Aluška.org: Věděním ke svobodě

Původní článek vytvořen 8. srpna 2007, zpětně aktualizovaný 3. dubna 2010.

Stalo se to z 8.8. na 9.8.2007.
Nevím co to. Přes den jsem makala jako šroubek, ale tu noc jsem fakt spát nemohla. Možná to bylo tím, že jsem pak k večeru strávila docela dlouhou dobu u PC.. znáte to.. člověkk se zakecá a už je 8.

Zalehla jsem do postele.. usnula.. ale tak půl hodinky se zase vzbudila. Tak to bylo pořád dokolečka. Strašně mě to štvalo. Já tak ráda přece spím..
Až mě to o půl třetí ráno přestalo bavit a přestala jsem se jenom bezvýsledně převalovat. Kouknu na mobil.. no hele.. jeden zmeškaný hovor.. supr.. někdo na mě myslel 🙂
Zakoukala jsem se do stropu a najednou ke mě začal někdo promlouvat. Mluvil o dokonalosti. Ale proč? Jeho hlas byl tak milý. Proč na mě mluvil? – Nevydržela jsem to. Musela jsem si jeho slova zapsat, protože jsem je stejně nechtěla zapomenout. Zněla přesně takto:

,, K čemu je vlastně dokonalé?
Dokonalé je tu proto, aby pomáhalo nedokonalému, dokonalým se stát. Tedy cílem nedokonalého je být dokonalým… Až bude jednou celý vesmír dokonalý, přestane existovat. Protože splnil svůj úkol. Všechno krásné a dokonalé, je tu proto, aby nás podporovalo na cestě k dokonalosti. Abyjste se vrátili do mojí všeobjímající láskyplné náruče…”

Přišlo mi to divné.. zeptala jsem se: ,,Do tvojí náruče?”

Okamžitě přišla odpověď: ,,Nepochybuj, má drahá. Jsem to já. Jsem Bůh.”

Zeptala jsem se: ,,Proč ke mě posíláš krásné myšlenky za bezesné noci?”

,,Přijímáním mých vzkazů jsi nyní duchovně aktivní. A toto ti pomůže spát. Jen se neboj a vydrž světýlko moje.”

,,Tak dlouho jsme spolu nemluvili. Nevím samou radostí, co říct.”

,,Neříkej nic. Tvá radost nám stačí. :)”

Chvíli bylo ticho, pak jsem se ozvala: ,,Mám hlad.” – Dostala jsem vzápětí vnuknutí, až jdu sníst kousek nějakýho ovoce, nebo zeleniny a ať to nezapomenu zapít.

Zeptala jsem se, kdo to byl, ozval se mi Laurej.

Přišlo mi to jako dobrý nápad, tak jsem šla. 🙂

Spokojeně a pomaličku jsem si zchroustala mrkvičku, – to jediný co jsem našla – zalila to vodou a položila se zpátky pod peřinu.

– Zajímavý je, že najednou komár, co mě brutálně žral celou noc a co jsem ho, potvoru jendu, nemohla pořád zavraždit, mě přestal najendou žrát a ani jsem ho neslyšela. –

Najednou jsem nad sebou uviděla Kerien. Usmála se a začala zpívat…

Ta písnička je moje oblíbená, znám ji už dlouho. Možná proto si ji vybrala. Začala tiše zpívat:

,,Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.
Hó, hó-o, Watanay, hó, hó-o, Watanay,
hó, hó-o, Watanay, Kiokena, Kiokena…”

Pak se přidal i Laurej a zazněla ukolébavka dvojhlasá… nádherně spolu ladili 🙂

Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,
vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá.
Hó, hó-o, Watanay, …

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,
má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.
Hó, hó-o, Watanay, …

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná,
vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.
Hó, hó-o, Watanay, …

Zpívali a zpívali, dokud jsem neusnula. A zdály se mi krásné barevné sny. Ani jsem se nebudila (usnula jsem až kolem 5ti ráno)

A když vykouklo sluníčko nad obzor, byla jsem plná života a radosti 🙂 A tak bych tímto chtěla svým andělům opět poděkovat za jejich lásku 🙂

Další Andělé – ZDE