Filozof samouk, který se vydal zdolávat horu poznání

28.5.2012 v Čtenáři 16

Filozof samouk, který se vydal zdolávat horu poznání.


Po cestě potkávám hodně lidí, někteří jdou směrem nahoru, jiní dolů. Všichni jsme ovšem dokonalé bytosti, pouze s rozdílem, že někteří jsou méně a jiní více uvědomělí (neboli probuzení). Když potkám lidi scházející z hory, snažím se s nimi promluvit. „Pojďte se mnou vzhůru. Na vrcholu získáte duševní rozhled a prozřete. Vše najednou bude tak jednoduché a prosté – pochopíte smysl všeho.“ říkám jim. Většinou neposlouchají nebo nechtějí poslouchat či neumějí. Nevadí, já povinnost vůči svému bratrovi splnil, a on za nějaký čas pochopí, že jediná cesta je vzhůru. Pochopí to ať už s mojí pomocí nebo bez ní.

Hora poznání má mnoho překážek. Stačí se ale ohlédnou dolů, na cesty jež jsem už zdolal a o to radostněji zvládám překážky nadcházející. Pod horou vidím bažiny, místo kde jsem se dříve málem utopil, odtud jsou už ty bažiny tak malé a bezvýznamné.



Vidím horské štíty jež mi připadaly nezdolatelné, a přesto teď zde stojím. Když se ohlédnu směrem vzhůru, na cestu jež mě ještě čeká, tak vidím podobné štíty a průsmyky. Díky zkušenostem už ale vím, že vždy existuje cesta vzhůru. Vím, že vše je možné. Vidím, že cesta, která mě čeká, je ještě převelice dlouhá a náročná, ale já si tu cestu užívám. Na úpatí hory mě zavalila lavina, myslel jsem, že umřu ale přežil jsem a zesílil jsem. Teď mě může zavalit deset lavin a já je přesto projdu. Ta cesta je zábavná protože při ní cítím, že žiji jako nikdy. Samozřejmě, nastanou těžké chvíle, kdy se topím v jezeře beznaděje, ale neutopím se protože věřím, protože to nesmím vzdát a protože vím, že smrt není konečná ale spíš přestávka na svačinu.

Na této hoře jsou také ale vyšlapanější cesty, cesty náboženství. Když se zadívám do dálky, tak je vidím. Těsní se tam hodně lidí a jdou jak nahoru tak dolu – zvláštní. Tyto cesty jsou ale hodně ochuzené a omezené. Jsou z nich odstraněny „překážející“ balvany a šutry a jsou vedeny co nejschůdnější cestou, aby cesta vyhovovala co nejvíce lidem. Lidé na takové cestě nezískají dostatek zkušeností a poznání. Navíc, velká část cesty je vedena průsmyky a tunely, takže lidé na ní vůbec nemají rozhled. Nejsmutnější však je, že cesta končí těsně pod vrcholem. Lidé na těchto cestách odmítají připustit existenci jiných cest a to je jejich omezením. Toto omezení jejich mysli je důvodem toho, že cesta nevede na úplný vrchol . Sám jsem tyto lidi na své cestě potkal. Mnoho takových cest jsem použil jako křižovatku. Mají dokonce i své určité kouzlo ale nesetrval jsem na nich. Od setrvání na těchto cestách mě odradila přítomnost mnoha pomatených lidí, kteří ani neporozuměli tomu, co jim jejich průvodce říkal, neporozuměli jeho slovům. Neporozuměli co jim říkal o krásách hory, vzduchu a větru. Ten kdo z nich však porozuměl, na této cestě nesetrval, uviděl totiž nesprávnost této cesty a nesprávné pochopení. Proto tito lidé šlapali spíše podél těchto cest než přímo v nich.

Koukám vlevo. Kdesi v dálce se krčí jedna z těchto cest. Koukám vpravo. V dálce vidím mnoho turistů jdoucí po jiné z těchto cest. Také vidím pár lidí, jdoucích osamělou cestou jako já. Koukám pod sebe, na cestu jež jsem prošel a jsem šťastný. Jsem tak šťastný, že jsem si tyto cesty prošel, někdy i protrpěl abych se pak mohl ohlédnout a vidět jak je to najednou bezvýznamná a malá překážka, že na tom vůbec nezáleží. Koukám nahoru. Jsem tak šťastný, že příběh ještě nekončí a můžu se bavit dál. Cesta je tak dlouhá a vím, že nic jiného, než zdolávat ji, bych dělat nechtěl. Kdesi v dáli, v nížinách, jsou města přeplněná lidmi. Každý sám z těch lidí pozná kdy přijde jeho čas, pak každý sám se vydá k hoře a na její vrchol.

Dost bylo rozjímání a kochání se přírodou. Batoh přes záda, myšlenky upřít na přítomnost, úsměv, hluboký nádech svěží energie a můžu pokračovat vzhůru. Opět zdolávat horu. Horu, jež je mým učitelem a nejlepším přítelem. Horu, která mě někdy těžce zkouší ale stejně tak i bezmezně chrání. Horu, na které jsem se narodil, ze které jsem vzešel.


Přeji Vám hodně štěstí, lásky a porozumění při zdolávání hory – při zdolávání sebe sama. 🙂

Viktor Svoboda

Kam dál:

• Zobrazit rubriku ,,Příspěvky čtenářů“

Další obrázky víl – Zde

• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/

Vaše dotazy směřujte do e-mailu◄

Komentáře

Ikona diskutujiciho Septik 2012-05-28 03:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Výstižné, pravdivé, a přesto krásné a umělecky hodnotné… Nezbývá než žasnout :-)

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-05-28 06:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásné a pravdivé 🙂

Ikona diskutujiciho Morwen 2012-05-28 08:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co na to říct. Nádhera… Každý to tak nějak vlastně víme, ale málokdo by to zvládl takhle krásně zhmotnit na papír/PC obrazovku:-)

Ikona diskutujiciho Lily 2012-05-28 10:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Waw, myslím že prvý komentár to úplne vystihol.

Ikona diskutujiciho Míša 2012-05-28 10:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takové sympatické 🙂

Ikona diskutujiciho Katrin 2012-05-28 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

krásné:)

Ikona diskutujiciho Helena 2012-05-28 11:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherná slova, plně s nima souzním. Děkuji

Ikona diskutujiciho Michal 2012-05-28 12:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherné zamyšlení.

Ikona diskutujiciho mil01 2012-05-28 14:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedávno jsem vyšla, a opravdu je to užsné tahle ceesta. Nestačím se divit a žasnout každý den.

Ikona diskutujiciho Kecal 2012-05-28 15:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdolávání hory se spoustou překážek… ostatně na druhou stranu, ty překážky jsou přesně to, co chci zažít, tak proč je nazývat překážkami a dělat si vkůli nim tolik starostí jako spousta lidí okolo?

Ikona diskutujiciho bobek 2012-05-28 16:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný článek, co pohladí po duši… dík.

Ikona diskutujiciho Samuel 2012-05-28 19:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Lépe bych to snad ani nevyjádřil. Velice krásné popsáno, je tam mnoho a přesto stačilo říct jen tolik. 😉 Děkuji za úžasný článek 😉 PS: Kdo je Viktor Svoboda?

Ikona diskutujiciho Krasivija 2012-05-28 21:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, to je krásný. Je dobré přirovnat cestu za poznáním k hoře. Je tam spoustu moudrých slov.

Ikona diskutujiciho Ivo 2012-05-28 23:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Mas obecne pravdu ze cesta je cilem, ale prijde mi, ze si ne uplne spravne nepochopil co tim chtel basnik rici. Primka je nekonecna, ale muzes ji rozdelit na usecky, ktere maji zacatek a konec. Pout v tomto podobenstvim znamena jeden lidsky zivot a cilem je naplneni jeho smyslu, ktery jako takovy rozhodne existuje, a ne ze ne.

Ikona diskutujiciho Jana 2012-05-29 08:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Také mně napadlo Samueli kdo je Viktor Svoboda. Victoria je latinsky vítězství a Svoboda je svoboda. Takže asi svobodný vítěz sám nad sebou na své úžasné cestě*****Třeba se na některé křižovatce potkáme*****Hodně síly, pohody a klid v duši :-)

Ikona diskutujiciho Verunka 2012-05-30 21:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Opravdu nádhera, pohladí po duši. Jenom žasnu, jak nádherně to dokázal vyjádřit. A je to úplně přesně jak to vnímám a chápu já, jen bych to takhle nedokázala říct… úžásná přirovnání. Určitě si přečtu víckrát…. děkuji! 🙂

Napsat komentář: Kecal Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek