1. Aluško, myslím si správně, že když plaveš v moři, tak tě ta studená slaná voda energicky očišťuje? Jako když si dáš lokty pod studenou vodu…
Moře určitě energeticky ozdravuje. Je chladné, proudí a má v sobě obrovskou sílu. Chová se jako bytost.
2. Pokud je někdo “oblíbený kam přijde” a lidi se do něj snadno zamilovávají, chtějí se s ním hned přátelit apod. Prostě není pro druhé neviditelný, naopak, z nějakých důvodů si ho lidi hodně všímají a on ani neví proč… Chápu správně, že to může být způsobené konstruktivní energií dané bytosti? Samozřejmě těch faktorů, které tohle způsobují, je hodně, ale tohle by k tomu podle mě mohlo dost přispívat.
Lidé můžou mít tendenci zírat na lidi co mají abnormálně konstruktivní energie, to je pravda. Ten člověk nemá žádný výrazný účes, ani make-up, ani provokující oblečení a přesto na něj všichni zírají, přitom sami přesně neví proč. Ale je to něco trochu jiného, než když někam přijdeš a všechny v sále okouzlíš. Tomu se říká charisma 🙂 A charismatický může být i někdo, kdo je ve skutečnosti pěknej šmejd, akorát to s lidma prostě umí. Ví jak se tvářit, co říct a jaký zaujmout postoj nebo tón hlasu, aby ostatní okouzlil. Dokonce i psychopat může být charismatický.
3. Víš o nějakém filmu, který by obsahoval vyloženě konstruktivní podprahová data, která by silně podporovala např. napojení na své Vyšší vedení? Nebo ses o všechny úlovky už podělila zde na stránkách?
Dobré filmy se zajímavou symbolikou píšu poctivě na web. Že by existoval vyloženě film co tě tak ovlivní že by ti posílil mimosmyslové vnímání, si opravdu nemyslím. A už vůbec ne podprahově. V každém filmu je směs záběrů, co působí různě. Ale vzpomněla jsem si na Celestýnské proroctví, ve kterém je mnoho silných momentů.
4. Chtěl bych se zeptat co si myslíš o pohřbech? Já chápu, že by se člověk měl se svým blízkým, který odešel na druhý břeh nějak rozloučit, nicméně si myslím, že pohřby, které probíhají v západním světě nejsou konstruktivní. Už jenom ten fakt, že se lidé se svými zesnulými loučí v kostele, který je destruktivním místem, napovídá o tom, že to nic dobrého pozůstalým nepřinese. Přidej k tomu třeba 30 truchlících lidí a celý prostor je nasáknutý bolestí, utrpením a smutkem. Ze své zkušenosti můžu říct, že jednou z nejhorších věcí na takových pohřbech je, když se tě někdo snaží skoro násilím obejmout (drží tě a nechce tě pustit), aby s tebou “soucítil” a vnucuje ti své truchlivé emoce. Zajímá mě proto, co si ty o takových pohřbech myslíš a jestli chodíš na pohřby?
Na pohřby nechodím. Není to nějaký můj punkový vrtoch, snaha vybočit a naštvat lidi, kopnout do systému. Je to z toho důvodu, že se musím chránit před destruktivními energiemi, které mi dělají zle zejména fyzicky a nemůžu z nich spát. V rámci mé potřeby zdravého spánku jsem tedy ochotná oželet mnoho akcí nebo setkání, na která bych jindy šla třeba i ráda, ale nemám moc na výběr v tomto ohledu.
Zadruhé jsem ten typ, co si emoce chce a potřebuje projít sám se sebou. Nemám potřebu a ani nechci takové věci sdílet s někým dalším, protože je to moje soukromé, niterné a musím si tím projít sama. Pak by ještě připadala v úvahu účast na pohřbu aby mě ostatní nepomluvili, ale mám v tom ,,trénink“, takže je mi jedno co by si kdo pomyslel. Hlavní je abych já byla v pohodě, v klidu, abych byla zdravá a dělala věci upřímně tak jak je cítím, to ostatní je podružné.
Kvůli tomu že se stýkám z většiny s lidmi co myslí podobně jako já, mě nikdo na pohřby ani moc nezve, protože máme na tyhle věci podobné názory. Pohřeb sám o sobě je obřad, za který si pozůstalí velice draze zaplatí a který si objednají. Dá se kompletně sestavit na míru. Jestli chceš gratulovací uličku, jestli chceš někoho na proslov, jestli chceš hudbu a jakou, co hostina… A když to někdo chce, potřebuje, považuje za správné a není mu líto za to ty peníze vyhodit, tak nejsem proti tomu. Já to neplatím, já tam nebudu, takže i kdyby si v kostele postavili skákací hrad, tak to není můj problém.
Každý by si měl sám svobodně rozhodnout, jak se chce loučit. Jestli pompézním obřadem a žranicí, nebo v tichu provést kremaci a pak to vysypat třeba na zahrádce. Děda mi říkal, že pohřeb určitě jo a že hostina určitě jo a že to je zvyk a v podstatě povinnost, která se očekává automaticky. Na to jsem mu řekla, že já bych se nejraději nechala na vlastní žádost zpopelnit na náklady státu a vysypat mě můžou kde chtějí. Celý život jsem platila daně jako debil, tak aspoň ten funus ať za mě uhradí stát.
Bavili jsme se totiž o tom, jak si lidi z důchodu šetří na vlastní pohřeb a na rakev, mně to připadá ujeté a sprosté. Já se tady zadarmo ani nenapiju a dokonce i za svou smrt mám platit? Zadarmo ani tu smrt nemáte?
Naposledy co jsme nechávali někoho zpopelnit, tak jenom za to nejzákladnější vyřizování, bez obřadu, za urnu co se pak vysypala, jsme platili nějakých 12 tisíc. Lidi si ale na pořádný pohřeb šetří třeba sto tisíc. Kdyby za to jeli na dovolenou, nebo to dali mladým na koupi bytu, udělali by určitě líp.
5. Nedávno jsem si četla o půstech a narazila jsem na celkem zvláštní věc, a tou jest pití destilované vody. Někdo je zastáncem, že je to zdraví prospěšné, a druhý tábor zase říká, že po tom můžeš zemřít. Neobjasnila bys to prosím? Jsem z toho docela jelen.
Není důvod umírat po vodě, která je zbavená minerálů. Leda by nebyla čistá, ale nějaká technická. Na pití je rozhodně vhodnější měkká, protože se z ní minerály tolik neusazují v kloubech a nevydírají chrupavky. Nemusíme ale zacházet do extrému a destilovat, stačí si koupit kvalitní filtr na úpravu pitné vody.
5+1. Co si myslíš o charitách? Přispíváš? Teď myslím české, vím, že tady byl článek o Africe a proč jí nepřispívat.
Na klasickou charitu ne. Když přispěju, tak to bývají soukromé útulky pro zvířata, které nemají dotace ani si nemůžou zaplatit propagaci v médiích a jsou odkázané na dobrovolné dary. Mám tam jistotu, že za moje peníze se skutečně koupí jídlo a potřeby pro zvířata, která si sama bez pomoci člověka nijak neporadí.
V Praze je třeba paní, která žije sama v bytě a ze svého důchodu živí opuštěná morčata, co jiní nezodpovědní pitomci někde odhodí. Sice je po čase většinou někomu udá, ale zadarmo a předtím se o ně stará a často je ještě musí léčit a vypiplat, to stojí nemalé peníze. Takové podobné projekty jsou mi sympatické.
7. Kdo je podle tebe malý člověk? Myslím v povaze.
Líbí se mi přísloví: Velcí lidé mluví o velkých věcech, malí lidé mluví o druhých lidech.
Pro mě by bylo vhodné synonymum asi hlupák, nebo primitiv.
8. Ahoj je možné fyzické cestování časem ? Cestoval už někdo?
Cestování v čase možné je a i na internetu se dají snadno najít mnohé filmy a články na toto téma.
9. Teď budu znít ošklivě a celkově nevhodně, ale taky ti někdy připadá, že si takové ty “lepší” resp. konstruktivnější duše docela často schválně vybírají chudé rodiny a těžký osud? (Možná je to trochu nemocná domněnka, ale někdy mi to tak prostě připadá)
To nevím, protože každý člověk je unikát a rozhoduje se sám za sebe. Ve hře je strašně moc vlivů, které nemáme šanci posuzovat a dávat jim obecný rámec. Taky existuje varianta, že je prostě matrix zmetek a speciálně na takové duše připraví takové věci, aby je úplně zničil, aby nedošly do cíle, který si předtím stanovily.
Stejně jsem ale potkala i lidi co byli fakt od povahy ryzí šmejdi a osud měli příšerný, zdraví v háji, vztahy v troskách, deprese na denním pořádku. Myslím si tedy, že špatný osud je spíš směs dvou hlavních faktorů, ten první je špatná společnost – blbě vybraná parta, blbej partner (ale může být i blbá rodina, co ti nedá žádné zázemí a klidně tě vyhodí na ulici). Špatní lidi tě zatáhnou do problémů, pak ti nedovolí z nich vystoupit a utopí tě. Druhý základní faktor je po sobě následující souvislá řada špatných rozhodnutí. Máš šanci to zlepšit, ale zase a zase volíš špatně. Samozřejmě nevědomky, prostě nemáš křišťálovou kouli, nevidíš do budoucnosti, nevíš kam to povede, nechápeš znamení, jsi důvěřivá… a je to.
Pak jsou věci -sice důležité ale- podružné jako peníze, strach, zdraví, inteligence, štěstí, příležitost – ale ty se většinou odvíjí od těch prvních dvou faktorů, protože například štěstí a přízeň osudu většinou přijdou v podobě těch dobrých lidí, co tě podpoří, dají radu, zafinancují, vypomůžou, nabídnou práci atd.
Upřímně věřím tomu, že bez dobrých podporujících lidí kolem sebe nejde vybudovat spokojený a úspěšný život. Není možné poradit si úplně se vším sám, nikoho k ničemu nikdy nepotřebovat. Dobré pevné vztahy, to je podle mě to nejdůležitější. Dokud máš kolem sebe ty správné lidi, všechno nějak překonáš.
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019
Poslední komentáře
-Lily Wow, skvělý článek! :D děkuji a ukládám.
-zuzi Článek o krizi středního věku... a v diskuzi…
-Květa Tak to jsem se zase jednou hezky pobavil:-)…
-Rambousek Já se nějak silně za duchovně orientovaného ani…
-*****