Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jelikož je Moristek nalezený poklad z ulice, pořád ještě spolu řešíme kožní problémy. Svrab už je skoro za námi, jenom to doléčit, ale vzápětí přišly jiné problémy. – Tak dostává poctivě homeopatika 3x denně.

Upřímně jsem šťastná, že mám tuto možnost a se vším si poradíme sami. Neumím si představit, že bych například konkrétně u svrabu musela kočmunda každé ráno odchytit, tahat ho za kůži za krkem aby ztuhnul a čistit mu tyčinkou uši zevnitř nějakou chemickou srágorou.. Myslím, že by mě za to zabil.

Homeopatika jsou ale jiná liga. – Aktivuji, nakapu mu to do vody a hovoto. Moristek pije během dne skoro pořád, takže se neustále léčí.

Později jsem také – jednoduše pro urychlení léčebného efektu – přešla k aplikaci přímo. Nevěřili byste, jak je Moristek vzorný.

Mám k sobě jednoho asistenta, ten vezme kocourka na klín, položí ho na záda a já kapu.

Moristek otevře pusinku, napije se z lahvičky… Pak nastaví krček, nechá si potřít srst… A pak – věřte nevěřte – si nechává kapat homeopatika přímo do uší. – Prostě vzorný pacient. Asi uznal, že je to menší zlo a když se nechá, tak to nebolí a zase mu dáme rychle pokoj.

Vlastně už ani asistenci nepotřebuji. Když ho mám na klíně, ukážu mu jenom lavičku, on ji chytne mezi tlapičky a pije jako chlupaté děcko z lahve… Opravdu je neuvěřitelný, asi bych to měla nahrát na video.

Taky jsem se dočetla, že tyto problémy ukazují na oslabenou imunitu.. tak už se mi v hlavě honí různé teorie, jak a čím mu ji přírodně posílit… Ale ještě máme čas, nic není hop na krávu býk a je tele. Já taky měla celé dětství slabou imunitu a dneska jsem nemocná tak jednou až dvakrát do roka, jinak vůbec. – Všechno se dá pomaličku postupně poopravit.

Samozřejmě, že kocourek i během aplikace léčby vrní a je spokojený, protože děláme překvapené šťastné obličeje, chválíme ho jak je vzorný a on si pak připadá jako správný střed vesmíru… Teď jsme v dobré fázi. Nic se mu na těle nerozšiřuje, naopak se to zatahuje. Jenom doufám, že zase něco nechytne, až to doděláme.

Moristek má velice zvláštní krmící rituál.

Už jsem četla od jedné naší čtenářky, že její kočička ,,zahrabávala“ misku, ale Moristek si vymyslel rituál úplně jiný. Aplikoval ho už hned od začátku, co jsme se dali dohromady, ale opravdu mě to trklo až teď, protože si na něm trvá s železnou vůli.. Když nemůže mít svůj rituál, to radši nežere.

Když přišel koncem listopadu, věnovala jsem se mu 24 hodin denně celý týden. Pořád jsem byla u něj a hlídala ho, protože se nemohl pouštět ven (to už víte, jak se tehdy ztratil a mě z toho málem kleplo) a když se nehlídal, vždycky něco provedl přibližně každých 5 minut… A v té době, když dostal krmení, tak on jedl, já si sedla kousek od něj a potichu ho sledovala.

A Moristek si zvykl dělat mezi mnou a miskou ,,kolečka slasti“.

Přijde k misce, trošku užere, ale ne moc…Přijde ke mně, lísá se… Nechá se pohladit, vrní a vrací se k misce… Zase chvilku žere. Pak se vrátí ke mně, obejde si mě, obejme ocasem, zavrní, samozřejmě se musí pohladit, podrbat, pochválit… a pak jde zase k misce.

Nakonec ke mně takto chodí minimálně 3-4x za jedno krmení… Jelikož ode mně ale dostává obědy a večeře, snídaně dostává většinou od kolegyňky, se kterou provádí to samé ranní cvičení. – I ona musí být nablízku a když kocourek během krmení přijde, musí ho pohladit, aby se zase k misce mohl vrátit.

Naposledy jsem zapomněla na jeho rituál. – Vzala jsem ho večer dovnitř, dala mu večeři a šla si v klidu na záchod, protože když žere, tak nic neprovede, tak budu na to mít snad klid… Po chvilce vyjdu ze dveří a zjistím, že miska je trošku ujedená, v postatě se ani nehla a Moristek všechno obchází a hledá mě…

Když mě konečně našel, přiběhl a přitulil se: ,,No co to jako mělo být? To si nezvykej. Pěkně se mnou půjdeš do kuchyně a budeme dělat rituál.“

Sedla jsem zase k němu na zem jako vždycky a Moristek, aby si vynahradil to strašné ,,trauma“ na začátku, tentokrát udělal koleček 7. Takže jsme večeřeli půl hodiny, než jsem ho dala spát a mohla jít…

Kolegyňka na to prohlásila, že krmit kočku pozdě večer půl hodiny, na to že by se zvysoka vy… No jo, ale co mám dělat? Navíc, když se mi to tak vlastně líbí?

Mimochodem spaní: To je také hezká kapitolka.

Moristek má vystlanou ovečku (Takový velký chupatý polštář) na zemi. Dodržujeme jednoduché uspávání: Moristek se položí na ovečku, dá se mu jeho oblíbená plyšová myš. ,,Uděláme buc, ták, hodnej kocourek… dobrou noc.“ (A zavřít dveře, než si Moristek uspávání rozmyslí a pokusí se přetáhnout večerku ještě o něco déle.) Moristek si vezme myš pod packu a spí s ní jako děti s plyšákem. Když nedostane svoji myšičku, okamžitě vstává a nechce jít spát… prostě jako malej.

Ale teď už je to lepší. On si totiž jeden večer nepřišel, tak jsem ho nechala venku přes noc a další noci zase. To totiž nebyly žádné velké mrazy. Moristek se mi tak zdá spokojenější. Sám si řekl že už je dost velký na to, aby mohl chodit v noci venku, tak ho nechávám. I pro mě je to jednodušší. – Nakrmím kocoura, vyhodím ho ven a jdu si po svých.

Vlastně jsem nad tím dlouho přemýšlela, jestli ho nemám už na noc vyhazovat, když by bylo přes noc docela teplo. Asi to vycítil a řekl si sám.

Ale když je tam třeba -4 stupně, tak už ho beru dovnitř, i když nechce… Fakt si nejsem jistá, kolik toho snese. A zase až tak velké špeky pod kožichem nemá, aby ho to víc izolovalo… To pak řádí jako černá ruka. Holt jak si zvykne na noční pobíhání, tak se mu vystlaná ovečka moc nelíbí, i když jsou venku mrazy.

Před pár dny celkem kvalitně a profesionálně našel a zabil v zahradě myš.

Když ji přinesl ke dveřím, byla ještě teplá a měkká, čerstvě zakousnutá… Začal si s ní házet jako s míčem. Poskakoval po ní.. Pak se zakousl, aby zase odskočil a mohl na ni znovu dupnout…

Moristkova typická hra je, že si představuje, že je mrtvá myš, nebo jeho oblíbená plyšová myš, ve skutečnosti živá. A je nebezpečná a že asi i kouše. – Takže na ležící ,,předmět“ číhá, naskakuje, ale když je těsně u něj, celý se naježí, otočí, vyletí metr do vzduchu a uteče se někam schovat, protože si asi představuje, že ho to honí….

Když si s myškou dohrál a začala stydnou, sežral ji celou i s hlavou, jenom venku na kachličkách zůstala trošička krve… Hm, někdo mi říkal, že kocouři prý myši neloví, že jsou na to moc líní… Tak možná to platí jenom na staré kocoury.

Byla to sice řádně nechutná podívaná, čaj se mi to ráno obracel v hrdle, ale stejně jsem na něho byla hrdá, že to není žádný degen a umí si venku poradit…

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue