3. Alue v Chorvatsku: Jak jsem adoptovala roztomilou kočičku

29.7.2012 v Zážitky 14

….. Bylo to po dlouhé době velice zajímavé čištění zubů. Představte si to, takové hluboké sny, takové neuvěřitelné nespaní a pak se ráno, když všichni ještě spí, vyhrabat ze stanu.

Vlastně jsem byla duchem úplně jinde, někde tam nahoře.

Když jsem byla se zuby hotová, jentak náhodou jsem se podívala kousek za sebe do trávy a uvědomila jsem si, že tam celou dobu leží na zemi kočka!

,,A? Kočka. To je dobré znamení, něco se změnilo.“ – Došlo mi, že kočka mi dává najevo, že jsem prošla další zajímavou a přínosnou lekcí. Nebyla vhodnější doba, kdy jindy by se měla ukázat, než právě tady a teď. Byla jsem jí za to vděčná a uvědomovala jsem si, že všechny kočky v kempu jsou vidět jenom v noci po setmění. Přes den nešlo žádnou potkat. Schovávají se před horkem.

….Ale ona tu byla.

Možná to bude znít bláznivě, ale já jí byla vděčná, protože mi něco říkalo, že je tu pro mne… záhy jsem i pochopila, že jsme tu vlastně teď pro sebe navzájem. Že i já jsem tady pro ni, ale v trochu jiném slovasmyslu.


Na mysli mi vytanula vzpomínka na předchozí noc. To jsem zrovna spala, když najednou slyším venku poprask, hlasy a něco neidentifikovatelného mi skočilo přes stan na hlavu a pak někam uteklo.

Bylo to zajímavé probuzení, ale tu noc jsem se rozhodla, že to budu řešit až ráno. Dneska na to vzpomínám se smíchem.

Ráno mi bylo řečeno, že nám u stanů štrachala kočka (Což vysvětlovalo záhadně rozervaný sáček na odpadky, kam jsme předchozí večer strčili pár zbytků kostí) a že ji všichni vyháněli včetně psa. A kočka se lekla a skočila mi na stan.

Musel to být asi vtipný pohled… a jak tak na to u umývárek ráno vzpomínám, koukám teď na tu kočku, jak leží na zemi a přišlo mi divné, že si mě vůbec nevšímá.

Byla taková letargická a když jsem ji hladila, byla hodně napjatá, nechápala pořádně proč ji hladím a pořád se otáčela hlavou za mými prsty, protože doufala, že tam bude něco k jídlu. Když jsem viděla její břicho, došlo mi, že má hlad a že prostě nemá energii, protože asi dlouho nic nesehnala.

Nechala jsem ji u umývárek jak byla, ale přesto šla zvědavě kousek za mnou a to mi vnuklo myšlenku, že by se jí mělo pomoci.

Zhruba takový jsme měli od stanů výhled na moře.

Přemýšlela jsem jak… co pro ni můžu udělat? – Jasně, sehnat jí snídani… ale jestli mi někdo nevycinká, že hodlám krmit toulavé kočky, protože pak by klidně mohly za mnou chodit v houfech, kdyby se to rozkřiklo. – Znáte to. Jednu nakrmíte a pak se za vámi potáhne až do konce života.

No a hlavně, kde mám herdek v polních podmínkách sehnat žrádlo pro kočku?

Ale zavrhla jsem ty myšlenky. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Sebrala jsem víčko od vyjedené Nutelly a nabrala jí tam zbytky večeře od včerejška, kterou už by určitě nikdo z nás nejedl, když stála v hrnci v teple přes noc.

Bylo to zajímavé. Uvědomila jsem si, že po nás nikdy nezbyde žádné jídlo, všechno sníme… ale ten večer jsme prostě nudle nedojedli, ačkoliv jsme ten záměr měli. Takže i to mi najednou dávalo smysl. Celý svět po tom snu byl zkrátka tak nějak úžasný, propojený a ten nahoře na všechno myslel, i na hladové kočky.

A podržte se, byly to nudle, žampiony, cuketa, rozpuštěná niva, možná trocha oleje, nějaká smetana pokud se nepletu a tím to haslo.

Kočka byla chytrá, asi tušila že mě přemluví a že jí něco přinesu, tak si na mě u umývárek počkala a když viděla že nesu misku s něčím, zpozorněla a šla za mnou.

Čičonka se krmí cuketou

Přátelé, jak ta to do sebe šťastně nacpala, to byl kouzelný pohled.

Uvědomila jsem si, že tahle chorvatská kočka, ačkoliv je menší, s mnohem řidší srstí a delšíma ušima, velice nápadně připomíná kočku, co za mnou chodí v Česku. Určitě to nebyla náhoda, že si obě Kočuně byly tak moc podobné.

Pravda je, že tahle mi učarovala hned napoprvé, když se mi podívala do očí. Ty její oči byly totiž velice výrazně zelené, jako drahokamy. Úplně zářily a prostě mě s nima dostala. Ty oči pořád vidím před sebou, jakoby se mi tehdy podívala až do nitra duše, kam si kolikrát sama nedohlédnu.

Při prvním krmení jsem ještě doběhla pro foťák, takže ji mám na pamatáku zachycenou, ale oči tam vidět nejsou… stejně na ně nezapomenu, byly opravdu výjimečné.

Kočka do sebe nacpala všechno i s cuketou a nechala jenom naspod víčka pár nudliček. To mi bylo jasné, že jsem jí nabrala akorát a že jí to stačilo.

Dobrá zpráva je, že ještě ten den přišel člen naší výpravy, že viděl nějaké holčičky, jak krmí ten můj zelenooký objev nějakým salámem. – Což je super. Asi mě holky viděly, asi je to inspirovalo… tak se najedla i v poledne.

Adoptování chorvatské kočky byl jeden z nejsilnějších zážitků dovolené. Přiznávám se, že na to vzpomínám ze všeho nejvíc, ještě vedle hradu. Ale k tomu se taky dostanu.

Slíbila jsem jí, že jí něco semtam seženu, aby byla trpělivá. A taky že jo. Další den večer jsem hlásila u ryb nevyhazovat hlavy. Všechno pěkně schovat pro kočičku.

Nosila jsem jí pak po večerech rybí hlavy – jednou ,,Biela ryba“, jindy zase makrela a kočička byla spokojená. O to víc jsem na ni myslela, když jsem jí hladila bříško a nahmatala čudlíky. Měla zrovna koťata a jak je neměla čím krmit, při pravidelné stravě rybích hlav zase bylo čím.

A to mě těšilo.

Co je s ní teď nevím, ale říkala jsem jí ještě před odjezdem, aby si našla po mě nějakého jiného dobráka, co jí bude shánět večeři. Tak snad poslechla.

Když jsem ji viděla naposledy, seděla zrovna na kameni v té typické kočičí sfingovské poze, tlapičky složené pod sebou a spokojeně se usmívala. – Aby taky ne, však jí v tu chvíli nic nescházelo.

Co jsem jí večer naložila, to bylo ráno pryč, vyzvedla jsem si vždycky jenom prázdný talířek. Nevěřím tomu, že všechny hlavy vždycky snědla sama. Buď si schovávala věci na potom, nebo jí s tím pomohly jiné kočky. Bylo jich tam všude hladových ještě dost, ale nemůžu přece zachránit celý svět, těch pár rybích hlav by takovou spotřebu nikdy nepokrylo.

Kočka ale nebylo to jediné, co jsem/jsme na dovolené krmili. Nakupovali jsme také čerstvé ryby a mořské potvory přímo od rybáře a když jsme kuchali na břehu, tak z moře vylézalo kdeco, nejenom hezké rybičky. I to byl veliký zážitek.

Tohle bylo z večera, kdy vám za 20kun dali grilovanou makrelu s kroužkem veky a kelímkem vína, které bylo fakt hnusné a skončilo v keři. Ale makrela byla dobrá 🙂


A ten večer se mi podařilo fotit orby. Vždycky si vzpomenu na lidi z třetího Alušpacíru, jak se mnou stáli všichni uvnitř skal a jak prosili skřítky, aby se nám ukázali na foťáku. Od té doby je totiž můj foťák jako vyměněný. Před tím zážitkem jsem v životě nic nevyfotila, ale potom se mi najednou orby na snímcích objevují… Tak jsem vzpomínala i tento večer. – A ještě jednou dodatečně děkuji všem, kteří tam byli! 🙂


Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování“ – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2012-07-29 03:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Presne o takovem miste se mi ted zdalo…ta fotka s vyhledem na more, jakobych tam byla 🙂 A Cicmunda je kouzelna.

Ikona diskutujiciho Daysy 2012-07-29 08:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá micka. x) Taky máme doma podobně barevnou.

Ikona diskutujiciho Yuuna 2012-07-29 10:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chorvástko, úžasná krajina, ešte som v nej nebola ale sn8ď nabudúce leto to výjde :). Tá mačka je naozaj krásna, milujem mačky a vždy mi nejakej osamelej príde ľúto a keď sa dá tak ju nakŕmim :).

Ikona diskutujiciho Blue 2012-07-29 10:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký výhled, když se člověk probudí. Večer docela narváno, někomu tam dokonce hoří stan či co ;-)

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-29 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Myslíš ty večerní fotky z pobřeží? Ne, to není v kempu, to je na grilovačce u městečka… a to není hořící stan, ale ten jejich gigantický gril 🙂 – Občas jim tam něco šlehlo…. jinak v kempu narváno nebylo.

Ikona diskutujiciho Lucidité 2012-07-29 11:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sakriš Alue, ty fotky jsou boží. Úplně na mě dýchlo kouzlo Chorvatska. S kočkama máš pravdu, kdybys je všechny krmila, tak se ukrmíš.. jo jinak, to asi sem nepatří, ale místo hrad Fukenstein jsem četla Frankenstein a říkala jsem si, kde že jste to byli na dovolené?? :D Tak se těším na další vyprávění.

Ikona diskutujiciho Jana 2012-07-29 11:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A kde jste to byli Alus v dalmacii nebo na istrii?

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-29 11:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Je to FuSkenstein… a pozítří pochopíš proč zrovna fuska… na ty díly se těším až vyjdou… jak hrdá mamka :D

Ikona diskutujiciho Denusch 2012-07-29 12:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký zážitek s číčou! U nás je tu taky plno toulavých kočiček, potkávám je teda i během siesty, a naštěstí jsou místa, kde jim někdo dává misky s kočičíma granulema, takže je vidám často jíst. Jednou sme si šli udělat ven piknik, a potkali sme malý kňouravý koťátko, ale nechtěla sem mu dát naše jídlo, jednak právě proto, že by sme se jí už nejspíš nezbavili, ale trochu jídla sme jí pak nechali a cestou zpět jsem to kotě viděla v náruči jedný španělský holky, jak si ho asi nese domů, měla sem radost a šla za nima, že mu něco nesu. Tak sme dali koťátko na lavičku a já mu dala jíst ze schránky, co tam bylo. A snědlo všechno, i zeleninu, prostě když je hlad, chutná vše dobře :D

Ikona diskutujiciho Lucidité 2012-07-29 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Jo takhle! Ježiš, já dneska fakt čtu všelijak :D

Ikona diskutujiciho Míša 2012-07-29 14:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V Chorvatsku jsem ještě nebyla.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2012-07-29 15:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, to je pěkná kočička. My máme podobnou, akorát ty skvrny má světlejší. I když my taky máme spoustu koček. A taky jsme k nim přišli čistě náhodou. Jedna šedá kočna se k nám přestěhovalaa od sousedů, protože se bála jejich psa. A pořád k nám chodila, až nad ní zlomily hůl a nechali nám jí. A ona u nás zůstala. A ona u nás zůstala. Teď už ta kočka nežije, ale zanechala nám tu Mnoho potomků. Vlastně dvě dcery, které už se o zachování rodu postarají. A vnučkya vnuky. Takže máme dohromady sedm koček, pokud počítám i koťata.

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-07-29 16:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem byla na dovolené v Chorvatsku jako malé dítě, pamatuju si, že jsme vždycky snídali na terase v hotelu a pokaždé tam přiběhla tři malá koťátka a nechávala se krmit od turistů.

Ikona diskutujiciho Simona 2012-07-31 11:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásná kočička! Jako by z oka vypadla naší Kerience! A děkuji Ti, že s námi sdílíš své zajímavé zážitky. Popisuješ to tak hezky, že mám pocit, jako bych tam byla taky! Jo a fotky jsou nádherné!

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek