Aluška.org: Věděním ke svobodě

Kocoureček roste, sílí, lehce se kulatí (ale ne moc) a je z něho mazel, co už váží krásných 4,2 kilogramů 🙂

Pořád ho tahám, nosím v náručí bříškem nahoru a on se usmívá jako Mílius.

Zrovna nedávno jsem musela jít něco zařídit do jedné nemocnice. Nemocnice nenávidím, ale tuhle z určitých speciálních důvodů ještě milionkrát víc. Postarala se mi o tak strašlivé zážitky, které vám nezprostředkuje ani ten nejstrašlivější horor a to jsem ještě ani neuměla psát… Ani nemá smysl to komukoliv vysvětlovat, protože kdo to nenažil, ten to nikdy nemá šanci pochopit a bylo by bláznivé to od někoho očekávat.

Připadala jsem si tam jako v pekle. Nemůžu cítit ten smrad, nemůžu se dívat na lidi, jak se po chemoterapii vláčí v županech po chodbách. Vyvolává to ve mně vzpomínky, o kterých jsem si myslela, že si už dávno nemůžu ani pamatovat. Poznala jsem tam všechno. Schody, tabule, dlažbu, židle, výtahy… A najednou jsem si vzpomněla, jak strašlivé to kdysi bylo. Dělalo se mi zle od žaludku, točila se mi hlava a byla jsem úplně mimo. Každou volnou chvilku jsem koukala z okna, dýchala studený vzduch a modlila se, ať už odtud co nejdřív vypadnu…

Venku chodili tři černí vypasení kocouři pod smrkem a to mi pomáhalo. Myslela jsem na svého Moristka a počítala vteřiny, které zbývají, než se zase setkáme, tohle bude za mnou a můžu zase v klidu zapomenout na všechno, co jsem tam viděla.

Zařizování se bohužel nesetkalo s úspěchem, tedy nejhorší zpráva je, že se tam ještě budu muset jednou vrátit, ale snad už to snesu lépe…. Budu vědět co je nutné vzít s sebou a kam jít. – Nakročím tam, předám to, vezmu to a uteču odtud… už mě tam proboha snad nikdy nikdo neuvidí. Dokonale jsem si připomněla, proč ta místa tak nenávidím a proč má smysl před nimi všechny varovat… Každý člověk je tam jenom kus masa a nějaké číslo.

A právě tyto napjaté vynervované situace jsou ty, kdy je člověk nejradši, že má svého kocoura. Vrátila jsem se úplně vyřízená, sesypaná, rozklepaná. Pěkně mě štve, že občas jsem nucena zařizovat věci, které vůbec nechci, ani nemám šanci jim předcházet, protože jsem je nezpůsobila… Ale to je přece život. Každý z nás občas musí řešit něco na úřadech, nebo něčí úmrtí, či byrokracii. Nikdo z nás nechce, ale zatne zuby a jde. Tak to zkrátka chodí a musíme se s tím umět smířit.

Abych na tu hrůzu co nejrychleji zapomněla, zaměřila jsem se na kocourka, který se mi už permanentně od 20.listopadu stará o zábavu a radost. Je to miloučký kamarád, nejlepší jakého si můžu jenom přát. Do budoucna chci určitě minimálně ještě jednu kočičku…. ale to předbíhám 🙂

Ještě ten den mi dorazil balíček s Furminátorem. Moristek mi začal strašně pelichat. Jednou ho vezmu do náručí a už jsem plná chlupů.. Ono to ani moc nevypadá reprezentativně.

Tak jsem si vzpomněla, jak mi kamarádka doporučovala Furminátor. Našla jsem si ho na internetu a vybrala ten nejmenší, který byl čirou ,,náhodou“ zrovna ve slevě, tak mě i s poštovným vyšel na dvě stovky. To považuji za úspěch.

Čapla jsem kocourka a česala, česala, česala, dokud mi nebylo trochu líp. Moristek se mi postaral i o zábavu, protože zezačátku hřebenu nevěřil, nevěděl co to je a chtěl ho kousnout. – Tak jsem ho vždycky párkrát pročísla a když se Moristek začal dravě dívat, dala jsem mu kartáč a nechala ho, ať se s ním seznámí.

Chvilku ho očuchával, chvilku na něho koukal, chvilku do něho kousal a pak si s ním začal hrát jako se svou plyšovou myší.

A zbytek dne už jenom ležel, vrněl, spinkal a nechal si všechno líbit.

Je to pořád ještě trochu koťátko, takže jeho ,,zimní“ srst vůbec není taková, jako mají dospělé kočky. Je tam toho prostě méně, tak člověk musí opatrně, ale stejně z něho vylezla hromada chuchvalců, že by to stačilo na pletenou rukavici.

A zbytek dne už jsem ho všude tahala s sebou a když jsem ho netahala já, tak přišel sám… Zajímavé je, jak zvířata poznají, že je v danou chvíli opravdu potřebujete.

Vždy když se mi v životě něco stalo, šla jsem hned ke zvířatům, která byla k dispozici. I obyčejné morče, které má malinký mozeček a moc toho nevymyslí, v určitou chvíli cítí, že ho potřebujete. – Nechá se vzít z kotce, aniž by se snažilo uhnout a celou dobu tiše sedí na místě, nechá se hladit, přitom jindy pokvikává, nebo se chce někam projít. A u toho poslouchá, jak se mu svěřujete.

Dokonce i pes to pozná. Já se chodila nejvíc utěšovat za zlatým retrívrem, ke kterému jsem si klekla, objala ho okolo husté zlaté srsti a on byl tiše, držel… Přitom jindy to bývalo ztřeštěné pako, které vždycky někde ukradlo kus hadru a pak ho chtěl s vámi rozcupovat… A když jste dělali drahoty, tak vám ten hadr strkal do rukou, dokud vás nepřemluvil. Byl to moc hodný pes.

To moristek se nechá obejmout, je ticho a jenom se shovívavě usmívá. – Nepotřebuje nic slyšet, je to takový hrdý tichý utěšitel. Chodím za ním pořád, každou chviličku ho hladím, ale je vidět, jak vycítí, kdy za ním jdu z principu, nebo pro potěšení a kdy za ním jdu, protože potřebuji na něco špatného zapomenout a chci povzbudit.

Do večera byl Moristek pečlivě vyčesaný ze všech stran a teď když ho pohladím, jeho kožíšek je ještě víc heboučký, než předtím. A to jsem měla za to, že předtím byl HODNĚ heboučký… Teď je jako samet, ještě víc ňuchňací a plyšový.

Tady Moristek řádí ve sněhu 🙂 – To měl ještě 3,8 kilo, teď už z něho pomalu začíná růst PAN Kocour.

Překvapují mě názory chovatelů na Furminátor. Že ,,zase něco vymysleli super extra, přitom stačí normální kartáče“ a že ,,chudák Čech si musí holt vystačit s něčím levnějším“ … Nerozumím tomu.

Vždyť ani rajčata nejsou všechna stejná, máme lepší, horší, nebo BIO… Tak proč by měly být všechny kartáče stejné?

A proč někomu přijdou dvě stovky i s poštovným moc? – A i kdyby to byly tři nebo čtyři stovky, tak hele, trochu si započítáme:

Moje kočka za jeden týden sežere granule v ceně 50 korun. – Tak pokud mám dvě stovky navíc, aby moje kočka mohla celý měsíc ďobat granulky, tak přece mám i na nějaký pořádný kartáč… A pokud nemám pár stovek navíc, tak si nebudu pořizovat zvíře, které může být drahé. Které potřebuji pravidelně odčervovat, krmit a nakupovat mu pomůcky.

A speciálně mě tyhle názory překvapují u lidí, co řeknou, že mají nějakou malou rasu psa a že s ním jezdí po výstavách… Kdyby to byla nějaká obyčejná kočičule z ulice, která jenom hodně pouští chlupy… Ale když mám tedy vymazleného pejska, s dlouhou srstí a ještě ho vystavuji, tak je mi pár stovek za kvalitní vyčesání moc?

Divné… Prostě to nechápu.

Mimochodem: Ano, Furminátor je opravdu fajn a koupě nelituji. My máme Small.

… Už jsem vám říkala, jak se Kocourek odčervoval?

Koupila jsem mu na internetu odčervení v tabletách. Tabletu jsem rozbila paličkou na maso, rozdrtila na prášek a zamíchala do tuňáka z konzervy. První dávku Moristek bez problému snědl, i když se trochu blbě dívat ,,Co to má znamenat, co jste to tam zase dali…“ – Ale snědl to.

Druhou dávku už ale tak dobře nezvládl. Snědl půlku, pak sedl k misce a začal hlasitě protestovat, že to jíst nebude a ať navalím něco jiného. – Sebrala jsem mu rychle druhou misku, kde měl ještě zbytek granulí a vysvětlila mu, že když to nechce sníst, tak nemá hlad a že tady nejsem pro srandu králikům, že mu takhle podstrojovat nebudu, kor když v tom má léčivou pilulku.

Moristek se naprdnul a odešel do jiné místnosti. Během dne ještě několikrát vyřvával, ať mu dám něco jiného, že to nechce. Tak jsem mu zopakovala, že se má jíst z hladu a ne z chuti… Zase se naprdnul.

Až další den ráno, když přiběhl vyběhaný z noci, to do sebe nasoukal, tabletka netabletka. – Vyhrála jsem! 🙂

Tak byl kocourek pochválen, že snědl i zbytek, dostal zase granule a uzavřeli jsme mír…. Příště to udělám stejně. Na nějaké chytání kočky za krkem a zasouvání tabletky do krku, nemám žaludek. Kdyby se z toho náhodou nepozvracel kocour, tak já. Volím neinvazivní metody.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue