Andílek v posteli?

31.5.2009 v Zážitky 0

Bylo už pozdě večer… tma jako v pytli a měsíc schovaný za mraky.

I já už jsem se chystala spát. – Ale když jsem se začala převlíkat do košile, měla jsem nějaký nepříjemný pocit, jakoby za mnou někdo stál. – Neměla jsem strach, ale byla jsem z toho docela nervozní.

Asi na mě vážně někdo koukal. – Snažila jsem se tím moc nezabývat a zalehla jsem.

Po chvilce přemýšlení v poloze na zádech jsem ucítila něčí přítomnost po své pravé ruce.

Chvilku jsem počkala, co se z toho koukání vyvrbí, ale ty láskyplné energie se ode mě ani nehly.

Otočila jsem se k záhadné bytosti – a? – ,,Láurejíí… copak? Přišel jsi se na mě podívat?”

Kousek ode mě stál jako na stráži Laurej, kterého pravděpodobně přilákaly mé pohnutky z cizí přítomnosti při převlékání.

Usmíval se na mě jako měsíček na hnoji. – Jeho energie mě příjemně zahřívala. – Pokynula jsem mu, aby si přisedl k mé posteli. – Poslechl, a já cítila, jak se pod ním velice mírně hnula matrace.

V tuto chvíli byla slova úplně zbytečná… vlastně by narušila tak krásný okamžik.

Slastně jsem zavřela oči a dál už jsem sledovala Laureje jen vnitřním zrakem.

Ten ještě chviličku poseděl na boku postele.

Hladil mě rukama jemně po tváři až to šimralo… ale pak to už samou láskou nevydržel a přitulil se na mě. – Zvláštní, Laurej má stejné mazlící techniky, jako já… holt za tu dobu chytáme stejné moresy.

– Lehl si mě na hrudník, rukama mě objal a hlavu si položil ke mě pod bradu.

Bylo úžasné cítit, jak se ke mě Laurej mile nasáčkoval. – Úplně jsem cítila ten mírný tlak na hrudi. – Nebyl nepříjemný. – Vůbec mě netlačil, ani nesvazoval… ale cítila jsem přítomnost jeho energií na mém těle, které vyvolávaly dojem tlaku. – První jsem zkusila povolit přikrývku přes můj hrudník, abych se ujistila, že to co cítím, je skutečně Laurejovo nehmotné tělo. – Opravdu, i když jsem měla peřinu tak navolno, že se mě skoro nedotýkala, cítila jsem to pořád.

Pořád tam byl se mnou, andílek můj…

Dívala jsem se, jak se Laurejovy bílé energie pomaličku líně převalují po jeho těle, splývají i přes mě a jako mlha několik metrů od nás mizí… tyto jemné provázky nás oba doslova objímaly a hladily. – Dotýkaly se našich vlasů i tváří…

Oba jsme jen leželi a užívali si ten milý okamžik. Podivné pocity typu: ,,Někdo na mě kouká” byly ty tam. – Teď jsem byla jen já a Laurej.

A v tom krásném zářivém objetí jsem usnula, ani nevím jak… vůbec si to nepamatuji.

Jak vidíte, andělé nejsou jen nehmotné obláčky čehosi, či mlhavé postavy.

Nejsou nic neuchopitelného, nebo cizího.

Jsou to skutečné, cítící a milující bytosti… nemusíte andílky jen vidět a vyciťovat, lze se jich – pokud to oni sami dovolí – dotýkat, můžeme je doslova nahmatat v neviditelném vzduchu.

Proto, pokud někdy ucítíte, že se vedle vás prohlo křeslo, nebo že vás někdo hladí jemně po tváři, nemusíte se hned začít lekat. – Ne vždy to může být duch.

Věřte, že vaši andílci vás po tváři hladí velice často a vy to můžete cítit, pokud si to budete přát. – Pocity doteků nepatří nutně k nepříjemným bytostem, andělé se dotýkají také. A dotýkají se Vás rádi.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek