Červencové dojmy

17.7.2011 v Poselství 19

Milý deníčku,

Já vím, že žádný svůj osobní schovaný deníček na klíček už nemám. Nejsem na něho sice velká, ale spíš by chudák chodil žebrotou, že je toho psaní hodně. I ty, internetový deníčku, jsi trošku žebrák, protože si do tebe nemůžu upřímně napsat, když si o někom myslím, že je debil, protože hrozí, že by si to třeba přečetl. Ale pořád je lepší udělat zápis alespoň někam, když se na to člověk cítí.

Byla jsem teď na čtyři dny v Praze u přátel, řeknu ti, krásný to pobyt.

První den příjezdu se nedělo nic, bylo už pozdě, tak jsme to zapíchli vínem, vyprndáváním a šli spat. Dostala jsem na noc společnici, skvělá to nocležnice.

Představ si, nefuní, nepochrupuje, nevrtí se tak moc, jak by mohla, takže se s ní spalo dobře. Teda první noc to stálo za prd, protože jsem byla podvědomě ve střehu v novém prostředí, takže se mi spalo blbě a vstávala jsem dost brzo, ale potom jsem se vyladila a už se spalo jako v nebi.

Co se toho spaní týče, tak úplně poslední noc se nám stala vtipná věc. Ráno jsem se vzbudila, hrozně mě bolela levá ruka a připadala jsem si vůbec jako dvakrát použitý papír, protože se mi rozlezla v těle chřipka. A tak jsem se ptala své nocležnice, jestli jsem v noci nedělala ze spaní nějaký binec, že mě bolí ruka, jakobych si ji narazila a nevím, proč. Čekala jsem, že mi řekne, že nic neví, nebo že se v noci ozvala rána, tak se mi asi zdálo, že zápasím a mohla jsem třeba vrazit pěstí do zdi, jednou už se mi to stalo… co jednou, vlastně vícekrát.

A ona na mě, že prý jsem v noci vykládala, že nám v pokoji běhá kočka a ona ji vážně hledala 😀 – Já na ni koukala, jako na zjevení u pramene… vím, že občas dělám hrozné blbosti, ale ještě se mi nestalo, že bych někoho ze spánku přiměla hledat kočku pod postelí!

Druhý den jsme šli do kina. To byla moje první návštěva kina po úctyhodné době, nebojím se říct, že letech, tak jsem na to plátno koukala, jako právě vyoraná brambora, ale ten film byl tak strašně brutální, že jsem si ty oči pak stejně přikrývala. Já říkala, že mám ráda pohádky. Teď toto tvrzení nabralo na významu 🙂 Do kina už jedině na pohádky!!!!! (!!!!!)

Byla jsem z toho tak otřesená, že jsem vyhnala šok smíchem a doma nakonec i vínem a bylo zase veselo. Svoji nocležnici jsem lehce prolila také, protože ta na mě celý film koukala takovým pohledem: ,,Chytej mě, umírám.”

Dokonce jsem se ten den krásně smahla na zahradě, tak mám teď na hrudníku hezký véčko od plavek. Vůbec poslední dobou chytám dobře na slunku, mám z toho radost, že už nejsem ta připalovací bledulka.

Třetí den jsem zažila poprvé v životě tenis. No, nebudu se chvástat, já jsem míčový lempl. Bowling a pinec mi nejde, takže ani ohledně tenisu jsem si nedělala žádné naděje, že by třeba mělo smysl snažit se hrát nějakou normální hru na vážno. Výsledek byl takový, že jsem sbírala míčky, chvilku s nimi žonglovala, chvilku vyhazovala a chytala a když přišla moje chvíle, byla jsem na sebe hrdá, že se alespoň trefím do míčku. Takže se mi to líbilo, náhodou jsem se zasmála a protože já sama žádné míčky nevlastním, bavilo mě si s nimi trošku pohrát mimo hřiště, protože je mi to vzácné. Když člověk ví, že je na něco opravdu levý a s touto možností je dopředu smířen, nakonec si to užije při troše snahy. A to jste mě neviděli hrát pinec. Míček lítá všude, jenom ne po stole a nejlepší je vymýšlet si vlastní pravidla, tedy ta, že pravidla žádná nejsou, ale míček se nesmí dotknout země.

Poslední den dokonce přišlo na čtení dvanáct let starého deníku. To bylo smíchu. Přemýšlela jsem, že já bych asi nikomu svůj dětský deník přečíst nemohla, protože to je všechno jedna veliká deprese z toho, co se dělo. Asi před rokem jsem si všechny svoje deníky přečetla a pak jsem asi dva týdny měla problém zapomenout na ně a nemyslet na jejich obsah. Sama sobě jsem tím způsobila skoro trauma, až jsem přemýšlela, jestli bych je neměla vyhodit. Ale vyhodit? Co když je někdo najde? – Tak spálit. Počkat, až bude zima a hodit je do krbu…. jenomže to já asi nedokážu, jentak je hodit do ohně a dívat se, jak plápolají. Tak jsou schované a nesahám na ně, třeba za pár let budu vědět, co s nimi udělám. Já vím, že to bylo zlé, ale když si to člověk přečte, tak to získává úplně jiný rozměr. A to nemluvím o tom, jak jsem jednou našla ve svém žlutém prasátku papírky. Jednu dobu, když mě něco trápilo, tak jsem to napsala na papírek a hodila do toho prasátka… po letech jsem na to zapomněla a když jsem to našla, málem mě trefil šlak. To bylo asi desetkrát horší, než moje deníky. Všechno letělo do koše, díky bohu, že už je to pryč.

Co je ale vtipné, tak čtvrtý den ráno jsem dostala abstinenční příznaky na metalovou hudbu. Myslím, že moje láska k Nightwish a Freedom Call se dá nazvat celoživotní nemocí. Proč mi nezačala chybět třeba Kokia, Enya, Oliver Shanti, Omar Akram, nebo třeba Gregorian… mě začne chybět Freedom Call… to víš, že natočili svůj první videoklip? Je boží, hrají se v něm šachy a jejich kytarista je fakt fešák, ty jeho vlasy a oči… no nic, nebudeme rozšiřovat už tak složitá zalíbení mého života, ale fakt je to můj typ, takže teď je mám ještě radši. Dokonce jsem si pořád dokola přehrávala tu část, kde kousek zpívá a nevím, jak udělali ten jemný vítr, asi větrákem, ale vypadá tam božsky. Takže u Nightwish mám favority dva, u Freedomů jednoho.

Cesta domů byla šílená. Vyrazilo se z domu ve čtyři a dorazila jsem do cíle o půl desáté večer. Byla jsem úplně zdechlá, ale poprvé jsem jela se Student Agency, takže tato část mojí cesty byla náhodou bezva, líbílo se mi to. Jediná věc, co mě fakt nasr., je ta, že při rezervaci místa po netu se to musí zaplatit do 20ti minut, takže když nemáš kreditku, můžeš se jít klouzat, můj účet převádí peníze do jednoho dne, takže bych s ním nikam nedojela 🙂 A co myslíš, celou cestu sluchátka, abych dohnala svůj deficit. Až bude EMP a nic nepojede, tak budu duševně opravdu strádat ne z toho, že nebudou filmy, ani Simpsonovi… já budu strádat po své hudbě a taky po psaní. Psát budu moct sice po papírech, ale to není tak konstruktivní činnost, když to pak nikdy nikdo neuvidí. Takže hudební a psavá vášeň bude fakt trpět, na to se vůbec netěším.

Když jsme vystupovali z busu, byl tam takový mladý pár a oba zároveň se na mě tak zvláštně podívali a usmívali se, skoro až tajemně… myslím, že to asi nebyla náhoda.

Po cestě domů mě přivítala ,,moje” čičinka. Seděla na zídce a zavolala na mě, abych sundala sluchátka. Páni, to bylo něco!

Ona se na mě tak šťastně dívala, bylo na ní fakt vidět, že je ráda, že mě vidí! Sklonila hlavičku a tak slastně na mě zamrkala. Pak seskočila, lehla si na zem a začala se mazlit. Pak mě sice začala kousak, ale to ona spíš proto, že s ní nikdo nedělá bordel, jenom já, tak si to asi chtěla vynahradit.

Asi to má jako já… když neslyším 4 dny svoji hudbu, začnu hladovět.. a ona, když si nemůže s někým zařádit, skočí po první příležitosti.

Mě vždycky udělá obrovskou radost, když někdo dá najevo, že je rád, že mě vidí. Naopak mě štve, když přijdu za někým po týdnu a on se na mě ani neusměje. Moje čičinka je bezkonkurenční a skvělý vítač… ale to je vlastně každá hodná čičinka, teď si uvědomuju, že já každé čičince říkám, že je nejkrásnější a nejlepší na světě, asi bych si v tom měla udělat pořádek.

Kam dál:

Další obrázky víl – ZDE

Zobrazit celou rubriku ,,Deníček”

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Navštivte chat

Komentáře

Ikona diskutujiciho mg 2011-07-17 07:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pozdravujem

Ikona diskutujiciho Taure 2011-07-17 08:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Páni,tak i Alue má oblíbený metal…pořád tvrdím,že si v metalu přijde na své úplně každý…

Ikona diskutujiciho Patt 2011-07-17 11:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja som mala vždy pocit že keď sa povie metal, je to pesnička kde 3 minúty len niekto kríči a kričí a že je to niečo čo moje  uši počúvať nechcú.

Ikona diskutujiciho marryangel 2011-07-17 13:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co je vlastně to EMV? Taky se koukám na Simpsny 🙂 no co? Proč bych měla čumět na např.:Horory nebo válečné kde jen čekáš na to až umře tvoje nejoblíbenější postava? Radši se u televize zasměju než pobrečim… náladu si můžu zkazit i jinak

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-07-17 14:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: EMP, elektromagnetický puls, který vyřadí z činnosti veškerou elektroniku v dosahu. Nemyslím, že by to hrozilo v tak masovém měřítku, jak se Alue obává, je to jen taková záložní varianta (teorie) pro konspirační teoretiky. Ale to neznamená, že se to jednou stát nemůže, jen bych s tím tak dopředu nepočítal a nebál se toho. Kdyby to stejně přišlo, tak bude člověk bojovat o holé přežití a internet bude zapomenut. Dřív jsme bez něj taky existovali, já ho mám teprve od roku 1996 a předtím jsem se bez něj obešel.

Ikona diskutujiciho Peťa 2011-07-17 15:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co je to prosím "vyprndávání"?

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-07-17 15:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: vykecávání

Ikona diskutujiciho Verča 2011-07-17 17:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Čičiny, ale i ostatní zvířecí mazlíci jsou parádní vítači, s tím souhlasím. Jejich otevřené projevování radosti z toho, že nás vidí, ale vlastně z čehokoliv, co je těší, je fakt nádherný.:-)

Ikona diskutujiciho Firzen 2011-07-17 20:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před časem jsem s metalem skončil, protože ve mně vyvolával negativní emoce a destrukci. Máš to tak taky, Alue?

Ikona diskutujiciho Peter 2011-07-18 09:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K cestování, teda jak kam a jak kdy, ale speciélně v létě a do Práglu, já využívám raději sice o polovinu dražší (teda v případě zpáteční jízdenky, jinak ještě víc) a o něco pomalejší vlak. Teda pokud to jde. Už jsem si začal všímat, co mě spíše vyčerpá, co mě spíše nabíjí.. Ve vlaku, teda pokud je to vlak kde mám celé kupé (starší vagóny) pro sebe, je to totální paráda. Můžu si otevřít okno, udělat si megaprůvan, můžu si hrát rukama s větrem, poslouchat svištící sloupy, můžu se klidně natáhnout, pospat si.. V buse jsem v hermeticky uzavřené bublině, se spravidla vydýchaným jakoby umělým vzduchem, s teplotou odkázanou na řidiče – nepředvídatelně, někdy pustí klimu naplno, strašlivá kosa, někdy zas ne, navíc energie na D1 je naprosto šílená, nevím čím to je, možná tou spoustou radarů a kdovíjakých dalších vysílačů jímž je D1 doslova prošpikována.. (na normálních silnicích to už tak děsný necítím). To nadskakování je proti tomu všemu v podstatě už detail. Film může být dobrý, ale taky celkem hnůj, co pak zaprasí nevědomí – taky nepředvídatelný. Navíc člověk soustředící se na film je pak "odkrytý" jinde. Jako proti SA jako takové určitě nic nemám (no, možná až na "nenápadnou" kamerku, vepředu uprostřed nahoře mířící do uličky (doufám že nebude mít časem každé sedadlo svou)), ale ta dálnice je fakt celkem děs. Tak abych byl zas chytrý jak to rádio:-) tak bych ti, Alue, asi doporučil ten vlak – takový se staršími vagony (Pinďulíno ne!). Nebo zkus někdy srovnat, uvidíš..

Ikona diskutujiciho Peter 2011-07-18 09:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda na výšce jsme měli americkou učitelku angličtiny, která nám jednou ukázala svou fotku, jak si udělala "zkoušku dospělosti", tj. svezla se na střeše vagónu rychlíku, nějakých cca 100 km:-) To by bylo dokonce zadara, ale zase je to docela nepohodlné, kromě jiného ten elektrický drát nahoře:-D. Na to bych si asi fakt netrouf:-)

Ikona diskutujiciho Martina 2011-07-18 17:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Všechno má svý pro a proti, z vlaku se já osobně cítím špinavě. Mám radši busy, ale nelepší je když jedeš s někym, to to pak uteče dvakrát rychleji.

Ikona diskutujiciho Lara 2011-07-19 10:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Verejné denníčky môžem. Hlavne preto, že ma zaujíma ako vlastne uvažujú iní ľudia, obzvlášť tí, ktorí sú úspešní, ktorých si podaktorí berú za vzor, a ktorí sa na verejnosti prezentujú i sú známy svojím odlišným, svojským prístupom k životu…

Ikona diskutujiciho Lara 2011-07-19 11:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ozaj, Alue, som si všimla Tvoj, už viackrát spomínaný, asi vrelý vzťah k vínku. Túto vášeň s Tebou nezdieľam a bolo to tak odjakživa, preto nemôžem napísať svoje dojmy z opojenia, akurát tak dojmy, ktoré po opojení sa alkoholom zanechali po sebe druhí ľudia. A bolo mi smutno. Alkoholické nápoje sú pre mňa väčším jedom než aspartam, pretože každý alkohol bez výnimky zabíja mozgové bunky. Alkohol popíjaný v malých dávkach, no často, vedie k závislosti. Následne otupuje zmysly, ničí vzťahy, oberá človeka o peniaze, zdravie, česť, dôstojnosť i dobré meno a vzďaľuje ho od Boha i od ľudí… Viem, že nie si žiadna alkoholička, no aj tak… Ono, všetko je dobré, ale nie všetko osoží… Výstižne: ,,Víno rozveseľuje telesné srdce človeka, zarmucuje však jeho dušu a nesmrteľného ducha naplňuje horkosťou a odporom. Vyvarujte sa vína a všetkých opojných nápojov ako smrtiaceho jedu.“ (Ján Krstiteľ)

Ikona diskutujiciho Lara 2011-07-19 11:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Páni, tak to sme na tom, čo sa toho týka úplne rovnako! :D Kto by to povedal, že niekto má v niečom takmer navlas podobné pocity, ako ja, keď som sem prišla po prvý krát :D

Ikona diskutujiciho Ondra. 2011-07-20 01:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to, že mluvíš ze spaní jsem už poznal taky…ale mě jsi aspoň nedonutila hledat kočky po baráku :D

Ikona diskutujiciho Lady Hestia 2011-07-21 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mně se dneska taky zdálo o kočkách, ale nikdo si nestěžoval, že bych v noci něco říkala. I když trošku lituju, že nemluvím ze spaní ani nejsem náměsíčná.

Ikona diskutujiciho Martina 2011-07-22 16:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Já mám teda nejradši skupinu U2, žádný bezduchý řvaní ani slaďáčky 🙂

Ikona diskutujiciho Šárka 2011-07-24 09:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A kdo poslouchá asijskou skupiny jako já ? (-o-)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek