Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aneb velice nepříjemný zážitek u pokladny

Potřebovala jsem zeleninu, poslední paprika padla za vlast včera večer… Inu, šla jsem něco nakoupit.

Nebylo toho moc, oběhla jsem pár regálů a měla jsem vše co bylo potřeba… Jdu do fronty, kde čekám strašně dlouho, protože paní o dvě místa přede mnou měla nějaký problém s botami.

Patrně měly být ve slevě a stát půlku toho, co jí naúčtovali a než se to všechno vysvětlilo a než se rozhodla, že ty boty nechce a že se to vystornuje a než došla nějaká paní z oddělení obuvi a než se všichni sobě vzájemně omluvili a dospěli k závěru… Tak už pode mnou byl vyšlapaný důlek.

Paní za kasou byla vlasatá, usměvavá a situaci, která by mohla snadno přerůst v něco nepříjemného, tam zvládla úplně v míru.

Měla jsem blbé tušení, že bude dneska u pokladny nějaký problém… Takové nutkavé tušení a svírání v žaludku. Stojím ve frontě a nemůžu se toho pocitu zbavit, úplně mě žral.

Tak prosím nahoru, aby mě toho případně ušetřili, ale nebylo mi vyhověno… (Ony ty prosby na poslední chvilku většinou nevyjdou, to musí člověk říct pár hodin předem. A možná jsem prostě měla jít k jiné kase, to by pak na moji hlavu snad nic nepadlo…. Tak to udělám příště.)

Paní, která se původně zdála být ,,v pohodě“, mi totiž fakt dala celkem zabrat.

Měla jsem zrovna den blbec, byla jsem dost unavená, bolela mě z toho všeho hlava a původně jsem ani nakoupit jít nechtěla, ale přemohla jsem se. Cokoliv se ten den stalo, tak se prostě nějak podělalo. Tyhle dny zná snad každý, co si budem povídat. Najednou se to nějak sejde, člověk ani neví jak. – Takže jediné co jsem chtěla, bylo normálně nakoupit, zaplatit a vypadnout, abych už byla doma, měla klid a mohla jít brzy spát.

Když jsem se konečně dostala na řadu, usmály jsme se na sebe, pozdravily se…dobrý. Dokud neobjevila první přeškrtnutý kód…

V této fázi zápisu upozorňuji, že přeškrtávám kódy už celé roky a buď si toho pokladní vůbec nevšimne, nebo jenom pokývá hlavou že už to zná, že už o tom slyšel, anebo se lekne a zarazí, co to je… Já řeknu že jsem to provedla já a ať v klidu pípá, že se nic neděje… Tak se pak zklidní, opípá to a dobrý.

No ano, člověka to trochu zdržuje, ano, bylo by jednodušší se na to škrtání vykašlat, ale zvyk je železná košile a když stačí slušně říct ,,nebojte, to jsem tam udělala já,“ tak prostě škrtám pořád dál… Ti lidé za pokladnou bývají unavení a nic moc se jim stejně řešit nechce. (Aby taky ne, zkuste do sebe vpalovat stokrát za minutu 666, taky budete hotoví.)

Paní má v ruce první kusy zeleniny, zarazí se u kodu. ,,Proč to děláte?“

Říkám svoji klasickou větu: ,,To je v pohodě, to jsem tam udělala já.“

,,Ale proč to děláte!?“

Chvilku na ni koukám… ,,Jen to zkuste, kód funguje, půjde to oskenovat.“

,,Já vím, že to funguje, já už takhle potkala víc lidí co mi to škrtali, ale já se ptám, PROČ MI TO DĚLÁTE?!“

,,No a je to tady, to je ta scéna, kterou jsem tušila.“ Prolítlo mi hlavou. Ona se totiž neptala normálně, nebo klasicky zvědavě, ale ironicky a pichlavě, jakoby se za každou cenu snažila vyvolat konflikt. Tak si v klidu přendávám věci do tašky a mezitím povídám: ,,Můžete si o tom přečíst na internetu, jsou o tom články, nejenom v Česku.“

,,Tak mi to ale vysvětlete VY, proč to děláte.“

,,Když vás to zajímá, tak si to pak najděte.“ Co se s ní budu vybavovat, když nechci a když na mě nepříjemně tlačí? Jsem snad automat na odpovědi? ,,Vhoďte kačku a Aluška vám řekne všechno na co se zeptáte?“ No, tak to teda fakt nejsem…

,,No já už jsem o tom slyšela, ale já to chci slyšet taky od vás.“ Tak jsem pochopila, že mě jenom zkouší.

,,Ne, já jsem unavená a opravdu nemám náladu ještě dneska někomu něco vysvětlovat.“ Fakt už mi s tím začala vadit, myslela bych, že tato moje upřímná odmítavá věta jí bude stačit, ale nestačila.

,,No mě už se to víckrát stalo, že mi to někdo škrtal, jednou tady byli lidi co mi to celý vysvětlili…“

Koukám na ni, neříkám nic. Chci prostě jenom zaplatit a jít pryč…

,,Ale to už je dávno, tak 6 let…“

V hlavě mi dochází, že před šesti lety ,,ti lidi“ jsem byla já a moji přátelé.

,,Ale já už jsem to mezitím zapomněla, tak mi to vysvětlete.“

,,Pokud vás to zajímá, tak si to zadejte doma do googlu.“

,,Ale já to chci slyšet teď a tady, já už jsem to zapomněla.“

Dávám si poslední věci do tašky a (kupodivu stále v klidu, ale bylo to nahraně) pomalu povídám: ,,No když jste to mezitím zapomněla, tak vás to očividně zase až tak moc nezajímá…“ Hodila na mě škaredý obličej, že si dovoluju nepodlehnout jejímu nátlaku, tak pokračuju dál svoje: ,,Ale když si na to uděláte čas a najdete si to sama, tak už si to snad konečně pro příště zapamatujete.“ Odměnou mi byl ještě ošklivější obličej. Prostě jsem jí tím pekelně naštvala.

,,A tady to nemáte?!“ Hlasitě upozorňuje a ukazuje mi skoro jakoby na protest baterie, co jsem potřebovala do Apple klávesnice.

,,Tam to přeškrtané mít nepotřebuju.“

,,Proč ne?!“

Jsem ticho, čekám až dopípá, ať můžu konečně už jít..

,,Ale tak mě to vysvětlete, ne? – Proč to děláte?“

Došla mi trpělivost, tak jsem si rýpla: ,,Protože jsem utekla z Bohnic,“ obracím oči v sloup, protože nevěřím tomu rozhovoru, co vedeme, že je reálný. Bylo to jako křížový výslech. To mám povinnost se obhajovat a všechno všem pořád vysvětlovat? Nemůžu prostě jenom v klidu koupit zeleninu a jít si v míru po svém?

Paní za kasou se začala řehtat, kulila oči: ,,Co že jste?!?“

,,Nic.“

,,Ne počkat, cože jste?!“

,,Kolik to dělá?“ Přerušila jsem ji ignorantsky. – Věci už jsem měla naskládané, tak nevím proč bych se s ní měla ještě zdržovat.

Paní s sebou cukla, chvilku koukala s otevřenou pusou (asi že se nenechám pokořit?) a pak se jakoby probrala: ,,298.“ … jakoby jí konečně došlo, že je tady od kasy a ne od obtěžování zákazníků.

Dostala peníze, ,,nashledanou“ a když jsem odcházela, přemýšlela jsem o tom pořekadle, co říkávala kdysi dávno moje máti, když se jí něco nepodařilo: ,,Na pos***nýho i ha**l spadne.“

Takové hodně lidové, ale když má člověk ,,den blbec“, měl by prostě zůstat doma a vykašlat se na všechno, protože mu Matrix ještě přidá zážitek navíc.

Zajímavé, když se mi stane něco nepříjemného, tak na ni často myslím a říkám si, co na to asi říká, když se tak zeshora na mě dívá… Ale to mám ještě dobrý, když ona měla den blbec, tak ještě po cestě šlápla do exkrementu, ztratila mobil, peněženku, klíče a podobné věci… Tak to mám ještě dobrý, oproti tomu je paní za kasou úplný miláček. 🙂 hihi

Před vchodem na mě čeká kámoš. Tak mu to hned za tepla vyklopím… ,,No, já ti říkala, že máš jít se mnou. Jsem to tušila dopředu. Kdybys tam byl, tak by na mě nebyla ta ženská určitě tak drzá. To by se určitě mírnila. – Co to mělo být? Pětkrát jí řeknu NE a ona mě prostě neslyší.“ …

Zajímalo by mě, jestli kdybych byla mstivá potvora, tak jestli v situaci kdy je na mě ta pokladní taková a otravuje mě, můžu říct ,,Zavolejte mi vedoucí, budu si na vás stěžovat, že jste bezdůvodně zlá na zákazníky.“ ? … Možná by to bylo na místě a možná by zavřela pusu rychleji… Nebo ne? – Mají lidé na pokladnách v popisu práce něco jako ,,k lidem se budete chovat slušně a jestli ne, tak tytyty“?

Nebo by třeba fungovalo jí klidně a narovinu říct, aby se ke mně chovala slušně, že si tohle od ní nezasloužím… ? Taky dobrý. – Proč mě to vlastně hned nenapadlo?

Stalo se vám někdy něco podobného?

Každopádně škrtat kody budu dál, jsou to moje věci a jestli ji ještě někdy potkám, tak už vím, čím to utnu příště. Každopádně myslím, že ta situace šla ,,zvládnout“ i hůř, že jsem to – až na ty Bohnice – kupodivu dala celkem v klidu. Příště to snad bude ještě o něco lepší. Člověk se holt musí naučit tyhle věci zdárně řešit, protože jaksi žije v lidské společnosti a srážka s blbem se stane občas každému. V jeskyni bydlet nechci, tak se s tím holt musím občas smířit.

Ale fascinuje mě, jak lidi strašně dráždí odlišnost. Prostě jedna nebo dvě čárky na papírku někoho takhle vzruší? Ona doslova čekala, až zase někdo takový přijde, aby se na něm mohla vyventilovat a padnu jí do rány zrovna já… Murphyho zákon schválnosti v praxi.

Vždyť přece tím svým přeškrtnutím kódu nikoho neomezuji, ani neobtěžuji, nikomu to nevnucuji, nepřidělávám tím nikomu práci.. Řeknu že jsem to byla já a nechávám toho člověka, ať si o mě myslí co chce… A přesto tím dokážu někoho tak strašně vytočit?

Kdybych došla s letáky a agitovala ,,PÁN JEŽÍŠ TĚ MILUJE, SPAS SVOJI DUŠI A PŘIDEJ SE DO MÉ SEKTY,“ tak bych snad její reakci i pochopila, ale tomuto zkrátka nějak nerozumím.

Já samozřejmě chápu, že sedět za pokladnou je úmorné, že je to práce na prd, za malé peníze, člověk se nemůže jít ani svobodně vyčůrat, nijak ho to nerozvíjí, jenom strašně vysiluje a že tam jsou lidi ne proto že by chtěli, ale že prostě zrovna neseženou nic lepšího… Ale myslím, že to určitě není důvod, být zlý na každého, kdo něco udělá trošku jinak, než všichni ostatní.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue