5. Alue v Chorvatsku: Moře, šnorchlovačka a namožený zadek

2.8.2012 v Zážitky 15

O ano, moře. Také důležitá kapitola v mém vyprávění. Samozřejmě určitě znáte tu euforii, když člověk vyjede z chorvatských skal a před ním se v krajině otevře pohled na modrou hladinu. Známe to všichni.

Ovšem krásný byl i okamžik prvního doteku, či snad chcete-li, kontaktu.

Nevím, jestli to taky někdy někdo zažil, třeba to prožívá každý z nás, možná trochu jinak a po svém, ale každopádně já se s mořem niterně vítala. Navenek jsem stála do pasu ve vodě, koukala někam do neurčita před sebe a měla takový spokojený výraz.

Ale uvnitř se odehrávalo něco mnohem hlubšího. Člověk splývá s živlem, cítí jeho energii. A cítí jeho vědomí… a jeho sílu, která mu ale teď jemně hladí tělo, voní… mělo to zkrátka úžasné kouzlo.

Člověk se na chvíli niterně ztišil a jen vnímal moře jako obrovskou sílu, jako zdroj života, jako centrum určitého druhu vědomí. A je tu také pokora, obdiv… všechno krásné a jednotné.


Hned první dny jsme objevili v přístavu kámen, který byl jiný než ty ostatní. – Lodě od moře odděloval veliký val balvanů, které byly ostré a moc se na nich odpočívat nedalo, až tedy na ten jeden, který měl tvar srdce, byl obrovský, plochý a dalo se na něm nejenom sedět, ale mohli jste i večer ležet, vlezli jste se na něj úplně pohodlně.. a mohli jste sledovat nebe, UFO a poslouchat šumění vln. Bylo to nádherné místo, většinu večerů jsem trávila právě tady.

Ať už s někým nebo sama, bylo mi tam vždycky dobře.

Jeden večer jsem se sebrala a šla si na tento balvan kreslit. Ačkoliv jsem dlouho předtím koukala na hladinu a hledala v ní námět, nakonec jsem kreslila podle fantazie, ale inspirace mořem je tu jasná.

S delfínem

Obrázek vznikl krásný a při té příležitosti jsem mohla i sledovat éterický život moře.

Jak vlastně vypadá? – Sama jsem na to byla zvědavá a tak jsem poprosila o možnost to celé spatřit.

Dlouho nic, až po nějaké době ztišení a toužení se mi otevřel pohled na moře, jako jsem ho nikdy předtím nepoznala.

Ve skutečnosti je to jedno éterické vědomí, nebo chcete-li jedna existence vedle druhé. Elementární bytosti v něm vypadají jako veliké výrony, gejzíry průsvitné energie, která vyrážela vysoko nad hladinu, až několik metrů. A byl to jeden gejzír vedle druhého. Obrovsky živé, husté, hutné, veselé a hravé. Byla v tom dynamika a radost. Kdybych to měla někdy nakreslit, nedokážu to.

Nikdo se mi nezjevil v podobě, samostatně. Moře se mi ukázalo jako živoucí celek. Byl to pohled k nezaplacení.

Od té chvíle se moje vnímání moře pozměnilo a jak jsem s ním při přivítání vnitřně splynula a cítila ho, po tomto zážitku to bylo ještě větší.

Měla jsem tu možnost prožít si niterně moře také jinými způsoby a to bylo také šnorchlování. – Věřili byste, že pro někoho může být šnorchlování v podstatě niterný, meditativní a opravdu hodně intimní prožitek? Pro mě byl.

Mnou koupené potápěčské brýle stály dost za prd, protože mi do nich teče, ale výhoda skupiny lidí je, že ten půjčí to a ten zase ono a je dobře.

Takže šnorchl svůj, brýle půjčit a mohla jsem vyrážet pod hladinu zcela bez obav. Ze začátku to šlo samozřejmě trošku ztuha, než se člověk naučil a zvykl.

Ale když jsem se konečně začala v malé hloubce potápět pro první mušličky a vyfukovat šnorchlem vodu, získala jsem už trochu jistotu a přišel čas na to pravé dobrodružství.

A tak jsem se sebrala a rozhodla se prošnorchlovat pobřeží.

První den jsem to vzala na obě strany, hoďku tam a hoďku sem. Další den jsem usoudila, že zajímavější je strana směrem k našemu kempu, po kterém následovat hned druhý. Tam bylo víc na co koukat. Velké pláže, všude lidi, rybičky, ježci… na tu druhou stranu to bylo jakési hluboké, sterilní a s výpustí. Tak tam teda ne, fujky.

Když má člověk dobré vybavení a nemusí se otravovat se zatékající vodou, může se úplně ponořit do zážitku proplouvání modrou hmotou.

Když jsem byla s někým, nebylo to vůbec to samé, jako když jsem plavala sama. Když jste s někým, soustředíte se na něj a na to co je okolo vás. Váš požitek je povrchní. Když ale člověk plave sám, může se zaměřit do nitra, do hloubky, protože nemusí hlídat, jestli někde u něj jeho společník je, aby do něho nekopl a nikdo ho neruší.

Bylo to pro mě úplné blaho. Úplně sama, hlavu ponořenou, slyším jenom svoje plíce, semtam to šplouchne. Moje opálené ruce se zdály být pod mořskou hladinou přes brýle úplně sytě oranžové. Tak se mi ta modro-oranžová kombinace líbila, že jsem pěkně pádlovala rukama před sebou, abych se na to mohla co nejdéle dívat.

Taky jsem zjistila, že když mě nikdo neruší a já mám možnost se absolutně ponořit do sebe a do mořského života okolo mě, tak se mi celé do moře jeví úplně jinak. Tělo plave tak nějak samo a já mám pocit, že nemusím vynakládat žádnou sílu. Jakoby mě to samo neslo.

Řekli byste, že zlatohlávek bude jíst citron? V Chorvatsku nemá květiny, ani kvetoucí černý bez, takže bere za vděk kdečím. Tento přiletěl a zažral se. Nakonec skončil s hlavou strčenou doprostřed citronu, koukala mu jenom prdelka. A nemohli jsme ho odtamtud vytáhnout, byl úplně v tranzu.

Ano, člověk neležel jako mrtvola, normálně jsem pořád plavala, ale necítila jsem skoro vůbec únavu, jakobych byla napojená na jakési univerzální super baterce. Tak se mi to jevilo celou plavbu, celé dvě a půl hodiny po cestě tam i zpátky.

Odpočinout jsem si potřebovala až po hodině, protože mi zatýkalo do brýlí, které jsem stejně měla příšerně zamlžené. – Až když člověk vypluje z moře a sedne si do kamínků, zjistí kolik toho vlastně uplaval. Byl to neuvěřitelný pocit, v životě jsem nikdy neplavala tak daleko okolo pobřeží. Zkrátka nebyla odvaha a nebyly tak parádní těsnící brýle.

Nutno však podotknout, že moje svaly, ačkoliv jsem zažila takové zvláštní energetické spojení s mořem a ačkoliv uplavaly kilometry, kterým doteď nemůžu uvěřit, tak se mi řádné za moje dobrodružství pomstily.

Ještě tři dny po téhle akci mě šíleně bolely. Na žebrech, mezi lopatkama, ale úplně nejvíc na zadku. Já si dokonce nemohla asi sednout. Buď jsem musela hodně do předklonu, nebo na břicho, nebo úplně lehnout. To se mi ještě nikdy nestalo 😀

Ale od dalších šnorchlovaček mě to stejně neodradilo. Stačilo vlézt do vody, bolest zmizela a když jsem měla možnost plavat si zase úplně sama, tak se mi to stalo vždycky znovu a znovu, ale snažila jsem se to pak už tolik nepřehánět. Vzpomínám na to ale s úžasem… a alespoň jsem si protáhla ty části těla, kde si masíčko spokojeně hoví a nic nedělá. – Uznejte, kdy jste si naposledy namohli svaly na žebrech?

Mě se neptejte, co dělá mladá veverka na skále přímo u moře, ale byla tam.

Co mě šíleně moc bavilo, tak byly šlofíky v houpací síti, anebo přímo na pláži. A na pláži to bylo extra zajímavé, protože jsem si v oblázcích vykopala postupně důlek, perfektně rýsující moje tělo, kam jsem si vždycky jenom dala plážovou podložku s ručníkem a bylo to akorát. A když náhodou něco tlačilo, tak jsem si to zase pod sebou trochu vyhrabala.

Představte si to, perfektně aerodynamické kamínkové lůžko, šumí moře, slunko do vás případně pere a vy si tam klidně usnete… Bez pardonu.

Tak zaprvé je to na mě dost výkon, já normálně bývám na spaní náročný tvor, neusnu někde jenom tak. A za druhé to byly jedny z nejpříjemnějších šlofíků vůbec. Takové jsou hodně uvolňující a hodně dobíjecí.

Sranda: Vybíráme v obchodě sušenky a já vemu tyhle. A v kempu jsme zjistili, že je na tom znak lilie, přesně ten, který mám i na své knize. – Náhoda?

Pamatuji si na svůj úplně první šlofík u moře v životě. To mi bylo myslím devět, nejsem si jistá. Každopádně jsem byla malinká.

A šli jsme podél pobřeží hledat mušličky. A na mě přišla šílená dřímota, tak jsem si jenom lehla na jeden placatý kus skály a usnula jsem na půl hodinu, což mě po probuzení dost překvapilo. I tehdy bylo kouzlo přímořského šlofíku stejně super jako letos. Má to prostě něco speciálního do sebe, co asi ani neumím úplně vyjádřit slovy, ale určitě jste už někdy na břehu moře taky spali, třeba na nějaká vhodná slova přijdete.

Roztomilí krabi na skále 🙂


Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování“ – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2012-08-02 03:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluš, přeji stále další takové zážitky, už jen proto, jak si je dokážeš vychutnat a pak o nich krásně psát 🙂 Já si teď vzpomínám, jak jsem si taky namohla žebra- to bylo při stěhování. Navíc se mi hodí slyšet, že někdo kolem mne je spokojený, teď to potřebuji, protože mne pronásledují okolnosti, ze kterých se pořád ne a ne vysekat. Nevidím pro sebe žádnou budoucnost a tak je pro mne lepší aspoň občas vidět něco pěkného prostřednictvím někoho jiného…aspoň něco vidět, u moře se dobře medituje a už se tak ví, proč 🙂

Ikona diskutujiciho Kecal 2012-08-02 09:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Šnorchlování je super věc :-) čím víc se člověk potápí na nádech tím víc si i trénuje jak dlouho dokáže vydržet pod vodou… jen potápění s bombama jsem ještě nezkoušel, ale jednou to zkusím

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-08-02 10:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ta tvoje kresba je nádherná, jde z ní kupa konstruktivní energie! 🙂

Ikona diskutujiciho evil-ash 2012-08-02 12:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten pocit když se zpoza hor vynoří moře je krásnej a čekm na něj od začátku cesty:)Jinak obrázek je krásnej,uplne nepopsatelne.A po tvém povídání se mi úplně zastesklo po moři snad ho ještě letos pocítím:)Měj se

Ikona diskutujiciho Jana 2012-08-02 12:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško mnohokrát děkuji za Tvé zážitky z dovolené*******Jsem moc ráda, že ses měla tak hezky a děkuji, že se s námi o to rozdělíš*******Pohlazení s láskou

Ikona diskutujiciho Alchemi 2012-08-02 14:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vypadá to, že sis to užila. =) Já naposledy byla u moře (pokud nepočítám chladnou Anglii), když mi bylo devět let, s několika členy z mé rodiny, ale dodnes na to vzpomínám… Miluji ČR, ale je úchvatné, když člověk vypadne do světa a cítí tu jedinečnou atmosféru různých míst. =) Docela ráda bych zase vyjela!

Ikona diskutujiciho Bilejvlk 2012-08-02 15:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ta veverka je k poňufání 😉

Ikona diskutujiciho Lily 2012-08-02 19:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedávno jsem taky venku pozorovala UFO.. a tak mě napadlo proč tomu vlastně pořád říkám UFO :D a teď jsem si všimla že to používáš i ty :D ale vždyť pro lidi jako my už to přece není jenom neidentifikovatelný létající předmět, ale normální bytosti jako víli a tak :D tak si říkám jak by se tomu dalo jinak říkat.. nenapadá tě něco? :))

Ikona diskutujiciho Blue 2012-08-02 20:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[Smazaný komentář] Ty je nevidíš? :-)

Ikona diskutujiciho Blue 2012-08-02 20:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, tohle opravdu umíš. Psát. Navíc krásné obrázky i fotky. Brouk a veverka vede :-)

Ikona diskutujiciho Jana 2012-08-02 22:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Normálně nekomentuji, ale teď musím – moc pěkný obrázek!!!

Ikona diskutujiciho malé srdce 2012-08-03 00:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nevím, ale když jsem se podíval na tu fotku moře, do očí mi vstoupily slzy a já ani moc dobře nevím proč. Potom jsem se začetl do Tvých slov. Píšeš moc krásně, tak nějak od srdíčka, to člověk hnedka pozná ve svém vlastní srdci. Ach Bože, dnes jsem tak strašně melancholický, ale jsem to já – malé srdce. Jak Ty to dokážeš všechno tak prožívat:-) A Tvé kreslené obrázky mi hladí kolikrát duši. Já, děkuji… co jiného říct? Dnes nemohu mlčet, tolik energie v mém srdci, je to šílené, taková jízda… Nemohu ani spát, znám už tu energii, která mi nedovolí usnout a tak sedím ve svém žlutém pokojíku a nořím se do Tvého oceánu éterického vědomí… A po dlouhé době to zase cítím tu v srdíčku, jak se to točí… niterná blaženost, radost, láska – taková ta obyčejná, která nic nechce. Čtu si Tvůj článek a i když některá slůvka neznám, jako například vyfukovat šnorchlem vodu nebo prošnorchlovat pobřeží,( je to něco jako ten můj turbošnek, jestli si ho ještě pamatuješ? ) přesto v něm nalézám velké potěšení. Těším se na Tvé další zážitky. Je moc hezké vidět věci Tvýma očima a šnorchlovat se pobřežím. Vlastně mohu cokoliv, třeba se stát součástí Tvého obrazu a vplout do něho jako do nového života, načerpat z něho sílu a pokračovat paralelně v mém dalším životě. Ale co Ti mohu dát já? Jen beru a nic nedávám. A to mě zahanbuje…

Ikona diskutujiciho Lucidité 2012-08-04 13:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za fotky, pohladí po duši 🙂

Ikona diskutujiciho Som trinasty 2012-08-04 14:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Presne píšeš to, čo ja prežívam pri každej dovolenke 🙂 splynutie s morom 🙂 dokonca ja mám v stredozemnom mori aj svoje kamarátky vodné víly, sú naozaj krásne :-)

Ikona diskutujiciho Christine 2012-08-07 18:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek 🙂 Stejně jako všechny ostatní o Chorvatsku 🙂 To s namoženými svaly z plavání znám moc dobře, taky když delší dobu plavu, a potom vylezu, tak se až divím, že mohou bolet tak moc! :D

Napsat komentář: Blue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek