Anorexie je fenomén: Všichni o ní mluví, ale nikdo s tím nic nedělá, protože neví co

3.3.2013 v Poselství 22

Nedávno jsem vydala výživný článek z poradny na téma anorexie. Pravda, toto téma na Alušce.org moc často nebývá a jsem ráda, že jsme se k němu dostali. Pokud tento portál slouží lidem jako psychická, morální podpora a pokud jim má pomáhat zvládat těžké chvíle, na anorexii by se nemělo zapomínat, přestože mám dojem, že se z tohoto tématu stalo spíše ,,mainstream téma”. Tím mám na mysli, že strašně moc blogů a webů toto téma dojí. Přebírá články jeden od druhého, neustále zveřejňuje něčí příběhy, nebo odborné definice, co to vlastně anorexie znamená. A lidé to čtou, protože jim to přijde zajímavé.

A přitom, k čemu tohle všechno? – Psychologové a psychiatři s anorexií nepomohou, protože neznají příčinu. Jelikož je moderní medicína, i její odvětví zabývající se psychickými problémy, zaměřeno pouze na potlačování příznaků, nikoliv na léčbu a hledání primární příčiny, dostáváme se do situace, kdy je anorexie populární téma, hodně se o ní mluví, ale dohromady s ní nikdo neumí nic udělat a nikdo neví, jak to léčit. Dokonce se nikdo evidentně ani nepokouší s tímto stavem nic dělat.

Nepřijde vám to jako obrovský paradox?


O duchovní příčině anorexie jsme už mluvili, ale je zde samozřejmě aspektů více. Z toho co vyprávějí dívky postižené touto nemocí, je anorexie jeden ze způsobů, jak si něco dokázat o své schopnosti a cílevědomosti.

Nemocná dívka se snaží hubnout a každá nová vyrýsovaná kost, každé nové kilo dole, je pro ni osobním vítězstvím. Raduje se, že alespoň nad něčím ve svém životě má kontrolu. Že alespoň něco dokáže a že má silnou vůli. Je šťastná a cítí se ,,schopně”. Má dojem, že když dokázala tohle, dokáže už všechno na světě a svět ji bude mít hubenější / schopnější radši.

Tak jako jsou pro někoho největším zadostiučiněním davy fanoušků, pro někoho peníze, pro někoho hora sladké zmrzliny, pro anorektickou dívku to jsou kila dole.

Jde v podstatě o špatně zvolený cíl, protože pocit schopnosti, zadostiučinění a síly něco řídit, můžeme zažívat, aniž bychom si ničili zdraví.

Osobně to vidím tak, že důvod, proč existují anorektické dívky, které si hubeností dokazují svoji nadvládu, je špatná výchova, tedy že původcem je dětství.

Pokud rodiče své dítě neoceňují, neúkolují, nedávají mu možnost zakusit si nějaký – i sebemenší – úspěch, aby se dítě naučilo si samo sebe vážit, dávají prostor ke vzniku těmto nemocem.

Člověk, který v dětství nedostatečně zakoušel zadostiučinění, neměl možnost něco podstatného ovlivňovat a řídit, si to dříve nebo později bude potřebovat něčím vykompenzovat. Někdo začne pořádně pracovat a vykompenzuje si to kariérními úspěchy, někdo založí rodinu a vykompenzuje si to tím, že se stane perfektním rodičem, to je jeho zadostiučinění.

Jsou i lidé, kteří si celý svůj život připadají zbyteční, bezmocní a to je dělá v životě nešťastnými… A někdo začne hubnout, protože má pocit, že ho okolí nedostatečně uznává (pokud neuznáváme sami sebe, nebude nás uznávat ani okolí) a vidí v této cestě východisko, jak svoji situaci napravit.

Přeprogramovat hlavu člověku, který už trpí anorexií, aby si uvědomil, že má svoji potřebu kompenzace zaměřit na něco, co nebude mít sebedestruktivní následky, je těžké. Už z toho důvodu, který jsem psala na začátku tohoto článku: Všeobecně nikdo neví, jak se tato nemoc má vyřešit, protože nejsou dostupné ani relevantní rady. Všichni radí jak jíst, kdy jíst, jaké porce, co komu říkat, co neříkat, co dělat a nedělat, ale o stanovených cílech, o počátku, nikdo nemluví.

Přitom první, co by se mělo zjiš’tovat, je otázka: Jak sebe vidíš? Máš se ráda? – Cítíš se v životě uznaná a úspěšná, nebo ne? – Máš strach z něčeho, co se týká tvého dospívání?

Podle odpovědí se už dá určit: Dívku někdo ovlivnil tak, že má zkreslenou představu o tucích, případně dívku někdo zastrašil, takže se bojí dospět, nebo další možnost: Dívku rodiče nedostatečně jako malou stimulovali a anorexií si dokazuje, že alespoň nad něčím kontrolu má a že alespoň něco dokáže. Je to její způsob, jak se vypořádat s pocitem méněcennosti.

Jakmile se dostaneme do této fáze, už se rýsují možnosti na míru a kroky, které by se daly učinit, aby nastal posun v jejím uvědomění. Samozřejmostí je, že takovému člověku se nesmí nic vytýkat. Je nutné mu naslouchat a hledat řešení.

Pokud by se všichni: Doktoři, psychologové, rodiče, rodina a přátelé zaměřili čistě na duševní stav nemocné, nebylo by zapotřebí žádných léčení. Vše by se dalo vyřešit v domácím prostředí citlivým přístupem a postupným napravováním chybných přesvědčení.

Vybudovat si vzájemnou důvěru, co nejpodrobněji zmapovat všechny možné potíže a příčiny, dostat se tak hluboko do její duše, kam až nás nemocná pustí a pak citlivě postupovat.

U dívky, která má nutkavou potřebu dokazovat si schopnost vlády a kontroly, by stačil jednoduchý úkol: Najít jí něco, co ji bude stimulovat, motivovat. V čem bude dobrá a co jí dostatečně zaměstná mysl. Může to být cokoliv kreativního, zajímavá práce, koníček, brigáda. Hlavně využívat její přirození talenty, případně se je snažit objevovat.

Jakmile v tomto směru začne mít první úspěchy, necháme ji, aby se jimi nechala pohltit a aby se orientovala tímto směrem. Potřeba kontrolovat si jídlo, jíst opatrně a občas mít pochybnosti, pravděpodobně úplně nezmizí, i za mnoho let zde budou cítit nějaké následky, rozhodně ale nebudou nebezpečné, ani nebudou výrazně ovlivňovat její život. Ustoupí do pozadí a o tom, jestli v pozadí zůstanou, si rozhoduje každý sám za sebe.

Tak jako tak, řešení, které zde vidím, počítá s plnou účastí a podporou okolí. Což může být problém: Většina lidí má tendenci se před problémy schovávat a ,,problémové lidi” odsunovat na léčení, do rukou ,,odborníků”. To je špatně. Odborníci mají jen tlumící léky, nebo výživové tabulky. V duši se nikdo z nich nevyzná.

Také mne dost zaráží, že přestože je anorexie tak populární téma, nikdo netlačí na vydavatele časopisů a tvůrce billboardů, aby výsledky svých prací přizpůsobili obrazu normální a zdravé ženy. Mluvíme o anorexii, ale zásobíme se neustále materiály, které ji propagují. Je to podivné, jakoby naše společnost byla schizofrenní: Řeší něco, čím se sama neustále bombarduje, jakoby nikdo nevěděl, co vlastně chce a co je jeho cílem.

Kdyby za propagaci anorexie na plakátech a v časopisech byly zákonem stanovené pokuty, problém by byl okamžitě vyřešen. Zůstává otázka, jestli je to ignorance, nebo lenost, že s tím nikdo nic nedělá. Možná, že to některým lidem vyhovuje…Vždyť bez anorexie by ubylo lidí, kteří potřebují drahou ,,léčbu”.

Kam dál:

Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení” – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Stranger_in_darkness 2013-03-03 03:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Me by zajimala moznost terapie anorexie pomoci marihuany. Myslim, ze kdyz si da nekdo dobreho jointa a postavy pred nej dort (nebo jinou sladkost), tak chci videt, ze tak do hodinky nezmizi i s talirem 🙂

Ikona diskutujiciho Ivísek 2013-03-03 09:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvělý článek Aluško, děkuju :-) Myslíš, že s bulimií je to stejné či podobné jako s anorexií? Nebo příčiny vzniku této nemoci jsou odlišné?

Ikona diskutujiciho vlaja 2013-03-03 10:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

dalsi nemoc dalsi bisnis

Ikona diskutujiciho Markéta 2013-03-03 11:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že je to trochu nefér vůči psychologům a doktorům, kteří se těm dívkám opravdu snaží pomáhat ;-)

Ikona diskutujiciho jannynda 2013-03-03 12:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Nemyslim ze je to dobry napad, vies co by sa dialo keby sa z toho stavu dostala do normalu???dorastlo by to k myslim este k horsiemu stavu….ak by sa k tomu este nepridala bulimia a psychicky sok…

Ikona diskutujiciho Cherryna 2013-03-03 13:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vsadím triko že kdyby najednou obálky časopisů vyplňovaly trošku zaoblenější ženy a celkově v médiích by se nikdo nebál prosadit boubelku, byly by tyhle problémy alespoň z 90 % zahnány. I já se musím přiznat že mě to občas zmate a když vidím tu ,,dokonalou" modelku či zpevačku, tak si říkám proč nemůžu být taky tak krásná…ale pak se rychle proberu a řeknu si že bez make-upu atd. jsou to lidi jako my všichni ostatní :).

Ikona diskutujiciho Moonscream 2013-03-03 14:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jednou jsem viděla americký dokument o mladých anorektičkách. Byla tam asi osmiletá holčička, u které to začalo tak, že chtěla jíst víc zdravě, jenže její mamča jí s tím poslala někam, vždyť přece není nic špatného na tom že má každý den k večeři hranolky nebo pizzu! No tak ta holka přestala jíst, protože neměla co. Poslali jí do léčebny a pak měla jednodenní výlet s mámou, která měla pokyny kolik do ní musí nacpat kalorií – a vzala jí do fastfoofu a nutila jí sníst hamburger a nějakou obří zmrzlinu! Chudinka malá, takový rodiče bych zavírala 🙁

Ikona diskutujiciho Ryuzaki♥ 2013-03-03 17:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano souhlasím, anorexie je velmi vážná nemoc ^^. Smutnější je, že nikdo nezná příčinu této nemoci.

Ikona diskutujiciho Jamie 2013-03-03 18:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Stačí tak málo k tomu aby se dívka stala anorektičkou..stačí jedna ošklivá poznámka ohledně její postavy která jí může změnit život..

Ikona diskutujiciho B. 2013-03-03 19:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím přesně, jak se dívky/kluci s anorexií cítí, protože já anorexií nikdy netrpěla, ale můžu přispět svojí zkušeností – a to s pobytem v psychiatrické léčebně, kde jsem přišla do styku s několika děvčaty, která anorexií trpěla. Bylo celkem zvláštní pozorovat, jak nad nimi stály při každém jídle sestřičky a hlídaly je, aby všehno snědly, nebo když se po jídle na půl hodiny zamykaly záchody, aby tam holky nechodily zvracet.. Bylo zakázáno jakékoli fyzické cvičení, vracení jídla apod.. A musím přiznat, že když tohle člověk vidí, má u toho celkem smíšené pocity. Byly tam holky, které tímto způsobem přibraly na optimální váhu, ale zase otázka je, zda se jim to i v hlavě dalo do pořádku.

Ikona diskutujiciho Karolína 2013-03-03 21:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

celostní potažmo detoxikační medicína dokáže anorexii léčit a zná její příčinu, stejně jako příčinu mnoha dalších nemocí. doporučuji knihy a léčbu doktora Josefa Jonáše.

Ikona diskutujiciho Mike 2013-03-04 06:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho nostra 2013-03-04 11:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:Snaží pomáhat? Máte vlastní zkušenost? Psychologové podle mých zkušeností vůbec nejsou schopni emapatie, mají v hlavě jen našrotované knihy a nejsou schopni se naladit na jiného člověka. Někdy jsou to dokonce lidé psychicky nemocní, sadisti – měli by dělat pschotesty, jestli mohou takové povolání vůbec vykonávat.

Ikona diskutujiciho Lenka 2013-03-04 22:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Odpor k ženství celkově, celkově k dospívání, strach ze ztráty kontroly, když dospěju. Budu vyvržená do světa, sama, a co pak? Je to příšerně zvrácená touha po dokonalosti (ať už se dívka zaměří na vzhled nebo na duchovno), touha po ocenění, po péči a pozornosti, touha být zase malé bezstarostné roztomilé a křehké dítě… Bez hormonálních, citových a stresových výkyvů… Navíc odpor k jakési… lidskosti.. k sexu, jídlu, penězům a všem těmto věcem, které ovládají lidi. Anorektička nechce být ovládána, ona chce ovládat… Chce jistotu…

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2013-03-05 18:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ona ta mediální podpora anorexie a komplexů ze vzhledu má docela logiku. Když budou ženy nespokojené s tím, jak vypadají, kolik váží atd., budou kupovat kosmetiku, prášky na hubnutí, budou se s tím léčit, což znamená práci pro doktory, kšeft pro výrobce psychofarmak a přípravků na přibírání… Prostě spousta lidí z toho bude mít zisk. Na druhou stranu, kdo může vydělávat na spokojených, přirozeně krásných ženských, které jsou si vědomy své vlastní síly a nenechají se sebou manipulovat?

Ikona diskutujiciho Ameline 2013-03-05 20:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

O anorexii moc mluvit nemohu, trpím spíše opačným problémem, když medikuji na žalosti jídlo.

Ikona diskutujiciho Alue 2013-03-06 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: To je skvělé. Určitě by nebylo od věci vybrané ,,alternativněji" myslící profesory jmenovat, nebo někde doporučovat, aby lidé věděli, kam chodit. Já mám bohužel neustále v poradně lidi, kterým psycholog nepomohl a přitom jejich problémy mi zase až tak složité na pochopení a řešení nepřijdou. Stačí se jen zamyslet.

Ikona diskutujiciho Ameline 2013-03-06 14:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Ona je otázka, jak dotyčný psycholog postupuje. Jako dítě jsem postupně navštívila tři, ale bylo to docela k ničemu, ani jeden z nás nevěděl, kam směřovat a proč, tak jsme se babrali po povrchu – nepomohli, ale alespoň neuškodili, za což jsem celkem vděčná. Jsou ale vyloženě směry, kde jde o to, aby člověk sám nalezl řešení a psycholog je pak v roli průvodce a opory, protože jen člověk sám může postihnout a procítit pravý kořen svého problému v celé jeho hloubce a šíři, jiný člověk jej může jen navést a dodat odvahu. Sama bych utíkala od každného "specialisty", který by mi jednoznačně řekl "je vám tohle protože tamto, udělejte toto a máme padla", protože to dost pravděpodobně není výjimečný telepat, ale někdo, kdo celek nechápe o to zoufaleji, o co si myslí, že ano.

Ikona diskutujiciho trinith 2013-03-07 17:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek je napsaný moc hezky. Sama pracuji s lidmi s poruchou příjmu potravy a zastávám také alternativnější postoj. Chtěla jsem jen předat info, že se tyto poruchy dají léčit nejlépe pomocí psychoterapie, která jde právě po příčině. Bohužel vždy záleží na motivaci nemocného… když se nechce vyléčit, je obtížné s nimi pracovat.

Ikona diskutujiciho Alue 2013-03-08 11:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho Jita 2013-03-12 11:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na konci článku jsi na to kápla! :D Tak je to vlastně se všemi ostatními problémy…

Ikona diskutujiciho Anorexie 2015-03-25 17:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Promiň, ale tak to není. Tvé články mám ráda, ale ohledně tohohle téma si trošku mimo mísu.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek