,,A když takhle máte dvě noční po sobě…“

15.1.2015 v Poselství 57

Přistupuji takhle do vlaku – schválně si vybírám kupé, kde sedí dvě sympatické ženy – a hned co vejdu, ptám se stydlivě, že si nejsem jistá, jak přesně tento rychlík jede (to víte, venku je tma a když nevíte jak jsou zastávky, můžete se seknout…. v rychlíku se stanice nehlásí).

Jedna byla mladší a ta vystrčila bradu, naklonila obličej a překvapeně se usmála. Druhá byla starší, cca pod padesát. – Daly jsme hlavy dohromady a zjistily jsme, že všechny vystupujeme ve stejné stanici, i když každá cestuje jinam. Tak jsem byla klidná, usadila se a začaly jsme si jen tak povídat…

A tento večer, to bylo ono pověstné nečekané setkání s tvrdou realitou.

Aby tomu každý rozuměl: Odmalička mi lidé vyčítají, že žiju ve svém vlastním světě. I vlastní máma, když se na mě zlobila, mi říkala, že si žiju ve svém světě, odmítám žít v realitě, a mám pořád ten svůj nos zabořený do papírů a maluju. Všechny problémy jsem řešila kreslením…. A dneska, když jsem už dospělá a žiju tím stylem jakým žiju, tuto skutečnost nejenom že nepopírám, ale já se jí dokonce držím a jsem za to velice vděčná.


Připadám si, že fakt žiju v nějaké hezké bublině. Kde existuje sice zlo, jsou tam zlí lidé, neštěstí, nehody, bolest a toto všechno. Ale ta bublina je jakoby ,,kouzelná“ v tom smyslu, že se do ní můžu před tímto vším schovat, pokud to zvládnu a pokud to udělám dost rychle a fikaně. Vytvořit si takovou bezpečnou životní bublinu, dá dost práce, je to těžké (nesmíte jít totiž s davem) a chce to i mít trochu toho štěstí…. A funguje to. Díky tomu se zlí lidé, neštěstí, nehody, bolest a utrpení vyskytují v mé blízkosti výjimečně a skoro vždy je to důsledek nějaké chyby, náhody, neopatrnosti, nebo cizího zavinění.

A když se takhle občas setkám s tou tvrdou skutečnou denní realitou, bývá to pro mě někdy opravdu hodně bolestné a o to rychleji pak pospíchám do té své bubliny. Do toho svého života, kde se vlastně skoro nic závažného neděje (až na pár maličkostí a rušivých elementů jako jsou daně, lásky, výpadlý net, blbci, nebo náledí :D). Mám svůj svět, kde je klid a ve kterém můžu na všechna vnější trápení zapomenout. A takhle já si den po dni lebedím… V klidu.

Náš hovor začal diskuzí, které spoje na daný vlak v dané stanici navazují a která z nás kam potřebuje jet… Pak jsme začly rozebírat, jak podivně mezi vesnicemi jezdí některé autobusy. (budu dělit paní na ,,mladou“ a ,,starší“)

Starší paní se svěřila, že tam kam jede, je to s autobusem tak šílené, že ji vyhodí prakticky u lesa a aby došla do vesnice kde žije, tak musí kolem zahrádek a přes les, celkem daleko. Takhle v zimě jít lesem, když nikde nikdo není, ani pouliční světlo nesvítí, tak že se fakt bojí. Přitom silnice tam vede a nechápe, proč ten autobus nemůže jet přímo až k ní.

Koukám na ni jako puk ,,no to je hrůza“ a přihřívám polívčičku dalšími podivně situovanými zastávkami, které jsem v okolí potkala.

Když tu se starší paní svěřila dál, že od ní jezdí autobus jen 2x !!!! za celé dopoledne. Jeden jede v šest a druhý v osm. To znamená, že když potřebuje dojít včas do práce (neřekla jaké), tak to je časově dost nepříjemné a ještě musí přes ten les…

Koukám na ni vyjeveně: ,,Takže.. vstáváte ve čtyři?“ (původně pokus o vtip)

Paní se usmála: ,,Ne, vstávám o půl čtvrté.“

Zůstala jsem konsternovaně hledět a vypadlo ze mě jen něco v tom smyslu: ,,To bych nezvládla.“

A paní pokračuje: ,,No a když sloužím, tak někdy mi vyjdou i dvakrát noční po sobě, nebo na sebe navazují dvanáctihodinovky.“ (asi měla víc prací naráz).

Absolutně jsem nevěděla, co na to říct. Kdybych byla upřímná, tak bych oznámila, že sloužit 2x 12 hodin po sobě, by mě buď zabilo, nebo bych v půlce té druhé usnula někde vestoje, či něco podobného.

Vyjeveně po dlouhé chvíli ticha povídám: ,,A když já si tak vzpomenu, jak pro mě kdysi bylo naprosto devastující, vstávat o půl sedmé!“

Mladá paní se začala smát, protože opravdu srovnat půl čtvrtou a půl sedmou, to se nedá… To je úplně jiná realita.

Že lidé chodí na osmou do práce a ve čtyři odpoledne přijdou domů, jsou unavení, sedření a už nemají na nic dál energii, to chápu. Taky bych byla… Ale když mi někdo řekne, že občas mu vyjdou i dvě dvanáctihodinovky po sobě a že někdy slouží i noční, hledím na to jako na nějaký ,,zázrak“ a nechápu.

Nechápu, že ten člověk se vůbec ráno vyhrabe z postele…. No, asi musí.

Opatrně se ptám, jak zvládá věci kolem domu, jako je úklid, vaření, praní a podobné věci, když musí takto pracovat a takto brzo vstávat? Že to není možné…

A paní povídá, že děti už má naštěstí dospělé a doma pomáhá manžel. Bohudík… Že když byly děti malé, tak to bylo fakt těžké.

Chápete… Tak paní chodí dvanáctihodinovky, vstává cca každý druhý den o půl čtvrté ráno, aby šla v noci přes les na autobus, co jede párkrát za den a ona ještě řekne, že ,,dřív když byly děti malé, tak to bylo fakt těžké?“ dělá si ze mě srandu? Kde je kamera? Kam mám zamávat?

Takhle já si přestavuji čistou skromnost. Kdyby se personifikovala a vtělila do osoby, tak na tuhle paní by to pasovalo. Ono to ani neznělo, jakoby si postěžovala, ona spíše konstatovala fakta…

Začala jsem si ji víc prohlížet… Inu, vypadala celkem unaveně, už měla prořídlé vlasy, ale pořád si našla energii na to, trošku se namalovat, vlasy upravit a uvázat si pěknou šáličku kolem krku… Já bych nejenom že nevylezla z postele, ale na hlavě bych měla týden starý mastný drn, ale ona se o sebe ještě zvládá starat?

Hovor skončil nějak tak, že jsem řekla, že v podstatě obdivuji lidi, kteří dokáží takto pracovat a tak brzo vstávat, že já bych tohle nedokázala a všechna čest před těmi, kteří ano.

Někdy fakt nevycházím z údivu, jakou zátěž někteří lidé musí vydržet. Mnohdy prostě jen nemají na výběr. Žijí na vesnici, podnik každému úplně všude nejde jak by si představoval, přijdou děti a najednou se to nějak sejde. Takže do té práce prostě musí. A když jedna nestačí, berou druhou. A na Vesnici prostě není až takový výběr, anebo se musí daleko dojíždět pofidérně stavícím busem.

Ve srovnání s touto paní jsem si najednou připadala jako ten největší šťastlivec na světě. Jako ten největší rozmazlínek, rozežranec, zazobanec, buržoust a kdovícoještě… Prostě jsem si znovu uvědomila, co všechno mám a že je to úžasné.

Auto nemám, jezdím vlakem, to je pravda…. Ale ráno vstanu kdy chci, pracuji podle toho jak potřebuji, nikdo mě nepeskuje a když udělám chybu, zodpovídám si za ni sama. Neříkám, že to není občas náročné, ale když to srovnám s paní, která se mnou jela v kupé, tak jsou ty moje běžné starosti úplně směšné.

… A jak asi mohla stíhat vychovat ty svoje děti? – Záhada.

Je mi fakt líto, jak tento systém špatně funguje, jak posílá maminky do práce… Vždycky jsem si přála, aby všichni lidé na celém světě mohli žít v klidu, v dostatku, bez toho aby se jim zbytečně šlapalo za krk. A když potkám někoho takového, přeju si to o to víc…

Vy někdo chodíte na noční? Jak to zvládáte?

Kam dál:

Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Jarka 2015-01-15 08:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych řekla, že ta paní dělá ve zdravotnictví v nemocnici nebo domově důchodců. Tam to tak funguje. Já pracovala  v domově důchochodců kde jsme dělaly 12tky někdy tři po sobě buďto denní nebo noční. Tohle chápu, že se chodí do práce denní, noční, svátky, protože o lidi se musí někdo postarat. Nechápu, ale ty fabriky kde se dělají 12tky a soboty, neděle. To už je doopravdy otrokářská práce kde lidi dřou za pár korun s buzerací za zadkem,jen aby si majitelé mohli jezdit několikrát za rok na drahou dovolenou a kupovat každého půl roku nové auto.

Ikona diskutujiciho Jirka 2015-01-15 08:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný den Vám přeji.Drobná reakce na článek o dvou nočních.Pracoval jsem 10 let ve zdravotnictví,dvě noční za sebou byla běžná záležitost a někdy se podařili tři.Pak nějaký blbeček(promiňte) z vedení přišel na to že nemocniční zřízenci v noci nepracují(arogantní nepravda) a že by víkendy mohli sloužit 24 hodinové služby.I stalo se.Po jedné takové 24 hodinové službě se mi něco přihodilo,pošramotilo sám nevím,ale stručně řečeno jsem nemohl usnout a nakonec jsem byl vzhůru 33 hodit.Škoda slov.Na štěstí tento systém trval jen krátce.Mohu Vás Alue ujistit že tohle všechno je ve zdravotnictví(a jistě i v jiných oborech běžné)A to jsem chlap.Kolikrát jsem od kolegyň-sestřiček slyšel že po noční nespala-soused dělá bytové jádro a nebo nespala,děti stůňou.A toto musí zvládat do důchodového věku.Zdravotní aspekty tohoto počínání jsou neblahé.Mám ověřeno že pokut na člověka něco leze a dá si noční tak se nachlazení rozjede.Rozbijí se biorytmy,špatné stravovací návyky a jen krůček k vážným zdravotním problémům.

Ikona diskutujiciho žena 2015-01-15 08:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já na noční chodila, chtěla jsem si při škole něco přivydělat a přes den jsem prostě neměla čas chodit do práce. Měla jsem to 2x týdně a nakonec jsem v tom tempu vydržela 3 měsíce. Celou dobu jsem byla jak ve snu, v mlze, dost to ten organismus vyčerpává.

Ikona diskutujiciho Petra 2015-01-15 09:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dneska tohle vůbec není nic neobvyklého, bohužel, lidi jsou stále více zotročováni. Stačí se podívat kolem sebe, třeba supermarkety, lidi tam delaj 12-ctky i 16-ctky, kolikrát si musí odpíchnout šichtu a hned se vrací zpátky do práce a dřou zadarmo. To je hold dnešní ralita,která je vidět na každým kroku a to nemluvím o almužně za tuto dřinu a neproplacených přesčasech. A pokud si tito lidé postěžují tak se najdou i tací co řeknou , že jsou líní a nefachčenka… není co dodat….

Ikona diskutujiciho michaela kratka 2015-01-15 09:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Můj manžel měl zaměstnání kde měl i tři týdny v kuse noční. Vždy po té poslední směně celý den prospal a měl volno jen neděli.Směny měl od 17hod.do 04hod.Když přišel domů usnul až v osm a vstával v 16hod.Měli jsme už v té době ročního Pavlíka, naštěstí přišlo po čase období kdy měl jen ranní a teď si našel jinou práci.Než jsme měli děti a já chodila také do práce tak jsme se v podstatě neviděli. Já jsem přišla z práce a manžel za hodinu odcházel a ráno jsme se také viděli max.hod.Bylo to náročné období a já se těšila pokaždé na jeho ranní.Nebyla s ním často řeč byl unavený, nevrlý hlavně když přes den dělali pod oknem rámus a nemohl spát.

Ikona diskutujiciho Vojta 2015-01-15 10:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem pracoval jako obsluha CNC soustruhu, tak jsem také měl noční. Cyklus směn: 5x ranní, 5x odpolení, 5x noční, víkendy volné. Směny osmihodinové, dojíždění 45 minut autem. Nyní naštěstí pracuji jinde, mám stálou denní, ale za mnohem méně peněz a proto si musím o víkendu přivydělávat na brigádách.

Ikona diskutujiciho JJJ 2015-01-15 11:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prvni, co me napadlo,ze mozna ta pani bude zdravotni sestra,tam se delaji nocni i dvanactky a navic jsi psala,ze tam mluvila o sluzbe

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2015-01-15 11:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ne, nikdy by mě nenapadlo dělat na noční. Noční je totiž vykořisťování pracujících. POkud je to třeba práce v nemocnici či něco podobného, tak je to nutné, ale jinak se bez toho člověk obejde.

Ikona diskutujiciho Farah 2015-01-15 12:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Noční jsem jednu chvíli dělala. V pekárně, sice jako brigádu, ale slezlo se to tak, že přes noc bylo občas těch 50 stupňů a ve dne v bytě 34 stupňů. Takže jsem měla přes měsíc trvale pouštní podmínky 😉 Nicméně je to tak, pokud člověk žije v módu, kdy každá koruna je dobrá, tak si těžko vybere něco lepšího. Dále jsem mohla po škole pracovat jako radiologický technik- no nemohla! Podle vyhlášky bych si musela dodělat kurz, který je časově náročnější a tím pádem dražší a v situaci, kdy si jentaktak vydělám na nájem a základní potřeby, kdy mi nic jinak nezbyde a den mi začínal ve 4:20 ráno a končil třeba v 9 večer příchodem domů, tak netuším, jak bych se zvládla učit na medicínské atestace. No jsem jeden z mnoha různých případů, kde se nevyužívá můj plný potenciál, protože je to v módu přežití. A proto být k tomu ještě matka? Netroufám si, protože nevím, kam bych to do toho dne nacpala. A řekla bych, že každý člověk má své individuální rytmy a také limity. V práci dnes už mám za zadkem někoho (typu blbec, ačkoliv hodný blbec, ale je to s ním náročné), 8hodin denně a přes půl roku si také vyžádalo jistou daň. Ne že bych se nadřela. Ale je v tom psychologický fakt, že on je takový rušivý element, z jeho mentality zalézá do kruhů lidem, některým lidem ale toto leze na nervy HNED, mně až po půl roce. Vidím v něm někoho, kdo má potřebu, aby se mu odkývaly jeho pravdy, načež témata jsou velmi specifická (hodně negativní jako válečné konflikty, rozebírání hodnot jako láska, že to je instinkt a ne lidskost a že zvířata jsou blbá stvoření :O a tak ještě o druhých lidech, když někdo udělá chybu, tak ten člověk je u něj hned hlupák). Nepochybuju, že když na mě pak taky kvůli nedokonalosti nebo chybičce kouká, jako by mu sebrali hračky, tak že je připraven jenom kritizovat a už nechápu, co chce odemne slyšet, jestli to, že jsem já neschopná a tím si potvrdit jeho vlastní hodnotu. Nejde to s ním, jsem tu už jen z důvodu, že snad čekám, jestli něco pochopí, že věci nejsou, jak on soudí a pak nedá druhým šanci na nápravu. Problém obecný je ten, že MUSÍŠ v každém případě se jen kontrolovat, abys neudělala dojem slabosti nebo lidství v tom, že se občas zdravě naštveš a dáš průchod temné stránce sebe sama, abys to mohla rozdejchat v klidu (nu klidu dopřáno ale není, když do Tebe někdo rýpe s výčitkami a připomínáním Tvé nedokonalosti, dáváním najevo, že tu nemáš existovat). No tak mi dej prostor a když vidíš, jak jsem ve špatném rozpoložení, vyříkáme si to, až se vydejcháme nebo ne? Nebudu někomu pořád něco vysvětlovat. Nemusím. Ale co můžu udělat- pustím se naplno do mandal a abstrakcí. Protože v tom se cítím volně a jak Aluš říkáš, nikdo mi nebude do toho remcat a nikdo se nebude navážet do mé osoby, protože neodpovídám něčího systému hodnot a míry. Tímto chci dodat odvahu a posílit motivaci v cestě na svobodu (osvobození se z módu přežití) těm, kteří to potřebují. Maminkám, aby měly více času a možností odpočívat a nemuset propadat boji s uspěchaností a únavou. Dále lidem, kterým třebas nebylo do vínku dáno dostatek čchi, aby mohli dál táhnout noční a dlouhé rozházené směny, cestu volnou za lepším bytím…

Ikona diskutujiciho BE 2015-01-15 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Denné dvanástky som zažila v Plzni, 6 dní v týždni. – Ale horšie bolo v UK, v sklade. Končiť popoludňajšiu smenu o 22 hod. Do jedenástej cestovať, o cca pol dvanástej zaľahnúť, vstávať o 4tej a ísť na rannú.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-15 13:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Včera večer jsem ji potkala ve vlaku zas, ale nevím jestli mě poznala. – ,,Náhoda" :D

Ikona diskutujiciho Kač 2015-01-15 14:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mamka pracuje na dvě noční (dvanáctky) za sebou, ale chodí do práce většinou v průměru tak 3x týdně (někdy čtyřikrát, ale to je vážně maximum). Podle jejích slov se na to dá zvyknout, ale i tak je to někdy docela ubíjející. Přijede domů ráno o půl sedmé, kolem sedmé si jde lehnout a spí zhruba do jedné až půl druhé. Ve čtyři pak jde do práce. S úklidem se jí proto snažím pomáhat, i když ona je (bohužel) takový ten typ, který si raději udělá všechno sám o volných dnech, každopádně se rozhodně snažím často přiložit ruku k dílu 🙂 Mamka dělá  noční už devět let…

Ikona diskutujiciho Karloon 2015-01-15 14:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jednou v Praze na brigádu jsem taky v tolik vstaval ale bylo to jen týden maximálně dva, tak to ještě šlo.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2015-01-15 15:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem neskutečně vděčná za to, že si můžu svůj život řídit podle sebe. Na budík nevstávám už několik let, poslední rok se snažím dodržovat volné víkendy a v létě jsem měla po dvou letech dokonce týden volna. (O dovolené nemluvím, neb mi nikdo nic nedá za to, že si dobíjím baterky.)

Ikona diskutujiciho ginze 2015-01-15 15:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně se zase nelíbí nápad, aby lidi dělali na tři směny. Jako mít na střídačku ranní a odpolední, to by ještě šlo, ale do toho ještě noční? Vždyť ti lidé musí mít hrozně rozházený organismus.

Ikona diskutujiciho Michaela 2015-01-15 15:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dělávala jsem v Tescu brigádně, taky noční a byl to docela opruz. Člověk z toho dne nic nemá… Naštěstí to bylo ještě na gymplu o prázdninách, a navíc jen dva měsíce tak se to dalo přežít. Ale tehdy jsem se zatvrdila, že tu vysokou prostě dostuduju (naštěstí obor který mě baví a zajímá), protože kdybych měla celý život dělat rukama a ještě na směny, tak mě z toho jebne. Lituju každého, kdo má takovou práci..

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-01-15 15:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem si jednou domluvila brigádu ve fabrice, původně to mělo být dva měsíce – prázdniny – nakonec nás brali jen na 14 dní. Všechno jenom noční. Jak jsem sova, tak to nebylo tak zlý, navíc jsem neměla moc jiných povinností, tak jsem prostě přišla domů, v klidu se dospala, večer se před odchodem ještě něčemu věnovala a zase šla. Strašně to teda kradlo dny, dlouhodobě bych to nechtěla. Spíš bylo nepříjemný potmě docházet do odlehlé, zpustlé části města, jak jsem v tomhle nebojsa (nebo jen mimořádně natvrdlá), tak mi místy bylo i trochu úzko, hlavně když jsem pozorovala některé poflakující se partičky. Ale asi nejhorší bylo, že každej den mě dali k něčemu jinému a vždycky mi trvalo, než jsem pochopila, co to vlastně s tím mám dělat protože mi to nikdo pořádně nevysvětlil, jen byli protivní, že jsem jim to zdržovala – a to se zas nedivím, mají nějaké kvóty co musí dodržet, jinak mají průšvih, ale tož co s tím můžu? Dostala jsem za to myslím necelý 4000 a poučení, že toto není kariéra, o jakou stojím.

Ikona diskutujiciho all-is-magic 2015-01-15 15:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chodím do školy, kde mi dojíždění trvá hodinu, takže vstávám v šest a když mám na sedm tak v pět (to naštěstí jenom v úterý). Úterky jsou taky nejhorší v tom, že ve škole dřepím až do 15:10 (máme ale hodinu přestávku, kdy se procházím po městě a snažím se "vyvětrat")… Vstávání mi problém někdy dělá, někdy ne, záleží na tom, kolik mám energie a dobré nálady… Někdy ani nezáleží na počtu naspaných hodin :D

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-15 16:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě mě napadlo, že paní mohla taky dělat na benzince, nebo na recepci v hotelu. Tam je taky potřeba noční práce.

Ikona diskutujiciho night.shine 2015-01-15 17:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já na noční, naštěstí, chodit nemusím. Manžel je ale lékař, pracuje na ARO, takže dělá anesteziologa, což obnáší nejen uspávání lidí, ale i resuscitaci při akutních případech, apod. A někdy musí dělat třeba 36 hodin v kuse. Dělat na ARU to je snad nejhorší odvětví medicíny, nedoceněné (nemyslím teď jen finančně) a psychicky hodně náročné. Manžel je navíc člověk, co dělá svoji práci opravdu proto, aby pomáhal lidem. I když vím, že moc lidí na této stránce práci lékaře, který dělá klasickou medicínu, neocení. Tak já bych radši dřela na noční v továrně, než dělat 1 den to, co dělá on. (tím nechci znevažovat práci a příběh té paní – jsem na tom stejně, obdivuji každého, kdo jde na noční a je schopný druhý den ráno fungovat)…

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-01-15 18:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám stálou pracovní dobu a nedovedu si představit, že bych dělala na směny nebo třeba noční. Je fakt, že někdo to má hodně tvrdé v tom životě, ale ono to je taky o tom, jak si to kdo zařídí, tak takový to potom má. A pak taky trochu toho štěstíčka. Já za ty léta, co tam ta paní bydlí v té vesnici s těmi mizernými spoji a možná ještě má dvě zaměstnání, bych tedy rozhodně – když bych tedy neměla to štěstí a nenašla si něco jiného, tak bych za ty léta asi uvažovala o tom, že si pořídím nějaké to auto a udělám řidičák. Já řidičák nemám, nic mě k tomu nenutí, řídí muž, doveze mě kam chci a já se autobusem pohodlně dostanu do zaměstnání. Ale bydlet někde jako ta paní, tak bych to zrealizovala, protože tohle bych prostě neabsolvovala každý ráno a taky by mi to přeci zkvalitnilo život. Jasně s dětma je frmol ráno, to znám ale všechno má svý meze. Přes les bych tedy na zastávku neběhala na autobus co mi jede v šest a druhý v osm. Je fakt, že i když jsme takhle někdy byli u nás v Čechách na dovolené, tak existuje spoustu krásných míst, kde mají lidé postavené i moc pěkné domy, ale je to taky v takových vesničkách – kam autobus jede parkrát za den a bez auta to tam má člověk hodně těžké. Takže všechno má svoje pro a proti.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-01-15 18:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]: V článku chybí, že oni sice auto mají, snaží se nějak střídat, nebo pujčovat, problém ale je, že manžel taky chodí do práce a auto taky potřebuje… a živit druhé, no to je otázka, jestli by mohli.

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-01-15 18:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

21) To máš pravdu i s těmi dětmi. Jsou lidé, co žijí bez dětí a i třeba proto, že je nechtěli a žijí si spokojeně a pěkný plnohodnotný život. Já tohle vůbec neodsuzuju, každý přeci nemusí chtít děti. Důležitý, že jsou spolu a mají se rádi a vyhovuje jim to tak.

Ikona diskutujiciho Lúthien 2015-01-15 18:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Budou to skoro dva roky co jsem měla k mému zaměstnání ještě druhou práci v hospodě …. ráno jsem vstávala v 5 h do mého 1. zaměstnání, kde jsem byla do půl 3.. pak honem ujet 20 km abych mohla otevřít hospodu. Tam sem ve všední dny byla ráda, když sem zavřela v 11 večer a pak jela domu ještě šest km. Pátky a soboty byli horší.. to jsem zavírala nejdřív tak ve 2 ráno a někdy i v půl 5!!.. tohle se dalo vydržet necelý 3 měsíce a ne jednou jsem padla vyčerpáním na hubu a prospala víc jak půlku dne. Nejhorší byli ty stavy když jsem přetáhla 20 h beze spánku… člověk je uplna mimoza jakoby někde ve snu….

Ikona diskutujiciho Lori 2015-01-15 18:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Môj strýko ma nočné i ranné i poobedné a každý týždeň všetky tri vystrieda a teraz sa odhodlal k zmene zamestnania, pretože má rozhádzaný život i bioritmus z nedostatku spánku, energie, volného času…:)

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-01-15 18:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: Jé já jsem spletla tu reakci. :))

Ikona diskutujiciho hajcus.ka 2015-01-15 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Noční jsem měla během školy, kdy jsem potřebovala brigádu a přes den na to nebyl čas. Byly to asi 3 dny v týdnu, někdy víc, někdy méně, záleželo na tom, kolik bylo práce. Člověk si po čase na změnu režimu zvykne, ale než se mi to povedlo, působilo to na mě všelijak. Nemohla jsem spát přes den, připadala jsem si jako by mě někdo přetáhnul po hlavě pánví apod :D

Ikona diskutujiciho myší královna 2015-01-15 19:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to mě potento!!!

Ikona diskutujiciho Marťa 2015-01-15 20:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak já zatím nepracuju (pokud nepočítám brigády a ano, i u těch už jsem byla na noční a zvládnout se to dá :). Nicméně moje budoucí povolání (zdravotní laborant) noční směny zahrnovat bude. Já s tím počítám, a upřímně nechci dělat laborantku někde na hematologii v nemocnici, kde bych se taky mohla sedřít z kůže za mizerný plat. Ráda bych dělala na soudním lékařství, kde už není kam spěchat, jediný, kdo čeká na vyšetření, jsou mrtvoly :D. A ano, člověk musí dodat včas výsledky a tak, ale pořád to není takový shon a nervy jak normálně v nemocnici, a ti doktoři jsou na soudním taky úplně jiní, takový hodní, klidní, vykládají si vtipy, nejsou to takoví nadžazení pitomci… Už tam mám domluvenou praxi v červnu :). No a tam to chodí na nočních prý tak, že tam většinou celou noc člověk spí a pokud je potřeba nějakého laboranta zapřáhnout, tak si udělá svoji práci a může jít zase spát :D. Noční nejsou takový problém, akorát je to o zvyku. A já vstávám každý den o šesti, někdy i dřív, abych dojela v pohodě do školy a hlavně mám ráno ráda svůj klid, takže vstanu dřív, abych se mohla v klidu nasnídat, upravit a nemusela spěchat. Není to problém, člověk si zvykne, je to o jakési disciplíně, prostě jdu večer spát třeba už v 11 nebo ve 12, když chci vstávat v šest, a ne až v jednu, čímž se dostávám k tomu, že denně spím v průměru šest až sedm hodin a nevadí mi to, zvykla jsem si. Mám takový rytmus skoro celý život, skoro celý život takto vstávám do školy. A když se chci o víkendu prospat, tak se stejně vzbudím v těch šest i když nechci :D. Protože si na to můj organismus už zvykl. A ležet v posteli a zahálet mi připadá jako ohromná ztráta času když vím, kolik věcí můžu stihnout za celé dopoledne, když si přivstanu :). Co se týče honení matek do práce, tak náš stát je na tom ještě hodně dobře, jsou státy (paradoxně hodně vyspělé), kde nikoho nezajímá že má matka dítě, mateřská tam neexistuje, prostě jde do práce a zařídit si to musí jak nejlíp umí. Já si na ten systém tady nestěžuju, jo, dřív jsem si taky říkala jak je ten svět a systém nefér, ale teď už to beru všechno spíš ironicky. Ono se s tím člověk smíří časem, a nakonec je rád, že je rád a je rád za to, co má :). Navíc já třeba když mám hodně věcí do školy plus brigáda a sejde se tooh moc, tak se mi stane, že někdy ani celý týden nejdu ven, protože jsem od sedmi do čtyř ve škole, pak musím na kolej, učím se a tak… Ale když už mám pak konečně volný čas, tak si ho zase užívám jak nikdo, nemyslím tím, že chodím pařit, ale žívám si, že jsem venku, všímám si detailů, zvuku stromů, zpěvu ptáků… Neberu to jako samozřejmost a naplňuje mě to. Takže ono i tento systém, i když není dobrý, člověku taky hodně dá :).

Ikona diskutujiciho Mára 2015-01-15 20:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takže.. :D Já pracuji v jedné nejmenované bezpečnostní agentuře jako noční strážný. Hlídám v noci různé objekty, většinou rozestavěné stavby, momentálně nonstop jedoucí fabriku, která je z části nedostavěná. Bydlím v Brně, ale ne vždy je v Brně práce. Momentálně jsem kdesi v Čechách, a bydlím na ubytovně. V práci jsem každou noc od 18:00 do 7:00. Plat je 50 Kč/H. Vedení podniku jimž poskytujeme naše služby, si usmyslelo aby tu byla ochranka i v neděli ve dne, takže to v praxi vypadá tak že příjdu v sobotu večer a odcházím v pondělí ráno. Mám vlastně 37mi hodinovou směnu. Potom na ubytovnu spát a večer znova do práce na 13tku. Není to náročná práce, člověk jenom sedí na zadku, hledí do komplu, nebo si přemýšlí, nebo dělá cokoliv jinýho. Jednou za hodinu, se obejde areál jestli je vše OK. Pak zase sedět na zadku. Většinou se na těch stavbách dá schrupnout pár hodin, protože to s tou kriminalitou zase není tak horké. Tahle práce mi docela vyhovuje, protože mám od všech klid, jsem v ústraní, nikdo po mě nic nechce, a prostě ač je to asi málo, každou hoďku mi přibude 50 korun. Jelikož nemám žádnou hypnu, rodinu a podobný nesmysly, platím si jen mobil a tak, tak mi to zatím stačí. Můj rekord je zatím 446 hodin za měsíc. Samozdřejmě člověk nemá skoro žádnou energii, nemá na nic pořádně čas, ale zase mám "dost peněz" za sezení na zadku… Jelikož jsem dost líná osoba tak mi to vyhovuje 🙂 A taky nesnáším raní vstávání, raděj noční než vstávat ráno. Nejdýl jsem byl dva měsíce pryč od domova na ubytovně, pak jsem dělal v Brně tím stejným způsobem ale bydlel jsem doma, takže to odloučení není tak hrozný a dá se to líp zvládat bez depresivních nálad. Nicméně kdybych měl dělat takovým způsobem někde kde bych se musel nějak fyzicky namáhat, tak to nepřipadá v úvahu.

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2015-01-15 21:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

U nás je nemecká automobilka tam je to asi takto 2dni ranná, 3 dni poobednajšia a 2 dni nočná, (všetko 8 hod. prac.doba) 2-3 dni voľno. Najhoršie sú tie supermanovské normy. Keby to radšej bolo riešené ako za komunistov, to síce musel byť každý zamestnaný a fabriky mali viac zamestnancov než potrebovali, ale aspoň nebol problém s nezamestnanosťou, práca sa rozdelila medzi viac ľudí a toľko sa nenarobili a z práce chodili odpočinutý. Teraz musí jeden robiť za troch, tej buzerácie čo si musí vytrpieť, no proste novodobé otrokárstvo. Tí ľudia, keď idú z práce domov, vyzerajú ako zombíci.

Ikona diskutujiciho Anička 2015-01-15 22:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naštěstí jsem na noční chodila v minulém čase, nyní mám život téměř pohádkový :). Sen to byl vskutku zajímavý. Člověk si váží najednou více toho, co má :).

Ikona diskutujiciho Cherryna 2015-01-15 22:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem ještě byla na střední tak jsem chodila vždycky na brigádu k mamce. Byla jsem tam strašně nerada, ale bohužel, peníze se mi hodily, protože jich moji rodiče moc neměli…a navíc když jsem skoro brečela mámě že tam nechci, tak mi vždycky říkávala že ať jdu, co na to řeknou ženský jakou má línou dcerku…takže to byla jakási moje ,,vojna", kterou jsem si musela též prožít. A víš co? Jsem za to ráda protože už vím, že do podobné věci v životě ani nepáchnu. Když bylo nejhůř, tak jsme v létě, ve 35ti stupňových vedrech, dělali v halách, kde bylo snad ještě víc stupňů. Celých 8 hodin stojíš, když se poštěstí tak sedíš, a děláš tu samou práci pořád dokola!!!! To je šílenost tohle, celých 8 hodin jsem třeba lepila nálepku na stejný místo…anebo jsem skládala deodoranty do krabic,který jsem pak tahala na palety. Já vím že možná nic nevydržím…ale upřímně taky obdivuji ty lidi co tohle dokáží dělat skoro celý život (viz moje mamka) a nezbláznit se z toho, tak jak přesně říkáš. Já vždycky byla tak nešťastná…vstávat před pátou, být na šestou nastoupená v práci…jsem ráda za to kde jsem teď, ikdyž to pořád ještě není moje vysněné, ale jednou doufejme bude :).

Ikona diskutujiciho DYN 2015-01-15 23:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Není to vždy tak černé 🙂 (To jen, abych vyvážila ty depresivně působící příspěvky.) Ještě donedávna jsem dělala na recepci. Pracovala jsem klidně i 6 12ti hodinových nočních směn v kuse… A řeknu vám… bylo to úplně v pohodě, měla jsem tu práci hodně ráda a mrzí mě,že jsem ji kvůli přesunu opustila. Byla to pohodička a pro někoho jako já, který i když je doma a má volno jde spát ve dvě ráno to byl ráj. Práce nebylo moc a byla naprostá pohoda, protože v noci jsem tam byla sama v celém areálu, nikdo neprudil a já si mohla donekonečna číst a studovat ;-) Takže jsou i tací, co mají takovou práci rádi.

Ikona diskutujiciho dříč 2015-01-15 23:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To není skromnost… Nikdo lidi nenutí přijímat podobný práce. Jenže dělají to samý co ostatní, jako stádo: "Tahle práce v tomhle systému je přece normálni". A podepíšou lejstro, že budou makat jak blbí za almužnu. 8-10h hodin denně někde otročíte, místo abyste si zařídili život jinak a věnovali se zájmům a děckám.

Ikona diskutujiciho Kouzelník 2015-01-16 01:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdravím, sloužím 24ky cca sedm let v kuse. Biorytmy totálně rozházené, prakticky neustálá únava, nesoustředěnost a paměť tristní…

Ikona diskutujiciho Maj 2015-01-16 03:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Příhodný článek. Zrovna si hledám práci a musím říct, že souhlasím se vším co jsi zde zmínila. Někdy se mi chce až brečet když se mrknu co všechno ty firmy požadují po člověku a co za to nabízejí…Je to bordel, vykořisťování. Jenže jak to můžeme změnit? Jak? Platíme nekřesťanské daně a stejně je pořád málo. Kdybych věděla s čím podnikat, dělala bych sama na sebe. Bohužel mi asi zatím nezbyde nic jiného, než se nechat zaměstnat. Vždy mě bavilo psát a baví dodnes. Ale v životě jsem nenarazila na to, že by někoho takového někde hledali. Tato místa se zaplní hned a nikdo inzerát oficiálně nevyvěsí. A ani já holt nemám "známosti" a doplácím na to.

Ikona diskutujiciho TheLord 2015-01-16 08:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Celkem mne prekvapuje tvoje prekvapeni nad nocni smenou 🙂

Ikona diskutujiciho Svatka 2015-01-16 09:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Lidem ve zdravotnictví bych zvýšila platy na dvojnásobek minimálně a zkrátila pracovní dobu na polovinu(minimálně).Ale to se může stát jedině asi v případě,až nějakou hlavu "pomazanou" politickou(co má rozhodující slovo) bude ošetřovat sestřička,která mu tam u toho zkolabuje a vyšetření prokáže,že je to z vyčerpání.Ale protože z cizího "krev neteče",tak možná ani to by nestačilo.Tak snad když by doktor z únavy(se mnohem častěji dělají chyby),odoperoval zdravý orgán místo nemocného,hlavě pomazané…Nebo by hlava pomazaná přišla o někoho z blízkých,vinou únavy ve zdravotnictví. Ať už zde vymyslím jakýkoliv tragický příběh,vše je to reálné a tedy velmi potřebné téma,které nám Aluška zvolila.Jenom najít to správné kladívko a udeřit na správný hřebíček,aby se věci konečně daly do pohybu tím správným směrem…!

Ikona diskutujiciho vlaja 2015-01-16 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

delam nočni a zaspal sem s poharem čaje na pul cesty

Ikona diskutujiciho vlaja 2015-01-16 11:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ešte dobre že nie pri nalievaní

Ikona diskutujiciho Ataris 2015-01-16 13:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já pracuji noční často a každý měsíc i sem tam 14-ti hodinové směny.

Ikona diskutujiciho Koudy 2015-01-16 15:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

2Mára: :D :D tak to si dobrej "blázen". Přes čtyřista hodin bych nezvládl – to je strašně moc chlape – pozor na to. Je potřeba dodat, že ona paní chodí domů s největší pravděpodobnosti s 10ti tisícama za měśíc a to je teprve ten pravý průšvih. Jinak noční není špatná směna, ale druhý den je člověk nesvůj a ten rozhozený organismus opravdu má. Pokud nepracuje někdo vyloženě jenom v noci tak, aby si tělo navyklo, tak je to vždycky nepříjemný. Když zmiňujete sestřičky, tak do fakultky v Brně holky dojíždí z jihu Moravy každý den ( cca 1,5 hodiny až 2 ) třeba na šestou a mají za to 15 hrubého – šílené.

Ikona diskutujiciho Adonajpetr 2015-01-16 16:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj ahoj :-). Moje mamka pracuje, co si vzpomínám od rána, až mnohdy do tmy či noci(cukrářka). Určitým způsobem ji i mě občas zamrzí, že na mě neměla tolik času, když jsem byl ještě dítě a proto to jen tak nikomu nedaruju a hodlám být bystrým.. To jsou totiž ty naše mezilidské vztahy… :-), odráží se totiž i k přístupu k zaměstnancům a poté k našim rodinám. Otevřená konverzace na společenské problémy je nutná (každé město a velká firma by měli mít zdarma halu k diskuzím občanů, zaměstnanců) ta by vypomohla hladšímu vývoji a soudržnosti ve firmách či samotné společnosti. Poslat na poradu jenom svého nadřízeného není úplně v pořádku!, protože i on nemusí mít dostatečný zájem či odvahu (netýká se ho to tak moc), aby předložil závažný problém nad kterým raději veřejně všichni mlčí, i když se jich to týká. Věřím, že svítá k lepším časům, protože hodlám vytrvale hledat cesty a určitě i spousta dalších bystřejších lidiček.

Ikona diskutujiciho Luz 2015-01-16 18:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky netuším, jak bych mohla něco takového dělat, a jsem vděčná, že nemusím. Jsem docela lenivá, musím přiznat, a taky ne zrovna fyzicky odolná.

Ikona diskutujiciho Luz 2015-01-16 18:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky nechápu, jak to ti lidi zvládají fyzicky, že nejsou pořád nemocní. Tělo to hrozně oslabuje, když si nemůžou odpočinout a vyspat se, pak můžou těžko dlouhodobě zůstat zdraví. A navíc ta únava a nedostatečná pozornost kvůli nevyspání. Že si to zaměstnavatel neuvědomí, že vyčerpaný nevyspalý člověk nemůže odvádět tal dobrou práci jako dostatečně odpočatý??

Ikona diskutujiciho Efs 2015-01-16 22:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[35]: Nepřeji ti, dříči, aby sis vyzkoušel, jaké je to nenutit se do podobné práce, když bys potřeboval živit rodinu, splácet hypotéku, starat se o nemohocího člověka apod. A ještě, kdyby v okolí nebylo práce na výběr ve tvém možná dobře placeném oboru… Samozřejmě, že tě nikdo nenutí. Jak se však chceš věnovat děckám, když ti je z pod mostu, kam se třeba jednou jako nenucený a svobodný zabydlíš, vezmou úřady? Nechci hřešit slovem a nic takového nikomu nepřeji. Jen na zamyšlení.

Ikona diskutujiciho Aria Keboke 2015-01-17 05:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já teď studuji zdravotní sestřičku, zatím končím první semestr, praxe je strašně náročná a to dělám jen od 6 do 12 – a potom ještě musím do školy samozřejmě (tak do 7). Ranní vstávání mě totálně ničí, jsem ráda, že je zkouškové a můžu si "odpočinout". Byla jsem z toho strašně unavená. A představa, že to budu dělat celý život, plus ještě 12tky a noční mě opravdu děsí… ale já si holt vždy vybírala tu těžší cestu…..asi jsem masochistka. Ale nehodlám jít jinam, protože tohle je moje cesta, moje poslání. 🙂

Ikona diskutujiciho iriska 2015-01-17 11:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Fascinující článek i diskuse, čtu to několikrát a jsem zároveň smutná a vděčná za to že můžu studovat a zařídit si život v pohodlí. I když i to pohodlí je relativní. Máme tady poblíž vesnický obchod, sámošku, a tam už léta dělá jedna paní, nedávno jsem si říkala, že takoví lidi jsou nejlepší učitelé života. Učí svým vlastním příkladem, tím, že roky dělá stejnou monotónní práci prodavačky s asi nic moc platem, mohla by být nevrlá, ale přitom na každého zákazníka se usměje, pozdraví, poděkuje. Byla jsem dojatá tou jednoduchostí a přitom smysluplností toho, jak paní pracuje. Vlastně na tom nic není. Je zajímavé že v Tescu a jiných řetězcích mi přijdou zaměstnanci opravdu jako těla bez duše, bohužel. Možná je tam spousta vlivů co lidi ničí, kdežto v malých vesnických obchodech je to jakési lidštější.

Ikona diskutujiciho Luz 2015-01-17 17:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[49]: V malém obchodě je to určitě daleko méně stresující. Mně by třeba taková práce nevadila. Může to být i zábava, když jsou fajn kolegové a vedoucí. Ale v těch velikých to je úplně něco jiného, obrovský tlak na ty lidi neúměrně k tomu ubohému platu.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek