Duchovní život 1: V kostele to nenajdete

7.1.2023 v Poselství 22

Nedávno jsem publikovala zamyšlení na téma toxických duchovních mýtů, které se vám velice líbilo (viz. Populární duchovní lži, které jsou nesmyslné a příšerně toxické), proto jsem se rozhodla, že svoji myšlenku dál rozvedu. Mimochodem vám děkuji za spoustu trefných doplnění a zkušeností z vaší praxe. Ačkoliv jsem nikdy svoji individuální cestu nezakládala na tom, co si myslí nebo dělají druzí lidé, je příjemné vidět, že někdo má v něčem stejnou zkušenost a došel do stejného bodu jako já. Člověk alespoň vidí, že je na správném místě a neháže pověstné perly.. no však víte.



Dneska si kopnu do dalšího vosího hnízda a zamyslím se nad tím, co je a co není duchovno. Zabývám se duchovním rozvojem od útlého dětství. Duchovní život byl v mém životě přítomný vždy, takže to nejde určit na konkrétní rok. Rodina mě vychovala v křesťanské víře a i když mě většinou přistihnete, jak na církev a náboženství obecně plivu, stejně se nedá říct, že by to byla úplná ztráta času.
Jednak mě učili úctě k tradičním rodinným hodnotám, úctě ke starším, k slušnosti a skromnosti, což mnoho rodičů bohužel nedělá a potom to tady tak vypadá, druhak mě křesťanství přivádělo k těm správným otázkám. Byla to prostě zkušenost, která mi minimálně pomohla uvědomit si rozdíl mezi duchovnem a trapnou komedií.

Náboženství není duchovno a nepodporuje duchovní rozboj. Řeknu vám hned proč. Protože jsem v těch kostelech proseděla spoustu let a mohla jsem pozorovat, co za lidi tam chodí a jak se chovají když vylezou z kostela, všimla jsem si velmi rychle, že je to celé jenom šaráda, spíš pro sousedy a známé. A pokud těm nesmyslům (jakože hej, brutálně ukřižujeme týpka a jeho krví vykoupíme celé lidstvo, to dává sakra smysl, a ani trochu to nepřipomíná obětní rituály satanistů) náhodou ti lidé věřili, ve skutečnosti vůbec nebyli šťastnější, ani hodnější, ani bohatší, ani nebyli chráněni před tragédiemi. Právě naopak! Největší depka je podle mě katolicismus, křesťanství a protestanství je takový slabší a méně depresivní odvar, ale v podstatě se to dá hodit do jednoho pytle.

Věřící lidé velmi často bývají hodně chudí, hodně depresivní a bývají na tom zdravotně dost blbě. Člověka, co pravidelně chodí do kostela, někdy poznáte toho, že vypadá jako chodící mrtvola, vůbec nemá energii, je unavený a jakoby se plahočí. Se svými problémy se smiřují tím způsobem, že řeknou „pane Ježíši, odevzdávám ti svou bolest“, ale reálně jim není líp. Ten problém nikam neodejde. Přicházejí strašné rány, ale oni přesto věří, že jsou pod „boží ochranou“, i když v praxi je vidět přesný opak.

Někteří katolíci dokonce věří tomu, že čím víc je jejich život na houby, tím vzornější jsou ovečky, protože trpělivě snášet všechnu tu bídu, smůlu a neštěstí je vlastně šlechtí a díky tomu budou v nebesích velebeni samotným pánem. Nedělám si srandu. Oni v podstatě žijí pro svou smrt. Čím víc bahno, tím víc křesťan.
Ale ne všichni, pak jsou tu samozřejmě pozéři, kteří tam jdou aby měli splněno a jen co se zavře brána kostela, rozjedou drby, pomluvy, zapálí si, mluví sprostě, chovají se arogantně a hnusně. Však si to pak u zpovědi „odmažou“, tak o co jde. Mnohokrát jsem v těch průvodech vycházejících ven z kostela byla a slyšela jsem… no prostě věci, které by věřící křesťan žijící duchovně, milující bližního svého a vyznávající tradiční morální a rodinné hodnoty, rozhodně říkat a dělat neměl.
Když se jich na to zeptáte, budou se vztekat, čertit a strašně zapírat že to tak není – ale je to realita, já jsem ji takto prožila.

Pak mi také hodně vadilo, jak se v těchto kruzích bezohledně zneužívají děti. Nemyslím tím úchyly faráře, i když jsou tyto případy hrozné a jistě se dodnes dějí. Já jsem úchyla faráře nezažila, protože jsem s žádným nikdy nebyla sama. Nechtěla jsem k biřmování, nechtěla jsem chodit ke zpovědi a spíš jsem se jich stranila, takže i kdyby někdo z nich úchyl byl, tak by stejně neměl příležitost. A za ministranty brali jenom kluky…
Přesto jsem se zneužitě cítila mnohokrát, když se dělaly tzv. „dětské mše“. To vás prostě v určité fázi vykopli z lavice – Ty nechceš? Normálně tě vykopali ven do uličky 😀 !! S poznámkou „buď hodná, pán Ježíš tě vidí!“ – a šoupli vás dopředu ke kazatelně, kde jste měli zpívat… v tom horším případě i tancovat. Ale bez přípravy, bez nácviku, bez domluvy dopředu. Prostě jste byli takový kašpárek na klíček, určený pro pobavení publika. Nikoho nezajímaly vaše pocity a názor na tu věc.
Když jste se bránili moc nahlas, nebo jste nespolupracovali, byli jste špatně vychovaní a babička se za vás styděla… a pak vám ukazovala na sestry Horákovy, které – na rozdíl od tebe ty nevděčníku ! – chodí do kostela každý den, už byly biřmované a neremcají.

Abyste lépe pochopili moji situaci, jakákoliv příležitost zahrnující stoupnout si před lidi a něco jim předvádět, byla moje noční můra, svým způsobem i trauma. Nesnáším to. Vrchol mé naštvanosti nastal v době, kdy se babička rozhodla, že půjdu zpívat o půlnoci pod vánoční strom. Rodiče mě ukládali ke spaní o půl osmé, tak si asi umíte představit, jak se mi hrozně chtělo, když mě prostě vytáhla zpod peřiny. Dodneška si pamatuju, jak jsem se celá vzteklá držela futer a jak se za mě maminka přimlouvala, aby mě babička nenutila a nechala mě spát, že na tohle nejsem zvyklá. Nakonec jsem pod tím stromem jenom otevírala pusu. Byla jsem příšerně ospalá, byla mi hrozná zima a okolo toho hloučku dětí, ve kterém jsem stála, byla obrovská hromada nadšených babek, kdy ani jedné kupodivu nevadilo, že ty děcka tam nejsou dobrovolně, že jim není dobře a mají už dávno spát. – Kde je ta duchovní hodnota? Nikde.

O duševní hygieně, o tom jak řešit skutečné problémy a jak se vyvarovat průšvihům, při kázání nepadne nikdy ani slovo. Poslouchat pána budeš, poslušná ovce budeš, pán Bůh má svůj plán, on má záměr s námi všemi, na tobě není posuzovat jeho plány, ty budeš dodržovat desatero, budeš dřepět ve studeným kostele a budeš doufat, že až umřeš, tak ti snad bude líp. To jsou v podstatě veškeré pokyny. Jestli si někdo fakt myslí, že to pro život stačí, tak si s ním ten život brzo utře zadek.

V kostele nejsou duchovní lidé, protože za A duchovní člověk by jednou slyšel tyto blbiny a šel by pryč (když to máte v sobě, tak vám nikdo nic nenalže), za B se v kostele žádná skutečná duchovnost nevyučuje, za C pokud projevíte skutečnou přirozenou duchovnost, jste odpadlík, protože začnete pokládat nepohodlné otázky a jakmile tento primitivní rybníček přerostete, odejdete sami. Rozhodně se dozvíte, že ty myšlenky máte od Satana a máte je zavrhnout.
Chcete si to vyzkoušet? Pokud chodíváte pravidelně do kostela, vezměte si faráře stranou a zeptejte se ho, proč máte chodit do kostela za Pánem Ježíšem, když církev přece říká, že Bůh i Pán Ježíš jsou všudypřítomní a vidí vše? Nebo se zeptejte, jestli mu v příběhu o původu člověka nevadí, že se tam mezi sebou množí příbuzní. Uuuf! Při troše štěstí z vás možná bude chtít vyhánět ďábla. Někteří hodně fanatičtí věřící mohou mít sklon si tuto výsadu přivlastnit a vyhánějí ďábly z lidí okolo sebe sami, pokud zpochybní jejich víru.

Mohla bych o tom psát ještě dlouho. O tom jak církev ničí lidem životy. O tom jaká fraška je sbírka. Jak nechávají kolovat ošatku a kdo nedá dost peněz, jak na něho ostatní báby vrhají zlý pohled, že je sysel co nechce dát… Chápete, vidíte honosný pozlacený kostel, Vatikán má zlatých cihel že by s tím mohl dláždit, z kazatelny jdou řeči o skromnosti, dokonce dostávají příspěvky od státu! A oni tam na vás normálně tasí ošatku… Vždycky hrabali pod sebe a hrabou pořád. Ale to by bylo mé pojednání nekonečné. Musím si nějaké hlody nechat i na jindy.

I mnoho lidí, kteří nejsou vyloženě kostelní katolíci a tvrdí, že jdou cestou vlastní, se hodně ohánějí Ježíšem. Tito lidé jsou v podstatě jenom katolíci v převleku, protože nemají dostatečné kule na to, aby tento zastaralý a zhoubný způsob myšlení zcela zahodili. Nechávají si celou dobu zadní vrátka a papouškují ty nesmysly, protože sami sobě nevěří, protože ve skutečnosti cestou skutečného duchovního rozvoje vůbec nejdou. Na počátku duchovní cesty totiž zákonitě musí přijít uvědomění, že duchovno nenajdete v kostele. Pokud tam někdo ještě nedošel, tak není schopen zbavit se omezujících zákazů, které vás brzdí v průzkumu a svobodném bádání. Podle církve je totiž spousta neškodných nebo prospěšných věcí/jevů od satana a zakazuje je. Dokud se nestanete vnitřně svobodným autonomním člověkem, nemůžete se duchovně rozvíjet. Náboženství je všechno možné, rozhodně v něm však nenajdete svobodu v myšlení. Kostel vnímám jako dudlík – šidítko pro ty, kteří jsou moc bázliví nebo pohodlní přemýšlet, či jednat samostatně a dospěle.

Věřit v Pána Ježíše, chodit do kostela a mít doma růženec, není projev duchovního člověka a není to duchovní život, i když církev ráda tvrdí opak a chce aby si lidi mysleli, že to oni jsou jediná cesta ke spáse a milosti. Dlouho měla církev na duchovno monopol, dobře že ta doba už je pryč.

A když jsem u těch náboženství, udělám ještě jednu odbočku. Největší humus jsou podle mě Jehovisti. Ačkoli mně osobně nic neudělali a jejich Strážnou věž jsem si od nich klidně vzala (bývaly tam zajímavé články o přírodě, zbytek dokázal občas docela slušně pobavit), na úplné dno u mě padli ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že jehovista má ZAKÁZÁNO stýkat se nebo se bavit se členy své rodiny, pokud to také nejsou jehovisti. Je o tom brutální film, tady ho máte:

Mám kamaráda, který to doopravdy zažil. Když byl mladý, sebral odvahu a řekl mámě – jedinému člověku, kterého na světě měl! – že nesdílí společnou víru, že tam už nechce chodit. Jeho matka ho VYHODILA NA ULICI a 15 let mu ani nezvedla telefon. Teď se po mnoha letech jednou potkali a asi si umíte představit, jak divné to bylo. A takových zničených rodin a poškozených životů je spousta, jenom se o tom nemluví. Kdo by se s tím taky chlubil.

Křesťanství a katolictví má také potenciál rozvrátit rodinu, ostatně jako jakékoli jiné náboženství (fanatik prostě začne hodně tlačit na pilu, ostatním se to nelíbí a průšvih je na světě), ale rozhodně nepřikazuje svým ovčanům, aby opouštěli členy své rodiny a přerušili s nimi veškerý kontakt. Právě naopak, církev rodinu podporuje a nabádá, abychom měli své rodiče v úctě, i když nebyli dokonalí.

Veškeré náboženství a uctívání bohů je zavádění lidí do slepé uličky, aby nenašli to co hledají. Pokud si myslíte, že je nějaké výjimka, není. Pouze se liší jejich metody, některé jsou měkčí, jiné tvrdší.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Pavel 2023-01-07 12:29:46 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Perfektní článek. Děkuji

Ikona diskutujiciho Petr Svetr 8) 2023-01-07 13:07:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Svatá pravda. 8D

Ikona diskutujiciho astrei 2023-01-07 15:11:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ohledně toho původu člověka, že se podle křesťanství mezi sebou množili příbuzní – ptal jsem se na příbuzenský styk na přednášce toma marného a odpověděl mi, že kdysi dávno to bylo možné bez genetické degradace. To my současní lidé prý máme cizím zásahem zdegenerované geny a tak se z incestu rodí postižené děti.

Ikona diskutujiciho Gulliver 2023-01-07 15:54:03
Ikona diskutujiciho
sipka

No to se divím. Já potkat slavnýho TM tak bych se zeptal na spoustu věcí ale na tohle fakt ne. Bych se i styděl.

Nevěřím tomu. Incest ničí rodovou linii i v rostlinné a živočišné říši. Přibuzensky zkřížená kukuřice zdegeneruje stejně jako myši nebo Habsburkové.

Ikona diskutujiciho astrei 2023-01-07 16:34:17
Ikona diskutujiciho
sipka

Měl jsem i jiné otázky :D.

Ikona diskutujiciho Karel 2023-01-07 15:49:11 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dneska jsem se fakt zasmál. Takto podané to opravdu působí jako velká komedie.

Ikona diskutujiciho Simona 2023-01-07 15:49:50 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jasně že na to chtějí mít monopol. Kdyby to zvládnul a mohl dělat každý i bez nich tak na čem by přece hrabali.

Ikona diskutujiciho Jarka 2023-01-07 16:22:10 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vím přesně o čem mluvíš Aluško. Já do kostela taky musela chodit, protože tam chodila celá rodina. Ještě k tomu jsem vyrůstala v době socialismu kdy chození do kostela bylo trnem v oku učitelům ve škole. Takže v kostele jen když jsem se trochu pohla anebo udělala co se v kostele nedělá, tak si pamatuji ty ksichty nepříjemných babek, ze kterých šel strach.
A ve škole se mi děcka smáli, že chodím do kostela, protože většina rodičů bylo v KSČ anebo raději do kostela nechodili aby se jejich potomek dostal na střední školu. A teď se směju já těm mým spolužákům (nemyslím přímo do obličeje) to jako ne, protože ti co se mi smáli teď do toho kostela lezou sami a jsou děsně pobožní.

Ikona diskutujiciho Danny 2023-01-07 17:21:18 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně třeba přijde, že ty kecy z bible si každý může vysvětlit úplně jinak. Takže co člověk, to výklad. Myslím, že hodně knězů bude mít svou svéráznou interpretaci a budou umět ty blbiny obhájit. Nehledě na to, že hodně smyslu se ztratilo v překladu.

Ikona diskutujiciho Standa 2023-01-08 13:30:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Bible je přepisovaná po celá staletí, aby vyhovovala vládnoucím systémům při manipulaci s lidmi.
Dnešní podoba Bible je paskvil, který nelze brát vážně. Pravdu se dozvíme, až budou odtajněny rozsáhlé knihovny Vatikánských sklepů.

Ikona diskutujiciho Fialka 2023-01-07 18:47:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si taky pamatuju ten šok s kostelní sbírkou 😀

Ikona diskutujiciho Standa 2023-01-07 22:30:24 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za perfektní článek paní Aluško. Dobře jste shrnula celoživotní divadlo tzv. věřících spáčů, kteří stále nechápou a ani nechtějí vědět, co se vlastně na této Zemi odehrává po celá tisíciletí – zmanipulovaná historie a sofistikovaně obelhávaní lidé…

Ikona diskutujiciho Marcel 2023-01-07 22:37:36 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kupríkladu u nás v rodine bol strýko (a ešte je) mormon (Cirkev Ježiša Krista svätých posledných dní). Tlačil nás ako deti do toho, aby sme chodili na „zhromaždenia“ (tak to volal). Bol som tam asi 2 krát, lebo som sa chcel odviezť autom (ktoré sme my nemali). A už potom nikdy viac. Prišlo mi tam všetko strašne vzdialené od môjho detského sveta. A potom stále tlačil kaleráby, keď nás stretol (nie moc často nás stretol), ale už sme mu na žiadne zhromaždenie neprišli. Dokonca nám venoval aj ich bibliu a podobne, ale nepodarilo sa mu, aby sme sa stali mormonmi. Keď som bol starší a prišiel internet, tak som si našiel, že mormoni nemajú žiadny kríž (ako cirkev), že ich obrady sú vlastne prevzaté slobodomurárske obrady a ich zakladateľom je Joseph Smith, ktorý bol slobodomurár.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-01-08 09:47:31
Ikona diskutujiciho
sipka

Protestanti co vedou armádu spásy mají taky shromáždění. Nemají bohoslužby, scházejí se z centrech. Křivdila bych jim, kdybych řekla, že jsem se tam necítila dobře, protože měli dětský program který byl skutečně zábavný, měli pěkně udělaný tábory a nebyla to taková depka, do dětí se to necpalo, žádný nátlak. U nich je to už opravdu víc o víře a o rododině než o nějakém cirkusovém vystoupení. Ale nejsou to žádní lepší lidé, mají stejné neřesti a charakterové vady jako každý jiný normální člověk.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2023-01-08 10:25:45
Ikona diskutujiciho
sipka

neasi, to mi vždycky přišlo ujetý, že by obecně „duchovní lidé“ neměli stejné vady jako ostatní a byl to nějaký jiný druh, wtf, já jsem prostě pohan jako prase založenim a duchovno vidim coby naprosto přirozenou součást člověka zhruba stejně, jako sexuální pudy a potřebu jíst, například 😀 bez toho prostě něco chybí, je mi to přirozený a nemá mě to omezovat nebo ze mě dělat méně člověka, naopak

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-01-08 10:36:45
Ikona diskutujiciho
sipka

… a nepotřebuješ kvůli tomu chodit na seminář aby tě někam zasvětili a napojili na jakýsi „léčivý kánal“. wtf. 😀

Ikona diskutujiciho adria 2023-01-08 14:03:53
Ikona diskutujiciho
sipka

do armády spásy jsem chodila a musím říct, že mi tam bylo dobře, protože to bylo jediné místo – tedy v rámci svého náboženského bláznovství samozřejmě – jediné místo, kde nás – děti – ocenili a byli rádi, že tam jsme s nimi.

tety si s námi hrály, vymýšlely pro nás program, zatímco se dospělí věnovali jiným věcem – taky jsme tam zpívali, sice jen o bohu a ježíši, ale byly to chytlavé písně a hlavně jsem měla ráda ten pocit, že jsme tam všichni spolu a věnujeme se tak pěkné věci dohromady … a vůbec nejvíc mě dostalo, že si nás po zpívání vzali dopředu, všechny děti, a všichni dospělí pak bohu poděkovali – bohatě by stačilo poděkovat nám dětem že, no nic – prostě za to, že jsme …

no ale problém nastal ve chvíli, kdy jsem začala číst ten tehdá populární časopis pro dívky – WITCH …
jestli se někdo pamatuje … to jsem se hned chytla, že budu čarovat, a poroučela jsem vzduchu a začala se zajímat i o tyhle věci, tak mi klidně a pěkně vysvětlili, že tohle bych číst neměla, přišli k nám domů a všechny časopisy mi vyhodili. … místo toho mi dali takový hnusný řetízek a malou bibli … to mě dostalo, jako wtf .. witch jsem si četla a kupovala i nadále …

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-01-08 14:12:15
Ikona diskutujiciho
sipka

Já znám armádu spásy jenom jako dětské kroužky, dětský program, tábory, pomoc lidem bez domova, jídelnu, charitu atd. Náboženství pro dospělé se odehrávalo bokem, mimo moji přítomnost a to mi na tom vyhovovalo. U jejich reálných „bohoslužeb“ jsem byla v podstatě jenom občas. Nikdo se mi do mých zájmů necpal, protože o nich nikdo ani nevěděl.
Skvrna ulpěla tehdy, kdy jsem zjistila, že vedoucí, co měli na starosti i mě, byli pěkní šmejdi.

Ikona diskutujiciho Marcel 2023-01-08 17:11:31
Ikona diskutujiciho
sipka

A nie je to tak Aluška, že šmejdi sú vlastne všade? V každej skupine, rodine, na ulici, v práci, ako zákazníci: skrátka všade.

Ikona diskutujiciho Namasteen 2023-01-10 16:10:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S kostelem mam dobrou storku, jsem si na to u clanku vzpomnela 😃 Stalo se to asi pred rokem nebo dvema, kdyz jsem mela vyznamny zivotni zmeny a jak uz to tak byva, byla jsem v tom spis sama a tak jsem touzila po podpore. A napadlo me zajit do kostela. Napadlo me to proto, ze jsem rok predtim byla par mesicu v zahranici, kde ten kostel byl beznou soucasti zivotu mistnich lidi. A ja mela moznost se na to divat a do toho kostela jit taky a udelat si nejakej normalni nazor. Ja jsem vuci nabozenstvi mela vzdycky takovej ten detskej sprajc bez vlastnich zkusenosti. No takze jsem si s touhle myslenkou – navstivit kostel – pohravala asi pul roku, az jsem se jednou rozhodla, ze tam po praci zaskocim 🙂 Dojdu tam a uvidim, ze primo pred tim kostelem, kam jsem chtela jit, je velka banda tezkoodencu v mundurech! 😄 Meli na sobe cerny hadry, vesty, obusky a cerny helmy na hlave a stali primo pred vchodem. Byli tam proto, ze tam tudy zrovna prochazel nejakej rozvasnenej dav.. No tak jsem se ty nahode musela s kroucenim hlavy zasmat a sla jsem si po svych 😄

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-01-10 19:59:40
Ikona diskutujiciho
sipka

jasněji ti to říct fakt nemohli 😀

Ikona diskutujiciho Wei 2023-10-08 04:47:53 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravda. Se vším souhlasím. Mě v kostele bylo vždy špatně. A to jsme tam chodili jen na pohřby. Jednou když jsem byla malá tak jsem strašně vzpirala. A při pořhbu jsem dělala obličeje. Velice neslušné. A potom jsem se vzteklá hodně. Když jsme vyšli ven. A když jsme byli na večeři a já byla na trampolíně tak se něco stalo a mě z ničeho nic začaly nefungovat kolena. Strašně bolela. A to jsem s nimi nic neměla. Týden trvalo než se to dalo do pořádku. Od malička vnímám energie, duchy, vili, anděli a démony. Vidím auru. Teď teda ne celou. A ty bytosti jsem před třemi roky taky viděla, teď už je nevidím. Blokace ze strachu. Ale energie cítím. A mám telepatii. Sice omezenou ale funguje občas stále.

Nejhorší ale je, že v musím v práci uklízet kostel a ta energie brr. Velmi těžká, a mám bolest hlavy z pak. A to mám to třetí oko z části zablokované. Nebo tak nějak.

Napsat komentář: astrei Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek