Ani přes rychlý rozvoj vědy zatím dokonale neznáme hlubiny oceánů. Z jejich vod se občas vynoří neznámí tvorové, jindy je rozezní podivný zvuk, který zamotá hlavy i vědcům. Mezi hlasy z neznáma patří i takzvaný Bloop. Čemu, nebo komu by mohl patřit? Zvuk, který byl zachycen v létě 1997, měl takovou intenzitu, že ho zaznamenaly i tisíce kilometrů vzdálené podmořské mikrofony amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Nikdo nevěděl, co bylo jeho zdrojem a nevyřešené to zůstává dodnes.
Americké podmořské hydrofony, byly původně určeny pro poslech sovětských ponorek a určování jejich pohybu. Od skončení studené války však mají poněkud mírumilovnější účel – zaznamenávají veškerou přírodní aktivitu v oceánech. Od výbuchů podmořských sopek, přes pohyb velryb a tektonických desek, až po praskání ledových ker.
Občas však zaznamenají něco, s čím si lidé neví rady. Do této kategorie patří již zmíněný zvuk, známý jako Bloop. Nelze ho totiž jednoznačně přiřadit k žádnému přírodnímu procesu, živočichovi, ani rybě. Na počátku bádání vědci z Národního úřadu pro oceán a atmosféru zvažovali možnost, že Bloop způsobila srážka ledových ker. Jenže porovnání s podobnými zvuky tuto možnost zcela vyloučilo.
Podle graficky znázorněné frekvence, Bloop neodpovídá ani žádnému zvuku známých přírodních procesů. Zarážející je, že se nejvíc podobá zvukům Keporkaků (plejtváků dlouhoploutvých). Jenže je mnohonásobně silnější, než jaký dokáže vydat tato velryba, dorůstající délky až 15 metrů.
Vzhledem k tomu, že podle vědeckých výpočtů zvuk urazil vzdálenost kolem pěti tisíc kilometrů, musel by mít záhadný tvor neskutečně silný hlas, nebo dorůstat délky pře sto metrů! Může podobná monstrózní velryba vůbec existovat?
Vědci něco podobného poměrně kategoricky vylučují. Nejdelší známý jedinec vorvaně obrovského dosahoval délky jen něco přes 28 metrů. Jak by tedy mohla existovat přes sto metrů dlouhá velryba, nebo jiný živočich?
Jenže jak moc dobře známe hlubiny oceánů? Vždyť do hloubek větších než 350 metrů se dokáže potopit pouze několik speciálních hlubinných ponorek, známých jako batyskafy. Proto mnohá místa oceánu zatím lidské oko nespatřilo. Kvůli ohromnému tlaku vodního sloupce – nepřekonatelnému pro většinu lidských strojů, si tak oceány stále uchovávají svá tajemství. A pokud je vydají, nestačíme se divit.
V temných hlubinách jsou nejen nalézány stále nové ryby, ale zcela jistě se tam skrývají tvorové, za jejichž existenci by se nemuseli stydět ani scénáristé hororů.
Úšklebek mořských biologů, dívajících se na stará vyobrazení obřích krakatic dostal jiný rozměr, když bylo na mořských březích ve 20. století nalezeno několik velmi dlouhých chapadel, která musela patřit krakaticím o rozměrech kolem 40 metrů!
Obrovské krakatice zřejmě nejsou jedinými tvory, kteří čekají na objevení v temnu mořských hlubin. Během 19. století bylo mnoha námořníky nezávisle na sobě hlášeno pozorování jakýchsi neznámých tvorů s hadím tělem, nazvaných ,,mořští hadi“.
Mořský had trochu jiného druhu byl prý v červenci 1915 vymrštěn po výbuchu torpéda nad mořskou hladinu. Tento děsivý tvor prý vypadal podle popisu kapitána německé ponorky U-28 jako obří krokodýl, jehož ocas měl tvar ploutve. Zřejmě není náhoda, že podobně vypadal údajný postrach druhohorních oceánů mosasaurus.
V hlubinách oceánu se za milióny let změnilo prostředí mnohem méně, než na souši. Důkazem jsou dodnes živoucí fosílie. Například latimérie podivná. Může tedy v hlubinách číhat jakási obří krakatice, velryba, žralok nebo jiné monstrum, jehož volání občas zaslechneme?
Záhadný Bloop z hlubin oceánu | NOAA SOSUS
© www.aluska.org 2019
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****