Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tenhle pátek byl ultra mega super… víte, proč?

Běhala jsem celý den jak splašená, abych všechno stihla, strašně mě nervovaly vaše objednávky v mailu, protože mi knihy dorazily v úterý, přitom původně to měl být pátek až za tři dny a ještě dva dny předem mi začaly chodit adresy, aniž by bylo cokoliv dál uveřejněno. Tak jsem pořád volala, obepisovala všechny možné i nemožné a hledala kde co, doma šílený (a když říkám šílený, tak opravdu STRAŠLIVĚ ŠÍLENÝ) čurbes, protože jsem měla rozdělaných zhruba pět věcí naráz a každá chtěla pozornost HNED. Ne zítra, zítra bude pozdě, ale HNED.

Na sobotní Pražskou přednášku jsem zabalila dvě krabice. Pěkně jsem si pocvičila svůj podpis, nastrkala tam všechny vizitky co mám, napsala pokyny a tradá. Zvláštní je, že se mi do jedné vlezlo přesně 49 knih. – Náhoda? Ne. Ty čísla už ani nemůžou být jinak, všechno jede jak po másle, až občas stojím a čučím jak puk.

To byl teda krásný pocit, to vám řeknu, chystat si svoje knížečky, pěkně jednu po druhé. Ještě když jsem krabice odevzdávala, říkám: ,,Zacházet s nima opatrně, nebo to řeknou mamince!“ – No a je to vážně tak, fakt je to jako mít dítě.

Povedlo se mi trochu uklidit až další den, protože balit knížky, řezat vizitky, všude roztahané urgentní maily od čtenářů, papíry s objednávkama a rezervacemi na meeting a do toho mít bokem rozloženou učebnici a šprtat se němčinu, no, nevěřila bych, že tohle umím, ale když musíš, tak musíš.

Já jsem ten typ člověka, co si vezme jednu věc, co považuje za nejdůležitější, na tu zaměří všechny radary, ostatní odsune, nebo pro jistotu úplně zapomene. Odvede nepřekonatelný výkon v té jedné věci, ale už třeba zapomene obědvat, uklidit, zavřít okno, nebo vyhodit kočku ven před odchodem na bus. – A to je potom skvělý čurbes, neboť čičiprskoř se umí taky zabavit i beze mě.

Ale už jsem si dokázala, že to umím i jinak, ale musí pro mě být všechny věci úplně stejně důležité, nebo to budu zase odsunovat bokem, jak krtek hlínu, když jde po žížale.

Myslela jsem, že budu za blbce tento týden v kurzu, protože jsem týden byla pryč, chyběla mi jedna hodina, tři dny jsem tak lítala, že jsem usnula už v devět večer a němčinu jsem se stihla začít učit až pár hodin před odjezdem do kurzu, při tahání a balení knížek.

Ale kdeže, byla jsem zase pochválena za píli, také internetovou, neboť paní lektorka se šla podívat… děcka, to je ale sranda 😀

Já ten kurz fakt miluju, na příští týden mám speciální úkol, dotáhnout svou knížku na ukázku. – Ano, slyšíte dobře a to ještě nevíte všechny super věci, co se udály.

Takhle se na mě musí. Pochválit, ocenit, usmát se a když mě to dostane, tak se pak můžu přetrhnout.

A byla jsem (samozřejmě ne v kurzu) naučena parádní nové sprosté slovo, tak jsem si ho hned napsala dozadu do sešitku k naučení, neboť mi bylo řečeno, že ho bezpečně užiju 😀 – určitě ano. Je to takový vylepšený ekvivalent k Scheiße.

Jinak tedy mám hlavu k prasknutí, ale zatím mi nic na hlavu nespadlo, tak je to dobrý. Stále žiji v knižně-vydané euforii, pořád mi to kecá a běhá, takže nadšení je veliké. Kalendář plný, poznámky všude, nenudím se.

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Deníček“ – Zde

• Další obrázky koček – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/