… Bylo to jako když vás někdo zezadu sejme kladivem. Teď vidíte všechno – a najednou nic. Vůbec nevíte jak se to stalo. Probrala jsem se v nemocnici.

27.6.2015 v Zážitky 34

Noc probíhala dobře. Večer jsem do sebe hrkla konopný čaj a otevřela si v ložnici okno, že si před spaním trošku vyvětrám a za pár minut ho zavřu, ale hned jsem usnula, tak k tomu došlo až nad ránem asi ve čtyři, kdy venkovské ptactvo spustilo koncert.

Vylezla jsem, zavřela, nacpala špunty do uší a znova usnula. Ale jak mě to vyrušilo, klidné sny se mi dost nepříjemně změnily.

Objevila jsem se v podivném temném lese zbarveném do krvavě červena ještě s někým. A říkám: ,,Tohle místo znám, pohybují se tady zkrvelačné zrůdy, musíme rychle pryč než nás dostanou.“

Asi se mi ten sen už někdy zdál. Vždycky když jsem až podezřele rychle zorientovaná v ději, je jasné že jde o nějakou starou zasutou zkušenost z minula.

Nestihli jsme to a začali nás nahánět poměrně škaredí mutanti, kteří chtěli naši krev. Pak se tam objevila hnusná tlustá ženská, co mi nadběhla nečekaně mě lapla, zvedla nad zem zapíchla do mě hadičku – fuj fuj fuj…!! Takový hnusný sen nechci, nebudu!

Silou vůle jsem otevřela oči abych se probudila, ale nešlo to. Pořád jsem slyšela nechutné zvuky z toho snu a nemohla se hýbat, takže jsem do něho zapadla zase zpátky. Přestože se mi podařilo otevřít oči a vidět jak se venku rozednívá, nepustilo mě to ven. Takhle jsem se snažila vzbudit ještě několikrát, až mi asi na čtvrtý pokus došlo, že mám spánkovou paralýzu a že se z toho snu nemůžu dostat do fyzické reality, ale ještě je i jiná možnost.

A tak jsem na pomezí vědomí a snu přesouvala vůlí své astrální tělo, až se mi po chvilce podařilo přistát v astrálním světě na koberci. Ležela jsem ještě chvilku na břiše a vzpamatovávala se z toho hnusu, než jsem začala zkoumat okolí.


První jsem zkusila pohnout levou rukou, ale uslyšela jsem podivné šustění. Nebylo jisté, jestli teď šustí koberec, nebo peřina, tak jsem si nebyla jistá, ve kterém těle vlastně jsem a kterou rukou hýbu.

Po chvilce jsem to hodila za hlavu, že to stejně zjistím za pochodu, hlavně že už tady nejsou obludy… Vstala jsem pomalu a koukala překvapeně kolem sebe.

Objevila jsem se na mítě, které jsem hned nepoznala, ale dodatečně mi pak došlo, že to byl rodinný dům, co už je dávno prodaný. A vypadal jinak, protože už je prodaný dlouho, takže muselo mezitím dojít ke změnám a renovaci. Ale výhled z okna byl jako za starých časů, věrný… – no ale to předbíhám.

Jen co jsem vstala, zaregistrovala jsem vedle sebe nějakou ženu, co mě napomínala, ,,abych nebyl zbrklá a nespěchala rychle ven, že to není dobrý nápad!“

Úplně jsem ji ignorovala a hned šla do svého bývalého pokoje, kde bylo pořád to stejné okno jako za starých časů. Po cestě jsem si všimla, že jsem nahá a vypadám přesně tak jak vypadám. – To mě dost znejistělo, všechno bylo nějak moc reálné.

Otevřela jsem okno, že si vyskočím ven a půjdu na průzkum, ale zarazila jsem se. Venku byl totiž prosinec, všude čerstvě napadlý sníh, jenom na silnici trochu uježděný od aut. To by samo o sobě ničemu nevadilo, ale do holého těla se mi zakousl mráz.

Rychle jsem to okno zavřela, naprosto zmatená… Mně v astrálu totiž nikdy není zima!

,,No takže ven nepůjdu…“ pomyslela jsem si a sešla dolů po schodech. Došla jsem až k těm, které vedou do sklepa a říkala si, že jestli tam budou někde dveře navíc, tak jsem nepochybně v astrálu. – Byly tam. Vzala jsem tedy ty co byly navíc a bylo mi jasné, že za nimi nebude nic jiného, než mišmaš mého podvědomí které to tam nějak seskládá, protože tento prostor nikde ve skutečnosti nemůže existovat.

Byl tam podivný sklep plný chodeb, dveří, stěny šedé, staré… ale světlo, bylo pěkně všude vidět a na to že to by sklep, i celkem zameteno.

Hned v první místnosti jsem objevila člověka, co ležel na nějakém skládacím lehátku a spal. Začala jsem si ho prohlížet. Měl vousy, dlouhé vlasy a vypadal asi na třicet let. Nepoznávala jsem ho a přemýšlela, kdo to asi může být. Šla jsem blíž k němu a chtěla na něho sáhnout, ale ještě než jsem to udělala, tak ten spící chlápek bez toho aby otevřel oči, laxně zvedl pravačku a ukázal mi přímo před obličejem prostředníka. Po chvilce ruku zase složil podél těla a spal dál.

Trochu mě to urazilo, už je to zkrátka hodně let co mě někdo vyfakoval. To si ke mně za posledních minimálně sedm let a více nikdo nedovolil. Ale pochopila jsem to jasně – tenhle nemá o seznámení zájem a bůhví koho jsem to tady vlastně našla… Možná nějaký aspekt svého skrytého já. Zarostlého spícího chlapa v zelených lněných hadrech, co na všechny prdí. I na mě. Muhehe… 😀

Kousek od něj byla lednička. Ta mě zaujala, tak jsem ji otevřela. – Však co, je to vlastně všechno tady moje, včetně toho chlápka co tam chrní dál.

Čekala jsem že tam bude něco dobrého a že bych se mohla zadarmo pořádně nacpat. Doufala jsem že nějaké koláčky, meloun, zákusky, nebo tak… Lednička byla v podstatě vybílená a byly v ní jenom sem tam nějaké rozdělané preparáty, doplňky potravy a napůl vymáčknutá tuba – vypadala trochu jak od zubní pasty, ale jinak nevím co v ní bylo.

Dál jsem to nezkoumala, obsah mě totiž celkem zklamal. Musím si zadat vzkaz do svého podvědomí, že lednice musí být vždy plné žrádla, ideálně svatební koláčky a ne že to otevřu a nic tam není.

A tu slyším nepříjemný silný hukot jako kdyby ždímala pračka, nebo něco podobného. Trval celkem dlouho, ale zdroj zvuku jsem nenašla. Zastavila jsem se a začala uvažovat odkud to asi jde, jestli to náhodou není z hmotné reality a jestli to třeba není cirkulárka, která je u mě běžně ráno slyšet. – Ha! Co když mě to teď probudí? … Ale ne, to je vlastně blbost, vždyť mám přece špunty v uších, tělo nemůže nic poslouchat, to musí být můj zvuk… Ale odkud?

Celá tato realita byla pro mě strašně nezvyklá, na to že jsem byla v astrálu. Když si to sečtu, tak hned po výstupu z těla jsem se automaticky přesunula do baráku ve kterém jsem naposledy byla před asi sedmi lety, venku je prosinec a strašná zima že nemůžu jít ven, tělo mám perfektně realisticky hmotné a vybavené se vším všudy, cítím v nohách sklepní beton, dýchám, mrkám, bije mi srdce, cítím všechno jako ve skutečnosti. Tohle všechno u mě nebývá zvykem!

Ani jsem nemusela prohlubovat fázi, abych začala vidět. Všechno je tu perfektně stabilní. Dokonce i teď když se zamýšlím, realita drží a nerozpadá se, přitom jindy je pro mne delší zamyšlení v astrálu konečná fáze, kdy se probudím, protože neprohlubuji stav… No tak to bude asi tím, jak jsem se nemohla dostat ven z toho hnusného snu. Byla jsem asi v nějaké hlubší fázi a ta se mi přenesla i do AC?

Začala jsem zkoumat, jak hluboko přibližně jsem. Dle načtené teorie kterou si pamatuji z již mnohokrát zmíněné příručky pro astrální cestovatele, tak hloubka fáze je rozhodující pro reálný prožitek.

Pokud je fáze mělká, nebo velice mělká, nese to v sobě zároveň řadu nevýhod a výhod.

Fáze je nestabilní, takže se musí prohlubovat a neustále musíme být v kontaktu se svým okolím. Jakmile se zamyslíme nebo ustane aktivita, dojde k výstupu z fáze. Výhoda ale je, že v tomto stavu je více možností. Dá se snadno létat, levitovat, materializovat i procházet hmotnými věcmi, jako jsou dveře, zdi, okna a skříně. Všechno je hmotné jenom zdánlivě a do určité míry, jinak je i člověk pouze ,,polomateriální duch“, co může procházet kudy chce. I zemí.

Naopak hluboká fáze – kterou jsem až do této doby znala pouze z popisů ale ne z vlastní zkušenosti – je stabilní, dovoluje se i zastavovat, zamýšlet, nevyžaduje žádné upevnění stavu a chování které u mělké fáze vede k chybě a výstupu je zde beztrestně povoleno a možné. Naopak hluboké fáze v AC jsou více realistické. Čím hlubší fáze, tím více je prostředí reálné a neměnné a tím méně tam má cestující možnosti pohybu a schopnosti. Nakonec je i velice těžké ji rozeznat od skutečné reality.

Přestože máme k dispozici své bdělé vědomí, je velice matoucí zakusit venku za oknem dokonale reálný prosinec, zimu, nebo tělo a pohyb v něm. Člověk ve vteřině začne pochybovat o všem co si do doby před usnutím původně pamatoval a to všechno je najednou jen myšlenka, teorie, jedna z možností. VIDĚT ZNAMENÁ VĚŘIT a je tedy velmi těžké věřit původním vzpomínkám, když teď a tady naprosto jasně vidím a cítím něco úplně jiného!

Tak jsem zkusila silou vůle projít skrz betonovou podlahu ve sklepě. Říkala jsem si, že o patro níž můžou být ještě zajímavější ,,katakomby“, nebo naopak úplně jiné prostředí, které se nedá dopředu předvídat.

Nohy mi zajely do betonu pouze po kotníky a trochu dál. Víc to nešlo a to jsem se fakt snažila vší silou… Po chvilce jsem to vzdala, prostě mě to celou nepustilo.

Tak jsem se vrátila zpátky a zkusila si materializaci. Vizualizovala jsem hvězdu. Mezi prsty se mi trochu v obrysech tvořila vířivá světelná podoba menší pěticípé hvězdy, ale hned jak jsem povolila v soustředění, tak neudržela tvar a zmizela. Zkusila jsem to asi třikrát, pokaždé se stejný výsledkem. – Takže to byla vlastně nejhlubší fáze v celém mém životě.

Vzala jsem za další dveře, ale na to co jsem viděla, jsem asi nebyla připravená.

Objevila jsem Sabču. Kamarádku z doby kdy mi bylo asi šest let, dále moji spolužačku na základní i střední škole, ale to už měla jiný okruh přátel i zájmů než já… Já ji teď potkala v podobě malinké holčičky, která si se mnou kdysi dávno hrávala na zahradě… v blátě… nebo s morčaty.

Byla jsem v šoku a nevěřila vlastním očím, že tady je! Byla dokonalá a věrná kopie té vzpomínky včetně sestřihu. Zato já jsem byla já, ve své aktuální podobě i výšce, asi o dvě hlavy vyšší.

Malá Sabinka něco tiše povídala, ale nerozuměla jsem jí. Pak mi podala obrázek formátu A4. Podklad byl vymalovaný žlutě a na něm byla malá srdíčka, červeně vybarvená. Vlastně přesně ten tvar, který kdysi skutečně kreslívala (je zvláštní, že každé dítě kreslí srdíčka jinak, přestože tvar je daný).

Některá srdíčka měla v sobě tužkou přimalované usmívající se obličeje a v jiných byly zase stříbrnou fixkou dokreslené hvězdičky (tři čárky přes sebe, klasická dětská hvězdička).

Obrázek mi v ruce nechala. Stála jsem tam jako opařená, hleděla na to jako puk a vůbec si nepamatuju, co se mi honilo hlavou. Asi vzduchoprázdno.

Najednou vzala do ruky dvě panenky. Jedna blonďatá dospělá, druhá panenka měla podobu miminka a začala mi říkat, že má strach, že miminko umře… Mluvila o lidech, panenky byly asi jen symbol. Ale to dítě nebylo její, pochopila jsem že se to týká člověka, který je jí blízký, ale já ho neznám. Neříkala jsem na to nic a dál tam stála jako solný sloup. Snažila jsem se to pochopit.

Najednou přišel výstup z fáze, ale vůbec nebyl takový jako normálně, že se realita rozpadne. Bylo to jako když vás někdo zezadu sejme kladivem. Teď vidíte všechno – a najednou nic. Vůbec nevíte jak se to stalo.

Probrala jsem se v nemocnici.

Ležela jsem na lehátku, celá obmotaná zvláštními obvazy z ještě více zvláštní látky. Nebyl to normální fášek. Chtěla jsem vstát, všechno to ze sebe strhat a začít zjišťovat kde sakra jsem a proč nejsem u sebe doma a neležím na zádech v posteli, jak jsem svoje tělo původně zanechala… ale nešlo to. Hýbat jsem mohla jenom očima, jinak absolutní bezmoc.

Nebyl to pokoj ale spíš široká chodba, kde chodili lidé. Sestřičky si mě hned všimly, že jsem se probrala a nervozně kulím očima.
Vysvětlily mi, že ,,po tom ošklivém incidentu s krví mě převezli na zvláštní poúrazové oddělení a že ty obvazy jsou regenerační, ať v klidu ještě chvilku ležím a budu zase v pořádku.“

Začala jsem přemýšlet, o jaký incident asi jde a pak jsem si vzpomněla na tu noční můru. Byly tam zrůdy a ta tlustá machna, co mě chytla. Šli po krvi a já se nemohla probudit, utekla jsem před nimi proto schválně do astrálního světa, kde na mě už nemohli… No sakra ono to má souvislost?

Kolem mě dál chodí lidé, občas na mě kouknou, ale neříkají nic. Jdou tiše, jakoby mě nechtěli rušit, jakobych byla choulostivý pacient. Čas se pomalu vlekl…

Mezitím se mi rodí v hlavě naprosto šílená myšlenka, jestli někde na pomezí snů a astrálního světa, nebo přímo v astrálním světě fakt existuje nějaké zařízení, kde se regenerují lidé po nočních můrách, nebo jiných otřesných zkušenostech, které během spánku zažijí? … Jsem tady poprvé a poprvé o tom vím, nebo jsem stálý pacient a nevím o tom, nebo se mi všechno jenom zdá a celé je to absolutní blbost? Ale jak může být blbost něco, co právě teď zakouším jako dokonalou realitu? Kdo a co určuje, co je realita a co ne? Reálný prožitek mě a mého mozku, nebo kolektivní názor?

Znovu se snažím pohnout a vstát, ale nejde to. Začínám být na nervy, protože to trvá dlouho a odtud není kam ani jak utéct.

Nevím kde jsem. Nevím jestli spím, jestli jsem v astrálním světě. Nevím jestli jsem v pořádku a všechno je jenom iluze, nebo jestli skutečně ležím se zraněním na speciálním oddělení a je potřeba tady vydržet, dokud nebudu v pořádku? A to ty obvazy někdo sundá, nebo mě prostě vrátí zpátky automaticky? A jak dlouho tady ještě musím čekat?

Ááááá!!!! Zrychlil se mi dech, slyším jak chroptím, ale není mi to nic platné. Pořád jenom kulím očima.

Po chvilce jsem cítila, jak se mnou něco hýbe. Zatmělo se mi před očima a probrala jsem se KONEČNĚ v posteli.

Hned jsem zkusila pohnout rukou a skoro jsem se jí i lekla, když jsem ji před sebou konečně viděla, jak se hýbe. Úplně zblblá jsem ještě chvíli ležela a čučela kolem sebe.

V hlavě mi vířila hromada myšlenek a vzpomínek. Musela jsem si přerovnat v hlavě hned několik základních věcí: Krev mám všechnu v sobě, tělo se mi hýbe, není prosinec ale červen, na sobě mám pyžamo… Jestli jsem skutečně v hmotné realitě nebo ne, to jsem si ještě několik minut nebyla vůbec jistá. Tak moc skutečné to všechno bylo.

Kam dál:

• Kontakt: [email protected]

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

http://www.kramky.cz/alue/

Komentáře

Ikona diskutujiciho MM 2015-06-27 07:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mel jsem podobne cestovani,tech jeste bude.

Ikona diskutujiciho BE 2015-06-27 08:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mňa by zaujímalo, prečo to robíš ? Prečo vedome astrálne cestuješ a zažívaš takéto hrôzy. Niečo ťa priťahuje, berieš to ako spestrenie "nudného" života ?

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 09:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Hrůza byla z té noční můry, před kterou jsem tam utekla. Tak nevím, jestli jsi to četla celé… Jinak v astrálním cestování běžně problémy nemám. Je to pro mne dobrodružství, taky tam dobře poznávám sebe samu a své podvědomí. Jeden výlet do astrálu mi často o mně hodně řekne, dá mi spoustu nápadů k zamyšlení, dá mi NÁMĚT NA ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK a taky si tam hodně odpočinu. Dají se tam získávat zajímavé zkušenosti a vědomosti.

Ikona diskutujiciho Aneska 2015-06-27 10:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takový silný zážitek…

Ikona diskutujiciho Malina 2015-06-27 10:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Wow, to muselo bejt úžasný cestování. Taky bych to někdy chtěla zažít, ale asi bych to nepoznala, jestli to je jenom sen nebo cestování.

Ikona diskutujiciho fluttershine 2015-06-27 12:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to musel být fakt hodně matoucí zážitek, že sis musela opakovat, jaká je takhle "skutečná" realita…

Ikona diskutujiciho sebastianna 2015-06-27 12:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsme spala a najednou kě začal někdo honit, bylo to dost hrozný, ale nemohla jsme se probudit, i když jsem viděla svůj pokoj a měla trochu otevřené oči, prpstě to nešlo. To se stávalo dost často, ale většinou jsem se pokoušela prudce hýbat nohama nebo křičet, dokud nepřišla moje máma a nelrobudila mě. Ale sama bych to asi nezvládla.

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-06-27 12:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je hustá zkušenost! Stalo se mi kdysi něco podobného, ale jen jednou. Jestli tohle je tedy ta hluboká fáze, tak jsem v ní kdysi jednou byla, ale taky nemám příjemné vzpomínky. Bylo to celé depresivní, něco jako tvá zkušenost. Co když se v těch hlubších fázích ukládají naše negativní zkušenosti a promítají do tamní reality, kteru pak prožíváme? Nebo je to možná náhoda, nevím. Nicméně jindy mám s AC samé pozitivní zkušenosti, ale kromě toho mého jednoho zážitku jsem nebyla v hluboké fázi nikdy jindy, jen v těch lehčích, protože jsem mohla procházet zdmi, cestovat jak jsem chtěla… S AC mám pozitivní zkušenosti, akorát si myslím, že to není pro každého. A upřímně si myslím, že mě AC vyléčilo z epilepsie. Jsem o tom přesvědčená. Dlouhé léta jsem se nemohla vyléčit. Když jsem začala vědomě zkoušet AC, vždycky jsem potom zvracela, bylo mi špatně, ale zároveň jsem měla pocit, že je to pro mě dobré. A čím víc jsem provozovala AC, tím méně záchvatů jsem měla. Až mi nakonec řekli, že jsem úplně zdravá. Jakoby mi to spravilo něco v tom mozku, co bylo před tím "porouchané". Když něco člověku takto pomůže, nemůže to pro něj být špatné, tomu nevěřím. I ty negativní zkušenosti nám mají určitě něco dát, něco ukázat. Něco, co jsme před tím neviděli, nebo v nás chtějí něco probudit. Nesouhlasím s těmi kdo říkají, že je AC pro člověka špatné.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 15:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: …. Moje srdce bije jako zvon 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 15:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Sen je opravdu o dost jiný, to není problém poznat. Pro mě je někdy těžké poznat, jestli jsem v AC, nebo ve fyzičnu.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 15:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Doporučovala jsem tuhle knížku, která to učí: http://karolinaloskotova.blog.cz/1209/prace-se-sny

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 15:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Mívám mnohem horší sny, ale z těch se zvládnu probudit že prostě otevřu oči. To je technika k nezaplacení, ale občas taky selže, jako třeba v tomto případě.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 15:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Ono to pro mě depresivní ani děsivé v podstatě nebylo. Sklep byl na pohodu, setkání se vzpomínkou taky, i když celkem šok samozřejmě. Ale strach jsem z toho určitě neměla. To až v té nemocnici, protože jsem nevěděla co dělat… ale taky to v podstatě špatné nebylo, když mě tam léčili. Nikdo mi tam nic špatného nedělal.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2015-06-27 15:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To já jsem dneska měja taky podivnou noc. Šla jsem si lehnou asi pár minut po desáté s tím že jsem unavená. Ale neusnula jsem. PO chvíli se mi prostě přestalo chtít spát. Ale mě to nevadilo. Prostě jsem přemýšlela o různých vecech. Vzpomínala na staré časy… Čas od času jsem se šla napít a nebo na záchod. Vlastně běhen toho převalování jsem vypila možná i litr vody. Měla jsem velkou žízeň. A pak už jsme došla do fáze, že v půl jedné koukám na hodiny dokonale bdělá a šrotovaly v hlavě. A tak jsem se prošla po domě, přečetla jsem si stránku z jedné knížky a znovu si šla lehnout.  A usnula jsem běhen chvíle. (Zvláštní, jak některé knihy člověka umí uspat.)

Ikona diskutujiciho vika 2015-06-27 20:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Astrální cestování je černá magie, a proto by si s tím člověk neměl zahrávat. Jednou jsme se narodili do těla, tak v něm máme spokojeně být až do smrti. Kdo si chce zahrávat, tak samozřejmě může, získá zkušenost, ale má to svá ale…

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 20:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Astrální cestování je normální šamanská schopnost. Nedostaneš se tam, pokud nejsi připravená.  

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-06-27 20:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Astrální cestování rozhodně není černá magie. A kdyby se po nás chtělo, abychom zůstávali jen ve svém těle, tak bychom přeci neměli schopnost z něj vycestovat. Naše fyzické tělo je více méně jen jakási schránka, která je hmatatelná. Ve skutečnosti má člověk několik těl a držet se jen jednoho a ostatní ignorovat rozhodně nemůže člověka dovést k pocitu spokojenosti a naplnění…

Ikona diskutujiciho vika 2015-06-27 21:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Před pár lety jsem Ti také psala, že jednou přestaneš jíst maso a už ho nejíš… Pěkný večer.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-27 21:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]: Když  se na to dívám zpětně, tak to v mém případě bylo nevyhnutelné, na to čekalo hodně lidí, nemusíš se bát 🙂

Ikona diskutujiciho Evča77 2015-06-27 22:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]: Taky jsem už před pár lety věděla, že Alue v budoucnu změní svůj vztah k jídlu a přejde na vegetariánství nebo něco podobného (ale mnohem líp než já to určitě věděla i spousta jiných lidí) Znamená to teda, že když má člověk jednu správnou domněnku, že je i ve všem ostatním neomylný?? :D

Ikona diskutujiciho Tara 2015-06-27 23:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Mrs.Pink♥ 2015-06-28 08:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Napísala si to moc pekne 😉 To musel byť zážitok :D

Ikona diskutujiciho Mára 2015-06-28 14:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezký článek Aluško, já tam uplně vidím ten vzkaz mezi řádky a hned jsem si vzpoměl na Matrix, jak Morheus říká: měl jsi někdy sen ze kterého ses nedokázal probudit? Ano tahle realita je stejně jeden hodně hluboký sen, jsme v něčem jako virtuální realita a až umřeme půjdem do ráje a pak se zase za nějakou dobu nahrajeme do jiného světa, do jiné reality a hra jménem život pokračuje 🙂 Jinak bych doporučil film Koule, je tam krásně ukázaný jak může mysl ovlivnit realitu. A když jsme pryč od jiných lidí (menší počet mozků na m2 ) :D tak jí ovlivňujeme snadněj. Možná že kdyby na světě bylo méně lidí tak by naše realita šla taky ovlivnit myšlenkou snadněj než teď.

Ikona diskutujiciho Marianna 2015-06-28 17:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Astralne cestovanie a ine techniky, vratane hovorov s dusami nasich predkov su normalne ludske schopnosti. Ked sme boli stvoreni, nas stvoritel nam vsetko odovzdal ako svojim detom, dal nam vsetko. Nic nam nezatajil. Ludia potom uz len spôsobom vyvazenia vsetkych energii v sebe (mierou uvedomenia) inklinuju bud na jednu alebo na druhu stranu – najlepsie je ostat vsak pri sebe, vyvazit svetlo aj tmu, vsetky energie obsahuje vesmir, vsetky energie obsahuje aj clovek. Cim sa citime byt, to aj tvorime. Clovek je (s)tvoritel.

Ikona diskutujiciho Jarek VanEk 2015-06-29 10:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tento sen je zvláštní silným procítěním smysly. Před nějakou dobou mě zaujala skvělá přednáška úžasné vědkyně, kterou potkala mozková mrtvice. Na You Tube je to pod názvem: Jill Bolte Taylor – Levá a pravá hemisféra (https://www.youtube.com/watch?v=9FY7HOUY4ig&list=FL2DlaYQjFTjVXyhl5zRY2tQ). Jill popisuje stav paralyzující aktivity logické levé hemisféry a nyní výrazně zviditelněné pravé hemisféry. Toto by mohlo být vysvětlení i směrem k AC. Přijde mi, že ve chvíli, kdy vytvoříme podmínky pro vnímání světa vědomím přijímaným pravou hemisférou, jsme ve stavu rozšířeného vědomí a vidíme dále než na špičku nosu. Zajímavé je také umění Nagualů dle Carlose Castanedy pohybovat bodem spojení za účelem vidění jiných forem nebo dimenzí světa.

Ikona diskutujiciho BE 2015-06-29 17:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]:" Když k tomu dodám logický názor, i když logika není to nejlepší a velmi nás omezuje, mohlo by být vnímání AC výsledkem nadání nebo systematického nácviku ovládání vědomí pokročilejšího člověka."

Ikona diskutujiciho Kirja 2015-06-30 09:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně se včera zdála noční můra. Blížilo se výzo a k tomu jsem na ulici potkala tebe, Alue, a ty jsi potřebovala, aby ses dostala k nějakými Lidlu, nebo co:D

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-30 09:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]: V Lidlu zásadně nenakupuju, to jsem nebyla já :D

Ikona diskutujiciho Mára 2015-07-01 15:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: Proč nenakupuješ v Lidlu? Vím že jsi o tom psala už i dřív že ho nemáš ráda, zkoumal jsem to ale nepřišel jsem na to proč. Prozradíš prosím? Mě tam nic nevadí.

Ikona diskutujiciho Mára 2015-07-02 15:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, tak se mi o Tobě zdál už druhý sen v krátké době 🙂 už si trochu připadám jak úchyl :D Tentokrát ale ten sen nebyl vůbec smutný 🙂 Byly jsme v Brně Bystrci na konečné jedničky – stanice Ečerova a jely jsme jedničkou směrem na hlavní nádraží, jenže ta trasa byla tak 1000x delší oproti normálu, jeli jsme asi tak půl hodiny a to jsme se ani nedostaly z Bystrce. No a my jsme spolu snad chodily nebo co :D nevím jestli jsme přímo byly spolu jakože v režimu "chození" ale hodne hodně jsme spolu flirtovaly. Seděli jsme vzadu v šalině, na takový římse pod kterou je motor a pořád jsme se k sobě tiskly a mazlily se. Byl to vážně hodně moc příjemný zážitek, trochu až nadpřitozeně krásný, ale to není nic proti tomu co se stalo potom. Já se Ti totiž podíval do Tvých krásně modrých očí, (měla jsi je uplně jak šmoula :D ) a v tu chvíli mnou projel uplně nepopsatelný pocit radosti a štěstí, kterej se dá těžko k něčemu přirovnat, trochu bych to možná přirovnal k tomu jako když se člověku splní nějaké obrovské přání, něco jak když malé dítě dostane pod stromeček něco co si maximálně přeje, prostě totální radost. V tu chvíli jsem si si řekl "Bože ona je vtělenej anděl" – vím že to je defakto nesmysl, ale prostě jsem si to v tom snu v duchu řekl a byl jsem přesvědčen že jsi Anděl na zemi – doslova. Nutno podotknou že jsi se moc hezky usmívala a měla jsi ještě zářivé blonďaté vlasy. Pak už to mám trochu rozmazaný ale něco si pamatuju. Vím že jsme vystoupily na zastávce která byla dost rozlehlá a celá z betonu včetně zdí, něco jako v Praze na jednom nástupišti metra který není pod zemí. Myslím že tam lidi hráli nějakou hru a my jsme se chtěli myslím zapojit k nim nebo tak něco. Něco k nám mluvil nějakej starej škaredej fousatej chlap. Nevím co, ale mluvil tak klasicky polootráveně bez radosti jako to většinou tihle chlapi umí. Pak nastoupil společně s náma zpátky do šaliny a furt nás otravoval a něco mumlal, jely jsme pár zastávek s ním. Pak jsme zase vystoupily na další zastávce která byla stejná jako ta předchozí. Tam na nás zase začal mluvit nějakej chlap a něco chtěl, ale byl mladší, hubenej a oholenej. My jsme se spolu rozhodli že "skočíme", to jsme udělaly tak že jsme se objaly a prostě jsme se vznesly a časoprostorově skočily někam jinam. Akorát těsně před tím než jsme skočily jsme se bavily jestli skočíme nebo se teleportujeme. Pak už je to dost rozmazaný. Ty jsi se myslím někam ztratila a místo Tebe se tam objevila holka která byla o dost mladší, tak asi 15 jí mohlo být, možná i míň (možná si to byla Ty a tím skokem jsi se omladila, ale to si nemyslím) a pořád se tam motal někdo kdo mi něco našeptával, nwm vubec kdo to byl. Pak ta holka pořád chtěla na WC, ale žádný nikde nebylo, tak šla kamsi za takovou stodolu, nebo co to bylo za zbořeninu, pak se vrátila a začla provokovat, předváděla se a pak se začla vyslíkat :D no trochu se to zvrhlo v sen jiné kategorie než to původně byl… :D :D a pak jsme se i s tou holkou ocitly v nějaké místnosti, někde kde byly postele, vypadlo to tam trochu jako u někoho doma, ale takový strohý. No a byly tam rodiče té holky a řekli mi že jí mám vrátit, že má na kluky ještě času dost :D :D Tak to je konec tohoto snu, musím Ti poděkovat že jsi mi „vlezla do snu“ a měl jsem kvůli Tobě celej den lepší náladu :))

Ikona diskutujiciho Alue 2015-07-02 15:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[30]: No to je opravdu zvláštní :D A tobě je kolik, že sníš o čerstvé patnáctce? :D

Ikona diskutujiciho Mára 2015-07-02 15:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

24 …. :D tak já za to nemůžu že se tam začala vyslíkat mrcha :D ale o to nejde to je podřadný, hlavní je ta první část kde jsi byla Ty.

Ikona diskutujiciho Nikita Lieselotte Bretschneider 2015-07-06 07:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Omlouvám se vyzní-li můj názor nezdvořile, koneckonců můj prožitek to není, nicměně mi ten popis připadá býti popisem takřka typického "bad tripu" z konopí. Kdysi na vejšce jsem měla hloupý nápad se zhulit. A v třetí (a poslední) instanci na bad trip opravdu došlo. Abych to zkrátila. V záchvatu přeskakování mezi různými světy, z nichž některé vypadaly jako AC, jsem nakonec skončila na JIP na přístrojích v dosti bídném stavu a to jsem mylně považovala za realitu. Pak jsem byla ve světě, který byl dost podobný realitě, ale realita to podle mého názoru nebyla – další omyl, byla to realita. Ale na to jsem přišla až o dost později. Ať jsem vymýšlela sebedůmyslnější testy na zjištění toho, co je reálné, vždy tím prošlo několik světů, to se nedalo vyřešit logikou. Ne v tom stavu. Trvalo to (podle hodinek) několik hodin, ale já tam někde prožila snad rok. Čili vím moc dobře co to dovede. A nechci to zažít podruhé.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-07-06 12:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[33]: Smutný komentář… Já nepotřebuju hulit trávu nebo něco fetovat, abych byla schopná podobných zážitků. Já mám hlavu čistou, nehulím, a nechlastám. Nemám to zkrátka zapotřebí, nejsem plebs.

Napsat komentář: Malina Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek