Aluška.org: Věděním ke svobodě

3. díl

Aneb z lucidního snění rovnou do astrálu

Chvíli ještě ležím na posteli a smiřuji se s faktem, že už zase nic neuvidím…

Totiž když mi bylo asi 14, tak jsem pořád spontánně cestovala astrálem a docela mě to děsilo. Bývala jsem dost ustrašené dítě a celá ta cesta sebelásky a zbavování se strachu, byla přede mnou, ne za mnou. Tehdy na mě bylo prostě moc brzo.

A tehdy jsem při jednom ze svých výletů udělala chybu, která má možná vliv i na dnešní výlety a která mě docela dost mrzí.

Vídala jsem dost surrealistické krajiny a výjevy, něco jako obrazy Salvatora Dalího a to mě vždycky znepokojovalo, nedokázala jsem si je zařadit.

Při AC jsem si tehdy přála nic v astrálu nevidět, že mě to pak snad nebude tolik děsit a že si ty oči otevřu, až si na ten stav trochu zvyknu. Bohužel se tak stalo a od té doby většinou opravdu vylezu z těla s atrálním tělem, které má zavřené oči a nic nevidí. Někdy se mi podaří oči otevřít, ale někdy ne.

Hledám nějaký tip, jak to zase udělat tak, abych vcházela do AC se zrakem, ale zatím jsem ten trik neobjevila.

Pozor na to, co si přejete… I když už se dnes vůbec nebojím, i když si moc přeju vidět, stejně mám pořád dojem, že tehdejší dávné rozhodnutí mě ovlivňuje dodnes. – Možná ne, ale jak by to jinak bylo možné?

Asi to mělo nějaký smysl, když se mi tehdy zavřel zrak, protože už jsem se tak nebála vylézat ven z těla a opravdu jsem si na ten stav postupně pomaličku zvykla, naopak jsem si ho začala užívat. A od té doby, co si to užívám, mě mrzí, že málokdy něco vidím.

– Máte nějaký tip? – Sem s ním, hned ho půjdu vyzkoušet.

Asi k tomu přispěla trocha té amatérské teorie o AC, kterou jsem si ve 14ti načetla na internetu. Byly to v podstatě samé blbosti, neprakticky využitelné, takže jsem se při svých cestách vždycky spoléhala jenom na svoje zkušenosti a na svůj pokus-omyl.

Zároveň je v té pofidérní teorii i spousta strašení, takže to mi poněkud jako malé zkomplikovalo vývoj. Asi bych se tolik nebála, kdybych to nečetla, na druhou stranu mi to ale pomohlo si uvědomit, o co sakra jde… Protože když vám to nikdo nevysvětlí a vy tomu nerozumíte a jste děcko, jak máte vědět, že jste duší v jiném světě a že se tam dá cestovat? – Nevíte. Nemáte se o co opřít. A když žijete jako malí s bandou primitivů, co umí jenom mačkat ovladač od televize a prdět, co reaguje jenom na jídlo a na světlo, o to těžší ta situace je!

Takže na jednu stranu se chápu, na druhou stranu vím, že to šlo tehdy udělat i líp…. No, ale co už nadělám. Stalo se. Bohužel.

Docela doporučuji začátečníkům, aby ty věci raději nečetli. O tom jak je AC strašné, že vás tam můžou zabít a že můžete potkat zrůdy. – Já jsem nikdy nic takového nepotkala a do těla jsem se vždy vrátila, i když to bylo občas trochu kostrbaté.

V podstatě když někdo potkal zrůdy v astrálu, tak si je tam musel naprojektovat. Čili když se do toho jde s čistou hlavou, není se čeho bát. A děti mají navíc své speciální ochrany, pro ty je to úplně něco jiného, než pro dospělého.

To jsem ale odbočila ve vysvětlování, vraťme se zpátky k zážitku:

Chtěla jsem to udělat jako vždycky, takže jsem si prostě přála jít ven. ,,Ano, přeju si vystoupit ven z těla a vstát.“

Nic se ale nestalo, nevznikl nikde žádný tlak, nic mi nepomohlo se vysunout z těla.

Logicky jsem tedy už byla mimo tělo, proto nevzniknul tlak ani tah, teď jenom byla otázka získat nad sebou kontrolu a nějak tu nehybnout nefyzickou masu rozhýbat…

Trochu mě to zklamalo, že mi nepomůže žádná tažná síla jako vždycky, ale najednou jsem si vzpomněla na slova svých přátel, když jsem se s nimi naposledy setkala.

Shodou ,,náhod“ jsme mluvili o astrálním cestování a bylo mi sděleno, že oba prošli kurzem borise Tichanovského, zaměřeného na výuku a zvládnutí AC.

Dokonce mi doporučili volně dostupnou knihu, co je na internetu autorem poskytnutá zdarma, že je tam spousta teorie a že se tam můžu něco přiučit, co se mi může hodit.

A tito mi řekli, že je tam popsaná jednoduchá metoda, jak se dostat úplně pryč od fyzického těla, že se stačí prostě z něho vykulit, že vás nic nemusí vytáhnout ven.

Úplně mi blikla žárovna v mozku, když jsem si na to vzpomněla. – Vizualizovala jsem si pohyb doleva, skutálení se na bok ven z postele.

Najednou se moje nehybné tělo opravdu pěkně rychle přetočilo a spadlo na zem. Dokonce se i ozvalo takové tiché ,,žuch“.

Měla jsem obrovskou vnitřní radost, jaká jsem fikaná a v duchu děkovala kamarádům, že mi to tehdy řekli. Ale radovala jsem se jenom tiše a vnitřně, abych nepokazila ten stav.

Postavila jsem se už vůli na nohy.
Lezlo mi na nervy, že mám pořád zavřené oči a že nevidím, ale nic s tím pořád nešlo udělat.

Nechala jsem to tedy plavat a vzpomněla si na jednoho člověka. – ,,Chci ho navšívit. Teď.“ Blesklo mi hlavou, vizualizovala jsem si kde bydlí a jak vypadá…

Najednou jsem cítila tlak a pak pohyb mého těla…. Nějaká síla mě někam vzala a odnesla. Logicky tedy síla vůle, jak to v tomto světě funguje.

Uvolnila jsem se a sledovala situaci. Na nic jsem v tu chvíli nemyslela, jen to pozorovala. Abych právě nic nepokazila.

Najednou pohyb ustal a já věděla, že jsem se fakt někam přesunula. Jenomže kam? – Pořád nebylo nic vidět!!

Chvíli jsem stála na místě a přemýšlela, co teď.

,,No tak když nevidím, tak si to tady nahmatám, jak jinak to procvičím?“ (Rozumějte, ono je to docela náročné takhle se dostat mimo a ještě odcestovat, to si pořád ještě cvičím, zase až takový expert nejsem.)

Udělala jsem dva malé kroky dopředu a dala ruce před sebe a trochu dolů, že snad nahmatám postel, nebo tak nějak. Teoreticky bych totiž měla být v ložnici, no ne? – Zastavila jsem se fakt u nějaké postele.

,,Jo, hele on tady asi právě spí, to je sranda!“ Pobavilo mě to.

Sáhla jsem rukama na tu postel a nahmatala jsem na ní dvě nohy. Co mě ale udivilo, tak se mi zdály nějaké malé. Osobně netuším, jak velké je moje astrální tělo, možná jenom moje ruce byly v tu chvíli jako lopaty, tak se mi to poměrově nezdálo, ale nějak mě ten formát zmátl.

Já chtěla navštívit muže, ale tohle se mi spíš zdálo jako žena. Prostě ty nohy byly nějaké menší, než jak jsem čekala, nebo jak jsem si pamatovala.

A jak se tak dotýkám těch nohou a přijde mi to divné, říkám si: ,,No však nevadí, prostě mu/jí nahmatám obličej a pak určitě poznám, jestli jsem tady správně, nebo blbě… A jestli jsem tady blbě, tak asi budu u nějaké ženy, co je poblíž. Tak se prostě zvizualizuju znova a přesunu jinam, však o nic nejde… Možná jsem ve správném baráku, ale v blbé místnosti… Však já to tady uvnitř neznám, tak jsem mohla jenom zabloudit.“

Drze šmátrám rukama výš… Trochu jsem si připadala jako nějaký úchylák, ale byl to přece výzkum, potřebovala jsem se dostat na obličej.

To se mi ale nepodařilo. To tělo se sice nehýbalo a nebránilo, směrem od něj ale vyšla nějaká energie, která mě odšoupla zpátky k nohám. Nechtěla mě pustit dál , abych zjistila, u koho jsem.

Trochu mě to popletlo, ale když jsem si uvědomila co se stalo, zkusila jsem to znovu… Ano, tak drzá já jsem.

Znovu jsem nahmatala nohy a zkoušela se dostat výš k obličeji, aby mohla proběhnout zamýšlená identifikace spící osoby.

Tentokrát mě ale ta energie poslala úplně pryč. Tak rychle, že jsem nestihla udělat vůbec nic a skočila zpátky do fyzického těla a u toho rovnou do klasického snu.

Ráno mě vzbudilo štěkání psa… Mám ráda psy, ale když to štěká deset minut v kuse, když chcete ještě spát, tak fakt nadšení nejste. A nadáváte jak na toho psa, tak na majitele, co ho nechá venku tak dlouho řvát. Zlaté kočky…

Ještě se mi podařilo vrátit do snů, několikrát do transu, kdy mě probouzelo bzučení, ale z toho už nic nebylo. Žádná cesta.

Ráno jsem vstávala parádně odpočatá, ale vrtá mi hlavou jedna otázka: ČÍ TO TEDA BYLY NOHY?!

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue