Aluška.org: Věděním ke svobodě

1. Mám velký problém přijmout nařízení o čipování psů. Mám tři boloňáčky, dva u nás odložila dcera po rozchodu s partnerem, třetí je jejich potomek. Jsou to zlatíčka a nedala bych je za nic na světě. Nedokázala bych jim ublížit a tenhle výmysl Matrixu prostě nedokážu strávit. Stále to odkládám, ale zároveň mám obavy, že když to neudělám, odmítne mi veterinář pomoct, bude-li potřeba. Jaký na to máš názor?
Názor mám takový, že výše pokuty za neočipovaného psa se nevyplatí riskovat. Od ledna 2020 se pokuta za nečipovaného psa zvýšila na 50 000kč. Za tři psy máš 150 000kč.

,,Až do roku 2022 ale nebude fungovat centrální registr psů, ve kterém by byly informace z čipů sjednocené. Nově se také budou muset hlásit veterinářům chovy se třemi a více fenami staršího jednoho roku, tato povinnost dříve platila od pěti fen. Absenci registru kritizovali někteří soukromí veterináři. Zatím existuje několik dílčích databází, lidé ale nemají povinnost nechat zvíře s čipem zaregistrovat. Některá města mají vlastní registry.“ (zdroj)

Pokud tedy nemáte kamaráda veta, který podepíše že pes čipovaný byl i když nebyl (mnoho veterinářů je zásadně proti čipům, považují je za zbytečné a navíc v podkoží mohou cestovat), tak není na výběr jiná možnost. Velká hamba státu za to, že vydá nařízení, ale nezřídí kompletní centrální registr čipovaných psů, aby ty čipy, když už v těch psech jsou, na něco byly. Stát to odflákl, vydal zákon který ani není z jeho strany dotažený, ale už by chtěl pokutovat. Sám si své povinnosti správně neplní, ale po pejskařích si bude vydupávat horentní sumy? Autoři toho paskvilu by měli být jmenovaní a měli by sami platit pokutu za to, že vydávají nedodělané zákony. A samozřejmě vyhodit. Ať si píšou zákony doma na toaletní papír.

2. Zajímalo by mě, jestli v tomto světě existuje spravedlnost. Když kolem sebe vidím tolik zla – týrání dětí a zvířat. Kolikrát se dobrým lidem dějí špatné věci, často mě přepadá skepse a říkám si, zda má cenu se o něco snažit.
Co v tomto světě jednoznačně funguje, je princip zrcadlení. Svět ve kterém žijeme, jsme si my lidé kolektivně vytvořili a odráží proto naši mentalitu a naši duševní úroveň, případně charakter. Spravedlivý tento systém určitě není a ani být nemůže, k tomu lidstvo nedozrálo.
Co má smysl? Vybrat si lépe svůj kolektiv, zrušit toxické vztahy a pokud něčemu rozumím, jsem v tom dobrý a vím že mám lidem co předat, pustit se do osvěty, nebo veřejně prospěšné činnosti. Blbci a primitivové sice nezmizí a pojedou si dál to svoje, ale lepší povědomí a přístup k datům nebo k pomoci sníží míru násilí a zla. Nezachráníš celý svět, ale můžeš vykonat řadu menších dobrých skutků, které se samozřejmě počítají. Každý chvilku tahá pilku.
Do jisté míry se dá expozice nespravedlnostem a kriminálním živlům aktivně snížit způsobem života. Například vyhozením televize, nesledováním mainstreamu (který je plný vražd) a vyhledávat ve svém okolí slušné lidi (nesedět s pivasy v místní čtyřce). Pocit, že za každým rohem číhá zlo, je do jisté míry tak jako všechno otázkou naší osobní bubliny a našeho způsobu vnímání světa a výběru vnějších stimulů. Například, když člověk čte denně běžné zprávy, tak má pocit že v každé vesnici má někdo ilegální množku kde zvířata žijou na vlastním výkalech, svět je plný povodní, tornád, soptících sopek, sesuvů půdy, masakrů, že každý druhý soused ubil manželku sekerou a každý druhý rodič zanedbává svoje děti… Ale je to tím, že média si vybírají čtené nadpisy a titulky. Dávno se ví, že lidé nejvíc reagují na skandály, hrůzy a na sex, takže se tomu zprávy přizpůsobují a to pak ovlivňuje způsob, jak člověk vnímá okolní svět. Tím jak to sleduje, má pak dojem, že je to všude. Kdo se chce uklidnit, není nic jednoduššího, než ty zdroje zlých zpráv vypnout.
Pokud víš o týraném dítěti nebo zvířeti, tak zasáhni. To je to jediné správné, co se má v danou chvíli udělat.

3. Je podle tebe pravda, že konstruktivní lidé často vypadají mladší, než jsou? Je to má teorie.
Myslím si to. Konstruktivní energie totiž zároveň znamená vysokou energetickou potenci, to znamená vysokou vitalitu organismu, to znamená lepší zdraví a to znamená pomalejší stárnutí. Jednoznačně v tom hraje velkou roli i dostatek spánku, minimum stresu, kvalitní strava a dostatek pohybu.

4. Jaký je tvůj pohled na bisexualitu? Je i tohle podle tebe vrozené? Mně připadá, že jsme pořád o dost hůř přijímaní než gayové či lesby. Někteří lidé, třeba moje maminka, ti třeba řeknou, že jsi “úchyl”. A to bolí, když to má člověk dané a nemůže s tím nic dělat. Někdo mi i tvrdí, že bisexualita neexistuje… to mi cpali od deseti, kdy jsem o tom poprvé mluvila. Že prý bisexualita neexistuje a je to nesmysl, že je to odporný a úchylný. Není fajn takhle v dítěti blokovat orientaci, v člověku to pak zůstává. Hlavně nechápu, jak tohle v 21.století ještě někdo může říct. Přála bych jim to zažít.
Jsem normální, sexuální odchylky a úchylky absolutně nechápu, ať jsou jakékoliv. Nejsem ale sexuolog ani psycholog, abych s lidmi kteří tyto problémy mají, řešila jejich stav. To bych určitě raději přenechala profesionálům, kteří se tím zabývají a kteří tomu (snad) rozumí. Aktuálně spatřují světlo světa studie, které ukazují, že sexuální úchylky mohou být získané i vlivem z prostředí – tedy i vyvolané propagandou a sociálním tlakem – a to je skutečně děsivé. Jistou roli v tomto nebezpečném fenoménu musí sehrávat neuroplasticita zejména v nízkém věku, kdy to děti všude vidí, takže se jim to podprahově podsouvá. Některé zdroje zmiňují i částečnou genetickou podmíněnost, tedy existenci genu, která jedince činí náchylným.

Co se mi ani trochu nelíbí, je neustálá propagace sexuálních odchylek a úchylek, neustálé hovory o tom, články, rozhovory, je to úplně všude… Z abnormálu se dělá norma. Pravda se otáčí vzhůru nohama. Majorita se má cítit divně za to, že je normální? Kdo si dovolí to kritizovat, tomu se ucpává pusa a dělá se z něj nelida, zpátečník a agresor. Pomalu už podle toho vznikají i nové zákony aby náhodou nikdo, kdo se nějak odlišuje, neměl pocit že je znevýhodněný. V té hromadě materiálů vzniká dojem, že homosexuál je pomalu za každým druhým rohem. Přitom to tak není.
Zároveň si státy stěžují, že klesá porodnost, že je málo sňatků, že vymíráme. Sami nevědí co chtějí. Touží po děckách a plných školkách, ale z každého druhého článku na nás kouká duha. Čekám, kdy to konečně pochopí a začnou konečně podporovat rodiny s dětmi – ne jen změnou propagace, ale hlavně finančně a novými zákony, aby si mladí lidé ten luxus ,,nevymírat“ mohli vůbec dovolit. Místo gaysňatků a gayzákonů by se měly státy zabývat zvýšením příspěvků rodinám s dětmi, vyšším porodným a pomoci mladým rodinám při shánění samostatného bydlení. Odvádí se pozornost k nesmyslům, píšou se zákony pro 4% populace a skutečný problém který je potřeba řešit, se odsouvá do pozadí.

První rozsáhlý vládní průzkum, který měří sexuální orientaci Američanů a porovnává rozdíly mezi skupinami. Průzkum téměř 35 000 dospělých zjistil, že 96,5 procenta Američanů se identifikuje heterosexuálové, 1,6 procenta jako homosexuálové nebo lesby a 0,7 procenta jako bisexuálové.

5. Je trochu těžké to popsat, aby to neznělo divně, ale stává se mi, že jsem zcela v klidu v uplně “uvolněném” stavu, koukám třeba na video, prostě mám “vypnuto” a najednou dostanu nějaký, poměrně intenzivní vjem – ve smyslu, že se mi vybaví např. vůně ženského parfému, který jsem ani nikdy předtím necítila a k tomu třeba i nějaký obraz v mysli. nebo teď naposled to třeba byla vůně snídaně a kuchyně obecně + mentální obraz nějakého prosluněného bytu plného dřevěných trámů. taky si pamatuju, že se mi třeba zničeho nic vybavila chuť hranolek a mentální obraz kostkovaného ubrousku a misky… CO JE TO ? znám vjemy od vyššího vedení (to “náhlé promlouvání”), ale co je sakra toto. ono je to poměrně intenzivní protože mě to prostě vyruší a zamyslím se nad tím… ale nemá to žádné “pokračování”, prostě se mi to jen vybaví jako kdyby se někdo na sekundu napojil na mě/já na něj nebo co. pak si ty vjemy/vůně ani nedokážu moc zpětně vybavit (protože už se tam nejde “napojit” znova), jen vím, že jsem je měla (samozřejmě obrazy si většinou pamatuju). má to nějaké “alternativní” vysvětlení nebo mám jít k psychologovi? nebo si snad mozek vybavuje co kdy zažil i když si to já vědomě už nepamatuju? co myslíš? – a ráda bych doplnila, že nejde o fenomén nazvaný “phantosmia” protože já ty vůně ve skutečnosti necítím, pouze se mi z ničeho nic vybaví “mentálně”, jako kdyby v mysli. prostě jako kdybych se napojila někam k někomu, ale nevím kam ke komu a proč jako… už to mám cca 3 roky, děje se to výjimečně, ale děje.
Ukázano se, že nejplodnější a nejzdravější chvíle pro mozek kupodivu nejsou ty kdy se něco aktivně učíme nebo podáváme mentální výkon, ale je to relaxace – tedy stav uvolnění a hlavně spánek. Dětský mozek se nejvíce rozvíjí právě ve chvíli, kdy dítě jen tak bloumá a dospělý mozek ve chvílích nudy vůbec nezahálí, ale začne aktivně uklízet sám v sobě. Na tom je založený i léčebný účinek meditace, kdy člověk prostřednictvím vnitřního uvolnění odpočívá a nechává si vybavovat z podvědomí různé obrazy. Meditace může být řízená, ale i zcela volná. Člověk se během ní spojuje se svým podvědomím a dává mu to možnost nahlédnout sám do sebe.
Mozek ve chvíli, kdy nemá žádný úkol (televize pro mozek není stimul ale utlumovač) začne třídit myšlenky a vzpomínky. Z podvědomí pak mohou některé tímto způsobem vyskočit. Mozek si začne v sobě uklízet pokaždé, když se nudíme, nebo když se nám nedostává dostatek vnějších podnětů. V extrémních případech naprosté izolace od podnětů může mozek začít vyrábět zvukové i obrazové halucinace, co se děje například při pobytech ve tmě. Nejdůležitější je však pro regeneraci (a úklid) mozku spánek.

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů a hudebních skupin. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020