Bojím se mužů, co se s tím dá dělat?

13.7.2011 v Poradna 39

Dotaz:

Zdravím, Alue.

Rozhodla jsem se, že se na Vás obrátím se svým dotazem.

Respektive, abych se představila. Je mi 16 let.

Nad tímto problémem přemýšlím už delší dobu, říkala jsem si, že se to možná časem vyřeší, ale nevyřešilo.

Jde tu o můj vztah k opačnému pohlaví. Nejde o to, že bych u sebe zaznamenávala homosexuální sklony (to chci předeslat ihned na začátek), ale o něco jiného.

Od mala jsem prakticky vyrůstala pouze mezi holkami. Rodinu mám úplnou, samořejmě jsem se stýkala s dědečky, strýci, apod., ale s kluky v mém věku minimálně. Ve školce jsme jich měli ještě asi akorát, a co si tak pamatuji, kluci mě hodně obletovali, byla jsem roztomilá holčička. Nejsilnější zážitek je ten, jak mi jeden chlapeček furt dával pusinky, až jsem z toho byla zoufalá, brečela jsem a pani učitelka mu musela zakázat si mě všímat, (napadá mě, jestli tady se už nevyvinul ten problém, o kterém se budu zmiňovat za chvilku).

Ve škole a to prakticky až do deváté třídy jsme měli ve třídě z 30 lidí pouze 6 kluků. Ten stav se nikterak neměnil, pořád ty samé tváře.

A mimo školu jsem se celých devět let s žádnými jinými kluky nesetkala. Až tedy na jednoho kamaráda s kterým jsem se stýkala už od svých tří let a vídáme se doteď. Asi v mých osmi letech, pořád někomu vykládal, že mě má moc rád a chodíme spolu a tak dále. Pamatuji si, že už v tu dobu mi to bylo tak nepříjemné a styděla jsem se za to (nikoliv za něj, ale za to, co říká), před rodiči, apod., už tehdy.

S kluky jsem se celých školních devět let prakticky nebavila. Ani nezdravila. Byli taková uzavřená společnost a bavily se jen s těmi nejhezčími holkami ze třídy – tedy pouze 1 holka. A také s těmi extrovertnějšími kuřačkami – 2 holky. A zbytek nic.

Zhruba v osmé třídě jsem se setkala s psychickou šikanou od kluků z béčka. Byla jsem z toho dost rozložená. Hlavním důsledkem toho, proč mě šikanovali svými narážkami bylo to, že prý “ona čumí jak vrah, vole”.

Tou dobou padlo veškeré mé sebevědomí na bod mrazu. Už tak jsem měla na té zš sklony k tomu, abych byla introvert. Nicméně, na zš jsem se s kluky do řeči za běžných podmínek nepouštěla.

Jenže s přibývajícím věkem samozřejmě moje vrstevnice kluky řešit začaly. Neměly s tím problém, ale já ho spatřovala. Hodně mi vadilo říct, kdo se mi třeba jen líbí. A ten problém mám vlastně doteď. Bavit se o opačném pohlaví je ale mnohem lehčí, než se bavit přímo s ním.

Abych to upřesnila. Ještě na té základní škole, když jsem se někde dostala do rozhovoru s klukem, začalo mi bušit srdce, byla jsem nervozní, nevěděla jsem, co mám říkat a bylo to zkrátka strašně nepříjemné. A to ne tím, že by se mi líbil, ale naprosto u každého kluka. Přitom mi přijde, že ostatní holky s tím nemají problém a baví se s kluky stejně bez problému, jako s holkami.

Problém se začal redukovat teď, na střední škole, kde se s nějakými kluky nemám problém bavit a jsem naprosto v klidu. Ale u těch ostatních, kteří působí více sebevědomě, namachrovaně a extrovertně, problém mám. Celkově, jak se v jejich přítomnosti chovat, co dělat s rukama, jak koukat. Většinou se setkám i s tím, že mám takový křečovitý úsměv, a prostě, není mi duševně moc fajn. Většinou se tedy pokusím hodit do klidu a nic neřešit, protože dle testů temperamentu, jsem flegmatik a často ho v sobě dovedu probudit a pak se nemám zas takový problém s těmi výše popsanými kluky bavit, ale…

Další věc je ta, že mi přijde, jako bych vysílala pro to druhé pohlaví nějaké zvláštní vlny, nebo nevím co. Prostě něco, co by je ode mě naprosto odpuzovalo. Nikdy jsem se žádnému klukovi v okolí nelíbila (nebo jsem o tom nevěděla). A to dle svých nejbližších kamarádek jsem prý hezká. A já si taky nemyslím, že jsem nějaká šereda. Neboť mi občas v hlavě vrtá, že mé ošklivější kamarádky a spolužačky s kluky nemají problém, sami je oslovují, povídají si s nimi a mají spoustu přátel opačného pohlaví. A já, i přesto, že mezi holkami mám mnoho dobrých přítelkyň a kamarádek, kluk je tam pouze jeden.

Logicky jsem ještě nikdy neměla kluka.

Navíc mi přijde, že když na mě třeba v metru nějaký déle kouká, já automaticky začnu mít negativní myšlenky, nahodím “poker face”, dělám, že si ho nevšímám a prostě, i přesto, že bych nějaký vztah mít vždy chtěla, tak ve chvíli, kdy by nějaký kluk potencionálně zájem měl, já automaticky vnitřně jdu do záporné pozice a nic nechci, byla bych schopná se bránit.

Nevím prostě už, co to je. Ale opravdu mi přijde, že mám v sobě asi nějaký obrovský blok. Který si nesu třeba již z minulých životů, nebo právě z toho útlého dětství. Nevím, přijde mi, že ze mě na rozdíl od mých kamarádek třeba nevyzařuje nějaké charisma, nebo opravdu nevím, kde problém je.

Ale je mi jasné, že už kdyby mě nějaký kluk oslovil, tak bych nevěděla jak reagovat, znervózněla bych a najednou bych neměla zájem, ani kdyby se mi líbil.

Píši to všechno proto, že jsem se nesetkala ještě s někým, kdo by měl podobný problém. Často znám spíše holky, které mají lepší vztahy s kluky, než s holkami. Ale já nechápu, co to má znamenat. Je možné, že ze mě vyzařuje něco, co ty kluky ode mě odpuzuje, automaticky mě nemají rádi, opovrhují mnou, aniž bych jim cokoliv řekla a udělala? Nebo mám v sobě nějaký blok, s kterým bych měla začít pracovat?

Vždyť, co je přirozenější pro člověka, než navázání kontaktu s opačným pohlavím?

Alue, píši Vám proto, že doufám, že byste mohla minimálně tušit, co to vše znamená, a jak to řešit?

Děkuji za veškerý Váš čas, který strávíte nad tímto e-mailem.

A pokud byste tento dopis chtěla nějakým způsobem publikovat, pokud to bude anonymně, nebudu mít problém.

Mějte se krásně a skvělé, prosluněné léto.

Odpověď:

Ahoj,
Já tohle opravdu také nikdy nezažila… v podstatě v mém životě platí jedna láska za druhou, chlapi byli, jsou a budou v hojném počtu… takže tohle je věc, která mě opravdu, ale opravdu nikdy netrápila. Na co se lepí, to přesně nevím, ale lepí se.
Nemyslím si, že jde ve tvém případě o nějaký blok v minulosti. Pracuj vždy se současným okamžikem a dívej se na sebe takovou, jaká jsi teď, protože co bylo v minulém životě neovlivníš a ještě větší blbost je snažit se to řešit, když si nepamatuješ, co bylo.. v přítomnosti toho vždycky najdeš dost na řešení jakéhokoliv problému a ve tvém případě bych to přičetla spíše věku a zkušenostem, určitě se to do budoucna spraví, nemám pocit, že bys na tom byla nějak hrozně zle, nebo že by vznikala nějaká nezdravá porucha.

Zkusila jsem si na tebe vytáhnout tarotovou kartu, vlastně jen s otázkou, jestli by pro tebe nebylo nějaké rozřešení a vyšel Blesk, opíšu ti výklad, určitě se tam najdeš.

Láska: Naše ego bylo svrženo z obrovské výšky, naše masky strženy (odkrylo se to, co bylo až doposud dobře zahaleno). Jestli se nám to, co najednou vidíme líbí, nebo ne, je nepodstatné.
Ve vztahu je karta Blesk symbolem bouřlivého období, kdy zdánlivě vnější podněty, příčiny a události zcela otřásají partnerstvím. Ve skutečnosti však toto zhroucení není způsobeno vnějšími podmínkami, ale přichází jako přirozený následek našich myšlenek, pocitů a činů. Každá stagnace má svůj konec – a nyní veškerá omezení mizí, zdi padají, my už se do své staré kůže nevejdeme a opouštíme vězení, jež jsme si kolem sebe sami vytvořili. Stojíme náhle nazí před sebou i před svým partnerem a zcela nové energie mohou prolomit hráze, změnit směr pohybu, nebo si vytyčit jinou dráhu. Život nám tak nabízí úplně nový začátek přesto že jsme o něj vůbec nežádali. Blesk může také naznačovat období, kdy (už) nejsme schopni dávat tolik, kolik bychom chtěli, nebo kolik jsme si navykli.

Nevědomí: Jestliže jste v životě jen podřimovali místo toho, abyste se záměrně stavěli k životním výzvám čelem, může se vám zásah blesku, který jste právě prožili (jako léčbu šokem nebo jiným lékem dle výběru osudu) připadat tak ničivý, že se fyzicky zhroutíte. Měli bychom si tedy včas uvědomit, že všechno, co si v sobě, ve svém nitru, včas nevyřešíme, nám jednoho dne tvrdě a neúprosně vpadne do života jako ,,vnější” síla. Je tedy nejvyšší čas převzít zodpovědnost za sebe a svůj úděl.

Našla ses tam? Já tě tam našla.
Vypadá to, že jde ve tvém případě o povahovou vlastnost, určitý ,,blok”, který sis ale sama vypěstovala, což sedí, protože život si vždycky tvoříme my sami svými názory a tím, co chceme vidět. Je na čase, abys ten svůj blok změnila, protože sama moc dobře víš, že není opodstatněný. Ten tvůj strach z mužů plyne z nedostatku zkušeností a kontaktů s nimi, ten odstraníš jedině tak, že zkušenosti nabereš a že se ,,otrkáš” z toho, čeho se bojíš. Jiná cesta neexistuje.
Já měla v životě hrůzu z různých věcí, všechny strachy jsem lámala přes koleno právě tím, že jsem se jim vždy postavila čelem a záměrně jsem se vystavovala právě tomu, čeho jsem se bála. Udělej to samé, bojuj a přijde změna, kterou tak moc chceš. Ve tvém případě je to otázka vývoje a vnitřního rozhodnutí, nikdo a nic ti nebrání v tom to vyřešit.
Tvoje jediná překážka jsi ty sama, je to tvá mysl, která tě přesvědčuje o něčem, o čem víš, že není správné. Opravdu jediné, s čím potřebuješ něco dělat, je tvá hlava. Řeš to odvahou, postav se tomu, čeho se bojíš.
Je ti 16, máš nárok na to být nezkušená, není to žádná ostuda, takže je nesmysl si to vyčítat. Rozhodně je ale nutné si ten problém uvědomit a začít ho aktivně řešit, sama cítíš, že přišel ten čas, když už opravdu potřebuješ růst a ne stagnovat.

A jen tak mezi námi děvčaty, s chlapem to opravdu není tak moc těžké. Chlap je stejný jako ženská, akorát myslí víc přes tu spodní část, nebaví ho pomlouvat a je více pařezovitý vůči citlivým tématům. Najdeš v něm mnohokrát společníka s kvalitami, které u kamarádek nejsou.. je to větší opora a myslí prakticky, nebude tě znenadání nečekaně podkopávat, nebo pomlouvat, jako to dělají ženské. Tvůj strach opodstatněný není, chlapů se vůbec neboj. Mladí jsou sice hodně jelítka, není s nimi moc rozumná řeč, ale když naberou pár let navíc a zklidní trochu hormony, jsou úžasní.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

Další díla od Jima Warrena – ZDE

Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr” pro další otázky a odpovědi

Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Navštivte chat

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2011-07-13 09:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, mohu potvrdit. Jeste jsem nasla pamatne videjko, co nahrali byvali spoluzaci-bylo jen tehdy 18 roku (to je jeste definice mladeho jelitka) a napodobovali tam veci, ze kterych se slusne devce cervena 🙂

Ikona diskutujiciho Hi 2011-07-13 09:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Slovo do pranice –

Ikona diskutujiciho Leannka 2011-07-13 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ďakujem

Ikona diskutujiciho Bo 2011-07-13 09:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, co je karta Blesk ?

Ikona diskutujiciho ok 2011-07-13 09:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No tak na Alušku se lepí, poněvadž je taková roztomilá Árijka že 🙂 Pisatelce bych poradit EFT terapii, to by mělo na zjištění podstaty problému stačit, i na opravení. Potom případně regresi, poněvadž takový problémy klidně můžou být i z minula…

Ikona diskutujiciho Katrin 2011-07-13 10:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem byla mladší tak 14, tak jsem se taky trochu před klukama styděla a tak jsem šla do parku a ptala se neznámých lidí kolik je hodin dokud jsem u toho nevypadala přirozeně a beze studu. Když na mě nyní někdo kouká a já nechci aby mě oslovoval, tak dělám to, co ty – kamenný výraz, začnu se koukat jinam atd. Takže proč se s nikým nemůžeš seznámit? Protože mimoslovně vysíláš "nechte mě bejt". Pokud se chceš seznámit, tak začni vysílat "můžeš mě oslovit" a to je že se na dotyčného občas díváš s milým výrazem a usměješ se, klopíš oči. Jinak první rozhovory s klukama jsou stále o tom samém – odkud jsi, co děláš za školu, co tě baví – v tom prvním rozhovoru uvidíš, jestli máte i nějaké jiné společné téma. Jestli ne nemá to moc cenu a jestli jo tak už víš o čem se bavit při dalším rozhovoru.

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-07-13 10:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Neznámá :o)

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2011-07-13 11:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: sem si právě na tebe tuhlen vzpomněla! :D

Ikona diskutujiciho Peter 2011-07-13 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zrovna včera u vody jsem žasl nad něčím..možná přitom samozřejmým.. Byl jsem dál, cca 50 metrů, takže jsem neslyšel, ne že bych nějak rád "šmíroval", ale kdybych teď mohl, překonal bych svojí lenost a přesunul bych se nenápadně blíž, protože prostě nechápu..Na zastávce seděli 2 holky, bavili se mezi sebou, docela zaujatě něco řešili, zjevně třetího k tomu nepotřebovali. Kolem nich začal najednou kroužit, pořád a furt, kluk na kole. Zpočátku ho ignorovali, pak jej zjevně posílali do háje, kluk ale kroužil pořád dál, tak jej ignorovali opět. A pak (po snad dobré čtvrthodině), kluk z kola sesedl mezi ně a bavili se spolu.. Přišel autobus, holky vlezli do busu, a slyšel jsem jak se s klukem domluvili, "sejdeme se za čtvrthoďku ve vsi". Chjo. A mě přitom, by nikdy nenapadlo, když jsem také, sbíral odvahu, být vlezlý až takhle.. Jednak jsem se nechtěl chovat způsobem, který by mi samému byl poměrně protivný, jednak ten kluk působil, alespoň na pohled, fakt směšně, nedovedu si představit že by (mě, a podle toho jsem usoudil, že kohokoli) permanentním opakováním téhož (u toho kluka kroužení) mmě někdo zrovna přesvědčil o čemkoli či si získal sympatie.. Jsem najednou viděl jak jsem snad celý život mimo realitu.. Cože jim to tak světobornýho sdělil, že si najednou získal jejich přízeň, tak to bych fakt rád věděl… Takže kroužení na kole, asi dle esoteriky lepší si zvolit směr hodinových ručiček, kolem zvolené osoby, asi vede k cíli také..

Ikona diskutujiciho cajovnaprozeny 2011-07-13 13:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no.. z některejch zůstanou jelita a pařezy i po pubertě :-)))

Ikona diskutujiciho Peter 2011-07-13 14:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]:Hmm, myslelas mě? Pokud jo, nevadí mi to, beru, jistě.. promiň nevím prostě..tak se ptám:-)

Ikona diskutujiciho Hi 2011-07-13 14:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Michael 2011-07-13 14:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám zase ten pocit že všechny holky ode mě utíkají jako kdybych měl prašivinu. A nepomůže mě ani pozitivní myšlení.

Ikona diskutujiciho ok 2011-07-13 16:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: já to dělám tak, že se vykoupu a je to zase nějakou dobu dobrý!

Ikona diskutujiciho Lirka:) 2011-07-13 16:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho pišta 2011-07-13 16:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ak som správne pochopil to čo píšeš:

Ikona diskutujiciho Mag 2011-07-13 17:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá anonymní osůbko!Je mi 52 let a tento problém velmi dobře znám. Jako bych se viděla ve svých -nácti. Nesmírně s tebou cítím. Já našla příčinu svého bloku v komplikovaném vztahu k autoritativnímu otci. Dnes vím, že rodiče nemohou být dokonalí právě kvůli tomu, abychom se naučili milovat nedokonalost. Nicméně tehdy to bylo nízké sebevědomí, komplexy. Pokud nějaký vztah začal přece jenom vznikat, hned zkraje jsem ho končila ze strachu, že bych mohla dostat "kopačky". Vlastně jsem až do svých třiceti s nikým nechodila. Změna nastala, až když jsem to pustila. Až když jsem se smířila, že jsem jiná a ze své odlišnosti si udělala přednost. Byla jsem svobodná, všechny moje kamarádky vdané s dětma. No a co? Holt mají se mnou ti nahoře jiné plány. Až tehdy jsem se začala v přítomnosti mužů chovat přirozeně, až pak přišel ten pravý a pomohl mi objevit moje opravdové krásné ženství. Samozřejmě tím příběh nekončí, dodnes jsem jiná, zbytky bloků a komplexů zůstaly, ale už se jimi ovládat nenechám. Moje hlavní práce na sobě je mít se ráda a být sama sebou, přirozená. A dělat vše pro to, aby mi na světě bylo dobře, abych se ráno probouzela s radostí a večer se těšila do postele. To je, milá anonymní pisatelko, moje zkušenost, jak z toho ven. Třeba v ní najdeš inspiraci pro sebe. Držím palce!!!

Ikona diskutujiciho cajovnaprozeny 2011-07-14 07:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: ne, myslela jsem obecně takový ty přitloustlý jelita na gaučích s pivem hudrající na bordel v bytě, počítám,že k těmhle (ještě) ani věkově nepatříš…

Ikona diskutujiciho Sintie 2011-07-14 17:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Popíšu svůj případ, aby se dotyčná necítila blbě sama – zhruba za tři měsíce mi bude 18. Vůbec se kluků nebojím, jsem znamením vah, takže od přírody společenská. Můj problém je v tom, že jsem na žádnýho kluka prostě nenarazila. Studuju v Brně, takže je asi nepochopitelný, že jsem s žádným klukem ještě nepřišla do styku. Ono to taky asi bude tím, že nemám ráda diskotéky a v kavárnách moc kluků neposedává. Dokonce chodím po městě často sama…ale po dvou letech v Brně mi osud ještě nikoho nenabrnkl, jak je to možný? Nejsem ošklivá. Jasně, teď řeknete, že musím víc chodit mezi lidi…Mám se ale nutit do společnosti, která mi není příjemná, obzvlášť když dnešní představa zábavy spočívá v alkoholu?

Ikona diskutujiciho Daniela 2011-07-14 21:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Sintie, to vůbec neřeš. Já jsem ještě starší. Na základce jsem zažívala šikanu, protože jsem byla jiná. Ale dalo mi to lekci, našla jsem se a přestala se tím trápit, děcka to vycítily a přestaly. Pak jsem šla na střední a tam jsem asi rok byla zamilovaná do spolužáka, a najednou jako by do mě uhodil blesk a já necítila nic, takže z toho nic nebylo.

Ikona diskutujiciho Baru 2011-07-14 21:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: Teda Danielo, zírám, jak nesmírně podobnou zkušenost mám i já! Kromě té kartářky… Ale fakt síla!

Ikona diskutujiciho Dominika 2011-07-15 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem se bála kluků. Celou základku jsem se s kluky nebavila, nevěděla jsem jak na to. Že bych měla začít konverzaci mi přišlo nemyslitelné. Nikam jsem nechodila a byla jen doma. Když jsem byla v prváku na střední, tak mě oslovil chlapec, kterého jsem znala z dětství. Byla jsem šťastná, že mě někdo chce(bylo mi 16). Začli jsme se scházet, ale já přestala jíst(vážila jsem jen 49kg!), bylo mi blbě, byla jsem neustále ve stresu a dost prkená. Pak mě nechal. Dále jsem rok kvůli němu trpěla. Po tom roce jsem nabrala trochu odvahu a po naznačení od jednoho chlapce, že se mu líbím, jsem ho začla uhánět. Rychle vycouval a já zas smutnila a zařekla se, že už nikdy nahánět kluky nebudu a nebudu se vůbec snažit! Ještě jeden kluk se v mém životě objevil, milovala jsem ho moc. Ale nechal mě , neopětoval vlastně mou lásku a já byla zničená(nyní je to jeden z mých kamarádů). Až teď, když mi je 18, jsem šťastná. Jsem s chlapcem co jsem ho tehdy uháněla. Tentokrát jsem nehla brvou a on z každé schůzky odcházel velice nejistý jestli ho vůbec chci. Byl to pro něj velice dlouhý a nejistý  "lov" :D Já si to užívala. A vyplatilo se, teď jsme spolu šťastní(hlavně je to oboustranné) a doufám, že nám to vydrží. Jinak přeju slečně, aby se jí problém s chlapci vyřešil…Já když jsem na kluky rezignovala tak se začli paradoxně dvořit nejvíc.:D

Ikona diskutujiciho ok 2011-07-15 11:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já osobně pravidelně kroutím hlavou nad těmahle "problémama" náctiletých jako lovení, "ach jo, ještě jsem neměla kluka", pak zas rozcházení, "bů, mám bebínko", pak zas lovení, a podobný zažívání strašlivých, duši trhajících problémů lidí. V podstatě jsem kroutil hlavou už na základce. Náctiletým doporučuju toto: vyprdněte se na to a klidně si počkejte na 20tý rok a dýl, budete výrazně zralejší na navazování vztahů a nebudete zažívat tyhle zmatky, utrpení a rozčarování. Já to tak měl a nemůžu si to vynachválit…

Ikona diskutujiciho ok 2011-07-15 11:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a ještě něco, zlomený srdíčka z nezralých náctiletých vztahů mají větší sílu člověka otupovat. prostě díky podobným zážitkům ve věku, kdy si podstatu věcí uvědomujete hůř, můžete citově zhrubnout na dlouho dopředu, tak bacha na to. Neboli "přijít o iluze" a tenhle závěr může fungovat jako destruktivní program nedůvěry v dalšího partnera, čímž si nevědomě budete destruovat další vztahy.

Ikona diskutujiciho Luz 2011-07-15 15:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]: [24]: Naprostý souhlas. Také rozhodně nelituju, že jsem si počkala. Najít opravdovou lásku, která vydrží, je v teenagerském věku veliká vzácnost, takže proč se tím trápit? V té době jsem se zaměřovala na jiné věci (školu, zájmy, koníčky) a neměla jsem pocit, že by mi něco chybělo.

Ikona diskutujiciho Tazatelka :-) 2011-07-17 00:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nečekala jsem, že se tu ještě můj problém objeví zveřejněný :-)

Ikona diskutujiciho Lady Hestia 2011-07-18 09:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mně je dvanáct a jelikož se na mě po většinu života valila moudra světa, neměla jsem příliš čas a ani možnost se ohlížet za klukama. Hm, však taky nebylo "z čeho vybírat" :D

Ikona diskutujiciho Boikana 2011-07-19 11:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě je patnáct(bude šestnáct) a kluky absolutně neřeším, co se "chození" s nimi týče. Prostě s nimi normálně komunikuji, to mi problém nikdy nedělalo (kromě pár jedinců, co mě kdysi šikanovali), i když žádného dobrého kamaráda nemám.

Ikona diskutujiciho Lara 2011-07-19 13:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bojím se mužů, co se s tím dá dělat?

Ikona diskutujiciho Lara 2011-07-19 13:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Tiež to vidím podobne, čo sa tázateľky týka 😉

Ikona diskutujiciho kýsi Martin 2011-07-20 18:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]:: He, možno sa raz obídeme pri potulkach Brnom ;D

Ikona diskutujiciho Colette 2011-07-21 19:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá anonymní 🙂

Ikona diskutujiciho Domča 2013-10-02 21:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Přesně!

Ikona diskutujiciho Smile 2014-02-24 20:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je naprosto přesně můj problém, jako bych četla o sobě. Sice mě nikdo nešikanoval, ale to asi díky tomu, že si mě nevšímali ani v tomhle smyslu, naštěstí :D Bojovala jsem s tím hodně tvrdě a pořád bojuju, velkou roli tam hrál určitě strach, i když nevím přesně z čeho, teď už je to lepší a dokonce mám přítele, musím se přiznat, že ledy prolomil alkohol, ale jsem za to ráda. Řekla bych, že lidé jako my se klukům líbí, ale úplně je odradí ten chlad a odtažitost, co vycítí, takže okolo nás chodí jako kolem horké kaše a po první chvíli si nás už nevšímají. Když se nám to ale nějak podaří zlomit, nejspíš uvidíme, že jsme oblíbenější, než jsme si myslely. Taky mi hodně pomohly moje tři kamarádky, hlavně dvě z nich, jedna hodně oblíbená a druhá neuvěřitelně upovídaná. Je to strašný boj se třeba jen usmát na kluka, ale stojí to za to, pak už to jde jenom líp :)) hlavní je nevzdat to :))

Ikona diskutujiciho M.T. 2015-06-25 21:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je přesně můj problém, jen s tím rozdílem, že na mě se kluci lepí víc. Jenže zásadně pitomci. Jeden byl koktající dyslektik a druhý nahluchlý bisexuál. Oba mě uháněli, a přitom jsem jim jasně dávala najevo, že je vídat nechci, natož si s nimi povídat. Nevím, jestli je to víc k smíchu nebo k pláči. Bohužel kvůli nim se teď bojím mluvit se všemi kluky. No, asi to teď nechám plavat, budu svá a počkám, jak se to vyvrbí.

Ikona diskutujiciho D. 2015-07-07 22:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úplně se v tom vidím. Hlavně už nechci slyšet žádné rady jako: nech to být, časem se to nějak změní. Nezmění. Je mi 20 a jsem stále bez kluka. Introvert, nikdy ne moc oblíbený. Mám pár super kamarádek, ale kamarádi nikde. Ne že bych nějaké nabídky neměla, ale přesně jako u výše zmíněných případů, lepí se na mě samé super typy… A nebo jsem expert na to, abych se zabouchla do někoho, kdo je zadaný nebo nějak nedostupný. Vždycky, když si jdu za svým, tak to ztroskotá. Když uhání někdo mě, sama nevím, jsem nerozhodná a nakonec z toho raději uteču. Když chci něco překonat silou vůle nebo napomoci alkoholem, stejně mě to překoná a já někam uteču. V 15 jsem na to nemyslela, v 16 jsem si říkala: to je normální. V 17 jsem začala přemýšlet: proč? Od 18 si přijdu divná. Ve 20 uznávám, že mám problém. Jak s komunikací s opačným pohlavím, tak ale i s kontaktem. Nevím. Jsem asi fakt jiná :D Tak se pro změnu na to snažím nemyslet, dovoluji si odmítat to, u čeho si nejsem jistá a doufám v zázrak. Opět.

Ikona diskutujiciho Psychopath 2015-07-13 03:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A už jsi slyšela o Androfobii? 🙂 To je přesně tvůj problém.

Ikona diskutujiciho M.T. 2016-03-22 02:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

19

Ikona diskutujiciho Anonym 2016-04-24 21:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek