pro mě? Dokážu ho milovat celý život? Kdybych potkal/a někoho lepšího = PŘÍLEŽITOST např. vzhledově, povahou, finančně.., chtěl/a bych být stejně dál s tímto člověkem? ” a teprve až po zodpovězení těchto otázek se rozhodovat. Protože většina lidí se vůbec ani nad tímto nezamyslí a pak když potkají někoho v něčem “lepšího”, tak se diví, že s ním nemohou být, protože už v manželství jsou, příp. podvádějí nebo se rozvádějí. Určitě nelze s jistotou říct, že někoho budu milovat i za 50 let (protože lidi se mění – během času se mohu změnit já nebo partner), ale je dobré si tuto otázku položit, protože pokud už teď VÍM, že ne (když to je NE, tak to člověk ví hned), tak je lepší vztah ani nezačínat. Ideální je představit si nekonečnou dobu s tímto člověkem a pokud by se člověk cítil svázaný, omezovaný, ztráta svobody nebo že mu něco uniká (“lepší” příležitosti), tak vztah ani nezačínat (nebo alespoň já to tak dělám :D). Ale nechápu, že lidi se na takovéto otázky neptají a někdo si dokonce “nekonečno” neumí ani představit, takže vůbec neví, o čem mluvím..

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-02 20:38:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

9. Něco takového jsem během života také měla (a částečně ještě mám), v dětství se to ale projevovalo tak, že jsem měla málo vzpomínek, resp. jsem zapomínala = nechápu, jak můžu něco prožít a pak to zapomenout, týkalo se to i dobrých věcí. A teď jsem zjistila, že mám vzpomínky uložené dle toho, v jakém jsem stavu vědomí – např. když jsem veselá a prožívám vztah, tak se mi otevřou všechny dobré vzpomínky ze vztahů, když jsem veselá a jsem ráda v práci, tak si pamatuju vše dobré, co jsem zažila v různých pracích, když jsem smutná a prožívám vztah, tak si vzpomenu na vše, co se mi stalo špatného ve vztazích apod. – nezávisí to ale jen na emocích smutku veselosti apod., ale i na stavu vědomí/vnímání, protože v různých stavech vědomí mám i různé ..někdy protichůdné.. názory a náhledy na svět – i proto jsem začala psát web, protože tam píšu ve všech různých stavech..skoro vždycky, když si na něco vzpomenu, a tak mám všechny vzpomínky pohromadě). Nevím, jestli to tak mají všichni, ale asi ne (u pár lidí jsem si toho také všimla, že když byli např. rozčílení na svého partnera, tak si nemohli vzpomenout na dobré chvíle s ním).

Díky tomuto si o mně někdo kdysi myslel, že žiju jako biorobot (jak je popsáno v otázce 7), ale já jsem si pouze naprogramovala jednu “osobnost”, kterou jsem vytvořila tak, že jsem si říkala “illumináti neexistují, chodit do práce je dobré pro přežití, nevidět v ničem smysl nevadí, nestresuje mě to protože nad tím nepřemýšlím atd.”, protože i kdyby se hroutil svět či se dělo cokoli, tak když potřebuji fungovat, “zapnu” tuto naprogramovanou osobnost, která si ničeho nevšímá a jde dál. Dokonce jsem tuto osobnost díky svému webu naučila, co jsem zažila v minulosti a mohu o tom např. povídat, i když tomu, co jsem zažila, v danou chvíli sama nevěřím (a jsem s tím v pohodě, resp. necítím žádné pocity, jako by se mě to netýkalo). Tuto osobnost jsem si vytvořila po traumatu, protože jsem v té době potřebovala chodit do práce a jinak bych to asi nezvládla, ale nakonec jsem zjistila, že se to hodí, protože se nemusím bát žádného traumatu, když už mám tuto osobnost vytvořenou.

Dřív jsem se přepínala do “různých stavů vědomí”, ale teď se snažím všechny vzpomínky, názory atd. sjednotit a naopak se snažím mít jen jedno vědomí (a ne různé stavy). Depersonalizaci jsem taky zažila, ale to bylo něco jiného, i když to s tímto souviselo, protože to bylo právě v době, kdy jsem se snažila dostávat do všech možných stavů vědomí (které v sobě mám). Drogy jsem si ale nikdy sama nevzala (jen marihuanu jsem zkoušela a kdysi jsem i pila alkohol). Alkohol jsem přestala pít i hlavně kvůli tomu, že jsem zjistila, že nesnáším umělé ovlivňování vědomí zvenčí (různými látkami, lidmi, uměle vyvolanými emocemi, stresem, traumatem..).

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-02 21:37:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aby těch osobností nebylo málo, tak včera jsem si dala před spaním uzemňující náramek na místo na ruce, kam mě někdo kousl a sice jsem to úspěšně odstínila růží, ale chtěla jsem vědět, co se mi bude zdát (tedy jestli to bude něco neobvyklého). A v noci jsem prožívala kousek života princezny Diany. Dle snu si vzala Diana manžela pouze naoko (nikdy k němu nic necítila ani on k ní, jen vztah hráli před veřejností) a ani jedno z jejich dětí nebylo její, protože spolu s manželem nikdy nespali. Pak si našla Dodi al-Fayeda a s tím měla krásný vztah (byla to opravdová láska). Otěhotněla s ním a pak je oba zabili asi proto, že už v té době byla naplánovaná migrace a pokud by u lidí převážila sounáležitost namísto naprogramovaného náboženství, tak to byl vzkaz lidem do budoucnosti (či nějaký magický rituál?), co se jim stane, když mezi sebou nebudou bojovat. Otec Dodi al-Fayeda měl obavu/tušení, že budou zabiti a varoval je, ale oni na to varování nedbali. Také jsem tam viděla, že musela Diana nastoupit do dodávky tajných služeb kdykoli jí řekli a musela je poslouchat (měla zmatek v tom, jestli to s ní myslí dobře a nebo jsou zlí). Ve snu byla Diana konstruktivní a Dodi al-Fayed taky.

Nevím, jestli je ten sen pravdivý, protože její děti jí jsou dle fotek z dětství, na kterých byli vyfoceni pohromadě, docela podobní. Také jsem ve snu neviděla její smrt jak se stala ani okolnosti smrti (kdo ji zabil a jak). Také jsem ohledně Diany něco nedávno četla (četla jsem jen, že otec Dodi al-Fayeda po té “nehodě” pátral po tom, jestli to nebyla vražda – nic víc jsem nečetla), takže nevím, jestli ten sen nevykonstruovalo moje podvědomí. Podle mě ten sen byl ale způsobený z toho místa, kde byl ten náramek, protože jsem tam trochu cítila změnu energií.
(Myslím si, že některé sny vzniknou, když se zaměříme ve spánku mimoděk na nějaké místo na těle – např. když se chce někomu v noci čůrat, tak se mu může zdát sen o tom, jak si někde ulevuje stále dokola – proto jsem napsala, že byl sen “způsobený z určitého místa na těle”. Nejsou takové všechny sny, ale hodně cestování se děje tam, kam je tělo konstruktivním/destruktivním způsobem napojeno.)

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-02 22:40:20 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

“Andělé mohou komunikovat i tímto způsobem, kdy pošlou světýlka, aby člověk věděl, že jsou nablízku.” – Já tuhle byla smutná a měla špatnou náladu a na procházce jsem viděla velkou oranžovou jiskru, takové prostě světlo, které se rozlétlo na dvě menší do kruhu, proti sobě; viděla jsem je koutkem oka, samozřejmě. To byl zážitek! Zůstala jsem na to místo, kde to bylo, úplně zírat.

Děkuji za odpovědi na mé otázky! Nechci už znít otravně, ale pořád obdivuju tvojí moudrost(taky to, jak “vidíš do lidí” a rozumíš proč se jak kdo chová, ale to už je jiná kapitola). Zase se mi tímto dotazníkem rozšířily obzory a chápu vše něco líp.

Jinak že bílý králík by se měl následovat a je to dobré znamení jsem z filmu pochopila, ale tak člověka prostě zajímá tvůj názor a co mi řekneš, znáš to 😅 u mě má důvody, že je to zrovna králík… No, následovat ho budu určitě, jsem ráda za to, že jsem schopná to odmala vidět.

Ikona diskutujiciho Konstruktivní muž 2019-06-03 16:19:44
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Nirvano alias Ježovko,
už delší dobu si všímám, že máš podobné možná dokonce stejné přání co v životě dělat a kde žít. Kdybys o tom chtěla pokecat, tak mi napiš na mail [email protected]

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-03 01:15:32 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A hele! Tak nejsem jediná, kdo tak trochu “rekonstruoval samu sebe” aby mohl zase normálně fungovat. K depersonalizaci jsem měla jednu dobu dost blízko, osobnost se mi začala dělit na víc lidí, které jsem jakoby “ovládala” a nikdo z nich nebyl úplně já. Netušila jsem, co si s tím počít – navíc to bylo jak na houpačce. Některé dny jsem byla schopná být sebou a jindy to nešlo a jen jsem se schovávala za toho vytvořeného člověka, kterým jsem předstírala že jsem a mysl plula kdesi jinde, ve svých vlastních světech. Ani jsem netušila, kdo vlastně jsem. Už jsem si chvílemi připadala fakt jak po MK Ultra, jako kdybych mohla kontrolovat co dělám ale ve skutečnosti tomu tak nebylo a něco jednalo částečně za mě; kdo nezažil, nepochopí. Jednáte, ale zároveň jako kdybyste to jednání jen pozorovalj. Nikdo to nevěděl, ale já si to ještě naštěstí zvládala uvědomovat. Ono je to téžké, když je v dětství každý den po několik let něco, co vás traumatizuje a vnitřně ničí a drtí pomaličku na kousíčky, začnete se časem tak podivně odosobňovat sami od sebe, abyste vůbec přežili(vždyť právě na podobném principu funguje MK Ultra!). U mě se to projevovalo i prudkými změnami nálad s čímž následovaly i změny osobnostní, tak trochu “z hodné na zlou” a už si toho později začali všímat i blízcí. Mívala jsem i tendence se schválně navézt do potencionálně nebezpečného vztahu(ok, pořád mám, ALE už ten vzorec rozeznám a tak se tomu dá vyhnout), o čemž u mě vypovídá i spodní sanpaku… Ale to je spíš způsobené především velkým stresem v období dospívání. Zajímalo by mě(nebo možná radši ne)jak bych dopadla, kdybych nebyla schopná vždycky nakonec zfackovat samu sebe a říct si “do háje, seber se a to HNED. Děláš blbiny, copak to nevidíš?”
A kdybych neměla Alušku. Vždycky, když poprosím anděly o pomoc a vedení, vše je lepší. Prosba ke K. S. Vesmíru o jasné myšlení také velmi pomáhá.

Jeden by řekl “ty toho naděláš” jenomže ona lidská psychika umí být neskutečně složitá a když se v době vývoje naruší, je to průšvih a je to bohužel většinou poznamenání na celý život. Úplně tě chápu. Tvoje problémy byly očividně ještě o něco horší:/

– Lidé mají hrozně jednoduché říct “jsi divná” aniž by věděli, čím si člověk prošel 😄 nevím, jestli to taky znáš, ale… Třeba na střední dřív každý hned soudil. „Ta se s nikym nebaví, ta je divná a má s náma nějakej problém, hm”. Ale tak co člověk chce od teenagerů, pro které největší drama v životě bylo, že se s někým rozešli/dostali domácí vězení.

„Alkohol jsem přestala pít i hlavně kvůli tomu, že jsem zjistila, že nesnáším umělé ovlivňování vědomí zvenčí (různými látkami, lidmi, uměle vyvolanými emocemi, stresem, traumatem..).“
– Přesně no. Taky mě štve, když mě občas ovládnou emoce a udělám hovadinu. Nesnáším nesvéprávnost a už ani tu blbou Piña Coladu si nedám po tom, co jsem tu všechno četla. Navíc Virgin Colada je lepší a sladší! 😁 Lidi říkají “ty si taky nic nedopřeješ” jenomže já nevidím žádné benefity, které by alkohol přinášel, akorát to stojí víc peněz a motám se po tom jak idiot. Když jsem se správnými lidmi, bavím se přeci i bez něj.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-03 20:42:19
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem zkoumala, která z “osobností” (stavů vědomí) je ta pravá (většinou jsem to nevěděla, protože v danou chvíli jsem prostě viděla svět tak a ne jinak a v tu chvíli mi to většinou připadalo jako to pravé/původní vědomí). Až jsem našla knihu o MK-Ultra, ve které popisují, že když dojde k rozdělení vědomí, tak to je jako zrcadlo = neporušený celek je to původní celé vědomí (= celé zrdcadlo) a když se rozbije, tak součet všech oddělených osobností/stavů dohromady (= rozbitých střepů) je to původní celé vědomí – tzn. že je zbytečné hledat tu jednu pravou osobnost, protože do původní osobnosti patří všechny (pokud tedy do člověka ještě k tomu něco nevstupuje), jenom jsou vlivem okolností poznamenané, každá jinak (a proto vypadají a chovají se jako “různé osobnosti”). Popis z této knihy na mě jako skoro jediný seděl, co se týče fungování různých osobností/stavů vědomí.

Protože většinu života jsem si myslela, že mám nějaké “pravé já”, které je většinu času skryté. Ale pak jsem zjistila, že to tak není a že ty různé stavy jsou si rovnocenné (pokud to jsem já a ne že by mě zrovna něco manipulovalo, což poznám).

Když bych to zjednodušila, tak to probíhá nějak jako “jak by ses choval/a, kdyby jsi prošel/a nějakým traumatem?” a každý si to může plus mínus představit, jak by se asi vyvinul. No a člověk, který má rozdělenou osobnost (pokud to není vrozená duševní nemoc), tím traumatem prošel, akorát např. nebyl celý v těle a tak traumatu vystavil pouze “část” sebe/svého vědomí. Zbytek vědomí někam schoval (např. do podvědomí), a proto zůstal zbytek neporušený. Je to takový obranný mechanismus (který podle mě úplně ne dobře funguje, protože jsem nakonec zjistila, že lepší varianta je nic neoddělovat a vyrovnávat se s traumatem “celý” – pokud má člověk možnost výběru). No a pokud někdo zažil různá traumata či naopak např. velké trauma i velké štěstí či prostě podobné protichůdně podivné okolí, tak jedna jeho část prožila trauma a tato oddělená osobnost se chová a vnímá jako on po traumatu, další část zažila štěstí, tak se chová jako on kdyby nic zlého nikdy nezažil a tak dále. Podle mě je tedy divné, aby v sobě měl člověk např. 10 osobností a z toho 3 muže (2 heterosexuály a jednoho homosexuála) a 7 žen (2 lesby, 3 bi a 2 hetero) – protože tyto osobnosti jsou tak různé, že to není “on po prožití traumatu/štěstí/různých událostí”. Sexualita se po prožití traumatu asi může změnit, ale vnímání sám sebe jako muž/žena asi těžko (možné by to teoreticky být mohlo, ale to by na toho člověka v dětství někdo musel mluvit např. pár dní jako na muže a vštěpovat mu, že je muž a pak zase jako na ženu.. – jinak by to možné asi nebylo – a nedovedu si představit rodiče – i když v dnešní době ta moderní bezpohlavní výchova se tomuto v extrémních případech může blížit.. – nedovedu si představit rodiče, kteří by takto vychovávali své dítě = takto ho záměrně mátli ohledně jeho pohlaví).

A proto o těch, co mají více osobností různého pohlaví, nevím, co si mám myslet (pokud tedy nebyli vychováváni viz výše či nebyli na MK-Ultra – tam je totiž možné asi skoro všechno) – nevím, co si mám myslet o tom, jak tyto úplně odlišné osobnosti (tak odlišné, jako jsou odlišní různí lidé), mohli vzniknout. Protože u mě je v každém stavu vědomí něco ze mě = jsem to já, kdybych nezažila žádné trauma nebo naopak po traumatu apod.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-03 01:30:12 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a možná to bude znít fakt už tak nějak postiženě, ale mně dřív na “chvilkové srovnání psychiky” pomohlo pomazlit se se psem. Obzvlášť s většími psy… To bude důvod, proč je taky chci ve svém životě. Vzpomínám si, když jsem měla zase takový “stav”; náhlá deprese, vracející se stres, náhlá “psychická nestabilita” a tak dál. A přišla holčina se psem, který se se mnou začal mazlit, takový hezký Borderák. Naprosto mě to srovnalo a vydrželo to zbytek večera(až jsem se tomu sama nechápavě divila). To zvíře mě úplně rozsvítilo a vydržela bych ho mazlit několik hodin. Nevím jak, ale přepnul mě do šťastného stavu, takový chlupatý terapeut. Proto mám i kamarády pejskaře, zrovna teď o víkendu jsme se smečkou nachodili 30 km po horách… Strašně mi to hojí psychiku, nevím, jak je to možné:) třeba takový velký Berňák je na mazlení úplně dokonalý. Nebo Borderka která udělá co vám na očích vidí. Taky si vzpomínám jak jsem jako hodně malá brečela v čekárně na veterině kvůli umírající kočičce a jediné, co mě uklidnilo, byl jezevčík kterého mi pán nabídl na mazlení. Čeká mě teď další osudové štěně, tak uvidíme, co z toho bude. Ta fenka je fakt jako kdyby ji vyrobili pro mě:) stejně jako předchozí pejsek, ten mi snad nikdy nepřestane chybět…

Ikona diskutujiciho Eva 2019-06-03 11:35:18 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

9. otázka – doporučila bych postklasickou homeopatii

Ikona diskutujiciho Peace 2019-06-03 21:23:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nebyla dnes zase nějaká manipulace s časem? Přišlo mi, že byl dnes docela neobvykle dlouhý den. A další věc – seděl jsem v práci u počítače, chtěl jsem si dát doplněk stravy co užívám, dívám se na lištu, že je 14:56 a říkám si “hmm tak jsem prošvihl 54 minut, tak nevadí. Chvilku dál pracuji, že si dám ten doplněk až za chvíli, znovu se podívám na lištu a najednou vidím 14:53, tak si říkám, jestli jsem se spletl já nebo počítač, ale určitě jsem se teď i předtím díval dobře. Tak jsem si dal aspoň ten doplněk v 14:54. O pár minut později mi přišlo, že dva kolegové se bavili úplně stejnýma slovama o něčem co asi už před týdnem. Nemáte někdo další dnes něco neobvyklého?
P.S. jak jsi Alue psala článek o tom symbolu Peace, nemá podobnou vibraci i to slovo, že bych si měl změnit přezdívku?

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-04 11:05:18
Ikona diskutujiciho
sipka

slovo PEACE má hodnotu 180

Ikona diskutujiciho Ceneon 2019-06-03 22:24:40 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zrovna včera jsem četl tento dotazník a dneska jsem srazil ptáka ve vesnici, jel jsem 58km/h přesně v moment nárazu. Je to taková táhla vesnice, spousta prostoru, že se zde dá jet i rychleji a je to bezpečné. Jenže už jsem měl poučení z minula, kdy za zatáčkou přeběhla kočka a já jel 60km/h, od té doby jezdím po vesnicích pomaleji. Nyní si říkám, že zrovna tady mírně vyšší než předepsaná rychlost na této rovince nevadí a za půl minuty vidím před sebou ptáčky, dva, hrají si, kreslí spirály, já necítím potřebu zpomalovat, protože vidím jak mají namířeno přes silnic. Jenže udělali otočku, dostali se nízko a předkem auta jsem jednoho z nich srazil, auto jsem zastavil a jdu se na něj podívat, no neviděl jsem zranění, ale tělo bylo bezvládné. Nyní z videa jsem pochopil, že to byla velká rána a on letěl po nárazu nahoru nad auto. Pak si vzpomínám na tento dotazník a říkám si, zda mám pokračovat v cestě vesnicí za kamarádem. Rozhodl jsem se pokračovat, že mu to sdělím. No dozvěděl jsem se od mamky, že přijel z práce a je mu špatně. Takový pech den jsme oba měli, já ráno zjišťuji že mi mojí myšičce po 6,5 roce odešlo levé tlačítko, klikalo vícekrát, nedalo se pracovat. Rozebírám, čistím, ale nepomohlo to, spínač je špatný. Zajímavé je, že týden předtím se pokazilo prostřední tlačítko, vynechávalo. Já vím, že za vším jsou vyšší síly, každičký detail je jimi ovládán. Též je zajímavé, že někdo zrovna před pár dny dal inzerát, ve kterém ji prodává takřka za hubičku, mám ji již zaplacenou. 🙂

No poučení z toho mám, že jakmile vidím ptáčky, tak okamžitě šlápnout na brzdu a pořádně. No potom jsem jel naopak dosti pomalu a za zatáčkou ke kamarádovi vidím uprostřed cesty holubičku, auto jsem zastavil, zatroubil jsem, ona metr od auta a nehlo to s ní, tak přešla a pokračoval jsem. Pak, když jsem jel z dnešního malého výletu, vidím již daleko před sebou bažanta, je úplně na kraji cesty, já opět auto zastavuji, on se kouká a rozhoduje se, že to radši obrátí do pole a v klidu odkráčel. Tak si říkám, že ten sražený pták mohl zachránit minimálně jedno větší zvíře. Ta holubice byla přímo před zatáčkou a jak jsem jel předtím svižně, bylo by to velmi nebezpečné, takto jsem jel tou naprosto přehlednou zatáčkou ani ne 20km/h, mezi obcemi před bažantem 60 místo 80-ti, jak občas jezdím. Už se nebudu rozepisovat o tom, jak je dobré v noci nejezdit (toto v noci nebylo, to bylo teď na večer za světla, v 9 jsem byl doma), v noci je spousta zvěře a opravdu jsem již zažil to, že když objevíte na silnici jednu srnu, tak objevíte ještě spoustu dalších kolem silnice, totéž platí někdy i o zajících, takže berte všechnu zvěř na silnici jako znamení ke zpomalení, minimálně na pár dalších kilometrů. Snad tento můj dlouhý příspěvek nějaké zvíře zachrání, to nebyl však účel, to mne napadlo až nyní. Ještě jsem zapomenul napsat, že se mi zdál na dnešek sen, kde mi bylo řečeno, ať tolik nešlapu na plyn. V noci jsem to pochopil tak, že to souvisí se včerejší sportovní jízdou, kdy jsem možná ne úplně nejlépe předjížděl 5 cyklistů za sebou a před zatáčkou jsem se již musel pro jistotu řadit do pruhu, nyní jsem na pochybách, že to možná souvisí s dneškem. Měl jsem na dnešek opět plno snů, ale ani ráno jsem si na ně nebyl schopen rozpomenout, vzpomenul jsem si tehdy, když jsem srazil toho ptáčka. Ano, sny mnohdy upozorňují na budoucí děje, často na ten den či několik málo dalších.

Ikona diskutujiciho Gabby 2019-06-05 15:09:57 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

1. Co si myslíš o charitách? Přispíváš? Teď myslím české, vím, že tady byl článek o Africe a proč jí nepřispívat.
Děkuji za odpověď 😊

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2019-06-05 18:34:01 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Napíšeš článok o tých rozbitých veciach (ot.3) a zrazených zvieratách? Zrovna niekedy keď vyšiel tento dotazník som videl zrazenú kočku.

Jeden sused keď bol malý bol nižšieho vzrastu. Tak mu dávali lieky aby narástol. Teraz je neprimerane vysoký, čo je podľa mňa ešte horšie. Čo si o tom myslíš? Je lepšie byť nižší alebo vyšší?

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-05 19:14:34
Ikona diskutujiciho
sipka

Růstový hormon se blokuje přílišným stresem, děti co kouří nebo mají moc velký stres v rodině z toho můžou přestat růst… lepší než léky je vyměnit blbý rodiče za nějaké co se nehádají a co ho nebudou mlátit 🙁 Jestli je teď až moc vysoký, možná žádný problém ani neměl a jenom si doktor chtěl napsat prémie za jeho léčbu a jet za to do Egypta.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-05 23:15:24
Ikona diskutujiciho
sipka

Z přílišného stresu? Tak to mi vysvětli jak je možný, že jsem přerostla oba své rodiče a většinu rodiny 😀 magie.

….. A chudák kočka 😔

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2019-06-07 19:46:06
Ikona diskutujiciho
sipka

Rodičov má takých slušnákov ako nějakých jehovistov, tak neviem či mal stres v rodine a fajčí a je proste nadpriemerne vysoký.

To co píšes že Růstový hormon se blokuje přílišným stresem by sedelo na ďalšiu susedku, ktorej rodičia sa hádajú sú zlý a vysoký a majú nízku dcéru. Ale syna majú tuším docela vysokého. Ale skorej ma zaujimalo či je vobec výhoda byť vysoký, prečo sa tak všetci ženú za výškou?

Jo chudák kočka, vypadala skoro ako divoká, taká povodná, neprešlachtená rasa.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-08 06:41:48
Ikona diskutujiciho
sipka

Stresem zaražený růst se pozná taky podle toho, že jsi na sovu výšku velice široká. Kosti šly do šířky aby byly připravené nést veliké tělo, ale zarazil se růstový hormon. Široký hrudník, velká prsa, velká noha…

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-08 13:52:03
Ikona diskutujiciho
sipka

Já osobně jsem teda široká i vysoká(jako nemám 180 cm, ale jsem vyšší než většina rodiny, rozhodně než oba rodiče). Brala bych být i vyšší, ale prý už neporostu, no. Říkala jsem si už kolikrát, že mám na holku docela dost široká ramena(naštěstí to mi neva, vyloženě křehce už snad ani vypadat snad netoužím) – ale takové vysvětlení by mě nenapadlo 🤔

Ikona diskutujiciho Růža 2019-06-06 12:17:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdo je podle tebe malý člověk? Myslím v povaze.

Ikona diskutujiciho Cestování časem 2019-06-06 20:05:39 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj je možné fyzické cestování časem ? Cestoval už někdo? Děkuji za odpověď…

Ikona diskutujiciho 54Alice 2019-06-09 17:15:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Ja mám viac ako jednu skúsenosť ktorú by som potrebovala vysvetliť. Ja som mala niekolko snov ktoré keď som sa zobudila boli tak živé až som si povedala “Bože to nie je možné aby sato stalo” A pocujem následne hlas ktorý mi ešte povie nejaké slová k tomu. A ono sa to skutočne stane presne tak ako som to videla v tom sne, s tými ľuďmi ktorých som tam videla a podobne. Týka sa to rôznych zamestnaní, návštevy reštaurácie Dokonca mi bolo ukázané auto aké si kúpim a napísala som si ŠPZ keď som sa zobudila. To Auto som 14.5.2019 kúpila došlo mi to až doma keď som na ňom prišla, hneď to nebolo. A dokonca mi bolo povedané že zablúdim keď si ho kúpim. A tú celú scénu som v sne videla. A naozaj som zablúdila. A presne na pumpe boli tie dve ženy ktoré mi radili ako sa z toho dostať. Doslova jak cestovanie v čase. Vie niekto prečo sa mi to deje. Do týždňa je to niekolko splnených snov.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-06-09 02:24:53 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hele… Teď budu znít ošklivě a celkově nevhodně, ale taky ti někdy připadá, že si takovéty “lepší” resp. konstruktivnější duše docela často schválně vybírají chudé rodiny a těžký osud? (Možná je to trochu nemocná domněnka, ale někdy mi to tak prostě připadá)

Ikona diskutujiciho hanka 2019-06-30 17:51:34 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Otázka do dotazníku. Možná už to někde bylo zmíněno, ale nejsem si jistá. Když přeběhne černá kočka přes cestu, znamená to opravdu smůlu, nebo změnu špatným směrem? Jinak symboliku kočky obecně znám, jen mě mate to co se říká o černých.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-06-30 18:23:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě mám jednu otázku do dotazníku. Mám dvě nastavení svého vnímání, jedno je když jsem v klidu a soustředím se na sebe a na relaxaci, dokážu vnímat dobře vnitřní hlas a energie a jemné signály těla. A druhé nastavení je když na něčem pracuju a nemusí to být vždycky příjemná práce, trochu stres a adrenalin, nebo taky mi tento stav naskakuje při učení – jsem víc v hlavě než v těle a jemné vnímání se vypíná, často se i odpojím od těla a zapomenu že např. se hrbím a bolí mě za krkem z toho soustředění – výhoda je ale v tom, že se dokážu perfektně soustředit na práci a zvládnu toho v tomto stavu hodně, ale bohužel tělo tím trochu trpí. Nedaří se mi oba stavy nějak spojit, tzn. vnést větší pohodu a vnímavost do intelektuální práce (bylo by to na úkor výkonu, klesla by soustředěnost). Je to vůbec možné dosáhnout? Asi to nemají všichni lidé stejně. Jak ty vnímáš svůj stav při práci a při odpočinku, je tam nějaký rozdíl, nebo jsi po celý den zhruba ve stejném naladění?

Napsat komentář: Nirvana Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek