Diskriminace žen na Východě

12.4.2008 v Zajímavosti 3

Máte z televizních zpráv pocit, že muslimové se ženami zacházejí jako s kusem hadru? Že ven můžou jen od hlavy k patě zahalené a do obchodu musejí jiným vchodem než muži? Někde to mají ženy opravdu těžké, jinde se blýská na lepší časy..

“Pošpinila jsi naše jméno. Zabij se a očisti nás od hanby, nebo tě zabijeme my.” Takovou esemesku poslal před několika měsíci sedmnáctileté Derje z jihovýchodního Turecka její strýc. Ve škole se totiž zamilovala. Poprvé v životě se cítila volná a chtěla projevit svou nezávislost. Pak jí začalo chodit od příbuzných až patnáct výhrůžných zpráv denně. Derja říká, že se rovnaly rozsudku smrti. Ze strachu a hanby chtěla splnit přání rodiny a celkem třikrát se pokusila o sebevraždu

Naposledy si podřezala zápěstí kuchyňským nožem. “Cítila jsem, že nemám právo pošpinit čest rodiny, že nemám právo žít. Proto jsem se rozhodla respektovat její přání a zemřít.” Vypráví Derja v útulku pro ženy, kde vyměnila tradiční závoj za triko a džíny. Z obav o život nechce podle listu International Herald Tribune uvést své celé jméno. Rodina po ní totiž pořád pátrá.

Nejmladší je na řadě

Říká se tomu “sebevraždy panen”. Každých několik týdnů si v Batmanu, konzervativním muslimském regionu na jihovýchodě Turecka, pokusí vzít život nějaká mladá žena. Jiné jsou ukamenovány, uškrceny, zastřeleny nebo upáleny zaživa. A čím se provinily? Někdy jen krátkou sukní nebo odmítnutím manžela, kterého jim vybrala rodina. V horším případě je někdo znásilnil nebo se dobrovolně vyspaly s milencem. To vše totiž v konzervativní muslimské společnosti znamená ztrátu rodinné cti.

Nejohroženější jsou dívky původem z tradičních venkovských oblastí. Často odcházejí za prací nebo studiem do velkoměst. Tam se střetává jejich tradiční výchova se světem schůzek sjednávaných přes internet nebo na MTV. Pak vzniká smrtící napětí. Existují i regionální “speciality”. Třeba v Pákistánu nebo Iráku muži s oblibou používají jako trest kyselinu z autobaterií. Tou ženy navždy znetvoří. Ještě před pár lety úřady podobné věci přecházely – šlo o soukromou věc. Teď většina zemí “kyselináře” tvrdě trestá. Třeba v Bangladéši jim hrozí smrt. Jindy ani nejlepší úmysly nestačí.

Turecko je smutným důkazem tlaku západního světa na modernizaci islámských zemí, který se minul účinkem. Ankara už několik let usiluje o vstup do Evropské unie. Kvůli bruselským úředníkům změnila svůj trestní zákoník. Pachatele vražd kvůli cti teď čeká doživotí bez ohledu na jeho věk. Dřív totiž “zneuctěnou dívku” obvykle trestal její nezletilý bratr. Nízký věk pro něj znamenal mírnější trest. Takže si ve vězení odseděl jen pár let. Podle ochránců lidských práv ale hrozba doživotí nepřinesla méně mrtvých. Snížil se jen počet vražd, a naopak vzrostl tlak na samotné dívky, aby si život vzaly samy.

Nechcete tanga?

Od hlavy k patě zahalené muslimky poslušně cupitající několik kroků za svými manžely jsou noční můrou západních feministek. Například v ultrakonzervativní Saúdské Arábii musejí ženy skrývat své tělo pod velkým kusem černé látky nazývané abája. Američtí vojáci jim kvůli tomu říkají BMO (Black Moving Objects – černé pohybující se objekty). Saúdky ale moderní trendy sledují. Jako ženy kdekoli jinde na světě. Když nemohou ukazovat poslední výkřiky módy navenek, soustředí se na to, co se skrývá pod vnější slupkou abáji.

Nema Bašírová provozuje tajnou činnost pro některé z nejbohatších žen ropné monarchie. V saúdskoarabské metropoli Rijádu prodává spodní prádlo. Podle striktní interpretace islámu ale mají ženy v Saúdské Arábii na veřejných místech zákaz prodeje čehokoli. Takže prádlo v zemi, kde muž nesmí zahlédnout ani kousíček vašeho nahého těla, prodávají muži. A jak by se vám líbilo mluvit o podvazkovém pásu s prodavačem, který se jen při vyslovení těchto slov červená a nejraději by se propadl do země? Nema pracuje v obchodním domě Perdus. Občas se k zákaznicím nenápadně přitočí a pomáhá s výběrem. Kdyby ji přistihli vousatí příslušníci náboženské policie, mohli by ji vyhostit ze země.

Stydlivost funguje i na opačné straně. Pro většinu zákaznic je debata s prodavačem o velikosti prádla naprosto nepředstavitelná. A tak ji radši odhadnou. Nema Bašírová tvrdí, že pětaosmdesát procent Saúdek proto nosí podprsenku špatné velikosti. Obchod ovšem přes všechna omezení jen kvete. Bohaté zákaznice neváhají zaplatit například za župánek s noční košilkou i klidně čtyři tisíce dolarů. “Arabky vydávají za spodní prádlo mnohem víc peněz než Američanky. Žijí v uzavřené společnosti, a tak je těší nosit luxusní prádlo,” dodává Nema.

Na přehlídku v burce

O luxusním sexy prádélku od Victoria’s Secret si může nechat zdát devětadevadesát procent žen z chudého jihoasijského Afghánistánu. Ten proslul snad nejextrémnější formou zahalování žen v celém muslimském světě. Fundamentalistické hnutí Tálibán, které zemi vládlo v devadesátých letech minulého století, nekompromisně požadovalo, aby ženy chodily v burce zahalující celé tělo i s tváří. Jen přes oči mají ženy mřížku.

Ani pět let po svržení Tálibánu se ve většině regionů nic nezměnilo. Hodně Afghánek nechce nebo se bojí vycházet na veřejnost nezahalených. Ledy ale tají i tady. Jako ve většině muslimských zemí je velký rozdíl mezi velkoměsty a konzervativním venkovem. Afghánská metropole Kábul v červenci hostila po několika desítkách let první módní přehlídku. Samozřejmě nešlo o promenádu v plavkách. Převážně zahraniční modelky předváděly šaty zakrývající většinu těla. Přesto je přehlídka něco naprosto neobvyklého a provázela ji řada protestů.

Podle české novinářky Petry Procházkové chodily Afghánky před pěti lety zahalené téměř všechny. Dnes se jejich počet snížil zhruba na polovinu. Navíc má pro muže burka své kouzlo. “Poznají prý totiž, jestli je i zahalená žena krásná a líbí se jim. Sledují chůzi, pružnost nebo pohyby rukou. Vědí, jak zahalené dívky svádět,” říká Jan Marek, autor knihy Dějiny Afghánistánu. Otázka zahalování je pro nás možná provokativní. Pro většinu muslimek ale není znakem perzekuce. Je to pro ně zcela normální, jako když si u nás vezmete sukni. “Nudí nás, že máme pořád mluvit o tom, jak se oblékáme. Všichni si myslí, že muslimský šátek je symbolem útlaku. Je to naše právo. Zvolily jsme si ho. Zvykněte si na to,” řekla pro britský Guardian Šata Chalílová, novinářka s vysokoškolským vzděláním.

Od diplomu k plotně

K uvolňování poměrů dochází i v poměrně konzervativním šíitském Íránu. Především ve velkých městech není problém narazit na nalíčené ženy v džínách. Samozřejmě všeho s mírou – vlasy musí zakrývat šátek. Ten ale rok od roku padá pořád víc na temeno. Dívky v Teheránu nebo třeba Mašhadu nosí místo plášťů až na zem kratší košile, které rozhodně nezakrývají vlnící se boky. Že byste ale narazili na odhalené bříško jako v letní Praze, to se vám určitě nestane. Největší změny jsou k vidění na univerzitách. Íránské vysoké školy se totiž mohou pochlubit jednou raritou.

Zatímco v některých částech muslimského světa se gramotnost žen počítá na procenta, víc než polovina íránských vysokoškoláků jsou studentky. Například na katedře aplikované fyziky teheránské islámské univerzity Azad jich je sedmdesát procent. Co je čeká, když dostudují? Obvykle se vdají a zůstanou doma u dětí – tak velí tradice. A kdyby snad chtěly pracovat, potřebují povolení od manžela. Většina dobře ví, že najít muže, který to dovolí, je prakticky nemožné. Zvlášť když budou mít děti. Nová generace vzdělaných Íránek však stále víc tlačí na změnu poměrů v zemi, kde si svobodná žena těžko může třeba jen pronajmout byt.

Rovnoprávnost na papíře

Jak na tom jsou muslimky obecně? To je jedna z nejtěžších otázek, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Podle koránu mají mít stejná práva a povinnosti jako muži. V mnoha muslimských zemích platí islámské právo šaría. Když vás jako muslimku někdo znásilní, musíte si sehnat čtyři očité svědky, kteří to dosvědčí. A uznejte, že takovou věc jen tak nedokážete. Pákistánský parlament letos jednal o změně zákona znevýhodňujícího oběti znásilnění – neprošel. Podobné je to s rozvodem. Muž na něj má automaticky právo, zatímco žena se musí soudit. Syn po smrti otce dostane dvakrát větší dědictví než dcera. A rozvedená manželka jen osminu jeho majetku.

Spornou otázkou zůstává známé mnohoženství. Korán povoluje až čtyři manželky. Ale třeba v západoafrickém Beninu si jich mohli muži až donedávna pořídit, kolik chtěli. Od loňského roku je tam polygamie zakázána. Téměř revolučně působí reformy rodinného práva v Maroku. Král Muhammad VI. prosadil i přes odpor konzervativních kleriků zákon, podle kterého se ženy mohou vdávat bez svolení otce. A to je věc v muslimském světě naprosto nepředstavitelná. Navíc je manželé už nemohou vyhodit na ulici, kdy se jim zlíbí. Dále Maročanky získaly právo požádat o rozvod. Muhammad VI. také právně ztížil mnohoženství tak, že je v Maroku prakticky nemožné. Jedničkou je z hlediska ženských práv Tunisko, které polygamii zrušilo už dávno.

Jestli myslíte, že se ženská emancipace dá měřit politickou svobodou, budete možná překvapené. První muslimky na světě, které šly volit, byly v roce 1930 Turkyně. Třeba ve svobodomyslném Švýcarsku ženy toto právo získaly teprve před pětatřiceti lety. Někde se ženy dopracovaly do funkce premiérek, jako Benázír Bhuttová v Pákistánu nebo Chalíd Zíjaová v Bangladéši. Ve Spojených arabských emirátech a v Saúdské Arábii se ledy nepohnuly dodnes. Rovnoprávnost však v řadě muslimských zemí stále zůstává jen na papíře. Praxe naráží na tradice, předsudky a tabu, která se utvářela po staletí. Změnit je potrvá ještě dlouho.

Nelítostná fakta

Statistiky OSN uvádějí, že ve jménu rodinné cti ročně zemře až pět tisíc žen. Organizace pro práva žen Terre des Femmes odhaduje, že počet zavražděných je mnohonásobně vyšší. Nejvíc obětí je v Pákistánu (269 za rok 1999), Jordánsku, Afghánistánu, Iráku, Libanonu a Turecku. Nejčastěji vraždí manželé, bratři nebo otcové. Zločiny obvykle maskují jako nehody a policie je nevyšetřuje.

Mezi nejhorší praktiky, kterými jsou ženy doslova týrány, patří ženská obřízka. Zákrok, při kterém dochází k odstranění klitorisu a někdy i části stydkých pysků, nemá v islámu žádnou oporu. Přesto ho ročně podstoupí na tři miliony dívek a žen z osmadvaceti států světa. Většina z nich v muslimských zemích Afriky. Operace je velmi bolestivá a způsobuje dlouhodobé krvácení. Obřízku obvykle provádějí příbuzní nebo kmenoví šamani v nehygienických podmínkách. Často kvůli infekci končí smrtí.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Pandorra 2008-08-07 13:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je strašný…

Ikona diskutujiciho Laigo 2008-09-08 22:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

chudáci,.. proč??

Ikona diskutujiciho Mirriamna 2009-12-31 03:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

je mi ich luto

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek