Aluška.org: Věděním ke svobodě

Stalo se to včera večer (11.6.2007) – pondělí – abychom byli přesní. 🙂

Už dlouho jsem se potýkala s pocitem nespokojenosti. – Ten se mě bohužel zmocňuje zase, ale co se dá dělat. 😀 – pořád jsem byla skleslá. Různě s tím bojuju, ale co se dá dělat, když se vám stýská po tolika lidech, že. – Nu a zrovna v to pondělí jsem trošinku vypěnila a prodělala menší depku. Ale nic tak strašnýho. Byl to malinkej výbuch. – Pak už jsem jenom měla blbou náladu a snažila se to maskovat.
Když jsem večer zapadla k sobě do pokoje a zdlábla pořádnej kus mamčiné neruňkové dřeně, nikoho jsem dole neslyšela. – ,,No, to asi nikdo není doma,” říkám si. ,,Tož tak to já si udělám pěknej večer.” – Strčila jsem do uší mp3, převlíkla se do volné košilky, navolila pozitivní, trošku meditační písničky a začala cvičit. Pak se moje cvičení zvrtlo v ,,meditaci v pohybu” a pak jsem se zase přeorientovala a začala tančit. Bylo mi báájo… tancovat si a neohlížet se na okolí… takový osvobozující… bylo mi skvěle a stres byl ten tam. Když v tom se to stalo. 🙂

Najednou cítím takový krásný teploučko u srdce… dokonce i přes to, že jsem měla v uších mp3, jsem uslyšela hlasitý šum a šepot. No bylo mi to jasný… andílci přišli. 🙂 A pak ke mně doletěla myšlenka: ,,Můžu si s tebou zatancovat?” – No jo, ale byli u mě všichni tři.. kerej to byl? ,,Kerej ty seš?” říkám mu… ,,Já jsem Mílio” – Následoval nával euforie, do uší mi zazněla moje oblíbená, zavřela jsem oči a nechala se vést. Pomaličku jsme tancovali. Nejdřív jsme se drželi za ruce a já si trošku zvykala, že to co cítím v dlaních, jsou Míliovy doteky. Asi po půl hodině jsem byla brutálně prohřátá a spocená jak … 🙂 – no, ale bylo mi blaženě. Tak krásně mi už strašně dlouho nebylo! – Když pak následovala přestávka, během níž Mília nahradil Laurej… 🙂 pak se chtěli přidat všichni, takže jsme nakonec tancovali v kruhu. No nářez nad nářez 🙂

Potom jsem byla s Kerien. Zajímavý.. pořád mě hladila po tváři. 🙂 – asi už je to její přirozenost 🙂 – Kerien ustoupila a zase přišel Mílio. – no brutál – vzal mě kolem pasu a já mu položila ruce na ramena. – Je asi o hlavu a půl vyšší než já. – Otevřela jsem oči: ,,chci tě vidět.” Zahleděla jsem se do vzduchu. – Jako když se snažíte vidět auru. Nedíváte se na nábytek, ani na okolí, sledujete vzduch.. – najednou jsem viděla, že mě skutečně vysoká mlhavá postav