Aluška.org: Věděním ke svobodě

Milý deníčku, mám se jako čuník v žitě.

Štvou mě akorát maličkosti a navíc jsem zjistila, že moje skleróza je asi poděděná, takže se jí nezbavím. Navíc jsem předevčírem přišla na takovou parádní myšlenku. Byla sice hrozně střelená, ale pravdivá a to na ní bylo geniální. Dokonce jsem dostala záchvat smíchu a přísahala jsem, že ji vypíšu do nějakého článku.

Nejhorší na tom je, že jsem neměla k dispozici internet a ani jsem si tu geniální myšlenku nezapsala, takže mi ji spolkla skleróza a já si prostě nevzpomenu, na co jsem to přišla.

Navíc pořád nemůžu najít svou sekerku a včera mi nešla odemknout branka, tak jsem ji po tmě přelezla, protože nemám nervy na to, abych vymrzlá došla a pak nemohla vrazit klíček do zámku a když ho tam vrazím, tak mi to nejde odemknout a z druhé strany jsem se do zámku netrefila. Tu branku opravit neumím, ale přelezla jsem ji bez zranění za pocitu umrzlé zadní části.

Před pár dny mě ta branka zase vypekla, už ji mám fakt dost. To je tak když jdu ven po setmění, pospíchám a nevím, že je zamčená. Myslela jsem, že prostě jenom přimrzla, tak jsem s ní lomcovala, i kopanec přidala. Odemknout mě napadlo až po minutě, ale byla zamčená na dva západy a to mě zase nenapadlo. Tak jsem do ní bušila, dokud jsem neodemkla i ten druhý západ. Naštěstí nekopu tak silně, takže jsme to obě přežily. To je strašně potupné, ta branka si asi myslí, že je chytřejní než já a že se klidně může zaseknout, kdykoliv chce. Asi se hodně baví, když přes ni pak lezu. Někdy mám strach, aby na mě nevyběhl nějaký soused, že se snažím vykrást sama sebe.

Přísahám, že kdyby mě někdo viděl, natočil a poslal to do televize s nadpisem ,,Blondýnka se snaží otevřít branku”, tak to vyhraje a puget mu ještě přidají.

Vtipem týdne se stala velmi neslušná anekdota o ,,zapatlaném policajtovi”. Šířit ji veřejně bych nedokázala. Ten vtip znám už tolik let, ale uprostřed jeho vyprávění jsem se zasekla v huronském záchvatu smíchu, který mi vydržel i hodinu poté, kdy jsem sama jela MHD. Normálně vykládám vtipy bez záseku, ale nevím proč, teď jsem to nedokázala. Spolucestujcí si asi mysleli, že jsem postižená, protože jsem nedokázala se nesmát při pomyšlení na ,,zapatlaného policajta”. Nevím, mám zkrátka takovou nevycválanou vlastnost vykládat na veřejných místech neslušné vtipy a pak se divím, proč po mě lidi koukají.

Dneska jsem viděla spoustu kachniček a holubů, lidi je tam krmili u vody. Byli fajn, pobíhali pod nohama, ale pohladit se nenechali, nevděčníci jedni. Pohled na kačera, který se do sebe snaží naládovat obrovský žvanec rohlíku je k nezaplacení, asi se mi o něm bude zdát.

Jinak Čičiprskoř se za mnou už dva dny nestavil, začíná mi to chlupaté zvíře chybět.

Další ptáci – Zde