Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Dotaz)

Ahoj Alue,

trápí mě jedna věc a nevím, co to má znamenat. Každému se stává, že má dobré a špatné dny, když je něco moc fajn, tak zase přijde jiná nehezká záležitost, ale mě se to děje v řádech dnů.  Několik dní se mám celkem dobře, ale pak zákonitě třeba čtvrtý den musí přijít děsná sprcha až do té míry, že mě dohání k pláči. Přemýšlela jsem o energiích a napadá mě otázka, zda z druhého člověka, s nímž sdílím společnou místnost, můžu vysávat energii už jen tím, že přemýšlím o věcech, které mne kdysi ranily (ale nic neříkám a ani nechci aby věděl o mém trápení). Pak by odpovídalo to, že se to vesmír snaží vyvážit a ubere mi získanou energii. Ale občas ani nemusím myslet na špatné věci, mám dobrou náladu, přemýšlím konstruktivně a sprcha stejně přijde. Občas, když se cítím špatně, mám dojem, že se něco mými destruktivními pocity živí a třeba už se chci přestat trápit, ale nejde to, pořád přemýšlím destruktivně a jsem prostě nucena se trápit dokud se “to” nenažere, pak můžu teprv přestat a uleví se mi. Přijde mi, jak kdyby se to na pár dní nažralo a po několika dnech způsobilo příčinu neštěstí třeba v tom, že něco blbě řeknu nebo udělám (i když nechci), aby mi mohlo být ublíženo někým ke komu se můj čin vztahoval. Je možné, že mám na sobě nalepeného nějákého temného zmetka, který mě takhle duševně týrá?

_______________________________________________________

(Odpověď)

Ahoj,
Samozřejmě můžeš na sobě mít nalepenou nějakou potvoru, která ti našeptává, abys myslela tak, nebo onak. Ale většinou je to skutečně jen o nás samotných.
Pokud myslíš na své problémy a mlčíš, potom nemůžeš nasávat energii, protože ten druhý o tvém myšlení neví a nemůže tím pádem na tebe reagovat. Ale pokud máš energie velmi málo a sedíš vedle někoho, kdo je dostatečně blízko, energie mezi vámi dvěma se rozdělí rovnoměrně, aby se vyvážila. A tím pádem ten kdo měl dost má méně a kdo měl málo má více. Je to princip vyvažování.

Ideální řešení je sedět dál než dva metry, aby se energie tolik nepřelévala, popřípadě jít do přírody a nabít se tam.
Také nemá smysl se přemáhat. Já za normálních okolností jsem pořád veselá a v pohodě, ale najednou se prostě jeden den probudím a je mi hrozně. Malinké bolístky, které člověk ignoroval se nashromáždí a tělo si je potřebuje prožít, zpracovat. V takový den nemá žádný smysl snažit se být v pohodě, když nejsi. Mě velmi pomáhá zavřít se na deset minut osamotě a v klidu si poplakat. Člověk to občas potřebuje, aby zpracoval i to nepříjemné, co za těch pár dní zažil. Slzy mají jiné chemické složení když pláčeme, než když se jen díváme a ony zvlhčují oko. Při pláči se vyplavují tišící hormony. Tím pádem stačí jen pár minut, člověk ukápne pár slziček, zpracuje si to co ho trápilo a najednou je úplně v pohodě.
Takže když je ti smutno, nepřemáhej se, normálně se zavři na pár minut s kapesníkem a dej průchod tomu, co cítíš. Když se uklidníš, je dobré řešení změnit prostředí – to je vyjít si na procházku, nebo něco pěkného zažít, aby se mysl zaměřila na něco pěkného. Mě pomáhá myslet na někoho, do koho jsem zamilovaná a tu lásku si prožívat. A já jsem zamilovaná pořád, i když to není opětovaná láska. Užívám si ten pocit, i když se mi zdánlivě odnikud nevrací. – Ty mysli klidně na lásky, na zvířata, na děti. Člověk by měl umět zacházet se svou myslí a se svými emocemi.
Nauč se dát průchod svým emocím, ale nauč se je ve správnou chvilku utnout, říct si: ,,Ne, já nejsem žádná litující se troska, já chci být veselá a ŽÍT.” Nebýt otrokem své mysli.
Pomáhá o svých problémech mluvit, ale zase není dobré v nich zabřednout a opakovat se. Pokud se někomu svěříš, řekni mu to jednou, dvakrát, ale potom už ne, protože bys své problémy naopak posílila.

City a problémy se dají povídat také stromům v lese nebudeš tomu věřit, je to velmi osvobozující, protože strom tě poslouchá pořád a můžeš mluvit jak chceš a co chceš.
Výborná kombinace je najít si sympatický strom, zůstat u něj, svěřit mu své bolístky, touhy, klidně se i vyplakat. Během povídání věř tomu, že tě strom slyší. A když se vyventiluješ, můžeš stromu děkovat, že si tě vyslechl, obejmout ho, představit si, že mu dáváš svoji energii. On ti ji vrátí a tobě bude krásně. Vrátíš se domů vypovídaná, plná síly a optimismu.
Takové věci jsem dělala v nejhorších dobách a můžu upřímně říct, že mi to velmi pomáhalo naučit se ovládat a správně zacházet sama se sebou. Možná že i ty se to máš naučit, proto se ti tohle děje.
Tvým smutkem se skutečně živí temné bytosti, ale tvojí radostí živíš přírodu a světlou stranu. Snaž se krmit to dobré, nejen v sobě, ale i v okolí.
Také se tvoje opakující problémy mohou týkat nějakého tvého vnitřního přesvědčneí, kterým si to na sebe neustále přivoláváš. Na to je skvělá jedna knížka, kterou ti doporučuji, třeba díky ní odhalíš hodně věcí skrytých pod povrchem.
Kniha / Radikální Odpuštění / Autor: Colin C. Tipping

Hodně štěstí 🙂
Alue

• Další sošky Andělů a Víl – ZDE

• Další články z rubriky otázek a odpovědí – ZDE

• Zeptejte se také na něco – ZDE