Aluška.org: Věděním ke svobodě

Slavíme narozky!

Dneska je to přesně šest let od toho dne, kdy mě napadlo založit stránky. Bylo mi tehdy 13, protože moje narozeniny jsou až v září. Jste teď – jako každý rok – svědky hezké slavnostní a pro mne nostalgické chvíle.

Co tedy mám k tomu říct či napsat, abych se neopakovala z minulých let, když při myšlence, že už to táhnu fakt moc dlouho, mi prostě docházejí slova… a sakra co všechno se za tu dlouhou dobu stalo!

Jsou prostě věci, které se dějí tak nějak samy. Nevidíme je, neuvědomujeme si je, hledíme si svého a toho za čím jdeme… a v konečném důsledku člověk čumí na něco, co sám udělal a nedokáže to pochopit. A když to pochopí, najednou uplyne další rok, ne-li dva.

Co to vlastně je, šest let?

Kdyby byla Aluška.org živé dítě, tak jí už teď kupuju první pastelky do školy. – Takže šest let, to je fakt dlouhá doba. Jsem v šoku, když mi došlo, že už jsou tady další internetové narozky.

Chci zase udělat ten moc dobrý tvarohový nepečený dort, tak snad se k tomu dostanu.

Každopádně víno mne nemine. A je mi jedno, s kým to zapiju. I třeba kdybych na to byla sama. – Pozvednout číši, popřát si spoustu energie a radosti i do budoucna a zasmát se nad všemi úspěchy i strastmi.

Zasmát se svým kotrmelcům a zasmát se i lidem, co brali moje kotrmelce zbytečně moc vážně. – A nostalgicky zavzpomínat.

Na malinkou holčičku, co tehdy trpěla migrénami, protože potřebovala uvolnit svoji tvořivou energii.

– Možnost stát se zažraným grafomanem byla pro mne požehnání. Vím to… samozřejmě přišla i spousta jiných věcí.

A co se od minulého roku změnilo? – Možná zkušenosti, možná kvalita a kvantita mého technického vybavení. Možná jsem o něco moudřejší – ale jenom možná. Ve skutečnosti chci být pořád stejně prdlá, jinak bych se se sebou nudila. Taky mám ten nehezký bludný balvan. Teď je to moje malá inspirace, která uvnitř mne vyvolává cynickou radost.

A já jsem pořád stejná. – Už čtyři roky v kuse mám pocit, že vypadám pořád stejně a to nemluvím o svém účesu. Ten mám prakticky stejný celý život a neměnila bych ho… mimochodem věděli jste, že jsem se v sedmi letech nechala ostříhat ,,na hříbka?” Zcela dobrovolně? – Vypadala jsem jako kluk 🙂 – A od té doby už jenom pěstuji a pěstuji.

Něco se změní během jediného roku. Něco se hodně změní během těch šesti lech… Ale jsou i věci, které se nikdy nemění.

A tak teda milý blogu, milá Aluško.org… Jako tvoje stvořitelka ti přeju, abys byla pořád taková hezká stránka, kde se lidi cítí dobře a kde se i já cítím dobře. Abys byla takový hezký malý svět sám pro sebe i pro všechny návštěvníky a aby ses zdokonalovala, přicházela pořád s novými věcmi a s novými kotrmelci.

A tvoje narozeniny náležitě zapiju, náležitě odortuju a náležitě skláním tiše pokorně hlavu a děkuji za všechno, co jsem se díky tomu že jsi, mohla naučit. O tom jací jsou lidé, jaký je svět a jaké životní postoje je nutné v životě ctít a dodržovat…. a taky že se nemá mluvit sprostě…. a že by člověk měl být tolerantní a chápat druhé lidi a jejich problémy, protože nikdy neznáme celý příběh…. A že život může být krásný a zajímavý, když se ho nebojíme prožít pořádně a když se nebojíme kotrmelců.

….. Děkuji ….