260. Dotazník: Je nezbytné bít děti, nebo to jde i jinak?

19.4.2020 v Čtenáři 29

1. Napíšeš i další články o symbolice prosím? (pro pokročilejší) Třeba i s nějakými příklady ze života.
Základní věci týkající se symboliky už vyšly ve starších článcích a také v dotaznících, byla tu i spousta rozborů. Téma pravidelně doplňuji o další poznatky. Rubrika Symbolika je neustále čerstvá.  Příklady ze života jsem zahrnula do svých knih. Pokud to někomu připadá málo a chce něco složitějšího, zajímavé odvětví je symbolismus okultních satanistických spolků, kde je toho hodně a je to i svým způsobem spletité. Dá se to samostatně studovat i na internetu a čtením knih které se touto tématikou zabývají.
Skutečná pokročilost v symbolice ale není o tom kolik článků a knih člověk přečetl, ale je to o schopnosti uplatnit načtené vědomosti v praxi a umět si je i samostatně doplňovat. A na to věci, které jsem napsala, stačí velice bohatě.



2. Jakou používáš strategii na plánování a rozvržení času? Když pracuješ z domu, jak odděluješ práci na svých stránkách, poradně apod. od volného času a relaxace?
To je úplně jednoduché. Základní koncept je vstát co nejdřív a dopoledne dělat. Zbytek rozvrhu se řídí podle toho, čeho je víc a co víc spěchá. Podnikání totiž není o tom někde sedět určitý počet hodin, ale pracuje se když je potřeba pracovat. Někdy je toho víc a někdy míň.
Výhoda podnikání z domova je ta, že si člověk naloží víc práce nebo si naopak udělá volnější den podle toho jak sám potřebuje. Aby se ale celý koncept nerozpadl, musí mít na to ten člověk povahu. Když je svůj pán, je úplně jedno jaký si stanoví program. Ten program sám o sobě je jenom koncept a realita bude podle toho, jak to má poskládané v hlavě. Jak si umí stanovit priority, jak se umí po ránu nakopat do zadku a neválet se.

3. Kdyby se zase vše uklidnilo, jela by jsi k moři? Třeba i k Severnímu? Nebo už po všech těch radiacích a plastech na moře nedáš?
Jak jsem psala i v minulém Dotazníku, ráda bych viděla celý svět, ale bez nutnosti dlouho cestovat, potkávat se s lidma a spát po hotelech s Wifi. Takže mám smůlu a otázka znečištěnosti moří tedy odpadá. Nakolik jsou ještě dneska radioaktivní těžko říct, to by někdo musel udělat rozbor. Voda má samočistící schopnosti, ale netuším o kolik jednotek to klesne třeba za rok. V době kdy bylo čerstvé téma Fukushima, to bylo velice zlé, od té doby ani nejím nic z moře. Prý stačí pozřít jednu radioaktivní částečku co se usadí v těle a je to.

4. Je nějaká kniha, co tě hodně ovlivnila? Ba dokonce ti změnila život? Popřípadě můžeš doporučit nějaké knihy třeba i od TM?
Jestli je tím tm myšleno tomáš marný (nikdo jiný mě nenapadá), tak ten knihu nenapsal 🙂
A jestli mi nějaká kniha reálně pomohla změnit něco v životě, tak to byla jednoznačně Pravda mezi nebem a zemí. Dostali jsme na ni tip od našich interních zdrojů s poznámkou, že je to kniha napsaná speciálně pro mě a že je v ní návod na řešení problému, který byl kdysi velmi palčivý a akutní. To řešení tak fakt bylo a fungovalo. Ale je skryté a obsažené ve velkém množství textu, kdo neví co hledá ho nikdy nenajde.
Druhá kniha, která měla reálný efekt na můj život, byla kniha Cesty mimo tělo, protože je to jediný zdroj, který obsahuje praktické, použitelné a funkční návody pro astrální cestovatele. Než jsem tu knihu našla, tak jsem neměla absolutně od koho nebo z čeho čerpat. Nikdo to neumí, nikdo tomu nerozumí, nikdo mi tedy nemá jak poradit – ale tahle kniha ano. Teprve až když jsem ji přečetla a naučila se postupy, jsem byla schopná delších výletů, které pak bylo možné zpracovávat do článků.
Třetí kniha, s jejíž pomocí jsem skutečně něčeho dosáhla, byla kniha Uzdrav se s autopatií. Pomocí autopatické lahvičky a této knihy jsem se doma vyléčila z dost nepříjemné nemoci, na kterou už vůbec nic nezabíralo a každá rada byla drahá. Ještě jednu nepoužitou lahvičku doma mám, asi si dám preventivní repete. Autopatie je úžasná metoda, nechápu proč se o ní moc nemluví.

5. Neříkali na výkladu z palmových listů, že by měl být teďka klid a žádná hrůzná katastrofa nás zatím nečeká? I když budoucnost se mění, mno…
V době kdy se dělalo čtení pro ČR, tak to bylo dělané na příštích pár let. 4 nebo 7? A už je to delší doba. Mimochodem zatím se žádné hrůzy nedějou, obchody jsou plné jídla, infrastruktura jede, ekonomika drží, jenom chodíme po ulici v rouškách. Katastrofa by vypadala úplně jinak.

5+1. Co bys poradila spisovatelům, kteří by rádi vydali svou první knihu? Vím, že je to individuální, ale byly chyby, které jsi třeba dělala při psaní stále dokola? Nějaké tipy, jak efektivněji dělat korekturu, co rozhodně nedělat nebo tak? Budu ráda, když tě nějaký tip pro “zelenáče” napadne 🙂 Nejsem ve psaní nováček, mám Wattpad a tak, ale ty máš přeci jen víc zkušeností protože máš už knížky vydané. Děkuji!
Nejsem si vědoma nějakých chyb, ale rozhodně si myslím, že pokud to člověk myslí vážně a nechce psát jenom tak do šuplíku, tak by si měl už na začátku stanovit osnovu. Ne jenom tak zhruba a ,,tuhle část domyslím postupně“, ale do detailů promyslet každou kapitolu a co přesně se v ní bude dít. Protože nejhorší je se v půlce zadrhnout a dva týdny řešit, jak opsat tohle a tamto, abych se mohla dostat k tomu dalšímu bodu, tak aby to přitom navazovalo a dávalo smysl. Osnova je o to nutnější u souvislého příběhu. U naučné knihy je to volnější, protože se prostě začne další téma a je to v klidu, jenom píšeš co víš a nemusíš nad tím týdny bloumat.

Jelikož mi různí lidé, co zkouší psát svou první knížku, píšou dotazy docela často, tak bych vypíchla ještě jednu chybu které jsem si všimla. Když už někdo píše knihu, tak musí psát o něčem, čemu skutečně rozumí do hloubky a musí mít schopnost to čtenáři jednoduše a srozumitelně podat. Příliš složitý odborný text se blbě čte a v hlavě nezůstane. A psát o něčem, o čem toho moc nevím, spíš jsem to někde četl a jenom kloužu povrchově, to je recept na nedokončené dílo.
Pamatuji si na dotaz, kdy mi někdo oznámil, že píše knihu a chtěl po mě, abych mu vysvětlila různé věci, které četl na mých stránkách. Protože to tam chtěl dát. Tak jsem mu narovinu řekla, že pokud hodlá dělat výpisky z mého webu, aniž by jim skutečně do hloubky rozuměl a měl s těmi věcmi zkušenosti, tak má problém, protože to v té knize bude poznat. Že autor sám nerozumí tématu, které popisuje. Ať píše o věcech, kterým rozumí a které mu nemusí po mailech vysvětlovat nějaká Alue. – Tož myslim si, že to nedopsal.
Knihy se přece píšou právě proto, aby bylo možné určité téma prohrábnout pořádně, rozebrat ho do hloubky – a autor tomu prostě musí rozumět. Na povrchní zrychlené zprávičky jsou lepší články.
Na korektury je vždycky potřeba domluvit si ještě jednoho nebo dva lidi navíc, protože autor svoje chyby nevidí, zná totiž svoje formulace po paměti.
A co se týče samotného vydávání, musíte mít peníze. S penězma vydáte knihu i bez kontaktů, i bez nakladatele.

7. Uhodila tě někdy máma? Jaký máš názor na to, když rodič uhodí své dítě? Mně máma párkrát dala facku protože jí ujely nervy, když jsem byla dítě. Dodnes jí to mám za zlé – podle mě není moc normální vyloženě přaštit dítě (ostrá facka), natož svoje. Když má nevhodné poznámky, mám mu to vysvětlit. Ne ho zbít. To není podle mě to, co by se mělo dítěti ukazovat jako reakce na něco, s čím nesouhlasím. Vždyť je to hrubé omezení osobní svobody a riskuju, že se tak v budoucnu bude chovat taky. Už vůbec by to přeci dítě nemělo zažít od někoho, jako je jeho vlastní rodič, který ho má vést a milovat ho… Ne dělat přesný opak – bít ho. Jaký máš na to názor? Je podle tebe rozdíl mezi mírným pohlavkem a fackou? Kdy bys například použila pohlavek a proč? Může to být pro dítě, v určitých situacích, přínosné?
Moje máti naštěstí nebyla agresivní. Pamatuju si jenom dva případy kdy mě napadla, v první situaci jsem byla nevinně a to bylo hodně brutální. Byla jsem v hodně špatnou chvíli na špatném místě. Za to se mi později mockrát omluvila. Ve druhé situaci jsem dostala facku za to, že jsem jí řekla pravdu. Za zlé jí to ale nemám, ale protože když to srovnám s otcem, tak ten mě bil hlava nehlava kvůli každé krávovině. Neptal se, nezjišťoval pravdu, co se stalo, proč to bylo, kdo to byl. Šel rovnou do útoku. Nejenom že mi to nic nedalo, ale hodně to poškodilo náš vztah, protože otec je pro dítě prostě bůh, dítě se mu chce zavděčit, chce pozornost, chce být oceněno a když se od svého boha dočkáte jenom nadávek, bití a nezájmu, tak jste prostě zmatení a nechápete co je špatně. Zásadně pak tu chybu hledáte v sobě, protože když jste u dokonalého boha v nemilosti a pořád vás mlátí, tak jste prostě špatní a nezasloužíte si ho… A pak přijde puberta, vám dojde že jste normální, že jste se celé roky obviňovali za chyby jiných lidí a to je podle mě bod, ze kterého už není návratu. Moment, kdy už se ta nespravedlnost nedá napravit.
Co se týče výchovného naplácání dětem, myslím si že čistě teoreticky to nutné není, protože pokud dítě vyrůstá v dobrém příkladu a rodiče napodobuje, mělo by být pohodové, pokud má pohodovou rodinu.
Taky je to hodně o povaze. Na každé dítě budou platit trochu jiné metody, některému bude vyhovovat přísnost a autorita, jiným bude stačit to vysvětlit, nebo se společne dohodnout. Děti mají různé povahy, různou míru uvědomění a také nejsou všechny stejně inteligentní – tomu je potřeba se přizpůsobit.
Některé děti jsou divoké a když se rozjedou, tak nevidí, neslyší, nepřemýšlí a pak je jenom otázka kdy se stane nějaký úraz, nebo se něco rozbije. A v tom případě plácnutí přes zadek může udělat ten efekt ,,aha, ono se něco děje, zpátky do reality“. To jsou třeba případy, kdy jedno dítě bije druhé dítě, plácá po hlavě psa kterému se to očividně nelíbí, nebo kdy vám dítě běží mimo chodník do silnice.

Různé idealistické představy se změní, když někomu děláte tetu. Všimla jsem si, že se sice moje filozofie a můj pedagogický přístup dětem velice líbí, ale ve chvíli kdy se začne něco dít, tak mě nevnímají. A já přece nebudu plácat nebo buzerovat cizí dítě. A to dítě to ví, není hloupé. 🙂 Poslouchá jenom když se mu to hodí, protože od hodné tety trest nepřijde. Tehdy by se správně mělo přitlačit. Jako hodná teta nic takového neuděláte, ale uvědomíte si, že v pozici rodiče byste právě v tuto chvíli se svým kamarádským přístupem skončili tak, že vám pídě bude hopsat po hlavě a spolupracovat jenom když samo bude chtít. A to je špatně. Nic se tedy nesmí přehánět, protože dítě není centrum celého Vesmíru, pravidla soužití a respektu se od dospělých teprve učí.
Taky jsem si ale všimla, že se velmi často dělá stres kvůli něčemu, co vlastně žádná tragédie není. Spousta pravidel a zákazů je zcela zbytečná bezúčelná buzerace. Například že dítě venku zvedne klacík ze země, nebo si chce hodit kamínek do řeky, když tam přitom nikdo poblíž není a nikomu to nemůže vadit. A rodiče kvůli tomu nadělají, jak kdyby hořelo.

Taky si myslím, že všelijaké zlobení spojené s nehodami a úrazy je dost o nudě. Dítě prostě nemá program, tak začne vymýšlet ptákoviny, nebo lítat jako čamrda, aby vybilo nadbytečnou energii. Většina průšvihů, na které si z dětství pamatuji, byly na stejné brdo. Děcka se nudí, děcka vymyslí koninu, chybí dospělák co by je korigoval nebo pohlídal. Nebo to byly chyby z neznalosti. Nevíte co to je, na co to je, nebo proč to tam je. – Křup. 🙂

Tyhle problémy se dají určitě zmírnit tím, že díte bude mít svoje úkoly a povinnosti. Dneska můžete dokonce na netu najít články o tom, jaké úkoly by mělo dítě ve kterém věku schopno plnit a umět, adekvátně k jeho vývoji.
Ale zase se to nesmí přehnat, pamatuji si jak mi v první třídě máti nasmlouvala tolik kroužků, že jsem se doma skoro neohřála, jediné volné odpoledne bylo v pátek. A to jsem byla klidné tiché dítě, které nepotřebovalo na celý den zaměstnat. Byla jsem úplně vyřízená a vydeptaná, protože jsem měla jenom krátké desetiminutovky na přesuny škola-kroužek, kroužek-kroužek. Úkoly jsem dělala v presu a učila se po večerech. Pak se od toho naštěstí upustilo, na můj protest.
Taky si myslím, že je chyba naložit dítěti tak, aby přes týden nemělo šanci být doma, aby se mu nikdo nemusel věnovat. Výchova by měla být opačně. O tom, že se tráví odpoledne spolu a malý se naučí uklízet, vařit, být nápomocný a umět neobtěžovat, dělat kompromisy. A to se nenaučí tím, že bude celý den někde v trapu s cizíma lidma.
Jednu věc kvituji, která byla podle mě velice výchovná. Kdykoliv se došlo za máti ,,já se nudím“, tak se hezky usmála a povídá: ,,Jo ty se nudíš? No výborně!“ A rozdala seznam domácí práce. Úklid, prádlo, nádobí. V baráku bylo pořád co dělat. Děcku se to pochopitelně nelíbí, protože si chce hrát a touží po pozornosti rodiče, ale na druhou stranu se tím učí zbytečně neotravovat a zabavit se samo. Pokud to nedokáže, tak teda jde uklízet a utahá se při produktivní činnosti. To bych určitě uplatňovala i já 😀

A kdybych se ještě měla vrátit k tomu bití dětí, myslím si že rodič který děti skutečně miluje, je mlátit nebude. Rozhodně ne často a ne surově, nebo zbytečně. Pamatuji si na rozhovor zpoza zavřených dveří když mi bylo zhruba šest, přesně to nevím, byla jsem hodně malá. Rozhovor byl ve stylu: ,,Já je nezvládám, vůbec mě neposlouchají a odmlouvají.“ ,,Musíš prostě vzít vařečku a pořádně jim napráskat, pak tě začnou poslouchat.“ ,,Ale já je nemůžu takhle mlátit, já je na to až moc miluju.“ Pak už nevím co bylo dál, asi jsem šla pryč, nebo rozhovor skončil. Ale měla jsem nad čím přemýšlet. Tehdy jsem pochopila, který z rodičů nás měl radši a můj vztah k oběma to změnilo. Snažila jsem se být lepší.
Když dítě neposlouchá a odmlouvá, určitě jsou chytřejší nenásilné metody, které nepoškodí vzájemný vztah. Hodně je o tom třeba v knize od Naomi Aldort, která umí tyto situace, i horší, vyřešit normálně. I záchvaty s křikem a válením se po zemi. Všechno je podle mě o komunikaci a metodice. Pokud si s něčím neumím poradit, tak je to o tom že to neumím, neznám vhodnou metodu. Čili je to námět na sebezdokonalení.
Jasně, naši rodiče tyhle knihy neměli a nic lepšího asi nepoznali, ale dneska je jiná doba, metody dobré výchovy jsou známé a popsané. Takže se nemáme na co vymlouvat. Podle mě je povinnost všech lidí – ne jenom rodičů – si to nastudovat a snažit se tím řídit. Abysme nekazili další generace.

Co jsem si všimla, tak spousta lidí má pocit, že k dětem není potřeba mít respekt, ani není potřeba se k nim chovat slušně, protože jsou asi malé, slabé, nezkušené a nemají si kde stěžovat. Já s tím nesouhlasím. Každý člověk má právo, aby se s ním jednalo slušně a lidé by měli mít úctu nejenom ke stáří ale i k mládí. K mládí proto, aby svými zlozvyky nekazili rozvíjející se potenciál mladého člověka, nedělali mu v hlavě brajgl a aby mu v rozkvětu nepřekáželi. Všechno je určitě možné řešit v klidu, bití je až úplně poslední možnost když jde někomu o zdraví a na řeči není čas.

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů a hudebních skupin. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020

 

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho stenly919 2020-04-19 11:15:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, přestože se asi budu po několikáté opakovat, musím tě pochválit za zajímavé články, co ti poslední dobou vychází, jen tak dále..
Chtěl bych se zeptat, v minulosti jsi popsala způsob, jak by se ideálně měli trhat rostlinka třeba pro sušení na čaj nebo i pro jiné účely. A já bych se chtěl zeptat, je nějaký obdobný způsob, jak kácet správně stromy, když je nechci nějak moc stresovat nebo budit ve světě stromů jaksi rozhořčení na jejich straně ? V nedávné minulosti jsem kácel několik ovocných stromů a jelikož pro mě má hodnotu dřevo , které má v sobě co nejméně vody, tak jsem to kácel všechno v zimě, kdy strom stahuje mízu z kmene ke kořenům a kdy vlastně strom spí. Takže by mně asi neslyšel, kdybych mu chtěl říct aspoň promiň.
Moje druhá otázka je jestli je možné, aby se na jednom místě zdržovalo více jemno hmotných bytostí. Stalo se mi jednou, že když jsem dělal něco v dílně, tak jsme cítil, že za zády nebo možná i na ramenech se mi něco usídlilo(mimochodem vyvolávalo to ve mně spíše příjemné pocity) a asi i sledovalo, co se děje. Nebo třeba jsem v dílně nad něčím přemýšlel, a vědom si toho, že tam může ,,něco ´´ být co slyší moje myšlenky sem řekl, co myslíš, mám to tak udělat ? A chvilku se nic nedělo a pak se ozvalo pár úderů na sud, co stojí před dílnou(a to kolem toho sudu nikdo nebyl) a za chvilku zas pár úderů. Jednou se mi stalo, že jsme něco vzadu za sebou ucítil a rychle jsme se otočil a na chvilku jsem spatřil(zajímavé bylo, že mi v tu chvíli bylo jasné, že se dívám hlavně levým okem, přestože mám pravé oko řídící) něco, co trochu připomínalo jakoby malou bytost, snad skřítka z pohádek, bohužel to bylo jen velmi malou chvilku a ta bytost byla jakoby z ,,vody´´ a já si pořádně nestačil prohlídnout. A taky někdy mám takový pocit, jakoby mě nějak putoval po dílně vercajk, třeba položím si nějaký nástroj na stůl, který mám za strojem, na kterém dělám, a pak když se otočím znovu, třeba pro něco jiného, tak tam ten původní nástroj není anebo je v jiné poloze nebo trochu posunutý, když se pak otočím znovu je nástroj na stejném místě, kde jsem ho předtím položil.
A ještě by mně zajímalo, když si třeba udělám dřevěné kolečko, do kterého vytvořím třeba sluníčko nebo jiný symbol ochrany technikou vybíjením(zdobení dřeva vybíjením je technika, jejíž princip spočívá ve vtloukání tenkého pásku mosazi nebo mědi do dřeva, viz třeba tady se na to můžeš podívat https://www.youtube.com/watch?v=G3cNlMdkhpY v čase přibližně 1:50 až 2:25 i když tam to ten pán nazývá taušírováním, nicméně jde o tu samou techniku) a k tomu kolečku připevním třeba železné očko, kterým provléknu koženou tkaničku a budu to nosit na krku, bude to skutečně jako ochrana fungovat ?

Ikona diskutujiciho Jana 2020-04-22 09:58:36
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, ak ta zaujimaju bytosti prirody, pekne o nich pise Margot Ruis, je aj kniha v cestine na YT ako audiokniha a aj jej prednasky s hovorenym prekladom tam najdes 🙂

Ikona diskutujiciho merlin 2020-04-19 16:49:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Aluško, musím něco napsat k bodu 4. Prosím tě, přečti si knihu od Františka Bardona „Brána k opravdovému zasvěcení“. Zjistíš kolik skvělých věcí je v této výjimečné knize napsáno. Od samoléčení/uzdravení až po mentální či astrální cestování. Kniha je praktické zasvěcení o deseti stupních a dá se z ní mnoho naučit, není to beletrie. Nabídne ti mnoho a dá se z ní mnohé čerpat.
A prosím tě, pošli mi email na Janu (vnučku Františka Bardona), Potřebuji s ní nutně mluvit. Děkuji ti z celého srdce. merlin

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 17:26:36
Ikona diskutujiciho
sipka

Knihu jsem četla a žádný kontakt nepošlu, protože ho ani nemám.

Ikona diskutujiciho kiko 2020-04-19 20:11:46
Ikona diskutujiciho
sipka

Keď už sa tu spomína tento pán, zaujímal by ma Aluškin názor na jeho knihy, či sa ich oplatí čítať. Ďakujem. 🙂

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 20:19:17
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslíš Bardon? Ále jo, já jsem byla spokojená. Četla jsem od něho víc knížek a všechny byly v pohodě. Ale není to jednoduché čtivo úplně pro každýho, je to poměrně specifické.

Ikona diskutujiciho kiko 2020-04-19 20:27:42
Ikona diskutujiciho
sipka

Je nutné pre pochopenie niečo dopredu naštudovať alebo vystačím z jeho výkladom? Keď teda vravíš že to je dosť špecifické 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 21:38:29
Ikona diskutujiciho
sipka

No zkus se do toho začíst a uvidíš sám co tím myslím. Nebudu spoilerovat 🙂 Kukni tady třeba v pdf na pár stráneček jestli tě to chytne: http://vestenie.wbl.sk/fb_brana_k_zasveceni.pdf Ale když se zalíbí, tak bardona doporučuji skutečně koupit a zařadit do knihovny, číst pdf by byl zločin. Je to klasik.

Ikona diskutujiciho Clary 2020-04-19 17:33:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mlátit děti určitě není dobré, ale o se týče toho výchovného plácnutí, za mě jo. Člověk musí správně vyhodnotit situaci… Jak jsi psala, někdy ty děcka vůbec nevnímají, tak je třeba je probudit.
Naopak mi přijde zvláštní, když si někdo stěžuje, že občas dostal. Jasně, nevidím do té situace, nevím proč. Každopádně já to měla doma tak, mamka v pohodě, víceméně se snažila domluvou, táta mlátil za všechno. Blbý pohled, nechápavost učiva, jiný názor – jako dítě, ani starší, jsem nemohla mít žádný názor.
Jednou mi někdo řekl, že děti se mlátit nemají, ale občas, když není zbytí, mělo by dostat lekci. Každopádně ta lekce má pocházet z toho, že to dítě milujete. Takže když mu přes ten zadek plácnete, má to bolet víc vás, než to dítě. (nebavím se tady o nějakém mlácení, z kterého by dítě mělo mít otlačeniny…)

Ikona diskutujiciho merlin 2020-04-19 18:06:40 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, její email je přece pro tebe viditelný, když někdo něco napíše. Jana mě napsala koment v tomto článku: https://aluska.org/moje-zkusenost-s-joginskou-sektou-guru-nas-uplne-zhypnotizoval/

Pak toto smaž. Děkuji

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 20:20:26
Ikona diskutujiciho
sipka

Zapomeň na to. Interní data a interní kontakty nesmí ven, je na to zákon. I kdyby to tam bylo vyplněné správně, tak ti to nesmím dát. Leda bys byl policie.

Ikona diskutujiciho merlin 2020-04-19 19:27:02 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hele koukej kočko:
merlin 2020-04-19 16:49:48
Alue K. Loskotová 2020-04-19 17:26:36
No propočetl jsem to v numerologii a žádný zázrak, ale v symbolice by to vycházelo, že já jsem o vteřinu pozadu a ty jsi o deset vteřin napřed. :-)))))))))))))))))))))))))))))))

Ikona diskutujiciho izairi 2020-04-19 21:03:13
Ikona diskutujiciho
sipka

?????
merline,a ty jsi o pár let pozadu se slušným vychováním,asi tak v pravěku.A i když Aluška kočka je,tak pochybuju,že by stála o to aby jí to kde kdo psal do komentářů.Navíc ještě stylem kde už chybí jen to plácnutí přes z***k.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 21:34:57
Ikona diskutujiciho
sipka

O co tam šlo? Ten džouk mi asi ušel. 😀

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-04-19 20:48:36 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

děkuju za odpovědi 🙂 výchova dětí je pro mě zatím španělská vesnice. a to jsem si někde před dvěma roky myslela, že bych jako mohla… no vůbec 😀

„Ale zase se to nesmí přehnat, pamatuji si jak mi v první třídě máti nasmlouvala tolik kroužků, že jsem se doma skoro neohřála, jediné volné odpoledne bylo v pátek.“
– JO PŘESNĚ ! Já měla volný jen jeden den !! a dopadlo to tak, že jsem všechny ty kroužky absolutně nesnášela 😀 obzvlášť kytaru.. já chtěla hrát na klavír a dodnes chci – a budu ! tehdy jsem to mámě říkala a ona na to prý: „na klavír hrát nebudeš, to hraje každý, ty budeš hrát na kytaru“ ._. nesnáším klasickou kytaru! ne prostě! dodnes už ji nechci ani vidět. vtipný na tom je, že spoustu dětí hraje na klavír nuceně a já na něj OPRAVDU CHTĚLA hrát.. ale ne prostě . _.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 21:36:16
Ikona diskutujiciho
sipka

já měla talent na klavírissimo.. ale maďarského učitele kterému jsem vůbec nerozumněla co říká, takže po mě rok řval a pak přišel rozvod a už to nešlo 😀

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-04-19 21:48:50
Ikona diskutujiciho
sipka

cožee:DDD maďarskýho učitele? lool 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 22:05:32
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo jo.. on mluvil špatně česky.. takže něco řekl třikrát, já čumím nevím a on pak začal řvát a drtit mi prst na klávese ,,CÉ CÉ CÉ!!!“… Moje tehdejší kamarádka a spolužačka k němu chodila taky na klavír ve stejném roce a po letech jsme si o tom povídaly a řekla mi, že byl brutálně divnej a že jí dělal to samý, že taky nevěděla co po ní chce a nic ji za rok nenaučil 😀 Jenom jednu písničku co jsme měli hrát při závěrečné zkoušce. 😀

A měla ještě jednu dobrou storku. Když jsme byli špunti, tak byly populární flašky na pití ve tvaru šedého granátu, byly tak tvarované. A ona ho měla… A jednou s ním došla do hodiny, dala ho na klavír, on to viděl (Šochman se jmenoval) a chytl hysterák, začal ječet, balit se v koutu do klubíkča a řval ať to vyhodí oknem 😀 😀 😀 😀 😀 Ale jinak jsme proti němu nic neměli. Prostě byl z jinýho vesmíru.
Škoda, že mi to neřekla dřív! Já měla doma opravdickej prázdnej granát i s pojistkou, co tata kdysi dotáhl z vojny. Mohla jsem odjistit, hodit pod klavír a oknem by asi letěl Šochman 😀

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-04-19 22:14:18
Ikona diskutujiciho
sipka

😂😂😂 no to né 😂 já nevěděla, že jsi takovej lowkey terorista, Alue! my mysleli, že jsi přeci jemná éterická veganská bytost! 😀 ježiš to by stálo za natočení 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-04-19 22:17:04
Ikona diskutujiciho
sipka

😀 i jako děcka jsme se mohli smíchy potrhat jenom při té představě. Šochman už možná ani nežije. Je to 20 let zpátky.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-04-19 22:11:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

zrovna sem můžu dát další dotaz 😀 nevim, jestli to vhodné do dotazníku (??), ale přijde mi to zajímavé a vhodné ke sdílení. tož zkusim štěstí.

tohle je od mojí kamarádky z ciziny: https://i.ibb.co/JFS5qVY/Screenshot-12.png (nebudu zveřejňovat její indentitu, nevím, jestli můžu, přijde mi slušnější to nedělat)

… zkráceně: na twitteru se kamarádka ptala, jaký kdo zná dobrý horory a thrillery s vrahy apod., že potřebuje něco děsivýho, budou se na to koukat s kamarády… no a já jí doporučila seriál Hannibal Lecter s Madsem Mikkelsenem(jak jinak :D). A ona mi tohle odepsala, že na to koukat fakt nechce, že se jí jednou zdál sen o tom, co se dělo ve filmu Mlčení jehňátek – i když ho prý nikdy neviděla – a probudila se s modřinami na nohou a modřinou na ruce… mně připadá, že je to volovina, ale na druhou stranu nemá moc důvod mi lhát, proč by to dělala? asi chtěla být jenom zajímavá, nemám jí to za zlé, ale stejně to pošlu sem… přijde mi to na jednu stranu hodné zamyšlení. kdyby nekecala, tak každopádně nechápu, jak by to bylo možný. jakože by mozek vzal ten sen za tak reálný, že by fakt měla modřiny? co si o tom myslíš? vzhledem k tomu, že říká, že ten film předtím snem nikdy neviděla, tak podle mě kecá… 😀 ač já už taky zažila ve snech ledacos, no.

Ikona diskutujiciho izairi 2020-04-19 23:04:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nirvano viděla jsi film Bouře století od S. Kinga? Jsou to dva nebo tři díly,to už nevím.Já na horory nekoukám,tedy na ty brutální krváky.
Jen na takové ty jiné,jako je Blade,Underworld
(snad je to správně)
nebo ta Bouře století.A mám ráda seriál Grimm.

Ikona diskutujiciho merlin 2020-04-20 18:43:59 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, nevěděl jsem, že se nesmí předávat informace třetí straně, že je to chráněné zákonem, tak se ti omlouvám. No a co se týče té srandičky kterou asi nikdo nepochopil, je zvláštní, že měla izairi hned potřebu se do mě pustit. No pokud by ti vadilo, že jsem tě hezky oslovil “ kočko“, tak soráč, nic špatného v tom nebylo. Přeji všem krásný den.

Ikona diskutujiciho Jantulka 2020-04-21 12:54:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja osobne si myslím, že bitka nefunguje a takisto si myslím, že kto má naozaj rád svoje deti, asi ťažko ich bude biť a pohlavkovať. U nás najspoľahlivejšie funguje ignorácia. Keď neodpovedám na otázku, alebo nereagujem na dianie okolo, už sa vie, že je prepísknuté. Ešte stihnem povedať, že prečo sa hnevám a ticho.
Keďže sa však nedokážem dlho hnevať, väčšinou zabudnem na to, že mám mlčať, tak po nejakej dobe predsa odpoviem na otázku. Vtedy príde prekvapenie : „Mami, ty sa už nehneváš?“, a vtedy mi to dôjde, že je stav ignorácie, ale aj na to už mám pohotovú odpoveď : „No preto, že sa ty nevieš správať, tak hádam kvôli tomu, si nebudem ja púšťať hnev do srdiečka!“ a ešte dodám nejaké príslovie, vhodné danej situácie, príde prepáč, stískanie a väčšinou je všetko v poriadku. Príslovia sú úplne perfektné, vždy majú veľkú múdrosť v sebe a je to aj veľa o kompromisoch. Deti vedia, naozaj nie sú hlúpe a dá sa s nimi krásne dohodnúť.

Chcem sa spýtať do Dotazníka, že prečo sú palce na rukách deštruktívne, keď sú pre ľudskú existenciu a zručnosť tak dôležité. Nie nenahraditeľné, ale potrebné určite. Preto nerozumiem tej deštrukcii.

Ikona diskutujiciho 🙂 2020-04-21 22:28:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Znáš knížku skryté síly v člověku? Cetla si jí? Názor?

Ikona diskutujiciho Jana 2020-04-22 10:13:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, citam teraz knihu Carovna moc rostlin od Wolfa-Dietera Storla a pise tam napr. aj o Lulkovci zlomocnom (Rulík zlomocný). V suvislosti s nim pise o muzovi, ktory si dal dusok napoja z tejto rastliny. Potom odisiel od skupiny a niekde v lese videl krasnu zenu, ktora ho volala k sebe. Uz sa k nej natahoval, ale v tom ho nieco zastavilo a aj myslienka, ze nechce prist o svoju priatelku i ked nebola tak pekna. Na dalsi den uz triezvy zistil, ze na tom mieste, kde sedela krasna zena bola priepast, takze ked by k nej siel blizsie, spadol by do nej a zabil sa… Toto ma prijalo k myslienke, ci existuju rastliny alebo rastlinni duchovia, ktori chcu uskodit (napriek tomu, ze su jedovate by ma zaujimalo, preco sa tomu muzovi zjavila prave takato nebezpecna predstava). Aky je tvoj nazor na to?

Ikona diskutujiciho izairi 2020-04-22 13:58:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

merline,doufám,že ti to nepokazilo náladu.Já prostě jak něco takového čtu,tak si hned představím takového toho frajírka se žvárem,co si myslí že nad něj není,a kterému bys nejradši dal ránu pěstí. Tak nic ve zlém,víš přece,že teď musíme být všichni konstruktivní.
Hm,no,ještě že nejsi Maroš :).

Ikona diskutujiciho Emily 2020-04-25 20:12:23 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Znáš Youtuberku Jonnu Jinton? 🙂 Mohla by se ti líbit. 😉

Když člověk něco tvoří, dává do toho kus sebe. Je to odraz jeho nitra. To je mi jasné. Ale jak to je, když mám dejme tomu blbou náladu, protože mě třeba něco trápí a já si sednu a kreslím, píšu, maluju, dělám keramiku… prostě nějaká kreativní činnost. Bere se to jako konstruktivně a bezpečně vyjádřené emoce, není-liž pravda? Ale jak je to potom s tím finálním výrobkem? I kdybych třeba modelovala z hlíny krásného anděla, ale při té práci mě z mého „flow“ ještě párkrát vytrhly třeba vzpomínky na to, jak mě někdo naštval nebo nějaké jiné destruktivní myšlenky – podepíše se to na tom výrobku nějak energeticky?
Strašně divný dotaz, já vím. 😀 Ale bojím se tvořit, když nejsem úplně energeticky fit, abych to nějak nepošpinila a vrtá mi to hlavou, jestli to není jenom nějaký můj blud. :DD

Třeba ty kreslíš, i když nejsi úplně top energeticky konstruktivní, protože tě třeba někdo naprdl? 😀 Promiň, nevím jak to formulovat.

Jinak co říkáš na knihu Eckharta Tolla, Moc přítomného okamžiku? Myslím, že se tady jednou objevila i recenze. 🙂 Ale jde mi o to, jak by měl člověk vychovat svou mysl? Prostě aby ho jeho mysl stále nešikanovala? A naučit ji na povel „vypnout“? Jak si osobně cvičila svou mysl ty? A jak zpracováváš emoce? (Hlavně třeba i ty nepříjemné, které má většina lidí problém přijmout a procítit a místo toho mají tendenci je potlačovat.) Tak aby se ve formě myšlenek jako ochranný mechanismus nevracely stále do hlavy? Ale aby je člověk nějak přijal a nechal rozplynout a měl klid? 😀

Ikona diskutujiciho quack 2020-04-26 19:12:07 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue 🙂 Nevím, jestli je to vhodný dotaz do diskuze … Moje mamka se v poslední době baví tím, že sleduje, kdy nám nad barákem přeletí satelity Elona Muska (existuje dokonce aplikace, kde stačí zadat adresa a přesně Ti to najde, kdy a jak ty satelity přeletí). Myslím, že i někde pod minulým zápisníčkem se lidi ozývali, že viděli létající objekty za sebou v přesných rozestupech, což mohly být právě ty satelity. Mamča už viděla vláček dvaceti. Tento týden jich vypustil dalších několik (myslím, že 60?) a myslím, že jich na obloze už je nějak 300-400. Údajně se Musk snaží o to, aby se celý svět pokryl internetem, ale ty jeho satelity strašně svítí a tak se bouří astronomové – a já se jim nedivím – protože by ty satelity zastiňovaly všechno ostatní. Co si myslíš o Elonovi Muskovi a celkově o téhle bizárnosti? Celkově mi přijde, že o tom lidi nemají moc informací, já jsem o tom taky předtím vůbec nevěděla. Mi se jeho idea s internetem po celém světě vůbec nelíbí a taky mám ráda pohled na noční oblohu 😀 …

Napsat komentář: Nirvana Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek