Anděl jako přítel

11.12.2008 v Zážitky 0

Krom toho, že andělé jsou úžasní rádci a pomocníci, umí být také velice dobrými přáteli i baviči… váš anděl je vždy podobný vaší povaze a vašemu stupni poznání a vývoje, proto je každý anděl přeci jen trochu jiný, stejně tak jako my lidé…

Můj Laurej pro mě není jen pomocník, je to hlavně jeden ze dvou pro mě momentálně na světě nejdůležitějších bytostí, protože je to skvělý bavič a přítel… zrovna jako já 😀

Šla jsem takhle jednou ráno do školy… v uších narvanej Gothic metal, čučím po nebi…

Vzpomněla jsem si na Andílky, a tak jsem polohlasem zavolala: ,,Laureji…!” – noa najednou koukám, že mě něco zářivě bílýho oběhlo, zůstalo to po mé levici a z toho světla se zjevil Laurej… pozdravil mě, já se na něj pěkně usmála a pokračovali jsme spolu…

Po cestě jsme si povídali o blbostech, kdyz tu najednou mi do uší zazněl Finský folklor Wartitta Katariina 😀 – je to takové rozjuchané, babky tam kdákají veselou písničku, do toho valí harmonika… no prostě taková sranda… noa koukám, Laurej se začal smát, začal vedle mě tancovat a když viděl že na něho nějak zírám, řekl s úsměvem: ,,Joooo.. tak tuhle mám rááááád…” Vykulila jsem bulvy… ,,Co? Tobě se líbí Finská dechovka?” Laurej zvýšil hlásek a nadšeně pravil: ,,Noa tobě snad ne? haha!” – Dostala jsem záchvat smíchu…

Blbé ale bylo, že jsem právě šla uprostřed města a lidi po mě nějak divně koukali… normálně by mi to bylo jedno ale znáte malý města, to se rozkecá kdekdo, to bych se pak za týden mohla třeba od naší babičky dovědět, že jí kdosi řekl že trpím schýzou 🙂 takových případů už u nás bylo… 😀

Pak jsme začali probírat moji rodinku… Laurej pořád: ,,áááá.. to je dobrý… to zmákneš.. a ještě bude sranda, uvidíš…” podívala jsem se na něj a pravila: Hm? víš to by mě zajímalo, jakby se asi dařilo tobě v mém životě…” a Laurej odvětil: ,,Jak? No přece stejně jak tobě! haha!” – To mě pobavilo, představila jsem si Laureje, jak řeší denní obtíže.. průjem.. škola.. rodina… otravné učitelky… jo, dost mi to sedělo 😀

…Myslím, že je to jen pár dní zpět, co se stal zase jiný krátký a zajímavý příběh:

Ten den se na mě rodinka zase sesypala… celý den jsem se trápila doma, strašně jsem se nudila, bylo mi špatně a když jsem k večeru konečně dostala hlad a šla se najít dolů do kuchyně, už jen samotná moje přítomnost stačila otčímovi k tomu, aby na mě začal řvát… když viděl, že se na něho nedívám a odpovídám úplně klidně, tak utekl a šel na mě nadávat k mamce… úplně mě přešla chuť k jídlu… raději jsem šla zase zpátky nahoru, schovala se do rohu svého pokoje a začala jsem brečet…

Vzpomněla jsem si znovu na Laureje a ten se okamžitě u mě objevil… když viděl co se děje, poslal mě raději spát velice brzy, prej že když spím, tak že budu v klidu a že ráno už mi bude dobře… poslechla jsem ho, zalehla, ale pořád jsem nemohla spát.. bylo mi hrozně… být 4 dny zavřená doma a šíleně se nudit a ještě poslouchat hrubá slova, to není nic příjemného…

Koukala jsem do zdi už nějakou tu hodinku, když vidím, že Laurej je najednou nade mnou… Lakoby leží nade mnou tváří ke mě… chvilku jsme na sebe koukali… celý bíle zářil a jeho krásné energie je rozbíhaly od jeho těla do všech směrů.. najednou mi bylo to vše úplně fuk, jen jsem s otevřenou pusou koukala na tu fascinující podívanou…

Pak Laurej přestal tak silně zářit… pomalu se ke mě přibližoval, u toho mě objal a svoji hladu položil na mé rameno… potom zmizel. – Do několika minut jsem spala jak špalek.

Jak říkám, andělé jsou velice všestranní a přizpůsobiví, ale hlavně vás nenechají ve štychu, když jste nešťastní, nebo potřebujete společnost 🙂

Podobných krátkých příběhů mám spousty, protože v mém životě se řeší neustále něco… ať jsou to problémy, nebo řešení mých otázek… 🙂

Andělé jsou prostě borci 🙂

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek