Aluška.org: Věděním ke svobodě

Před předevčírem (uf.) – jsem se setkala znova s alikvotním zpěvem a rozhodla jsem se ho naučit. Už první den mi to nějak šlo, druhý den (včera) už to znělo slibně a dnes, dneska to semtam chytnu, jako profík. 🙂
A tak jsem se dnes rozhodla, vyjít si na pole na kopec a tam trénovat svůj laický alikvoot.
Kecla jsem si pod stožár elektrického napětí do travičky uprostřed pěkně prokypřeného pole a když jsem se rozezpívala a jelo to jako po másle, pěkně jsem se do toho opřela…

A pak se stalo právě to, proč vám to sem vůbec píšu! 🙂

Najednou slyším, že ke mě něco hopká… za zpěvu se pomalu otočím a za mnou, – tomu nebudete věřit – přihopkal na půl metru zajíček! 🙂 Normálně se na mě fakt přišel podívat, co to tu dělám za zvuky! 🙂

Spadla mi brada, chvíli na něho tiše čumím, on čuměl na mě těma svýma rozkošnýma hnědýma očkama. Pak mi nějak došlo, že u mě vážně sedí zajíc a že to asi není moc oukej. Chtěla jsem se ho zeptat, co tu dělá.. ale z pusy jsem vypustila jenom ,,co.. co..” – to ho očividně polekalo, protože okamžitě vypálil jako trefenej, jakobych ho chtěla podříznout.

a já? Já vstala a vypálila opačným směrem k větrolamu a dom. A doma? Doma jsem s vykulenýma vočima rozhazovala nadšeně rukama, jak jsem popisovala, že u mě byl zajíček. 🙂