Aluška.org: Věděním ke svobodě

Od té doby, co jsem změnila bydliště, se mi každou noc zdá o morčatech…krásná, buclatá, hubená, flekatá či jednobarevná… olizují mi tvář, nebo okolo mě pobíhají, nebo je chovám… nemůžu za to, strašně se mi po nich stýská. S morčaty jsem vyrostla, s morčaty jsem celý život žila… už když jsem se narodila, tak jsme měli jedno z prvních morča doma…i po přestěhování, i v rozvodu rodičů… vždycky jsem měla nějaké to morčátko, někdy jedno, někdy dvě, někdy čtyři… zkrátka s nimi jsem prožila celé své dětství a to jak moc mi tato chlupatá zvířátka přirostla k srdci pociťuji až teď, když jsem už asi dva týdny žádné morče neviděla…

Místo abych fňukala, že se mi stýská po kámoších, nebo tak, tak já oplakávám morčátka… a v neposlední řadě i naše pejsky a svojí bývalou andulku… zkrátka mám asi zvířata raději než lidi a došlo mi to až teď. V novém bydlisku, ač je to tu úžasné a já jsem strašně moc spokojená s okolím, s lesem, s lidma a se vším, morčátko mít asi nemůžu… – A proto zakládám novou rubriku, kde budu vyprávět o zážitcích z dětství právě s morčátky, k tomu zakládám i novou složku v galerii,jen pro ta roztomilá chlupatá svořeníčka… 🙂

Věřím, že nové téma, ač nepatří k esoterice, přiláká nové čtenáře, ale hlavně pohladí na duši ty stávající… 🙂

Morče je prostě nejlepší zvířátko na světě 🙂

______________________________________________________________________________

Články už připravuji, ale zatím nemám dostatek fotek, až je seženu, začnu je zveřejňovat, je nutné chvilku počkat… 🙂